Říjnový Designblok přivedl do Prahy mladé nadějné designéry. Jak ale vidí současný stav české scény a co je odlišuje od předchozích generací? Na to jsme se zeptali devíti vybraných mladých tvůrců.
V prvním říjnovém týdnu se v Praze konal Designblok, který do prostorů smíchovského Gabriel Loci a také budovy Uměleckoprůmyslového muzea přitáhl designéry z celé České republiky. Na akci bylo kromě designérských stálic i mnoho nadějných mladých talentů. Rozhodli jsme se několik z nich představit a poodhalit tím i pozadí české designerské scény.
Postcovidový ročník
Designblok se pořádá už od roku 1999 a jedná se o největší přehlídku designu a módy ve střední Evropě. Ačkoliv akce trvá jen několik dní, přípravy na ni probíhají déle. „Připravujeme to celý rok. Například nadcházející jubilejní 25. ročník už je v procesu dva roky. Téma, hlavní výstavy – to vše musíte mít vymyšlené dlouho dopředu. Stejně tak musíte pracovat na přípravě partnerství, na grantech v dlouhodobém horizontu,“ říká ředitelka Designbloku Jana Zielinski.
I letošní Designblok byl v porovnání s předešlými lety speciální. „Poslední dva ročníky byly ve znamení covidu. Letos se designéři a firmy více nadechli, neměli pochybnosti o návštěvnosti a všichni nějak mají víc chuť se předvést,“ vysvětluje Zielinski.
„Důvodem vzniku celé akce byl tenkrát bezesporu záměr představit novinky českého a světového designu, propojit designéry a průmysl a edukovat českou veřejnost. Tyto důvody jsou stále platné,“ doplňuje.
Na dvou lokacích tak od pátého do devátého října vystavovalo přes dvě stě firem, designérů a značek. Celkem bylo k vidění 178 instalací. Právě lokace jsou ale pro organizátory každoročním oříškem.
„Vybrat správnou lokaci je každoročně náš největší a nejtěžší úkol. Pražské výstaviště je v přestavbě a velké lokace chybí. Musíme tak hledat další místa, která by byla atraktivní pro návštěvníky a zároveň vystavovatele. Letos se Designblok potřetí konal v Gabriel Loci na Smíchově, podruhé v Uměleckoprůmyslovém muzeu, kde doufáme, že budeme moct zůstat i nadále,“ říká Zielinski.
Na všech organizačních záležitostech v průběhu celého roku pracuje sedm lidí, před akcí se ale tým rozroste o dalších 28 členů. „Do této skupiny navíc nepočítám kurátory a designéry, kteří připravují speciální výstavy, ani produkční tým a brigádníky, jichž jsou stovky,“ vysvětluje ředitelka Designbloku.
Není však divu, že příprava takové akce je mimořádně náročná a vše se musí dotáhnout do nejmenšího detailu. Designblok totiž každoročně navštíví okolo padesáti tisíc lidí z celého světa a všech koutů České republiky. Událost je navíc i velmi finančně nákladná. „Každý ročník nás vyjde na něco mezi dvaceti a třiceti miliony korun,“ říká Jana Zielinski.
Mládí vpřed
Na akci se objevily desítky zajímavých designérů, ti vystavovali nábytek, módu i třeba velmi netradiční šperky. Redakci Refresheru ale zajímaly především mladé projekty nadějných tvůrců a tvůrkyň. Možná ještě nemají na scéně své pevně vybudované místo, ale na Designblok rozhodně přinesli svěží vzduch.
Jednou z nich je i Pavlína Fričová ze studia yrnche, která se věnuje navrhování kožených doplňků z třísločiněných usní s důrazem na kvalitu materiálu a zpracování. Pro její práci jsou typické čisté formy a ráda si hraje s geometrickými tvary. Rodačka z Bratislavy se designu věnuje už od té doby, kdy vystudovala průmyslový design na pražském ČVUT. Po ukončení studií pak založila svoji značku, která funguje už od roku 2017.
Dalším zajímavým projektem z Designbloku je projekt PÁR Dariny Zavadilové a Jana Klosse, který se věnuje výrobě kožených bot. „PÁR balancuje mezi městem a přírodou, technologií a tradicí. Spojuje v sobě vše, co nás baví a obklopuje. Od hudby a umění přes design, architekturu až po zážitky z cestování,“ představuje značku dvojice, která má v Praze dvě kamenné prodejny a říká, že její lifestylový label je postavený na historii tradiční české značky Botas.
„Svou tvorbu bych definovala jako surovou, odvážnou a lehce na hraně,“ říká o sobě zase šperkařka z dalšího zajímavého projektu, kterým je studio Dick Wolf. Autorka, která tvoří pod pseudonymem a nepřeje si uvádět své pravé jméno, vytváří hlavně šperky na zakázku, a to od roku 2019. Ačkoliv momentálně působí v Česku, má i zkušenosti ze zahraničí. Studovala v rodné Bratislavě a později působila i ve španělské Barceloně.
Už zavedenějším, ale přesto velmi svěžím mladým projektem je i módní a designérská značka Alexmonhart, která je známá svými artikly každodenní potřeby. Hlavní myšlenkou značky je obklopit své zákazníky funkčními a kvalitními produkty na celý život, navrhovat praktická řešení jejich problémů a vytvářet unikátní minimalistický design. Zakladatelé, Alexandra Steklík Monhart a její manžel Daniel Steklík, patří už sedmým rokem mezi špičku českého designu a jejich produkty se nosí i za hranicemi, ať už se jedná o batohy, brýlové obroučky, či jiné módní doplňky.
Šperkům se věnuje další designér, Ondřej Stára. Ten se v oboru pohybuje už přes deset let, v rámci nichž stihl vystudovat pražskou UMPRUM a také získat dvě nominace na cenu Czech Grand Design. Na Designbloku představil svou diplomovou práci, a to sice řetěz, který má představovat tíhu společenských cílů.
Není však jediným, kdo si vysloužil nominaci na Czech Grand Design. Tu získala i knižní grafička Ivana Kocmanová z projektu BRO., který se zaměřuje na současnou výšivku. Na letošním Designbloku byl její projekt navíc nominován i na Veolia cenu za nejlepší projekt udržitelného designu.
Velmi zajímavým mladým designérem s velkým mezinárodním přesahem je pak Matyáš Barák, který své zkušenosti sbíral na pražské UMPRUM, londýnské Royal College of Art, švédském Konstfacku a v Paraguayi v ateliéru Javiera Corvalána. „Jsem vystudovaný designér s praxí architekta a duší umělce,“ říká sám o sobě Barák, který na Designbloku představoval svou knihovnu, svítidlo a sedací objekty.
Na produkty do domácnosti se zaměřuje i předposlední z námi vybraných designerů, Johan Pertl, který na říjnovém Designbloku představil kolekci skleněných stolků. „Ve své práci se snažím vystihnout přirozenou krásu materiálu, ať se jedná o sklo, které mi je nejbližší, tak i kámen, jenž také rád používám. Snažím se pracovat s unikátností, která dělá každý objekt originálem,“ vysvětluje designér.
Náš výběr uzavírá mladá designérka Anna Jožová, která se věnuje zejména autorské sklářské tvorbě a designu, přičemž kombinací různých, na první pohled nesourodých materiálů a klasických sklářských technik vytváří nové unikátní objekty. Kromě toho, že se keramice, porcelánu a sklu věnuje už od dob střední školy, měla vedle Designbloku možnost své práce ukázat na mnoha světových výstavách, včetně prestižního bienále v Benátkách.
Jak to vidí designéři?
Mladých designérů jsme se navíc rozhodli zeptat na šest stejných otázek, které prozradí trochu více z pozadí české designérské scény optikou mladých tvůrců. Dozvíte se tak, co v současném designu „frčí“, co vlastně vede mladé lidi k tomu, aby se stali designéry, kde čerpají inspiraci, ale třeba i to, v čem je specifický český design a jaké vnímají rozdíly mezi mladou a starší generací umělců.
Jaká jsou současná témata a trendy, které hýbou českým designem?
Yrnche: „Z té mojí bubliny můžu říct, že tématem, které se pořád aktivně řeší, je udržitelnost. To jde ruku v ruce s trendy. Současná kupní síla se zajímá a designér nese určitou zodpovědnost za své návrhy.“
PÁR: „Již několik let ve světovém i českém designu rezonuje téma udržitelnosti, což s sebou bohužel přináší mimo jiné i různé formy greenwashingu používaného v marketingové komunikaci daných produktů. Podle nás by se ale rozhodně neměl rozlišovat udržitelný a neudržitelný design. Každý autor by měl ve své tvorbě přistupovat k navrhovaným produktům s maximální zodpovědností.“
Dick Wolf: „Myslím, si, že současný český design začal více reagovat na témata, která hýbou světem. Určitě největším aktuálním trendem je udržitelnost, škoda jen, že se to často využívá spíše jako marketingový tah.“
Alexmonhart: „Hlavním tématem posledních let je udržitelnost. A toto téma není jen současným trendem, ale stává se, alespoň doufám, společenskou změnou. Člověk by měl začít u sebe, proto jsme si dali práci s tím, abychom sehnali recyklované materiály nejen pro naši novou kolekci, ale abychom je použili i u starších modelů.“
Ondřej Stára: „Individualismus, každý řeší svá osobní témata. V trendech panuje diverzita, ale já osobně vnímám ve svém okolí, ale i ve své tvorbě novou vlnu postmoderny spojující nespojitelné. Prostě kombinaci protichůdných prvků z odlišných sfér.“
BRO.: „S tím, jak stále více lidí přehodnocuje svůj vztah k planetě, kultuře nadbytku a fenoménu plýtvání, je trendem hlavně udržitelnost a s tím související zaměření na lokální zdroje a suroviny, menší unikátní kolekce a také autentičnost. Kromě toho mě osobně také zajímají, a ve své práci se věnuji, sociální témata a osobní svoboda.“
Matyáš Barák: „K celospolečenským tématům přibývá téma udržitelnosti, které s sebou nese mimo jiné zájem o lokální výrobu a lokální suroviny nebo delší životnost produktů.“
Johan Pertl: „Určitě se jedná o udržitelnost, materiálové experimenty, péče o sebe sama včetně místa, kde žijeme.“
Anna Jožová: „Já osobně nejvíce vnímám téma udržitelnosti a návratu k přírodě či k určitému typu organičnosti. Jako by někteří zasvěcení chtěli skrze designové předměty uniknout do méně komplikovaného světa. Proto často pozoruji, že třeba keramická designérka a umělkyně Markéta Špundová či Luisa Bělohlávková mají svoji pevnou fanouškovskou základnu. Jejich výrobky jsou totiž uvolněné, a to je dělá mezi lidmi oblíbenými.“
V čem se česká designérská scéna liší od zahraniční a jaká jsou její specifika?
Yrnche: „Máme velkou výhodu v tom, že v naší zemi jsou zakořeněná nejrůznější řemesla. Můžeme na ně navázat, lépe je pochopit, studovat a rozvíjet někdy třeba nečekaným způsobem.“
PÁR: „Myslím si, že současná česká scéna se od té zahraniční nijak zásadně neodlišuje, snad jen tím, že někteří čeští autoři se bohužel neumí dobře prodat.“
Dick Wolf: „V Česku se stále učíme být více odvážní a také to, abychom se ve své tvorbě uvolnili. Umělec musí totiž často přemýšlet nad tím, jak věc navrhnout tak, aby se dala i prodat, protože na spoustu věcí tu ještě není klientela připravená. To se ale na produktech samozřejmě odráží, a kdyby se nemuselo řešit to, zda designéra něco uživí, nebo ne, i jeho výrobky by pak vypadaly jinak.“
Alexmonhart: „Svou uzavřeností. Alespoň my to tak občas ještě vnímáme. V konkrétním případě Alexmonhart je to umocněno ještě tím, že ani já (Daniel Steklík, pozn. red.), ani moje žena nemáme tento obor vystudovaný. Díky tomu jsme měli vždy odstup a nebáli se vydat méně konvenčními přístupy a více riskovat. My osobně vidíme největší potenciál právě ve spolupráci. Pokud se to v Česku naučíme, tak máme šanci dostat lokální značky na evropskou úroveň.“
Ondřej Stára: „Osobně mohu soudit pouze podle šperků. V zahraniční je více šperků galerijního a sběratelského charakteru. U nás ale tyto věci téměř neexistují a máme tu spíše designérské kolekce prodávané v concept storech.“
BRO.: „Česká designerská scéna se podle mě nijak zásadně od zahraniční neodlišuje, vznikají tu unikátní věci a projekty, které jsou na světové úrovni. Problém vidím trochu v tom, a to se týká i mě osobně, že někdy nemáme dost sebevědomí se prosazovat směrem do zahraničí a moc nepomáhá fakt, že Česká republika je stále brána jako součást tzv. východního bloku.“
Matyáš Barák: „Mám pocit, že pro český design je specifické si nejdřív trochu postesknout, že něco nejde, a pak tak dlouho hledat způsoby, jak na to, až se nám to přece jen podaří. Zároveň je pro nás typické kvalitní zpracování a humor. Na celospolečenská témata rádi reagujeme s nadsázkou.“
Johan Pertl: „Pro současný český design je podle mě typický především návrat k tradičním materiálům a technikám, hravost a nadsázka.“
Anna Jožová: „Leč jsme malý národ, česká designérská scéna je na tom ve srovnání se zahraničím velice dobře. Často mívám pocit, že je obohacena o takovou neskrývanou hravost a fantazii. Jako by tužka rychle klouzala po papíře a výsledek v sobě stále nesl lehkost prvotní skici. U zahraničních designérů je stále čím dál častěji znát, že své designy tvoří výhradně ve 3D programech. Ty však mají svá omezení, a proto může být jejich tvorba častěji zaměnitelná.“
Jak moc vás ovlivňuje to, co požadují čeští zákazníci, a nakolik je možné udržet si autenticitu?
Yrnche: „Myslím, že míra, jak moc požadavky ovlivňují výsledný produkt, se odvíjí nejvíce od typu produktu. Vnímám, že například v produktovém designu si autenticitu udržíte snáze než například v módě. Míra ovlivnitelnosti je individuální a záleží, jaký balanc si kdo nastaví.“
PÁR: „Nelze to generalizovat. Ani designéry, ani české zákazníky. Opakovaně se však setkáváme například s tím, že mladí designéři tvoří to, co jim samotným na trhu chybí. My nejsme výjimkou.“
Dick Wolf: „Určitě je to ovlivňuje hodně. Bylo by potřeba mít více odvahy. Trochu mi to chybí, mnohdy je cítit, že umělec jde hodně na jistotu a nechce riskovat. Rozumím tomu, ale mě osobně by to nebavilo, každý by si měl přijít komfortně v tom, co dělá.“
Alexmonhart: „Alexmonhart je sice minimalistická, ale především díky designu Alexandry je i autentická. Naše batohy, brýle či ledvinku s určitostí rozeznáte. Snažíme se vyhovět především potřebám lidí okolo nás. Zároveň ale neumíme vytvářet nový produkt jen proto, abychom měli plné police a štendry.“
Ondřej Stára: „Udržet si autenticitu je často risk a sázka na nejistotu. Ale jakmile jste konzistentní a lidé vaši tvorbu začnou brát vážně, určitě se vyplatí stát si za svým a vybočovat z davu.“
BRO.: „Autentičnost souvisí s vnitřní svobodou. Abych byla autentická, musím být v první řadě v souladu sama se sebou, být svobodná, otevřená a tolerantní. Pak můžu dělat a vyjadřovat to, co cítím a co si skutečně myslím, a zároveň tvořit i věci, které nemusí být úplně příjemné nebo pozitivní. Tím si přirozeně vytyčuju pevnou hranici mezi tím, co lidé chtějí, a tím, co já jako tvůrce ještě můžu a už nemůžu akceptovat. Moje tvorba ale už od začátku vychází z osobního prožitku, takže v tomto směru je pro mě asi jednodušší zůstávat autentická.“
Matyáš Barák: „Já věřím, že v současné době je autenticita právě to, co českého zákazníka zaujme.“
Johan Pertl: „Neautentické dílo lze poznat a zákazníci to většinou vycítí, nelze tvořit kvalitní věci pouze s vidinou zisku, alespoň z mého osobního pohledu.“
Anna Jožová: „Každý designér a designové studio musí mít svůj jazyk, své tvarosloví. Je to nutnost. Čeští zákazníci se chtějí obklopovat těmito ‚designovkami‘ a vybírají produkty, které charakterizují onoho designéra či značku.“
Kde sbíráte inspiraci k tvorbě a co vás motivovalo k tomu stát se designérem?
Yrnche: „Je to klišé, ale inspiraci lovím v každodenním životě, snažím si všímat úplně všedních situací. Při jízdě tramvají mě třeba inspiruje paní, které z ramena neustále padá řemen od kabelky. Sleduju tu situaci a představuju si, co by šlo udělat lépe. Občas si představuju, že mám zvláštní brýle a vidím svět rozložený na jednotlivé geometrické tvary. Některé jsou v úplné harmonii a některé právě naopak, a to mě baví.“
PÁR: „Všude kolem sebe. Při cestování v jiných kulturách či krajinách, konkrétně třeba z opakovaných cest do Japonska, nebo také hodně z hudby. V poslední době nás například nadchl pražský koncert Kendricka Lamara, a to nejen hudebně, ale i celým set designem.“
Dick Wolf: „Inspirace přichází velmi volně. Jsou to prostě momenty v mém životě, to, co aktuálně zažívám.“
Alexmonhart: „Inspirace je všude. Přestože poslední roky byly náročné a vyčerpávající, tak jsme v sobě furt schopni nacházet elán a chuť do nových věcí. Pro mě osobně je strašně důležité vytvářet fyzický produkt a dělat věci, na které si můžete sáhnout. To je i důvod, proč jsem se nikdy naplno nepustil do oboru, který jsem vystudoval.“
Ondřej Stára: „Nikdy ji nehledám programově, musí to prostě přijít a pak to vyjde. Jsem toho příkladem. Prodával jsem šperky za deset korun vystavené na polystyrenu v cukrárně a po jedenácti letech jsem se postupně dopracoval do pozice designéra a zlatníka.“
BRO.: „K mé tvorbě mě dovedla velkou oklikou zkušenost z dětství a prostředí, ve kterém jsem vyrostla, a inspiraci čerpám z cest po světě a brouzdání po instagramových feedech.“
Matyáš Barák: „Inspirují mě lidé, jejich příběhy a jejich tvorba. Často také nacházím inspiraci v předmětech každodenní potřeby. Rád přemýšlím, jak by se věci, které už kolem nás máme, daly použít jinak. Designérem jsem se stal proto, protože mě baví v lidech podněcovat představivost.“
Johan Pertl: „Inspiruje mne příroda, historie i filosofie. Motivací mi byla chuť se neustále vzdělávat a zároveň pracovat manuálně, hlavní motivací žít svobodně.“
Anna Jožová: „Již dlouho mě inspiruje příroda, cítím, že je to něco, co nás nesmírně přesahuje. Fascinují mě opuštěné budovy, které si příroda ‚bere zpět‘, ale i rozpraskané chodníky, zpod kterých se derou kořínky. Původně jsem chtěla jít na sochu na AVU, ale pak jsem kvůli prima přístupu ze strany profesora Ronyho Plesla odbočila na pražskou UMPRUM. Rony si mě vzal pěkně ‚na potítko‘ a doslova mě katapultoval do náruče designu. Za to jsem mu velice vděčná. Nyní postupně tíhnu k ‚artovějšímu‘ vyjádření a kdo ví, kam až mě cesta a její pěšinky zavedou.“
Čím se mladší designéři odlišují od starší generace?
Yrnche: „Myslím, že jsou více odvážní a mají méně předsudků. Odvaha je pro designéra jednou z klíčových vlastností.“
PÁR: „Nemyslím si, že se to dá generalizovat. Tvorba některých starších autorů může být v mnohém směru ‚mladší‘ než díla současných tvůrců.“
Dick Wolf: „Určitě tím, že více reagují na politická a sociální témata.“
Alexmonhart: „Nemyslím si, že tu je nějaký zásadní rozdíl v přemýšlení či přístupu. Jen všichni reagujeme na své okolí a dobu, ve které se nacházíme. Tyto faktory jsou důvodem, proč možná vnímáme generace jinak.“
Ondřej Stára: „Nechci generalizovat. Existují i starší jedinci, kteří mají nadhled a jsou flexibilní vůči novým vlivům.“
BRO.: „Pokud by mě někdo postavil před 100 projektů současného designu, asi bych vůbec nedokázala říct, v jaké věkové skupině se tvůrci nacházejí. Přístup k čemukoliv je otázkou vnitřního nastavení, ne věku.“
Matyáš Barák: „Mladší designéři jsou zvyklí pracovat s moderními technologiemi, které jim mohou usnadnit práci, například 3D tiskem.“
Johan Pertl: „U mladší generace dochází ke vstupování digitálního světa do toho reálného.“
Anna Jožová: „Jsou senzitivnější k současné době a mají větší znalost technologií, někteří ze starší generace poněkud zamrzli v čase.“
Jak moc jsou čeští spotřebitelé připraveni na ceny designérských produktů? Posouvá se ochota Čechů investovat do designu?
Yrnche: „Na vzorku, který můžu posoudit z vlastní zkušenosti, můžu říct, že ochota vyhledávat a utrácet za lokální tvorbu je vyšší, než bývala pár let zpátky. Vracíme se zpátky k hodnotám, chceme vědět, kdo nám produkt vyrobil, jak a z čeho. Takže ano, ta ochota se určitě výrazně posouvá.“
PÁR: „Z našeho subjektivního pohledu Češi čím dál raději investují do kvalitních produktů, jejichž autory i celý příběh znají. Výraz ‚designérské produkty‘ ale obecně považujeme za trochu problematické. Slovo ‚design‘ je u nás dost nadužívané a u širší veřejnosti má bohužel konotaci něčeho drahého, nedostupného a především je pouze atributem vzhledu nebo stylu.“
Dick Wolf: „Určitě se to zlepšuje, ale jde to pomalu. Pořád je tady trend koupit hodně levných věcí místo toho, abychom investovali do jedné kvalitní, ale dražší, která nám vydrží déle a člověk ve výsledku ušetří. Co se ale týče současné krize, mám pocit, že pokud má umělec stálou klientelu, krize ho příliš neovlivní.“
Alexmonhart: „Jsou i nejsou. Vše má svého kupce a je to jen o tom, jestli jste schopni oslovit zákazníky, kteří s vaší značkou či osobou sdílí stejné hodnoty. My osobně cítíme dopad především války na Ukrajině než pandemické krize. Přichází trend šetření a zdražování, což logicky zužuje naši klientelu a ovlivňuje chod firmy.“
Ondřej Stára: „Toto nedovedu vůbec posoudit, moje ceny se stanovují čistě racionálně podle nákladu a práce. Vždycky se najde klientela, kterou daná kolekce zaujme. Nemám to moc s čím porovnávat.“
BRO.: „Na ceny mých výšivek nejsou čeští spotřebitelé připraveni, ale pomalu si zvykají a jsou stále více ochotni do nich investovat.“
Matyáš Barák: „Domnívám se, že každý produkt si může najít svého zákazníka nebo zákaznici nehledě na cenu daného produktu.“
Johan Pertl: „Myslím že touha vlastnit něco unikátního začíná být stále silnější. Zároveň vnímám i pocit zákazníků, kteří radši podpoří malovýrobce ze svého okolí, než aby dávali peníze nadnárodní firmě.“
Anna Jožová: „Bohužel ta ochota má stále ještě rezervy. Jak jistě tušíte, české designéry stále válcuje levná IKEA a jiní designový obři. Často nacházím designové předměty u lidí, kteří se vyskytují v těchto kruzích, anebo u bohatších, kterým zařízení bytu navrhoval interiérový designér. Bylo by skvělé, kdyby se Češi ‚naučili‘ investovat do českého designu, jelikož právě kultura je to, co utváří naši společnost. Samozřejmě to souvisí i s našimi nižšími platy, proto je pochopitelné, že se v našich končinách za design neutrácí tolik. Současná krize je svízelná. Já osobně svoji tvorbu ještě nezdražila, přestože můj sklář platil dříve 40 000 Kč za plyn a nyní platí desetkrát tolik. To se samozřejmě odráží i na výrobních cenách. Domnívám se však, že zdražení není cesta, kusy by byly pro Čechy finančně nedostupné a nechci je u sebe v ateliéru, ale mezi lidmi.“
Podle mladých umělců je budoucnost české designérské scény příznivá a i přes startovací podmínky, které jsou zde obtížnější, než tomu je například v zahraničí, mají čeští spotřebitelé k designu stále blíž. A pokud se i umělci přestanou bát více se projevit a ukážou hravost, která právě podle některých mladých designérů český rybníček definuje, můžeme se bezpochyby těšit na velké věci.
