Topmodelka Adriana Čerňanová pracuje v L.A. jako interiérová designérka a architektka: Na stavbě se vždy něco pokazí (Rozhovor)

Proč jsi z New Yorku po deseti letech odešla do Los Angeles?

V té době jsem si našla partnera, který žil v L.A. Musela jsem se rozhodnout, zda zůstat a absolvovat několikahodinové létání tam a zpátky, nebo se přestěhovat. Kalifornie a L.A. jako město mě velmi lákaly. Z pohledu architektury a designu je to úžasné místo, cítila jsem, že jsem připravená se přestěhovat.

Škola mi pomohla myslet jako designér a architekt.

Studium designu a architektury jsi začala v New Yorku, jak to tedy pokračovalo se školou?

Po dvou letech studia v New Yorku jsem se v L.A. přihlásila na další školu zaměřenou trošku více na architekturu. Chtěla jsem si udělat magistra, studium jsem ale nedokončila. Byla jsem tam dva a půl roku, můžu říct, že ta škola mě naučila nejvíc, i když byla opravdu těžká.

V čem konkrétně byla těžká?

Tam jsme se naučili myslet jako architekti. Učili jsme se abstraktnímu myšlení, na začátku jsem mnoho věcí neuměla pochopit. Jako architekt máš někomu navrhnout dům, nic na tom pozemku není, musíš si logicky představit celý postup. To studium bylo velmi přínosné, otevřelo mi to oči.

Jaká byla tvoje první práce? Pomohla ti právě škola?

Dlouho jsem si říkala, jestli to vůbec musím vystudovat. Například moje první práce byla pro známého interiérového designéra, který nevystudoval žádnou školu. To studium bylo podle mě velmi přínosné, ale ne potřebné.

Přínosné bylo hlavně z technického hlediska. Vím, jak používat některé programy, je to nápomocné, nemusíme na to platit jiné lidi. Někdy se vzbudím ve tři v noci a potřebuji nakreslit, co mám v hlavě. Je velké plus, že to ovládám. Škola mi pomohla myslet jako designér a architekt.

Jak ses k té práci dostala? Je pro lidi z branže důležité, abys studovala v oboru?

Neumím na to úplně odpovědět, mně možná škola v tomto konkrétně až tak nepomohla. Moje první pracovní příležitost přišla přes známost tady v L.A., ale dělala jsem i různé stáže zdarma, takže když jsem posílala svůj životopis do studií, určitě ta škola pomohla. Praxe vás však naučí nejvíc.

Ve světě modelingu je vše nablýskané, vy jste modelka, nepotřebujete nikoho jiného. Ráda bych upozornila, že tomu tak není. Mě ten modeling moc nenaplňoval, měla jsem mnoho dní, kdy jsem nedělala nic. Věděla jsem, že musím něco vymyslet, ale nedokázala jsem se k tomu dokopat.

Momentálně pracuješ jako freelancerka, nebo jsi zaměstnaná ve studiu?

Pracuji v menším studiu v Malibu. Vlastní jej interiérová designérka, která vystudovala školu v L.A., pracovala pro renomovanou designérku Kelly Wearstler. Je nás tam víc, máme také najato několik architektů, se kterými společně provádíme rekonstrukci domů i úplně od základů. Nyní máme rozděláno asi deset projektů najednou.

Kdybych dělala od začátku sama, bála bych se. Když jde do tuhého, není to lehké, jsou v tom velké peníze. Můžu se zde naučit nebát se šílených designů a barev, později bych si chtěla otevřít vlastní studio.

Jak probíhá tvůj pracovní den?

Ve studiu jsem dva dny v týdnu, pracuji do 18 hodin, klienti přijdou k nám, vybíráme materiály a domlouváme se na spolupráci. Ostatní dny pracuji z domova nebo chodíme přímo na stavby a sledujeme, jestli jde všechno tak, jak má, nebo jestli je někde problém. Ten se najde vždy. (smích)

Navrhujete víc privátní, nebo komerční prostory? Máte i prominentní klienty?Máme i prominentní klienty, nyní jsme řešili dům pro jednoho známého basketbalistu. Máme spoustu butikových hotelů, nedávno jsme navrhovali designovou pivnici. Ti lidé, pro které pracujeme, jsou významní ve své sféře, nejsou to nějaké celebrity. Pracujeme například pro rodinu, která vlastní významnou síť kasin.

Co navrhuješ raději, k čemu máš blíž?

No, to je zajímavé, protože když děláme privátní projekty pro zákazníky, často jsme i psychologové, dochází k hádkám a výměnám názorů. Klienti jsou velmi emotivní, neboť k projektu mají osobní vztah. Navrhujeme jim dům, ve kterém budou bydlet nebo v něm budou trávit čas přes léto. Možná proto mi někdy více vyhovují komerční projekty. 

Na druhé straně, jsou-li to super lidé a dá se s nimi pracovat, je to úžasné, a hlavně kontakty z těchto projektů jsou výborné.

Jaké nejzajímavější stavby nebo architektonické skvosty vnímáš v Los Angeles?

L.A. je v tomto úžasné. V 50. letech sem přišlo mnoho architektů a designérů, kteří měli dobré počasí a spoustu místa na stavění. Nebylo to například jako v New Yorku, kde jste museli cestovat hodinu a půl někam za volným místem. V polovině 20. století začala moderna, můžeme zde cítit zrod modernistické vlny. Jsou to úžasné, velmi jednoduché stavby domů, mnoho z nich si můžeš prohlédnout i prostřednictvím exkurzí.

Můžeš navštívit slavné designové domy, například vily od Franka Lloyda Wrighta nebo Richarda Neutra. Miluji, když jedu autem ulicemi, podívám se nahoru a vidím architektonické skvosty modernistického hnutí. 

Jaký styl staveb a design interiéru je ti nejbližší? S čím ráda pracuješ?

Když jsem začala pracovat v této oblasti, byl mi velmi blízký minimalismus. Čím méně, tím lépe, spíše taková skandinávská architektura. Musím říci, že se mi mění vkus i tím, jak jsem si rozšířila znalosti ze studia a praxe. Začala jsem se více zajímat o vintage nábytek, to je také specifikum naší firmy. Učím se o historii vintage návrhářů, nevadí mi čistý interiér, ale ráda přidám něco, na čem je vidět, že už si to něco zažilo. Mám ráda přírodní materiály, dřevo, kámen. 

Aktuálně zařizuji svůj dům, musela jsem se rozhodnout, v jakém stylu ho chci mít. Asi budu potřebovat pět domů, protože se neumím úplně rozhodnout pro jeden styl. (smích) Čím déle dělám v designu, tím více dveří se mi otevírá a získávám větší rozhled. Tolik toho ještě nevím.

Nepociťovala jsi někdy předsudky kvůli kariéře v modelingu?

Naštěstí je Los Angeles město, kde jsou lidé otevření a zvyklí na lidi z celého světa. Co se týče modelingu, měla jsem kariéru vybudovanou dost dobře, v designu jsem začínala od nuly, ale nepociťuji žádné předsudky. 

Stále dělám focení, i když už ne tak intenzivně, ale agenti se například ptají na spoustu věcí z mé nové oblasti, designu. Naopak někteří klienti chtějí slyšet více ze světa modelingu.

Jak funguje práce s americkými klienty?

Často chodíme na různé vintage burzy nábytku, je to časově méně náročné, neboť je nemusíme vyrábět. Také klientům produkty vyrábíme, vybíráme látku nebo přečalouníme některé jejich kousky.

V L.A. klienti kupují dům i za 20 milionů dolarů, zařídit jej tedy, logicky, není vůbec levné. Chceme, aby nám dali zálohu, například 250 tisíc dolarů, a z toho nakupujeme. My jim už na začátku vypočítáme rozpočet, kolik to bude celé stát, a tím se vždy řídíme. Nebereme ovšem klienty, kteří chtějí zařídit tři místnosti, ale jen kompletní předělávku.

Ve městě je určitě v této oblasti velká konkurence. Je obtížné prosadit se a odlišit?

My jako studio fungujeme od roku 2019, jsme noví, většinou nás klienti doporučují. Ta rodina s kasiny, kterou jsem zmiňovala, nás doporučila svým dvěma kamarádkám. Právě tito lidé využívají designérské služby více. 

Důležitá je i nějaká publicita, má nám vyjít článek ve velmi známém magazínu Architectural Digest, nedávno jsme měli článek v The Wall Street Journal. Čili publicita v kombinaci se známostmi je super. Jsme malé studio, nechceme 20 projektů, spíše méně, a chceme, aby byly kvalitní.  

Co bys vzkázala lidem, kteří se možná hledají, nevědí, co chtějí v životě dělat?

Přiznám se, že jsem nad tím přemýšlela pro případ, že se mě na to zeptáš. Možná tito lidé nevědí, co je baví, ale nikdy není pozdě. Dlouhá léta jsem byla ten typ, že jsem se bála lidi poprosit o radu nebo pomoc. 

Víš, ve světě modelingu je všechno nablýskané. Ráda bych upozornila, že tomu tak není. Mě modeling moc nenaplňoval, měla jsem mnoho dní, kdy jsem nedělala nic. Věděla jsem, že musím něco vymyslet, ale nedokázala jsem se k tomu dokopat.  

Do světa designu jsem přišla, když mi bylo 27 let. Přemýšlela jsem, jestli není pozdě začít v něčem úplně od nuly. Ale myslím si, že se není třeba bát ptát, oslovit lidi z branže, být průbojný. Můj největší problém byl zeptat se, začít znovu, ale nikdy není pozdě naučit se nové věci.

Zobrazit galerii

(9)