Peklo jsou ti druzí: Proč milujeme Wednesday Addams?

Kamenná tvář, bílý límeček, černé šaty, copánky a bezhlavá panenka. Těžko říct, jestli se najde někdo, kdo by Wednesday Addams nemiloval. Mladé gotické dívce před pubertou se podařilo dostat do srdcí milionů fanoušků a fanynek, aniž by se o to vlastně jakkoliv pokoušela. A nejspíš právě to, že se nesnažila zavděčit, ji dělá tak populární.

Wednesday se za svou existenci dočkala hned několika adaptací. Poprvé se objevila v komiksu, později v televizním seriálu a dostala se i do oblíbeného animáku Scooby-Doo. Poté, co se stala idolem dětí a mladých lidí v devadesátkové filmové sérii, se objevila ještě v animovaných filmech o Addams Family nebo v muzikálu na Broadwayi. V letošním roce se dočkala i svého vlastního seriálu, kde ji ztvárnila Jenna Ortega jako první latinskoamerická herečka (navzdory hispánskému původu Addamsovy rodiny). Jak se svérázné hrdince z tajemné rodinky podařilo stát se jednou z nejikoničtějších postav?

Americký sen a americká realita

Popularita Addamsových zakořenila v americké společnosti vlastně již krátce po jejich vzniku. Když s tajemnou, nekonvenční, trochu zvláštní, ale stále milující a vtipnou rodinou přišel Charles Addams v roce 1938, mnoho Američanů si komiks v časopise The New Yorker oblíbilo. A to i přesto, že se jednotlivé postavy ještě vůbec nijak nejmenovaly. Svá jména totiž dostali členové a členky Addamsovy rodiny až s první televizní adaptací ze 60. let minulého století. 

Toto je můj halloweenský kostým. Jsem vražedný maniak. Vypadají jako všichni ostatní.
– Wednesday Addams

U nových a neotřelých nápadů lze vlastně jenom spekulovat (s větší či menší odborností), proč se dostaly tak hluboko do srdcí fanoušků. V případě Addamsových to podle části výkladů způsobily především dva faktory. Pozoruhodná rodinka totiž zcela nabourávala v tehdejších Spojených státech zakořeněný stereotyp domácí idylky. Tehdy se za prototyp otce považoval pracující muž – živitel –, matka byla jeho věrná partnerka v domácnosti, synové se většinou věnovali určitému sportu, kterým se jejich otcové chlubili, a dcery měly být poslušné, i když možná trochu přidrzlé verze svých vlastních matek. 

Addamsovi žádné rysy podobně vykládaného amerického snu nemají. Jedná se do jisté míry o aristokratickou rodinu, která za práci nejspíš nikdy nevzala, obě ženy v rodině jsou samostatné bytosti, ke kterým jejich mužské protějšky vzhlíží, syn má k atletice předaleko a do toho všeho má rodinka zjevné latinskoamerické kořeny. Pro čtenáře a čtenářky první poloviny 20. století tak představují rozbouraný vesmír na jedné straně, dobře namířené zrcadlo tehdejší realitě na druhé.

Vedle dobře pojaté společenské satiry má ale neobvyklá rodinka jednu naprosto zásadní vlastnost. Vzájemně se milují a přijímají se takoví, jací jsou (alespoň v tehdejší komiksové verzi). Právě láska a pochopení mohly hrát pro tehdejší čtenářstvo důležitou roli. Kdo by totiž nechtěl být přijatý bez výhrad? Každý z nás má navíc určitou vlastnost, která se neslučuje se společenskými normami, a pohled na Addamsovy jako by své čtenáře a čtenářky ubezpečoval, že jsou jejich „vrtochy“ vlastně v pořádku. 

Sociální sítě jsou duši vysávající prázdnotou bezvýznamných afirmací. – Wednesday Addams

„Smějeme se Addamsovým kresleným vtipům, protože závratně prolamují zdvořilostní konvence, které nás chrání před strachem ze smrti a rozkladu a z těch, kteří nejsou jako my,“ říká pro Washington Post Françoise Mouly, výtvarná redaktorka časopisu The New Yorker. „Ale stojí za to jít dál než jen k létajícím netopýrům a skřípění zubů – pokud chceme přijmout rozmanitost, prvním krokem by mohlo být pochopení, že ať jsme kdokoli, jsme milováni.“ 

Addamsovu rodinku můžeme tedy chápat jako určitý symbol vyproštění z reality, ze společenských předpokladů a stereotypů. Poskytuje nám určitý bezpečný prostor. Proč je ale ze všech jejích členů Wednesday vlastně nejpopulárnější a vysloužila si vlastní seriál na Netflixu?

Společenské přijetí? Ne, děkuji

Přestože se Addamsovi od první chvíle, kdy se v 60. letech objevili na televizních obrazovkách, stávají jednou z nejoblíbenějších rodin Ameriky i světa, Wednesday se dostává ještě o něco větší pozornosti. Jako jediná má svou vlastní seriálovou adaptaci po těch všech, které se na obrazovkách nebo v divadlech objevily (nejznámější The Addams Family z roku 1990).

V první televizní adaptaci komiksu vidíme Wednesday jako šestiletou holčičku. Už tehdy ale měla své typické černé oblečení, copánky, bílý límeček. Vedle toho chovala pavouky jako domácí mazlíčky a bezhlavou panenku Marii Antoinettu, kterou v adaptaci na rozkaz své sestry popravil Pugsley na gilotině. 

Její postava šla v kontrastu s tím, co bychom mohli od televizního dítěte očekávat, ale jen do jisté míry. Wednesday v podání Lisy Loring měla pořád roztomilý úsměv a v kontextu celé rodiny vlastně působila až překvapivě konvenčně (když necháme panenku a pavouky stranou). Wednesday navíc dobře fungovala ve dvojici s Pugsleym (Ken Weatherwax), který byl již tehdy hlučnější, výraznější a hloupější. Byla poměrně milá a slušná k návštěvám, což vyvolávalo otázku, zda se skutečně jedná o potomka Gomeze a Morticie.

Vím, že jsem tvrdohlavá, cílevědomá a posedlá, to všechno jsou vlastnosti velkých spisovatelů. Ano, a sériových vrahů. – Wednesday Addams

Beaucephalis ve svém příspěvku na serveru Artifice srovnává postavu Wednesday s Lisbeth Salander ze severské ságy Millennium. Jisté podobnosti můžeme najít i v případě Lydie Deetz (Winona Ryder) z filmu Beetlejuice. Na rozdíl od nich vyrůstá Wednesday v rodině, kde zůstává sama sebou a nikdo jí to příliš nevyčítá. Byť svou rodinou z části pohrdá, je v ní svým způsobem šťastná. Lydie i Lisbeth svou nekonvenčnost ve společnosti kontrolují a zůstávají v roli nepochopené a nešťastné dívky, Wednesday je svou i mimo své přirozené prostředí.

Hlasem slabších

Tato vlastnost pak eskaluje ve filmové adaptaci Addamsových z 90. let, kde si Wednesday zahrála Christina Ricci. Wednesday si příliš nepotrpí na jakékoliv předpoklady, které by měla splňovat.

To nejlépe ilustruje linka z dětského tábora v druhém díle adaptace. Wednesday se neraduje podle předpokladů kofeinem nabuzených táborových vedoucích, nebude se usmívat na povel a nebude respektovat zvrácená táborová pravidla. V momentě, kdy má s táborníky secvičit hru s rasistickým podtextem, se ji rozhodne pozměnit podle svého. Legendární scéna, kdy Wednesday kritizuje kolonizátory a nakonec se skupinou dětí v kostýmech původních obyvatel zapálí celé kulisy, jasně říká, že se mocenským proudům podvolit nehodlá. Na hořícím pódiu se pak usměje, jako by dávala najevo, že teď pro úsměv skutečně nastal čas.

Její postavu na konci druhého dílu devadesátkového filmu už doplňuje i určitý odpor ke kolonialismu a na bílo natřeným dějinám. V podstatě se jedná o dospělou přemýšlející osobu, ovšem stále v těle mladé dívky. Wednesday je navíc ve svém životě spokojená a bez výhrad se přijímá. Naopak peklo jsou pro ni ostatní děti.

Užijte si svůj „autentický“ poutnický fondán vyrobený z kakaových bobů produkovaných utlačovanými domorodými obyvateli Amazonie. Veškerý výtěžek jde na podporu tohoto ubohého přepisování americké historie. 
– Wednesday Addams

Rosh De ze serveru Black Girl Nerds právě proto Wednesday popisuje jako skvělou, avšak nedoceněnou feministickou postavu. 

„Není to jen Wednesdayin typický sarkastický černý humor, který z ní dělá takovou drsňačku; je to také její neobvyklý cynismus a vtip, který přináší svěží feministický pohled na věc. Není hodná. Není milá. A není jí to líto. Přestože je bílá, cis, pravděpodobně heterosexuální žena, nepoužívá své privilegium jako výmluvu, ale spíše jako nástroj k zesílení hlasů těch, kteří to mají mnohem těžší, aby byli slyšet,“ popisuje Wednesday.

Její význam je právě proto důležitý, a to nejen v kontextu mladých žen. Fanynka Magali Bellego v rozhovoru pro Independent popisuje, že to byl právě tento rys, kterým si ji již jako malou dívku Wednesday získala. Jako malá Magali sledovala Batmana s tím, že nejvíc fandila Jokerovi.

„Ale jako malá holka jsem se nemohla ztotožnit s Jokerem nebo Poison Ivy, protože to byli dospělí lidé,“ vysvětluje. „To bylo na Wednesday tak zvláštní. Ne že by byla padouch, ale byla zlobivá. Vzhlížela jsem k ní, protože jsem nebyla typickou holčičkou. Vzpomínám si, jak jsem si říkala, jak moc se liší od všeho, co jsem do té doby viděla, a jak málo se stará o cokoli nebo o to, co si o ní lidé myslí,“ popsala v rozhovoru.

Wednesday navíc na rozdíl od mnoha dívčích postav nikdy nepotřebovala pozornost chlapců. „Bylo to inspirující. Formule princeznovských příběhů říká, že si musíte najít svého prince, abyste byly zachráněny –⁠ Wednesday takto nikdy nepřemýšlela. Byla to její vlastní nezávislá, individuální postava,“ uvádí Bellego.

Hrdinka, která tě nedotáhne na terapii

Wednesdayina rezignace na veškeré normy ve své podstatě odráží to, jakými chtějí mladí lidé být (a v případě současné generace už konečně i často jsou). Promlouvá na ně skrz obrazovku, a proto dospívající lidé čtou její postavu jinak než jako dospělí, kteří vnímají rodinu jako celek.

Je to postava, která je svá, svérázná, ale není tak děsivá jako některé hororové postavy. „Teenager mohl vyjádřit lásku k její podivnosti, aniž by si lidé mysleli, že jde o začínajícího sériového vraha nebo psychopata. V přátelských skupinách jste mohli být přijati za někoho pozitivního. Ale kdybyste chodili a vychvalovali lásku k Chuckymu z Child's Play a snažili se ho napodobovat, mohli byste nakonec potřebovat dětského psychologa,“ popsal její význam Daryl Sparks, teoretik médií na University of Southern Queensland.

Tyto její vlastnosti v nové netflixové adaptaci podtrhuje i její odpor vůči vlastní rodině. Wednesday oproti dřívějším ztvárněním zase o něco zestárla a její postavě se otevřel prostor pro nové charakterové roviny. Ať už mluvíme o jejím komplikovaném vztahu s matkou a touhou se od rodiny odpoutat, nebo o jejím (ne)zapadáním do kolektivu dospívajících lidí. Ale i tento kolektiv dokáže na Wednesday ocenit to, co my. „Se*eš na to, co si o tobě ostatní myslí,“ chválí ji spolubydlící.

Zdá se, že tvůrci napříč dekádami pokaždé našli postavu, která bude dospívající lidi inspirovat a v níž mohou najít jistou odvahu pro to, aby okolnímu světu dali najevo svou „podivnost“. I to je důvodem, proč Wednesday inspiruje módní návrháře, filmové tvůrce i lidi hledající útěk z každodenní reality. S každou další adaptací se stává zase o kus uvěřitelnější svým balancem na hraně sociopatické dívky, která má odvahu ukázat světu, jaká je. Bez omluvy.