S Vesnou o Eurovizi, postavení žen v českém hudebním průmyslu i o tom, proč se Česko bojí dát šanci něčemu novému.
Česká republika si začátkem února zvolila kapelu, která ji bude reprezentovat na hudební soutěži Eurovize. Je jí Vesna, šestičlenná ženská kapela, jejíž píseň My Sister’s Crown vyvolává různé emoce. Někteří ji milují, jiní z ní mají obavy a další nemohou uvěřit tomu, že onen song pochází právě z Česka.
S Vesnou, konkrétně s Patricií Fuxovou a Bárou Šůstkovou, jsme se sešli u čaje a společně jsme si povídali o Eurovizi, genderových stereotypech v českém hudebním průmyslu i o tom, proč se Česko tolik bojí dát šanci něčemu novému.
Kdo je Vesna?
Patricie: Vesna je naše ženská kapela, jež vznikla v době, kdy jsme studovaly na konzervatoři. Tehdy jsem plánovala absolventský koncert, který jsem pojmenovala jako Vesna, a vůbec jsem nezamýšlela, že z toho bude něco víc. Během několika měsíců se to však vyvinulo v hudební těleso, v kapelu, která má v současné době šest členek. Vesna nese odkaz na naše kořeny, na slovanské kořeny, protože naše členky jsou z různých slovanských zemí.
Vaše hudba bývá popisována jako folklor s moderními prvky a rapem, ačkoli vy se proti škatulkování vymezujete. Najde si v dnešní době folklor své posluchačstvo?Bára: Původně jsem si myslela, že třeba tolik ne, ale dle reakcí, které nám teď chodí ze zahraničí i z Česka, je vidět, že je folklor chtěný. Stejně jako kultura a etnicita. Mile mě to překvapilo.
Patricie: Jako tvůrce, který píše písničky, nesnáším, když mě někdo něčím omezuje. Škatulky nemám ráda. Naše první deska je úplně jiná než druhá deska a myslím si, že třetí deska bude jiná než první a druhá. Náš styl bych asi ani nenazývala folklorem. Jsou lidé, kteří milují tradiční folklor, a to my rozhodně nehrajeme. Vidím tam ten late motiv a inspiraci tradičními kořeny, což jsou prvky, které jsou pro naši organickou a měnící se tvorbu stěžejní.
Čím jsme starší, tím víc nám je šumák to, co si o naší tvorbě myslí ostatní. Chceme si zachovat nezávislost a já jako autorka si chci zachovat co největší svobodu. Díky tomu má naše tvorba „koule“ a je osobitá.
