Komiks nakreslený opravdovým kanibalem, zakázané hentai i psychologické hry. Toto je drastická tvář japonské mangy a anime

Hledáme-li ale z nějakého, doufejme pouze akademického důvodu opravdu drastická díla, je lepší jít hlouběji. Dekadentní umělecké směry máme lokální i světové, Japonsko nevyjímaje, přičemž jejich spojení s erotikou není nic neobvyklého. Proto také na ostrovech vznikl směr ero guro, který pronikl i do mangy a anime.

Kam je až schopná zajít lidská fantazie, zjistíme například v manze Metamorphosis, která se pro svou ponurost a šokující efekt stala internetovým memem. První věc, která nás asi napadne, je možné spojení s pražským rodákem Franzem Kafkou. A ano, mangaka Shindo L, který celou mangu zkomponoval, jím byl opravdu inspirován. 

Obsah je tragickým příběhem čerstvé středoškolačky Saki Jošidy, která se rozhodla změnit svůj nudný život a začít žít. Proto se hned první den školy skamarádí se dvěma spolužáky, se kterými stráví odpoledne. Pozitivně naladěná poté odchází do obchodu, kde narazí na muže, jehož upoutá. Ten s ní následně začne flirtovat a pozve ji na karaoke. V soukromém boxu ji však za pomocí alkoholu a drog znásilní, přičemž jí tvrdí, že to dělá z lásky.

Po aktu jí vnutí své telefonní číslo, které Saki „nalezne“ doma po vystřízlivění, a napíše jí své jméno – Hajato. Od té doby se tato dvojice oddává sexu na drogách, na čemž se hlavní hrdinka stane závislá.

K tomu se ve škole svěří, že na tom není úplně finančně dobře, pročež ji spolužačka seznámí s eskortními službami a vydržováním se staršími muži (jap. enjo kósai). Proto se o víkendu setká se starším mužem jménem Kumagaj, s nímž se po večeři vyspí. Vinou z aféry propukne později doma v pláč. Zde ji však ukonejší její matka, která jí slíbí, že za ní bude za každou cenu stát.

Celý příběh samozřejmě vyprávět nebudeme. Každopádně jestli Kafku znáš, víš, že líp už bylo. Mangu zmiňujeme zejména kvůli drastickým vyobrazením zničeného života mladé Saki, která je nakonec zrazena celým světem. Vydírání, drogová závislost, zneužívání nezletilých a zlomená srdce jsou však jen to nejmenší – v případě, že se ji rozhodneš číst, se musíš vyrovnat například se scénou, v níž je zdrogovaná a těhotná Saki bita do břicha s cílem zabít její nenarozené dítě. 

Kite (A Kite)

Zajímá tě, které hentai se může „honosit“ titulem nejvíce zakazovaného filmu na světě? Znovu se musíme vrátit do devadesátých let. Konkrétně v roce 1998 bylo vydáno OVA (animovaný titul, který je vydáván pro maloobchodní prodej bez předchozího uvedení do kin nebo televize, pozn. red.) s původním názvem A Kite, dnes spíše známé jako Kite, které rozvířilo vody japonského animovaného filmu.

Čím? Režisér Jasuomi Umecu totiž pojal příběh o osiřelé školačce Sawě dle veřejnosti extrémním způsobem. Dívka se poté, co byli její rodiče brutálně zavražděni, stane svěřenkou detektivů Akaie a Kanieho, již dívčin případ vyšetřovali. Oba jsou zkorumpovaní policisté, kteří dívku vytrénují k tomu, aby zabíjela jimi určené cíle v podobě mafiánů, podplacených politiků a jiných postav jako „ruka spravedlnosti“, výměnou za slib, že jí pomohou pomstít smrt jejích rodičů.

Kromě toho je Sawa také sexuálně zneužívána Akaiem, a to již od útlého dětství, což z něj dělá minimálně stejného padoucha jako z ostatních, které chladnokrevně zabíjí. Jenže jednoho dne Sawa potká chlapce jménem Oburi, který má úplně stejný osud jako ona. Spolu se následně snaží utéct každodenní realitě plné smrti, znásilňování, ponižování a strachu k normálním životům.

Dle našeho skromného srovnání je přesto Kite, odhlédneme-li od prvoplánového stříkání krve, rozstřílených a explodujících hlav a upadaných končetin, mnohem přijatelnější film než jiné anime či mangy, které jsou distribuovány s menším, nebo dokonce žádným omezením. Navíc samotné zpracování, animace postav i hudba celkově vytváří opravdu zajímavé dílo.

Nicméně násilí ve spojení s faktem, že Kite obsahuje scénu, ve které Akai znásilňuje Sawu jako dítě, udělalo ze snímku zakázaný nejen v Japonsku, ale i ve Spojených státech a dalších zemích. Proto muselo vyjít několik verzí – originální, cenzurovaná a režisérská s patnácti přidanými minutami filmu. Jinými slovy, přestože se jedná o erotický film, kde je sex vyobrazen pouze 7 minut z celkové půlhodiny, ona nepřijatelnost je v něčem jiném.

Nakonec je třeba podotknout, že se film dočkal i live adaptace, která nedává žádný smysl. Nejenže Kite s živými herci nerespektoval kvůli režisérovi Ralphu Zimanovi předlohu, ale neoslnil ani ničím jiným. Nezachránil jej ani dobrý výkon herce Samuela L. Jacksona.

17-sai / Shin Gendai Ryoukiden (manga)

Naštěstí je to ale všechno fikce, že? Nebo ne? Bohužel existují i mangy inspirované skutečnými příběhy. Kladnými i velmi zápornými. Všichni víme, že je něco přitažlivého na tom, když fikce vychází z reality – každý fanoušek true crime nám dá jistě za pravdu. Někdy je to ale žádoucí a vhodné a jindy zase tak úplně ne. Třeba v tomto případě. 

Když už jsme narazili na true crime, asi každý fanoušek podobných videí a podcastů, který má povědomí o velkých japonských zločinech, někdy slyšel o případu Džunko Furuty z roku 1988 alias Dívky zalité v betonu. Jedná se o případ, který v Japonsku rezonuje hned z několika důvodů – svou nebývalou krutostí, nízkým věkem všech účinkujících a s největší pravděpodobností i možností, že o něm věděly minimálně desítky lidí.

Abychom tě uvedli do případu, velice rychle jej bez velkých detailů shrneme. Ostatně pokud o něm chceš vědět více, můžeš se podívat na internet. Džunko Furuta byla šestnáctiletá středoškolská premiantka, která byla nalákána do léčky a unesena čtyřmi chlapci ve věku do 18 let – Hirošim Mijanem, Juzuruem Ogurou (později známým jako Džó Kamisaku), Nobuharuem Minatem a Jasušim Watanabem.

Mladíci donutili Furutu zavolat jejím rodičům s tím, že utekla z domu s přítelem a že nemají volat policii. Rodičům Ogury, u nějž byla Furuta držena, nejprve řekli, že je přítelkyní jednoho z nich. Po čase to však přestali předstírat, jelikož věděli, že nic neudělají. Báli se totiž Mijana, který zastával pozici nízkého člena jakuzy.

To, co následně dívku čekalo, vešlo do dějin jako 44 dnů pekla. Dočkala se nebývale krutého zacházení – mučení, znásilňování, ponižování a bezvýznamného mlácení, jehož detaily nepopíšeme. Neuvěřitelné trýzni podlehla v lednu roku 1989, kdy si na ní po prohrané hře mahjongu vybili zlost železnými tyčemi. Pak ji zalili do betonu v sudu a odvezli do Kjóta.

Vrazi Džunko Furuty byli nakonec za své činy odsouzeni ve velmi mladém věku, proto ale nemohli být odsouzeni na doživotí. A přestože seděli ve vězení několikrát, momentálně jsou všichni živí a na svobodě.

Obě série mangy zpracovávají pohled na případ Furuty jinak. Zatímco 17-sai od autorů Jodžiho Kamaty a Seidžiho Fudžiho je vnímán z perspektivy jednoho z únosců, který je nastíněn vlastně jako nějaká oběť kolektivu, případ nakonec končí dobře a hlavní postava Sačiko přežije. Druhá série z pera jednoho ze známých autorů žánru ero guro Waity Uzigy Shin Gendai Ryoukiden zahrnuje smrt Džunko Furuty společně s dalšími případy do série násilných trestných činů na ženách popsané v největším možném detailu. 

Midori (Chika Gentou Gekiga: Shoujo Tsubaki, čes. Dívka s kaméliemi)

Pořád jsme se nedostali na úplný vrchol absolutního diskomfortu. Blíže k němu má film, jehož popis upozorňuje na drama a krvavé scény, nicméně nic vás nepřipraví na to, co je doopravdy v něm. Midori, Shoujo Tsubaki nebo Chika Gentou Gekiga: Shoujo Tsubaki, anime film z roku 1992, je stále anime. Tudíž se počítá s tím, že zasáhne široký záběr diváků japonského animovaného filmu. A nejspíš díky tomu si získal přízvisko nejvíce zakazovaného anime filmu vůbec.

Proč se režisér Hiroši Harada rozhodl zfilmovat originál mangu autora Suehira Marua z roku 1984 s anglickým titulem Mr. Arashi's Amazing Freak Show, nechápeme. Příběh se odehrává kolem roku 1920, kdy je dvanáctiletá Midori nucena prodávat kamélie v tokijských slumech, aby vydělala peníze a mohla se starat o svou těžce nemocnou matku. Ta ale umře a Midori zůstane sama. Jednou ji však potká tajemný muž, který jí nechá adresu s tím, že tam najde pomoc a útěchu.

Bohužel, místo sympatií se ocitne v cirkusovém panoptiku lidských anomálií, kde jí začne opravdové peklo. Nejenže se musí o všechny na místě starat, ale zároveň je jimi nejen ponižována, ale i znásilňována. Midori nakonec najde útěchu v postarším kouzelníkovi, který si z ní udělá družku. Kéž by Midori věděla, že to je jen začátek dalších temných dnů...

Co je na Midori nejspíš nejhorší, a ano, zní to hrozně, když to píšeme, není ten explicitní fakt znásilnění jako takového, ale celková tíživá atmosféra doprovázející film, kterou umocňuje zvuk i střih. Je to snímek, který člověk vidí jednou a má dost na celý život. Proto úplně nerozumíme tomu, že tento traumatizující a vlastně i nechutný film získal živou adaptaci, a ani se nedivíme, že byl prakticky zakázán po celém světě.

Sagawa-san (manga) 

Za zcela nejhorší ale máme mangu, jejíž vznik je jednak nepochopitelný a jednak znovu spojený s realitou všedního dne. Tato kniha je zobecněním zoufalství a důkazem toho, že spravedlnost někdy prostě neexistuje.

Jak už naznačuje její název, autorem této ne zrovna zdařilé mangy byl muž jménem Issei Sagawa, jenž proslul skutkem, který taktéž zná většina fanoušků true crime. Ve zkratce: Sagawa pocházel z velice zámožné rodiny, proto si mohl v roce 1981 dovolit emigrovat do Francie a studovat na Sorbonně v Paříži. Popravdě ale utekl poté, co byl v Japonsku odsouzen za pokus o znásilnění.

Ve Francii se seznámil se spolužačkou Renée Hartevelt. Pod záminkou učení ji pozval na večeři do svého bytu, a když se nedívala, z bezprostřední blízkosti ji zastřelil. Sagawa však nebyl pouze obyčejným vrahem. Odmala koketoval s kanibalskými myšlenkami, pročež si tuto akci naplánoval. Hartevelt zavraždil, protože chtěl vědět, jak chutná lidské tělo. Udělal to i přesto, že se dle svých slov štítil krve.

Nejprve ale s mrtvým tělem souložil. Teprve poté Hartevelt zmasakroval, odřezal kusy jejího těla a některé z nich opravdu snědl. Zbytku se snažil zbavit v kufrech, jež chtěl hodit do jezírka. U činu byl ale přistižen a zatčen.

Francouzský soud jej označil za nepříčetného a vyhostil jej ze země do rodného Japonska, kde měl prožít zbytek života v psychiatrickém zařízení. Jenže po příletu zpět byl propuštěn. Proč? Sagawovo obvinění, poté co byl francouzskou stranou označen za duševně nemocného, bylo zrušeno. Japonská strana proto neměla důvod jej zavírat. Sagawa se proto vrátil spíše jako celebrita, která dokázala uniknout zákonu.

Vrah tušil, že se jedná o jeho jedinou možnost, jak do společnosti zapadnout, a proto se toho rozhodl využít a na svém zločinu vydělat. Chodil do televizních pořadů, napsal dvacet knih, byl obsazen v pornu, a dokonce vydal i mangu. V ní nakreslil každý svůj pohyb, který v osudný den s tělem udělal, každou myšlenku, která jej při tom napadla, a nakonec ji završil úvahou doprovázenou svým zvrhlým pohledem na svět. S vydáváním svých prací měl ale samozřejmě problémy.

Přestože se ale Sagawa snažil žít, spíše přežíval. Žádná z jeho akcí mu nepřinesla pořádný výdělek, nikde jej nechtěli zaměstnat a stal se po právu vyvrhelem společnosti se sebevražednými myšlenkami. Nakonec zemřel 24. listopadu 2022 v 73 letech, údajně na zápal plic.