Oblíbená série o vyhoštěném zabijákovi bude v českých kinech od 23. března. Přečti si, jestli má smysl se na čtvrtý díl podívat, nebo to bude jenom ztráta času.
Keanu Reeves vstupuje v černém obleku na stříbrná plátna, aby jako John Wick opět pokosil stovky nepřátel. Tentokrát už pravděpodobně naposledy, ale s o to větší pompou a bez zbytečných řečí.
John Wick: Chapter 4 uzavírá tetralogii, která se z relativně malého rozpočtu a se znaky moderního béčka postupně dopracovala snad k největšímu akčnímu blockbusteru, který si můžeš pustit. V Česku přichází nový John Wick do kin 23. března. A nezbývá než odpovědět na otázku, jestli tohle velké finále stojí za to navštívit v kinosálech.
Na příběh o vysloužilém zabijákovi, který chce nejdřív pomstu, pak klid, později zase pomstu a nakonec ještě trochu klidu, se nejspíš nepůjdeš podívat, abys následně mohl*a rozebírat veškeré skryté významy nebo zkoumal*a psychologii vyprávění. Od Johna Wicka chceme především vysoký počet mrtvol, nekonečné zásobníky, výbuchy, propichování a pokud možno i nějaká ta roztomilá štěňátka.
Přesně to od posledního dílu série dostáváme bez zbytečné „omáčky okolo“. Po Wickově hlavě baží od konce třetího dílu celý svět a Baba Yaga v podstatě nemá žádný způsob, jak se z této šlamastiky dostat. Vládu nad zabijáckým cechem navíc převzal Markýz de Gramont (Bill Skarsgård), který chce udělat exemplární případ z každého, kdo se Johnovi byť jen pokusí pomoci (ne že by takových lidí bylo mnoho).
V takto nastaveném světě tedy ani nelze očekávat, že by kdokoliv ztrácel čas dlouhými dialogy nebo rozpracovával přehnané množství vedlejších dějových linií. Vrazi, kteří jdou Wickovi po krku, jsou na každém jeho kroku. Film to moc dobře ví a na ploše téměř tří hodin servíruje v podstatě jednu dlouhou akční scénu za druhou.
Akční balet od začátku do konce
A dělá to naprosto precizně, jak je u série zvykem. Přestože se nabízí myšlenka, že se pohled na zabíjení záporáků po chvíli omrzí a bude se nudně opakovat, tvůrčí tým ji velmi rychle zadupe. Bitvy se objevují téměř pokaždé v trochu jiné variaci. Vidíme různé zbraně od brokovnic po pušky se zápalnými náboji a také velkolepou bitvu u Vítězného oblouku, kterou střídá intimnější přestřelka v interiéru natočená v dlouhém záběru.
Když o Wickův život usiluje nevidomý nepřítel, děje se tak poprvé mezi skleněnými obrazy a vitrínami s exponáty, jejichž ničení hraje důležitou roli. Atmosféru chaotické rvačky v Berlíně zase dotváří prostředí techno klubu.
Všechny scény navíc spojuje tradičně dokonalá choreografie, příhodně vybrané lokace, a přestože se může zdát nelogické, že zabijáci čekají, až se Wick po pádu opět postaví na nohy, každý pohyb postav v bitkách je do detailu promyšlený tak, aby se v nich dalo co nejlépe vyznat. Tohle akční „baletní představení“ si tak můžeš pořádně užít.
A i když se repliky Keanua Reevese omezují v podstatě na opakování slov „yeah“, „no“ a „Wintson“, dostatek prostoru dostávají nově příchozí postavy, z nichž se některé v budoucnu možná dočkají spin-offu (seriál The Continental by měl vyjít ještě tento rok). Poslední díl Wicka navíc dokreslil svůj vnitřní svět natolik, že bude zajímavé sledovat, co všechno se v něm ještě bude odehrávat.
Pokud jsi fanoušek*fanynka našlapaných přestřelek, zabíjení na sto způsobů, kaskadérských kousků a co možná největšího death countu nebo jen miluješ Keanua Reevese v černém obleku, John Wick: Chapter 4 by ti rozhodně neměl utéct. Možná to nebude nejlepší díl série, ale užiješ si ho do poslední chvíle. Než se ale uvelebíš v sedačce (ideálně Dolby Atmos) kina, připomeň si alespoň třetí díl, čtyřka se totiž k minulým dílům vrací v množství drobných referencí, které by byla škoda opominout.