Frank Abagnale je jedním z nejslavnějších podvodníků posledních dvou století. Jeho největší podfuk nebyly padělané šeky nebo falešná kariéra, ale jeho samotný příběh.
„Veselé Vánoce, Carle! Jak to, že si vždycky povídáme o Vánocích, nevynechali jsme ani jedny!“ křičí Leonardo DiCaprio na Toma Hankse v tiskárně novin. Je to druhý moment, kdy se vidí na vlastní oči. DiCaprio je nepolapitelný podvodník, ale tentokrát už má namále. Asi tušíš, o kterém příběhu mluvíme.
Catch Me If You Can (v češtině Chyť mě, když to dokážeš) z roku 2002 je skvělý a velmi oblíbený film od Stevena Spielberga podle stejnojmenné knihy podvodníka Franka Abagnala. Navíc je to prý „pravdivý příběh o skutečném podvodu“.
Leonardo DiCaprio v něm v úloze autora knihy nejprve učí francouzštinu na střední škole, následně létá jako pilot v letadle a odírá aerolinky o miliony dolarů na falešných šecích, pracuje jako lékař, právník a s elegancí uniká před spravedlností v podobě FBI, jen aby federální policii mohl nakonec dělat poradce. Frank Abagnale je snad jedním z nejslavnějších podvodníků moderní historie a v kombinaci s Leovýma pronikavýma modrýma očima je velmi těžké jej nemilovat.
Ušít totiž takovou boudu na letecké dopravce, banky, vyšetřovatele nebo přesvědčit lékaře a lékařky, že jsi jedním z nich, není úplně sranda. Takový fígl vzbudí pozornost, a protože to všechno dělá šestnáctiletý klučík, tak i sympatie. Frank podle svého tvrzení navíc okrádal bohaté velké holdingy a trochu i stát, nikoli prosté lidičky, jako byl on sám. I proto novodobého Robina Hooda všichni tak zbožňují. Akorát je škoda, že je to celé tak trochu jinak a největší obětí Franka Abagnala jsou kromě Stevena Spielberga i miliony lidí, kteří se na Catch Me If You Can podívali.
Jak mladý Frank ke slávě přišel
Abychom ze Stevena Spielberga nedělali naivního pomateného režiséra, musíme uvést, že jméno Frank Abagnale rezonovalo ve veřejném prostoru už několik desetiletí předtím, než mu legendární režisér dal tvář roztomilého Jacka z Titanicu. V médiích se Abagnale od sedmdesátých let objevoval pravidelně.
Když jej v roce 1974 podmínečně propustili z vězení, Frank postupně začal na radu probačního úředníka vyprávět svůj příběh. Postupně začal s besídkami na školách, většími přednáškami a akcemi, aby to nakonec dotáhl až na obrazovky celostátních televizí. V roce 1977 se objevuje v pořadu To Tell the Truth, který vidíme i na začátku Spielbergova filmu, a několikrát se objevuje v prestižní The Tonight Show. Vypráví o svých velkolepých podvodech a nechává si ode všech zobat z ruky. Tedy téměř ode všech.
V sedmdesátých letech se objevovaly pokusy ověřit vyprávěné historky a na pravou míru uvedené příběhy se objevovaly na titulních stánkách novin. Jenže lokální novináři a novinářky se jednoduše nemohli srovnávat s globálním Abagnalovým vlivem, a hlavně tím, čemu lidé chtějí věřit. A tak se prostor pro šíření jeho neuvěřitelného osudu Robina Hooda dvacátého století navzdory snaze médií rozšiřoval dál.
Abagnale vydal knihu Catch Me If You Can, natočil film a dostal svou genialitu až na Oscary. A to i přesto, že šlo ve skutečnosti o relativně drobného podvodníčka s o dost rozvolněnějšími zásadami, než si myslíme.
Dva miliony vs. patnáct stovek
Pokud se podíváme na Catch Me If You Can, jednou z nejvýraznějších linek je hned ta první. Abagnale se dle svých slov měl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let převlékat za pilota Pan American Airways, zdarma s aerolinkami létat a na falešných firemních šecích vybrat zhruba dva miliony dolarů.
Pravdou je, že se Frank za pilota skutečně převlékal a fintu s šeky a uměle nalepeným logem letecké společnosti používal. Jenom ne deset let, ale pár měsíců. Proletěl se jenom párkrát a na padělaných šecích vydělal necelých 1500 dolarů. Místo velkého šekového podvodu byl celý případ falešného pilota spíš svědectvím o stalkingu a využívání lidí.
„Ve skutečnosti se stalo to, že se v převlečení za pilota společnosti TWA, což dělal jen několik týdnů, spřátelil s letuškou jménem Paula Parks, kterou sledoval po celém východním pobřeží, zjistil si její pracovní rozvrh a v podstatě ji pronásledoval,“ popsal skutečný příběh autor knihy The Greatest Hoax on Earth: Catching Truth, While We Can Alan C. Logan. I přes několik odmítnutí měl Frank na Paulu pořád doléhat, až společně s ní nakonec odjel na návštěvu k jejím rodičům.
Když se pak po pár dnech rozešli, navštívil Frank dům jejích rodičů ještě jednou. Samozřejmě že ti si jej pamatovali jako Paulina přítele, pilota, slušného člověka a charismatického muže. Přestože mu Paula už nevěřila ani slovo (pokud to někdy vůbec bylo jinak), její rodina stála pevně na jeho straně. Už kvůli tomu, že je bral na večeře, které financoval z podvodných šeků.
„Těch od aerolinek?“ ptáš se. Ne. Dárky, které Parksovým kupoval, si zaplatili Parksovi sami. Dohromady tak za sebe skrz Frankovu vůli utratili přibližně 1200 amerických dolarů. Tedy oni a další drobní podnikatelé a firmičky v Baton Rouge, kde rodina bydlela. Charlotte Parks, maminka Pauly, se se svou zkušeností později svěřila žurnálu The Advocate.
„Měl klíč od našich vchodových dveří, který se nikdy nenašel. Vyměnili jsme zámek. Nakrmila jsem ho. Vařila jsem. Už lidem tolik nevěřím,“ uvedla Parks. Fakt, že Abagnale zneužil důvěru „obyčejných lidí“, nabourává jeho výpovědi, že měl vždycky okrádat jenom bohaté společnosti, a nechává jeho obraz Robina Hooda rozplynout se. A jeho charisma spravedlivého podvodníka vyvrací i další příběhy.
Lékař predátor, který podvedl svého otce
Pokud si vzpomínáš na film, vybavíš si, že když Franka omrzelo létání, rozhodl se stát lékařem. Skutečný Abagnale tvrdil, že když pracoval v nemocnici v Georgii, dohlížel na sedm pacientů a čtyři desítky sester. Reportér Ira Perry ale zjistil, že nemocnice jím uvedený typ směn nikdy neměla a Abagnale tam pravděpodobně nikdy nepracoval. Navíc v době, kdy měl jako lékař pracovat, trávil čas za mřížemi. K vězení se ale dostaneme o něco později, protože Frankova lékařská kariéra přece jen není tak daleko od pravdy.
Abagnale měl totiž pod záminkou, že je lékař a pilot, provádět fyzické prohlídky studentek na Arizonské univerzitě. Dohromady mu doslova pod rukama prošlo dvanáct dívek. Novinář Robert Mann, kterému dal Frank Abagnale rozhovor na téma své lékařské kariéry, uvedl, že jej mrzí, že ho víc nekonfrontoval. Až zpětně si totiž uvědomil, že se Frank otevřeně chlubil sexuálním násilím.
Podobně vykonstruovaná je i jeho právnická kariéra, ale i chvástání, že byl v životě zavřený jen jednou. Ve skutečnosti totiž trávil ve vězení většinu času, během kterého měl údajně padělat šeky a koupat se v penězích. Neseděl tam jako velký král podvodníků, ale jako drobný zlodějíček. Od šedesátých do sedmdesátých let trávil většinu času tím, že střídavě odcházel a znovu se vracel za mříže.
„Abagnale tedy vypráví, že mezi šestnáctým a dvacátým rokem života byl na útěku, pronásledován FBI po celých Spojených státech, a dokonce i v zahraničí. To je naprosto smyšlené. Veřejné záznamy, které jsem získal, ukazují, že v těchto letech byl z větší části ve vězení,“ uvedl Logan.
Vůbec poprvé policie Franka zadržela krátce po rozvodu jeho rodičů, když bylo mladému Abagnalovi čtrnáct let. Během období, kdy žil se svým otcem, používal jeho kreditní kartu, aby si mohl kupovat věci, které by z kapesného nezaplatil. Na to ale samozřejmě Frank starší brzy přišel, konkrétně ve chvíli, kdy mu přišel účet na zaplacení tří tisíc dolarů. Frank začal chodit do školy pro problémové chlapce a jeho kriminální kariéra začala naplno.
Frank se na začátku svého dospělého života snažil vydělávat peníze „poctivou prací“ a chvíli se mu to dařilo. Mohl totiž pracovat na seniorských pozicích díky tomu, že vypadal starší. Spořádaný život mu ale nevynášel tolik, kolik by si Abagnale představoval, a kariéra podvodníka mu sice vynesla řadu zatčení, ale také film, knihu, plné sály a věhlas. Bez ohledu na to, že nikdy ani naplno nepracoval pro FBI, jak později uváděl. A jeho „spielbergovská“ pověst se Franka drží dodnes. Sám ji totiž intenzivně podporuje.
Ještě v roce 2018 řečnil na eventu společnosti Google v sále plném lidí. Vyprávěl tam o své lékařské, pilotní a advokátní kariéře, ale také o tom, jak agenty FBI učil etiku práce. V době vzniku tohoto článku mělo video dohromady patnáct milionů zhlédnutí a 187 tisíc liků.
Zmiňuje v něm mimo jiné, že ho ve svém spisu ke 100. výročí vzniku FBI uvádí jako „jediného člověka, který kdy vyšel z federální věznice a začal pro agenturu pracovat“. Po tom, co jsme si řekli v textu výše, už asi není překvapením, že ani to není pravda a Abagnale ve spisu není. Kanál Talks at Google s téměř třemi miliony odběratelů ale jeho výpovědi téměř nijak neokomentoval. Pouze vypnul komentáře uživatelů a do popisku přidal disclaimer, že nepodporuje pravdivost výroků a video nechává veřejné čistě pro historické účely.
Dlouho opakovaná lež se stává pravdou
Dost cool, ne? O to zajímavější je zamyslet se, jak dokázal Frank Abagnale svůj příběh živit tak dlouho, aby se stal popkulturním symbolem. Už když se objevil v prvních talk show nebo v pořadu To Tell the Truth, několik novinářů se začalo uvěřitelností jeho příběhu zabývat. Skutečný příběh popsal už v roce 1978 pro San Francisco Chronicle Stephen Hall a pro The Daily Oklahoman Ira Perry.
Naposledy jeho příběh zpochybnil výše několikrát citovaný Alan C. Logan v The Greatest Hoax on Earth: Catching Truth, While We Can a minulý rok i Javier Leiva v podcastové sérii Pretend – a true crime podcast about con artists, kde společně s dalšími novináři a novinářkami ověřuje informace právě z Loganovy knihy.
KVÍZ: Poznáš české true crime filmy a seriály podle jediného záběru?
2. října 2024 v 7:00
Je naprosto jasné, proč se v sedmdesátých letech Frankův příběh nesmetl ze stolu. S celostátním zásahem televize se plátek ze San Francisca nebo Oklahomy nemohl co do zásahu rovnat a kromě několika lokálních čtenářů pravda nikoho nezajímala. Abagnalův příběh má ale dopad i na přítomnost.
Pokud se podíváme na anglickou Wikipedii, najdeme v ní vyvrácené části Frankova příběhu, vyjádření obětí, odborníků nebo zaměstnanců společností, které měl Frank údajně „mistrně ošálit“. Na té české je jeho příběh stále popsán tak, jak jej odvyprávěl už v The Tonight Show, ve své knize, v těle Leonarda DiCapria ve filmu nebo v muzikálu na Brodwayi. A to je zajímavé.
Jestliže žijeme v postfaktické době, Donald Trump hovoří o alternativních faktech a Tomio Okamura sdílí předvolební průzkum neexistující agentury s tím, že to „prostě našel na internetu“, ukazuje nám příběh Franka Abagnala něco zásadního. Oklamat lidi je snadné a dokáže to i průměrně inteligentní podvodníček, stalker a sexuální predátor.
Stačí, když bude mluvit dostatečně nahlas, sebevědomě a aspoň rámcově konzistentně. Pravda totiž nejspíš bude zajímat méně lidí než senzace. A když ze sebe někdo udělá Robina Hooda, který okrádá bohaté a pomáhá chudým, nemusí to znamenat, že ve skutečnosti potají nekrade peníze ze tvé rodinné kasy a nezve tvoje rodiče na drahé obědy.
