V prvním úkolu jsme nechali ChatGPT vygenerovat recenzi knihy Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti i s biografií autora Waltera Benjamina. Jde o jedno z nejcitovanějších děl o dopadech médií a je v povinné četbě na mnoha humanitních oborech. Do příkazu jsme také umělé inteligenci zadali rozsah recenze s medailonkem na jednu normostranu.
Toto nám vyhodila:
„The Work of Art in the Age of Mechanical Reproduction“ by Walter Benjamin: A Paradigm-Shifting Exploration of Art and Technology
Introduction:
„The Work of Art in the Age of Mechanical Reproduction“ by Walter Benjamin is a seminal essay that challenges conventional notions of art and its relationship with technology. Published in 1936, this thought-provoking piece continues to be a touchstone for critical discussions on art, mass production, and the impact of technological advancements on the aesthetic experience. In this review, we will delve into Benjamin's key ideas while also providing a brief biography of the author.
Walter Benjamin (1892–1940) was a German philosopher, cultural critic, and essayist. Born in Berlin, Benjamin displayed intellectual curiosity from an early age. He studied philosophy, literature, and aesthetics at the University of Freiburg and later at the University of Berlin. Benjamin's work encompasses various fields, including philosophy, sociology, literary criticism, and art theory.
Throughout his career, Benjamin displayed a deep interest in the intersections of art, culture, and technology. He was heavily influenced by Marxist theory and often examined social, political, and economic implications within his writings. Benjamin's vast body of work has had a profound impact on critical theory, and his ideas continue to be widely studied and debated today.
Review:
„The Work of Art in the Age of Mechanical Reproduction“ is a thought-provoking and intellectually stimulating essay that presents a groundbreaking analysis of the transformative effects of technological reproducibility on art. Benjamin argues that mechanical reproduction alters the fundamental qualities and aura of an artwork, fundamentally changing the relationship between the viewer and the art object.
One of Benjamin's central arguments is that the traditional artwork, characterized by its uniqueness and authenticity, is challenged by the advent of mechanical reproduction. He asserts that the mass production of art, such as photography and film, diminishes the aura—the unique presence and authenticity—of the original artwork. The loss of aura, according to Benjamin, is a consequence of the separation of the artwork from its ritualistic and traditional context, as well as the proliferation of copies in the age of mechanical reproduction.
Furthermore, Benjamin explores the political implications of art in the age of mechanical reproduction. He argues that mechanical reproduction has the potential to emancipate art from its cult value, associated with elitism and social privilege, and instead align it with the realm of exhibition value, which is accessible to the masses. Benjamin sees this democratization of art as a way to challenge the existing power structures and open up new possibilities for social and political change.
While Benjamin's essay is over eight decades old, his insights remain remarkably relevant in our contemporary digital era. The proliferation of digital technology and the internet has further accelerated the processes of mechanical reproduction, reshaping the very nature of art consumption, production, and distribution. Benjamin's exploration of the impact of reproducibility on art still provides valuable lenses through which we can understand and critique the complex relationship between technology and aesthetics in our time.
In conclusion, „The Work of Art in the Age of Mechanical Reproduction“ by Walter Benjamin is an essential read for anyone interested in the intersections of art, technology, and culture. Benjamin's profound insights and his ability to articulate the transformative effects of mechanical reproduction on art have ensured his work remains an enduring reference point for critical discussions in the field. This essay is a testament to Benjamin's intellectual rigor and enduring contribution to critical theory and art criticism.
Osobní zhodnocení:
Text vypadá na první pohled příšerně. Vůbec neplyne ani nenavazuje. Už jen za to, že je takto doslovně rozčleněn, by šly na vysoké škole body dolů. V biografii navíc není žádná zmínka o tom, že autor patřil do Frankfurtské školy, což je informace, kterou chce ve spojení se jménem Walter Benjamin slyšet každý kantor. Samotný text nevypadá po faktické stránce nejhůře, ale i tak co do autenticity pokulhává v tom, že je strukturován jako všechny recenze a biografie, které do ChatGPT zadáte. Jakoukoliv recenzi či akademický „výcuc“ člověka je vždy ve stejné šabloně a vždy končí tím, pro koho je dílo či čtení zajímavé. Většina kantorů už tohle dávno ví.
Odhalily nástroje, že šlo o výtvor AI?
Writer.com
Writer.com nepojme obsáhlejší texty, a tak jsme do něj vložili jen pár odstavců z našeho elaborátu o Walteru Benjaminovi, i tak AI zvládl detekovat. Ani zdaleka však ne přesně. Podle prvního detektoru totiž 58 % celého díla napsal člověk. To není pravda. I tak by to ale na projití u zkoužky nestačilo a student*ka by měl*a problém s plagiátem.
Crossplag
Detektor Crossplag úplně selhal a text vyhodnotil na 99 % jako lidský výtvor. K tomu asi není co dodat, snad jen, že pokud chcete podvádět, určitě si svoje brykule neověřujte u tohoto detektoru.
Content at Scale
Content at Scale vyhodnotil text na 63 % jako machine made a uvedl, že text tvořili pravděpodobně dva hráči, a to jak člověk, tak AI. Detektor navíc přidal ještě hodnoty jako 53% předvídatelnost textu, 46% pravděpodobnost a 95% opakovatelnost nějakého vzorce. Content at Scale používá tyto tři hodnoty, aby dal uživateli jasnější představu o tom, co je nebo není na jeho textu robotického. Osm vět nám Content at Scale vyhodnotil jako problematické a dal doporučení, jak text upravit, aby zněl méně „roboticky“. „Někdy je prostě lepší mazat. Podívej se, co je před a za touhle větou, a napiš něco úplně nového od začátku,“ okomentoval například větu o tom, kde Benjamin studoval.
Copyleaks
Detektor Copyleaks obecně vyhodnotil, že AI byla použita, a poté už jel odstavec po odstavci. U žádného neuvedl vyšší pravděpodobnost lidské práce než 18,1 % a červeně pak vyznačil odstavce, u kterých si byl téměř jist, že jej psala AI. Nejvíce o tom byl přesvědčený právě u zmiňovaného posledního odstavce, který se zamýšlí nad tím, jaké čtenářstvo knihu ocení. Tento odstavec ohodnotil na 93 % jako napsaný AI.
I přesto, že žádný detektor neodhadl první úkol správně, tedy 100% vygenerovaný AI, nejblíže byl Copyleaks, který ukazoval přesně na odstavce, které se mu nezdály. Nejhůře dopadnul Crossplag, který text vůbec nepoznal a tvrdil, že jej napsal člověk.
