Neuvěřitelný příběh: Dostal doživotí za brutální vraždu 92leté ženy, kterou nespáchal. Stal se šampionem ve vězeňském boxu

Další dva podezřelí původně tvrdili, že o vraždě nic neví, to se ale změnilo v roce 1983, kdy svou verzi příběhu změnili a prohlásili, že na místě zločinu viděli právě Deweyho Bozellu. Náhlou kooperací s policií si chtěli zajistit propuštění z vězení a konec stíhání ve svých případech. Na základě jejich výpovědi Bozellu zatkli znovu a odsoudili jej k trestu odnětí svobody na 20 let až doživotí.

Trvalo desítky let, než se ukázalo, že výpověď propuštěných trestanců byla ve skutečnosti křivá a založená na lži.

Jedno slovo a život v troskách 

Rozsudek byl pro Deweyho Bozellu zdrcující. „Vinen. Tohle jedno slovo mi udělalo něco, co nedokázal žádný bojovník v ringu. Položilo mě do kolen, vřískal jsem v mukách, brečel tak moc, že jsem skoro nemohl dýchat,“ uvádí Bozella ve své knize memoárů Stand Tall: Fighting for My Life, Inside and Outside the Ring.

Na svůj příjezd do věznice nikdy nezapomene. Trest si odpykával ve věznici Sing Sing, nápravném zařízení s nejvyšší ostrahou, kde za mřížemi sedělo na dva tisíce vězňů. Dříve se zde prováděly i popravy na elektrickém křesle. Končili zde vrazi, mafiáni a nejhorší násilníci. A teď i mladý Dewey Bozella. „Bylo mi 23 let a trvalo déle, než jsem byl do té doby naživu, než se dokázalo, že jsem na toto místo nepatřil,“ vzpomíná na nástup do nechvalně známého vězení.

I přesto se ale Bozella nevzdával bez boje. Přiznává, že se dopustil řady zločinů, ale vražda mezi nimi nikdy nebyla. „Nebudu lhát. Nikdy jsem nebyl žádnej svatoušek. Už od školy jsem byl na sebedestruktivní cestě. Dostával jsem se do problémů a kradl jsem. Kradl jsem kola zaparkovaná před obchody, rádia a jednomu chlápkovi na ulici jsem ukradl peněženku. Ale nikdy jsem nikoho nezabil,“ popsal otevřeně.

Odmítal přiznat vinu, ve vězení se stal šampionem 

Bozella celou dobu ve vězení trval na své nevině. K činu, za který byl odsouzen, se opakovaně odmítl přiznat i před porotou, která rozhodovala o jeho propuštění na podmínku. Kdyby se k činu přiznal a projevil lítost, mohl by být propuštěn. On to ale neudělal. V roce 1990, tedy po sedmi letech za mřížemi, byl v novém soudním procesu znovu shledán vinným. Naděje na svobodu tak byla čím dál menší a hlodavý pocit z nespravedlnosti byl něčím, co jej uvnitř drásalo. Se svým osudem se nemohl jen tak smířit.

„Lehl jsem si na svou úzkou ocelovou postel a usínal jsem stejně jako tisíce nocí předtím, stejně jako tisíce dalších nocí, které jsem měl před sebou jako vězeň číslo 84A0172. Odsouzený vrah. Neexistuje způsob, jak si zvyknout na bolest, kterou tato slova způsobují. Obzvlášť když nejsou pravdivá, když pykáte za zločin jiného muže, když vám celý život ukradli lidé, kteří se k pravdě otočili zády,“ popsal Bozella jednu z mnoha nocí ve vězení.

Mezi chladnými stěnami věznice měl jen jedinou útěchu, a tou byl box. Tomu se začal věnovat už jako mladík na svobodě. Ve vězení pro něj byl box jednak ventilem, jak ze sebe dostat zlobu pramenící z nespravedlivého odsouzení, ale zároveň i nástrojem, jak čas ve vězení efektivně využít. Box mu dle jeho slov dodal také disciplínu, která mu pomohla pobyt ve vězení vydržet. Ve vězeňském boxu se nakonec stal šampionem v polotěžké váze.

Když nebojoval v ringu, stále se snažil bojovat za spravedlnost, která mu byla odepřena. A to i desítky let po uvěznění.

Nové důkazy ho dostaly na svobodu 

Zlom nastal v době, kdy se Bozella obrátil na organizaci Innocence Project, která se věnuje pomoci neprávem odsouzeným lidem, například za pomoci testování DNA. V případu zavražděné seniorky však byly fyzické důkazy zničeny, proto testy DNA nebylo možné provést. Organizace se proto obrátila na tým právníků, který měl prokázat Bozellovu nevinu. Byl to ale extrémně náročný proces, zdánlivě nemožné se ale nakonec stalo skutečností.

Jak uvádí New York Times, právník, který se případu začal věnovat, vyzpovídal bývalého policejního náčelníka, který byl kdysi vrchním vyšetřovatelem a stále měl u sebe spis z případu zavražděné seniorky.

Po přezkoumání spisu právník zjistil, že obsahuje klíčové výpovědi svědků, které dokazovaly Bozellovu nevinu, ale jeho původnímu právnímu zástupci nebyly poskytnuty. Newyorský Nejvyšší soud proto po opětovném otevření případu a přezkoumání nových důkazů rozhodl, že Bozella se vraždy dopustit nemohl a stal se obětí justičního omylu.

V roce 2009 tak byl Dewey Bozella propuštěn na svobodu. Bylo mu 50 let a ve vězení strávil více než polovinu života. Za mřížemi se stal šampionem v boxu a získal i vysokoškolský titul z teologie.

Box mu změnil život, teď pomáhá druhým 

Po propuštění na svobodu se i přes vyšší věk věnoval dál své vášni – boxu. Jako vězeňský šampion totiž snil o tom, že se jednou postaví do profesionálního zápasu v zaplněné hale. A to se taky stalo. V roce 2011, když mu bylo už 52 let, stanul Bozella ve svém prvním a posledním profesionálním zápase v boxu. Soupeřem se mu stal o dvacet let mladší Larry Hopkins, kterého Bozella porazil jednohlasně na body.

„Tohle je nejkrásnější chvíle mého života,“ radoval se Bozella po zápase. „Když jsem ležel ve své cele, tak jsem o tomhle snil. Splnil se mi sen,“ cituje jej stanice ESPN.

V roce 2011 mu byla předána Cena Arthura Ashe za odvahu, kterou dostávají osobnosti (nejen) ze světa sportu.

„Každý den jsem se sám sebe ptal: ‚Jak tuhle vězeňskou noční můru přežiju? Tohle místo, kde je nenávist a vztek na denním pořádku?‘ Nechtěl jsem ale jen přežít. Chtěl jsem, aby můj život vzkvétal. Díky boxu jsem se probudil. Během tréninků jsem se cítil poprvé svobodný. Najednou jsem se necítil jako vězeň. Měl jsem jasnou vizi. Zapřísáhl jsem se, že budu pomáhat dětem, trénovat je v boxu a sdílet s nimi svůj příběh. Doufám, že tím pomůžu zachránit někoho dalšího,“ řekl Bozella při přijímání ceny, kde jej z hlediště s pýchou sledovaly i jeho žena a dcera.

A svým slovům dostál. Své zkušenosti se rozhodl předávat dál a založil nadaci Dewey Bozella Foundation, která pomáhá znevýhodněným dětem z vyloučených lokalit. Dětem, jako byl kdysi on sám, když mu otec rozbil hlavu, zabil jeho mámu a nadobro zmizel z jeho života. Svým příkladem chce proto dětem v podobných situacích pomoct, aby neskončily na dráze zločinu.