Nuselský most patří neodmyslitelně k Praze. Už během jeho stavby ale zemřel jeden z dělníků a další tři stovky lidí spáchaly skokem z obávaného mostu sebevraždu.
Život bez Nuselského mostu si dnes již obyvatelé a obyvatelky Prahy nedokážou představit. Po stavbě, která propojuje Karlov s Pankrácem, denně projede 160 tisíc aut, 750 souprav metra a projde po něm nespočet lidí. Jenže historie jednoho z nejvyšších a nejdelších mostů v Evropě je komplikovaná a temná. Na Nuseláku zemřely tři stovky lidí.
Jak to všechno začalo
První návrh na propojení Karlova a Pankráce mostem přistál na pražském magistrátu již v roce 1903 od inženýra Jaroslava Marjanka. A začal pomyslný souboj. Někteří jej chtěli postavit ve stylu funkcionalismu, jiní fandili říšské architektuře.
Městští architekti a vysoce postavení pracovníci magistrátu se tak dlouho nemohli dohodnout na tom, jak by mělo přemostění centra Prahy vypadat, a možná právě proto se na odvážném návrhu začalo pracovat až o 60 let později.
První veřejná soutěž na podobu Nuselského mostu byla vypsána v roce 1918, avšak žádný z návrhů nesplňoval očekávání magistrátu. Podobná situace se pak odehrála také v letech 1919 a 1926, kdy úředníci do soutěže přidali nová pravidla, že most musí měřit minimálně 21 metrů na šířku a uvnitř bude prostor pro kolejový provoz. Realizace se logicky opět oddálila.
Až do roku 1947 pak byly vypsány desítky veřejných soutěží, přičemž podmínky se neustále měnily. Most měl být najednou o šest metrů širší, konstrukce musela být trámová, jako stavební hmota nesměl být použit cement. Architektům z toho šla hlava kolem.
Ke změně došlo až v roce 1947. Po druhé světové válce začala nová éra a spolu s ní i další kolo soutěže. Do něj se tentokrát přihlásily tři desítky návrhů a osm z nich postoupilo. Vítězný koncept nakonec předložilo architektonické trio Jan Vítek, Miroslav Sůra a Robert Bucháček. Tím však obstrukce kolem výstavby Nuselského mostu neskončily.
V říjnu 1963 Praha konečně schválila finální podobu mostu a o dva roky později proběhlo slavnostní položení stavebního kamenu. K výstavbě Nuselského mostu inženýři použili techniku letmé betonáže, most se proto stavěl po částech a pro jeho výstavbu bylo použito více než 20 tisíc krychlových metrů betonu. A stálo to za to. Nuselák je jedním z nejdelších a nejvyšších mostů v Evropě, avšak vše kolem jeho výstavby a fungování není jen růžové…
V druhém pilíři Nuselského mostu je údajně zabetonován dělník
Na 42,5 metru vysoká betonová stavba propojující Karlov a Pankrác brala životy ještě před svým dostavěním. V 60. letech si Nuselský most vyžádal první oběť. Tou se údajně stal dělník, který spadl do rozestavěného pilíře plného zasychajícího betonu. Pár vteřin po pádu zemřel a jeho tělo se nikdy nepodařilo vyprostit. Uvízlo v betonu a podle mnohých svědectví bylo nakonec do pilíře zalito. Pokud jsou tato svědectví pravdivá, tělo dělníka je dodnes pohřbeno v druhém pilíři ze směru od Karlova.
