Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
Vyzkoušej klub REFRESHER+ už od 25 Kč během prvních tří měsíců 😱
20. srpna 2023 v 11:00
Čas čtení 4:58
Ilona Hobzová

Znásilňovali mě každou minutu. Sexuální otrokyně japonských vojáků musely o svém utrpení desítky let mlčet

Znásilňovali mě každou minutu. Sexuální otrokyně japonských vojáků musely o svém utrpení desítky let mlčet
Zdroj: U.S. Army/Public Domain Pictures
ZAJÍMAVOSTI HISTORIE JAPONSKO
Uložit Uložené

V letech 1932–1945 donutilo Japonsko ženy z Koreje, Číny a dalších okupovaných zemí, aby se staly vojenskými sexuálními otrokyněmi.

Když čtrnáctiletá Lee Ok-seon v rodném Pusanu v Jižní Koreji vyřizovala pochůzky pro své rodiče, napadla ji skupina mužů v uniformách a vtáhla do připraveného auta. Stejně jako desetitisíce dalších žen ji odvezli do jedné ze „stanic útěchy“ – zjednodušeně nevěstince –, kde byly ženy z Japonskem okupovaných území sexuálními otrokyněmi vojáků. 

VAROVÁNÍ: Některé pasáže příběhů v tomto článku popisující brutální praktiky mohou být znepokojující.

Únosy nebo falešné nábory do práce

První takové nevěstince Japonsko zřídilo už ve třicátých letech. Ke znásilňování žen japonskými vojáky totiž v té době docházelo stále častěji, což v okupovaných oblastech začalo zvedat protijaponské nálady. Ve známost vešel zejména nankingský masakr v roce 1937, při kterém byli hromadně popravováni zajatí čínští vojáci, masakrováni civilisté a mučeny a znásilňovány desetitisíce osob. Podle odhadů vojáci znásilnili nejméně 20 tisíc žen, některé zdroje ovšem uvádějí i několikanásobně vyšší číslo.

Dalším problémem pro japonskou armádu byly stále častější nákazy vojáků pohlavními chorobami. I to vedlo tehdejšího císaře Hirohita k rozkazu rozšířit vojenské nevěstince. Tyto „stanice útěchy“ byly zřízeny nejprve v Šanghaji, později přibyly v Japonsku, Číně, Indonésii, Malajsii, Thajsku, Barmě, východní Nové Guineji, Hongkongu, Macau nebo na Filipínách – zkrátka všude, kam vedly kroky japonské armády. 

Doporučeno
Filip a jeho tým pokořili světový rekord: Rád se vydávám někam, kam se většina lidí nikdy neodváží, protože jim to nahání strach Filip a jeho tým pokořili světový rekord: Rád se vydávám někam, kam se většina lidí nikdy neodváží, protože jim to nahání strach 30. listopadu 2024 v 7:00

Nábor žen se rovnal nejčastěji jejich únosu, jako v případě Lee Ok-seo, nebo pracovnímu podvodu. Vojáci ženám slíbili, že budou v okupovaných územích pracovat jako dělnice v továrnách, zdravotní sestry, pradleny nebo pomocnice v kuchyni. Dívky, které často pocházely z těch nejchudších rodin, se nechávaly oklamat a skutečnou povahu „práce“ poznaly až ve chvíli, kdy je odvezli do nevěstinců.

Zajaté ženy pocházely z celé jihovýchodní Asie, většina z nich ale byly Korejky nebo Číňanky. Podle zpráv o obětech registrovaných korejskou vládou se věk obětí pohyboval od jedenácti do sedmadvaceti let. 

Nelidské podmínky a stupňující se násilí

Po příchodu do nevěstinců byly ženy nuceny k sexu za nelidských podmínek. Ačkoli každá prožila něco jiného, jejich výpovědi mají mnoho společného: opakované znásilňování, které se před bitvami stupňovalo, mučivou fyzickou bolest, těhotenství, pohlavně přenosné nemoci a nelidské podmínky.

Jednou z těch, které nelidské podmínky přežily, byla Lee Yong-soo, jež v pozdějších letech jako jedna z přeživších svědčila před Výborem pro zahraniční vztahy Sněmovny reprezentantů USA o porušování občanských svobod japonskou vládou. Do jednoho z nevěstinců na Tchaj-wanu byla odvezena v roce 1944, když jí bylo šestnáct let. 

Lee Yong-soo vzpomínala, že denně musela sloužit čtyřem až pěti mužům. V tomto kontextu lze poznamenat, že byla jednou z těch, které měly „větší štěstí“. Na některých ženách se během pouhého dne vystřídalo i šedesát vojáků. „Nebyl tam žádný prostor pro odpočinek. Měli se mnou sex každou minutu,“ svěřila se další z přeživších, Filipínka Rosa Henson.

 

Přestože předpisy stanic obsahovaly mimo jiné i požadavek, aby vojáci používali kondomy, nedělo se tak. Zásoby prezervativů byly extrémně nízké, vojáci je navíc odmítali. Ženy musely pravidelně podstupovat lékařské kontroly, aby vojáky nenakazily. V některých případech armáda nutila ženu k injekci salvarsanu – extrémně toxické látky zabraňující syfilidě. Ženy, které tuto látku dostaly, později trpěly vážnými vedlejšími účinky, zejména neplodností.

Doporučeno
Takhle vypadá české moře. Máme vlastní území s přístupem k moři, ale skoro jej nevyužíváme Takhle vypadá české moře. Máme vlastní území s přístupem k moři, ale skoro jej nevyužíváme 13. října 2024 v 8:24

Znásilňování se ženy nevyhnuly, ani když byly těhotné, nemocné nebo menstruovaly. Odmítnutí služby se rovnalo okamžitému trestu, často v podobě mučení. Vězeňkyně dostaly varování, že pokud se pokusí uprchnout, přijdou o život. Vycházely ven jen pod přísným dohledem, i kvůli neznalosti místní geografie a jazyka se o útěk nepokoušely. Ty, které to přece jen zkusily, byly pak mučeny a zabity veřejně jako odstrašující případ pro ostatní. Takto umučené ženy byly místo řádného pohřbu jen pohozeny na ulicích.

„Jedna nová dívka se mužům pokoušela vzdorovat a jednoho z nich kousla do ruky. Odvedli ji na nádvoří a před zraky nás všech jí usekli hlavu, zbytek těla pak rozřezali na malé kousky,“ vzpomínala později přeživší Hwang So-gun.

Koncem války utrpení neskončilo 

Konec druhé světové války, kterou Japonsko prohrálo, se nerovnal zániku nevěstinců. V roce 2007 reportéři agentury Associated Press zjistili, že úřady Spojených států umožnily provoz těchto „stanic útěchy“ i po válce a že desetitisíce žen byly nuceny k sexu s americkými muži, dokud v roce 1946 nezrušil tento systém generál Douglas MacArthur.

Celkem vzniklo nejméně 125 těchto nevěstinců. Podle odhadů v nich mohlo být zotročeno i více než 400 tisíc žen. V roce 1993 odhadl Světový tribunál OSN pro porušování lidských práv žen, že absolutní většina sexuálních otrokyň zemřela – většinu zabili Japonci, jiné přišly o život během spojeneckého bombardování. Čísla ovšem vycházejí z odhadů historiků opřených o svědectví a dochované materiály. Nejdůležitější dokumenty totiž japonští úředníci těsně po válce zničili.

Doporučeno
KVÍZ: Měl*a jsi jedničku z dějepisu? Ověř si své znalosti a poznej historické osobnosti podle obrázku KVÍZ: Měl*a jsi jedničku z dějepisu? Ověř si své znalosti a poznej historické osobnosti podle obrázku 11. října 2024 v 16:00

Pro přeživší ženy však peklo neskončilo. Některé se snažily najít cestu domů, v mnoha případech se tam už nikdy nepodívaly. Staly se společenskými vyděděnci – nesly si cejch prostitutek a žily v bídě na okraji společnosti. Některé zemřely později vinou pohlavních nemocí nebo komplikací způsobených násilným zacházením, jiné spáchaly sebevraždu. Vzpomínky na bití, mučení a sexuální násilí jim také působily silná psychická traumata – v mnoha případech nebyly tyto ženy schopné založit rodinu nebo donosit dítě. 

Oficiální omluva přišla v roce 2015

Po celá desetiletí zůstávala historie „utěšitelek“ nezdokumentovaná a nepovšimnutá. Když někdo tuto otázku ve veřejném prostoru otevřel, japonští úředníci vše popírali a tvrdili, že podobné stanice nikdy neexistovaly. Trvalo to několik desetiletí, než se otřesné příběhy sexuálních otrokyň začaly znovu dostávat na světlo.

Se svými zkušenostmi se přeživší ženy začaly svěřovat hlavně v 80. letech minulého století, kdy se Jihokorejská republika stala liberální demokracií. Jednou ze žen, které mohly konečně promluvit, se stala i Lee Ok-seon, o které jsme psali v průběhu článku. Lee byla jednou z těch, které měly štěstí a po konci války se vrátily zpět domů. I ona po návratu do rodného města trpěla kromě fyzických zranění také vážnými psychickými problémy a společenským stigmatem. Svůj příběh prý nemohla vyprávět celá desetiletí a šrámy ze zničeného dětství si s sebou nesla celý život.

 

Podpořena svědectvím dalších žen Lee prolomila mlčení a začala o svých zážitcích z druhé světové války mluvit. Stala se veřejně známou osobností a aktivistkou hnutí za práva žen a naléhala na japonskou vládu, aby vše oficiálně uznala a přeživším ženám se omluvila. Zúčastnila se také mnoha mezinárodních konferencí a slyšení v Kongresu USA a svá svědectví přednesla v Japonsku, Spojených státech, Číně a na Tchaj-wanu, aby podpořila povědomí veřejnosti o problematice sexuálních otrokyň.


Lee Ok-seon zemřela v roce 2022 ve věku devadesáti čtyř let. Oficiální omluvy japonských představitelů se dočkala. První přišla v roce 1993, mezinárodní lidskoprávní organizace ji ale označily za nedostatečnou. Navíc v průběhu dalších let si Lee Ok-seon a další přeživší musely z úst japonských politiků vyslechnout mnoho skandálních vyjádření. Například v roce 2007 řekl tehdejší japonský premiér Šinzó Abe, že o existenci nucené prostituce neexistuje dostatek důkazů.

Doporučeno
7 českých historických osobností pod 30, které změnily svět. Hlasuj, která tě nejvíce inspiruje 7 českých historických osobností pod 30, které změnily svět. Hlasuj, která tě nejvíce inspiruje 10. září 2024 v 16:30

Ten samý rok způsobilo poprask vyjádření ředitele japonské veřejnoprávní televize o tom, že sexuální otrokyně byly za druhé světové války běžné. V roce 2013 zase starosta japonské Ósaky prohlásil, že sexuální otrokyně byly pro japonské vojáky nezbytné. „Vojáci běhají v dešti a větru střel, riskují své životy. Když chcete, aby si v takové situaci odpočinuli, je systém žen utěšitelek nezbytný. To musí pochopit každý,“ uvedl

 

Asi nejkomplexnější omluvu japonské vlády Jižní Koreji zahrnuje dohoda z roku 2015, kdy byl premiérem opět Šinzó Abe. Jeho postoj byl už v té době jiný. „Předseda japonské vlády vyjadřuje svou nejupřímnější omluvu a lítost vůči všem ženám, které coby ‚utěšitelky‘ prošly nezměrně bolestnými zkušenostmi a utrpěly nevyléčitelná fyzická a psychická zranění,“ stojí mimo jiné v dohodě.

Japonsko také nabídlo, že bude pro bývalé sexuální otrokyně financovat speciální fond v hodnotě miliardy jenů (220 milionů korun). Obě země tehdy uvedly, že dohodu považují za „konečnou a nezvratitelnou“, dokud bude Japonsko plnit své sliby.

Domů
Sdílet
Diskuse