V sobotním primetimu odstartoval nový seriál televize Prima. Nic pěkného to není, ale aspoň můžeš vyhrát mega.
Školní rok se rozjíždí a po náročném týdnu se člověku hodí fláknout sebou v sobotu večer před obrazovku a podívat se, co si pro něj mocná čarodějnice televize zase připravila. Česká televize nabídla pohádku Kouzelník Žito, Nova ještě před nasazením seriálu Táta v nesnázích odvysílala Po čem muži touží 2. Nic, na co bychom se nutně potřebovali podívat znovu, a tak se premiérová Eliška a Damián jeví jako správná volba.
Je to nové, vypadá to jako fantasy a podle traileru nás čeká také pořádná dávka kvalitního českého humoru. Dost brzy ale zjistíme, že sledujeme něco mezi klasickou telenovelou, Kate a Leopoldem a Videostopem.
Eliška žije v současnosti, Damián v roce 1758. Dědický princ má ale prazvláštní schopnost cestovat v čase díky kouzelnému elixíru. A jak už to tak bývá, dostane se do života podnikatelky Elišky, snažící se zachránit marmeládovnu s názvem Marmeliška (je to vtipné, protože tam je schované její jméno). Kromě toho taky do doby sociálních sítí, kapitalismu, rozvodů a domácího násilí.
Nemá úplně smysl hodnotit, kolik klišé v seriálu najdeme, přestože bychom si z jejich počítání mohli udělat drinking game (od Damiánovy fascinace pisoárem, jeho zaujetí erotickým časopisem až po korporátního bídáka, který si chce na Eliščině podniku „smlsnout“). Stejně tak je jasné, že nenáročný televizní seriál se nebude příliš zabývat broušením dialogů slovníku 18. století. A na pozastavení se nad redukovaným zobrazením bohatých Arabů nám po sledování už snad ani nezbývají síly.
Mnohem zajímavější je sledovat, co vlastně v hlavním vysílacím čase od jedné z největších televizí dostáváme.
Koncentrovaná Prima
Eliška a Damián je v podstatě všechno, co si spojíme s Primou, v jedné velké marmeládě. (Ohoho.) A to do takové míry, že vlastně nevíme, na co se díváme. Sledujeme Elišku, jak zachraňuje krachující firmu, kterou chce odkoupit zlobivá větší firma. Vidíme její kolegyni, jak ochutnává marmelády a hodnotí je jako Zdeněk Pohlreich v Ano, šéfe, Damián se s agresivním bývalým manželem jedné z postav mydlí jako David Matásek v Poldovi.
Aby toho nebylo málo, vše jako vypravěč vtipně glosuje Jiří Dvořák. Těžko lze odolat vzpomínce na Václava Vydru v Prostřeno. Nutno říct, že pokud by produkce Vydru oslovila, nezbylo by než se před sebeironií tvůrčího týmu hluboce sklonit.
Režijní a scenáristický tým, který pracoval už na předešlých sériích na Primě, od Ohnivýho kuřete přes Modrý kód až k dobrým zprávám, vzal jednotlivé „funkční“ prvky svých seriálů a spojil je v jeden. A tak v kulisách, nezměněných od roku 2003, vidíme pobíhat lidi v kostýmech nezměněných od roku 2001, jak dělají věci nezměněné od Rodinných pout.
Skoro jako by dobový seriál, jak Elišku a Damiána PR materiály Primy popisovaly, neměl diváky vtáhnout do dob Marie Terezie, ale do přelomu tisíciletí. Případně měl možná původně vzniknout jako zábavný best of Prima sestřih na silvestrovské vysílání.
Každé třetí zhlédnutí vyhrává?
Dobrou zprávou ale je, že nám postavy i vypravěč často a doslovně připomínají, co se v seriálu prozatím odehrálo, co nás ještě čeká i na co se zrovna díváme. Dělají to tak často, že možná u televize leckdo dostane nutkání zkontrolovat, jestli nenechal zapnuté zvukové titulky. Eliščina kolegyně například v jedné scéně popíše její vlastní babičce, že je Eliška rozhozená, protože jí zemřela maminka, musí se starat o marmeládovnu a nemá to teď jednoduché. Pamatuješ, ne, babi, jak umřela matka tvé vnučky, že jo?
V podstatě nemusíme sledovat, co se odehrává na obrazovce. Můžeme si nechat důležité události pouze připomenout a zatím se věnovat důležitějším věcem. Třeba hledání indicií. V prvním díle se totiž skrývá jedna z nápověd ke Kazmově soutěži o milion dolarů.
To je dobře už kvůli tomu, že si budeš moci jednu návštěvu jeho filmu ušetřit a alespoň chvíli trpět u něčeho jiného. Soutěže v televizních seriálech nás navíc opět přenáší do minulosti, kterou má Eliška a Damián tolik oslavovat. Nejpozitivnější věcí tak zůstává, že i v době krize mají herci práci. To nás bude hřát i přes ukrutánské divácké bolení.
