Třetí Hercule Poirot Kennetha Branagha vstupuje do českých kin 14. září. Je skromnější, komornější a najdeš v něm méně známých tváří. I tak ale bude stát za to.
Pamatuješ si, jak Hercule Poirot strašil u vás doma v televizi skoro v jednom kuse? Tak teď straší v kinech, a to už potřetí. Naštěstí je o poznání svižnější a vizuálně zajímavější. Do kin ve čtvrtek vstupuje adaptace méně známé knihy Agathy Christie Přízraky v Benátkách. A pokud nebudeš mít co dělat, můžeš se na ně bez výčitek vypravit.
Hercule Poirot (Kenneth Branagh) je už nějaký ten pátek v důchodu a místo případů teď louská záhady typu „jaký dortíček by měl slupnout k odpolednímu čaji“. Frontu zoufalých obětí přede dveřmi ignoruje a jediný, kdo může přes práh jeho brlohu, je pekař. Tuhle idylku mu najednou naruší spisovatelka Ariadne Oliver (Tina Fey) a pozve ho na halloweenskou party spojenou s okultní seancí.
Skeptický detektiv se uvolí vystoupit ze své komfortní zóny a podívat se na „podvodné médium“ v přímém přenosu. Jako na potvoru se ale zrovna za jeho přítomnosti odehraje mysteriózní vražda, kterou možná nespáchalo nic z tohoto světa (bu, bu, bu). Touha ukázat, že nic paranormálního neexistuje, přiměje Poirota zamknout všechny podezřelé (a že jich je) v polorozpadlém a údajně prokletém bývalém sirotčinci a přijít celé věci na kloub. Už ti běhá mráz po zádech?
Komorní detektivka na podzimní koukání
Branagh na svém třetím Poirotovi ukazuje, jak neúnavný ve svém snažení vrátit detektiva na výsluní dokáže být. Předchozí snímek Smrt na Nilu (2022) se dočkal spíš vlažných než nadšených ohlasů a podobně vlažné byly i tržby v kinech. Nejspíš i proto jsou Přízraky v Benátkách osekanější a komornější. Nutno dodat, že ku prospěchu věci.
Při jejich sledování si totiž ušetříš hodně nervů z rádoby velkolepých, ale někdy až neslušně ošklivých zelených obrazovek a projekcí dobového Egypta. Fakt, že se téměř celý snímek odehrává v jednom zchátralém domě, byl přesně tím kreativním omezením, které kníratý „Zlatoslav Lockhart“ potřeboval. Přízraky v Benátkách si hrají s neotřelými úhly kamery, tak akorát zašpiněnou scénou, světlem, tmou i znepokojivou, ne však děsivou atmosférou.
O to zajímavější a uvěřitelnější je poté, co se Poirot na vlastní kůži setká s vrahem a švihne se do hlavy. Indisponovaný detektiv pak bloumá po místě činu a snaží se zmobilizovat všechny mozkové buňky, které mu ještě slouží, přesto jeho mysl není zdaleka v takové formě jako jeho knír. Nám se díky tomu otvírá prostor zkoumat hranici mezi realitou, halucinacemi a skutečným nadpřirozenem a tvůrčí tým se může o to víc piplat s různými typy záběrů.
Jediné negativum našeho zkoumání jsou občasné pochyby, jestli se do „palice“ náhodou nepraštilo víc lidí, a to především, když se dialogy snaží upozorňovat, jak tajemné místo činu vlastně je. Tahle snaha o vytvoření naléhavosti situace posune z většiny jinak povedené konverzace tu a tam za hranici cringe. To je škoda už vzhledem k tomu, že jsou Přízraky v Benátkách spíš konverzačka než děsivý horor nebo krvavé krimčo.
Ve finále jde ale o vizuálně moc hezké atmosférické dílko, které si i díky relativně krátké stopáži dokáže udržet svižné tempo. Přízraky v sychravých Benátkách jsou přesně tím filmem, který si pustíš během šedivého podzimního odpoledne, když se ti nechce příliš přemýšlet.
Peněz za vstupenku do kina litovat nebudeš, především pokud si chceš užít všechny detaily a poutavou kameru. Jinak si můžeš s klidným svědomím počkat, až Poirot i se svým kloboučkem zavítá na VOD platformu (pravděpodobně na Disney+), zachumlat se do deky a po vzoru detektiva usrkávat čaj a pochutnat si na kousku dortíku. A nakonec se možná i pohádat s kamarády, jestli má větší drip Poirot, nebo Benoit Blanc.
Režie: Kenneth Branagh
Předloha: Agatha Christie
Scénář: Michael Green
Hrají: Kenneth Branagh, Kyle Allen, Camille Cottin, Jamie Dornan, Tina Fey, Jude Hill, Kelly Reilly, Riccardo Scamarcio, Michelle Yeoh