„Odsuzují se k trestu smrti.“ Takový rozsudek si jen v loňském roce vyslechlo po celém světě nejméně 28 tisíc osob.
Na 10. října připadá Evropský a Světový den proti trestu smrti, který je stále legálně vykonáván v 55 zemích. A to navzdory jeho nehumánnosti, přetrvávající rasové diskriminaci a samozřejmě – nezvratnosti. Ještě poměrně nedávno se přitom „nejvyšší trest“ uplatňoval i na našem území.
V českých zemích byly tresty smrti přítomny, dá se říci, od nepaměti. Jak uvádí portál Lidská práva, první zmínky o katech a veřejných popravách na šibenicích lze nalézt již v Kosmově kronice. Hned v závěsu za tímto krutým rozsudkem bylo vypuzení ze společnosti.
Pro všechny – kromě odsouzených a pozůstalých – byly veřejné popravy zřejmě zábavnou podívanou. Dokládá to záznam z Francie, kdy se „při každé popravě tiskl nespočetný lid, aby se na ni díval. Nával byl takový, že občas došlo ke zmrzačení lidí a zadušení koní; diváci tleskali šikovnému katovi a protestovali, když mistr popravčího řemesla neuměl zacházet se sekerou a z popravy udělal masakr“. Nelze pochybovat, že by tomu na českém území bylo jinak.
Mnohdy přitom o odsouzení „rozhodoval“ Bůh. Nejčastěji šlo o tak zvaný ordál vody, při kterém měl údajný provinilec prokázat svou nevinu tak, že se po vhození do vody neutopí. Pokud by se utopil, znamenalo by to, že jej voda – jakožto čistý živel – přijala a jedinec byl vinen.
Zvířata na lavici obžalovaných
Nejvyšším soudům přitom neunikla ani zvířata. Procesy s nimi probíhaly stejně jako ty s lidmi. Zvíře se muselo dostavit do soudní síně, a dokonce mělo přiděleného i obhájce. Přestože záznamy o těchto kuriózních případech pochází ze zahraničí, lze takřka s jistotou předpokládat, že k nim docházelo i u nás.
Za největší provinilce patřila prasata, jak dokládá soupis z roku 1408, jejž cituje Český rozhlas: „Dále jedna prasnice, uvržená do žaláře 24. června a držená tam do 17. července, kdy byla oběšena pro vraždu a zabití malého dítěte.“ Odsouzen byl ale i nebohý pes za loupež, a to ještě v roce 1906.
Tresty smrti nebyly zrušeny ani v revolučním roce 1848 a za období první republiky. Ukládány byly pro zločiny velezrada, úmyslné poškození cizího majetku, vražda, loupežná vražda nebo žhářství. Odsouzený byl ve valné většině případů usmrcen oběšením, velmi zřídka šlo o zastřelení. Jen během první republiky bylo odsouzeno na smrt 433 lidí.
Jelikož byl ale prezident Tomáš Garrigue Masaryk odpůrcem tohoto aktu, trest smrti byl vykonán pouze ve 21 případech. „Těžká byla pro mne otázka trestu smrti; stálo mě to mnoho nocí, když jsem měl podepisovat trest smrti, a dni, kdy jsem to učinil, mám ve svém kalendáři poznamenány černým křížkem,“ řekl československý státník spisovateli Karlu Čapkovi.
Přestože již tehdy veřejnost dávala najevo první obavy z justičních omylů, trestní zákoníky, jež zmiňovaly tresty smrti, u nás byly platné až do roku 1990.
Heydrichiáda v kontrastu s masarykovským humanismem
Hojně uplatňovány byly zejména během tzv. heydrichiády v protektorátu Čechy a Morava. Toto období, jak verbalizuje Otakar Liška v publikaci Vykonané tresty smrti, Československo 1918–1989, ostře kontrastovalo s prvorepublikovou érou masarykovského humanismu.
