Byla mladá, atraktivní a v koncentračních táborech si vysloužila pověst extrémně kruté dozorkyně. Irma Grese dostála své přezdívce „hyena z Osvětimi“.
„Seděl jsem na zemi u lůžka a vešla žena se svým psem, hlídačem. S chutí jedla velké, šťavnaté jablko, které snědla až úplně na samotný jádřinec. Vzala jádřinec, položila ho na zem a vedle něj postavila psa. Dala mu povel, aby jej hlídal, odvázala ho a odešla pryč.
Pes měl jádřinec mezi předními packami a vrčel, strašlivě vrčel. Já jsem moc dobře věděl, že po jádřinci nemůžu sáhnout. Byl by to můj konec, pes by mě doslova roztrhal.
Dozorkyně se posléze vrátila a viděla, že se nic nestalo. Bylo vidět, že je svým kouskem pobavená. Jádřinec jablka následně botou rozdrtila. Tak, aby nezbylo zhola nic, co by se dalo vůbec seškrábnout.
O mnoho let později mi došlo, kdo to byl. Nechvalně proslulá Irma Grese.“
Tak popsal své setkání s jednou z nejmladších nacistických dozorkyní přeživší z osvětimského koncentračního tábora Maurice Blik v dokumentu BBC z roku 2020 Belsen – Our story.
Plachá dívka z vesnice
Irma Grese se narodila 7. října 1923 v malé vesnici Wrechen v severním Německu. Se svými čtyřmi sourozenci vyrůstala ve skromných podmínkách pouze s otcem, jelikož její matka spáchala sebevraždu, když bylo Irmě 13 let.
Jak uvádí publikace Hitler Youth, sestra Helene ji popisovala jako plaché a tiché dítě, které se často vyhýbalo konfliktům, místo aby je začínalo. „Když se dívky hádaly a praly, Irma nikdy neměla odvahu bojovat, ale utekla,“ uvedla později u soudu.
Frustrovaná šikanou a znuděná učivem odešla Irma ze školy ve čtrnácti letech. Po ukončení školní docházky pracovala na farmě a později jako prodavačka v mlékárně. Opakovaně se ucházela o místo v sanatoriu, které provozovalo SS, ale nebyla přijata. Nakonec tam začala pracovat jako nevyškolená pomocná zdravotní sestra.
Během práce v nemocnici a účasti na nacistických shromážděních se Irma začala setkávat s představiteli nacistické strany a stejně jako mnoho dalších mladých Němců a Němek se nechala zlákat sliby Adolfa Hitlera. Její oddanost nacistickým ideálům byla režimem odměněna, popisuje publikace Heroes and Villains, když vstoupila do pomocných jednotek SS.
Vyslána byla do koncentračního tábora Ravensbrück, kde nejprve podstoupila několikatýdenní výcvik založený na upevňování stranické ideologie. Úkolu se Irma zhostila s nadšením. Její sen se konečně splnil. Stala se „Aufseherin“, dozorkyní.
Výbava Irmy Grese: těžké boty, bič a agresivní pes
Irminy nacistické ambice se stupňovaly, a když byla v roce 1943 přeřazena do koncentračního tábora Osvětim-Březinka, vysloužila si hodnost seniorní dozorkyně SS – druhou nejvyšší hodnost, kterou mohly ženy v SS získat. Podíl na tom možná měl i fakt, že mladá Irma byla blonďatým, modrookým ztělesněním „plakátové“ nacistky.
Na rozdíl od většiny ostatních dozorkyň si dávala záležet na tom, aby řádně nosila uniformu a vypadala elegantně. A dělala by cokoli, aby vynikla a prosadila se. V době, kdy byla přidělena do tábora C, byla ve svých pouhých dvaceti letech povýšena do hodnosti SS-Oberscharführerin, druhé nejvyšší hodnosti, kterou mohla získat důstojnice SS – což bylo pro někoho tak mladého velmi vzácné.
– Magda Hellinger, přeživší
Kontrolu měla nad přibližně 30 000 vězni a vězeňkyněmi, převážně polskými a maďarskými Židy a Židovkami. Z nově nabyté moci byla Grese u vytržení a byla odhodlaná si ji za každou cenu udržet. Pyšně nosila těžké boty s ocelovou špičkou, bič a pistoli. Není tak překvapením, že se jí brzy začalo přezdívat „hyena z Osvětimi“.
„Byla to jedna z nejkrásnějších žen, jaké jsem kdy viděla. Její tělo bylo dokonalé v každé linii, tvář čistá a andělská a její modré oči byly ty nejveselejší a nejnevinnější, jaké si člověk dokáže představit. A přesto byla Irma Grese ta nejzvrácenější, nejkrutější a nejnápaditější zvrhlice, s jakou jsem se kdy setkala,“ vzpomínala na dozorkyni přeživší Gisella Perl.
Jejím úkolem bylo spolu s dozorkyní Margot Dreschel vybírat vězeňkyně do plynových komor. Záměrně měla přitom ukazovat na ty, na které z jakéhokoli důvodu žárlila. „Tyto dvě byly ještě krutější než Mengele... Nejprve se nahé ženy se zdviženýma rukama potácely před Mengelem a pak před Grese a Drechsler. Mengele prováděl první selekce, zatímco ženy mohly vybírat i osoby, které Mengele nechal nevybrané,“ uvedla přeživší Sára Jakobivts.
Zvrácenou zálibu měla Grese především v udeřování vězeňkyň do prsou. „Jednoho dne jsem při nástupu stála před blokem 2. Najednou ke mně přišli dva muži se čtyřmi velmi rozrušenými ženami, které měly rozpáraná prsa. Byl to hrozný pohled, ubohé ženy křičely bolestí a jejich prsa silně krvácela. Ptala jsem se jich, co se stalo a kdo jim to udělal, ale byly příliš vyděšené, než aby mi odpověděly,“ popsala přeživší Magda Hellinger s tím, že se posléze dozvěděla, že za krutostí stála „Lagerführerin“ Grese.
Používat k tomu měla svůj bič spletený z celofánu. „Byl to velmi lehký bičík, ale když jsem s ním někoho praštila, bolelo to. Po osmi dnech tyto biče velitel Kramer zakázal, ale my jsme je přesto používali,“ uvedla Grese později u výslechu.
Plachá dívka z venkova se stala nástrojem rasové ideologie vyznávané nacisty, která z ní vytvořila sadistickou trýznitelku.
– Heroes and Villains
Její sadistická stránka nezmizela ani po přesunu do koncentračního tábora Bergen-Belsen v roce 1945. Na bezbranné vězeňkyně a vězně posílala svého agresivního a vyhladovělého psa, střílela do nich a několik ubila k smrti. Jak rovněž uvádí portál Jewish Virtual Library, v jejím příbytku byly později nalezeny kůže třech lidí, ze kterých si nechala vyrobit stínidla na lampy.
„Krásná bestie“ odsouzena k trestu smrti
Irma Grese byla zatčena v dubnu 1945 jednotkami britské a kanadské armády, když osvobodily koncentrační tábor Bergen-Belsen. V září stanula spolu se 45 dalšími před soudem za všechna zvěrstva a krutosti, kterých se dopustila – a za které se nikdy neomluvila ani se k nim nepřiznala.
Tisk o Grese během procesu referoval jako o „krásné bestii“ a rychle se „proslavila“ jako jedna z nejkrutějších dozorkyní. Bylo jí pouhých 22 let, když byla odsouzena k trestu smrti oběšením.
Podle dobových záznamů ničeho nelitovala. Před popravou si ve své cele klidně zpívala a svými posledními slovy přikázala popravčímu: „Schnell!“ (Rychle!)
