Holubi si přezdívku „okřídlené krysy“ nezaslouží.
Krásné náměstí se sochami, lavičkami a třeba i kašnou. Udržovaná žulová dlažba a na každém rohu odpadkový koš, aby se zamezilo znečišťování. Ale stejně je všechno pokryto holubím trusem. Auta, pomníky – někdy i třeba líc tvé bundy. Tamhle zase hejno holubů bezostyšně vytahuje zbytky jídla z košů.
Pokud žiješ ve městě, je ti tento výjev asi známý. A dost možná patříš k těm, kteří holuby opovrhují. Nejenomže po všem kálí a údajně přenáší nemoci, ale jsou prý také dotěrní, hloupí a otravní. A ani se nenechají příliš zastrašit. Znechuceně tak bývají nazýváni okřídlenými krysami, či dokonce městským odpadem.
Pravda ale je, že holubi za svou pochroumanou reputaci nemohou. Na vině je jen a jen člověk.
Holub jako důležitá součást společnosti
Možná tě to překvapí, ale historické centrum Prahy nebo Brna není pro holuby přirozeným prostředím. Jeho původní domoviny se nachází v severní Africe, jižní Evropě, na Blízkém východě a v západní Asii. Divocí holubi skalní tam žijí na mořských útesech a svazích hor, na vyvýšených místech, kde nacházejí bezpečí a úkryt před predátory. Do měst je zatáhli až lidé.
„Holubi, které vídáme ve městech, jsou domestikovanou formou holuba skalního. Byl domestikován lidmi – původně pravděpodobně kvůli potravě – a později využíván k přenášení zpráv,“ uvedl pro server Gizmondo vedoucí sbírek ornitologického oddělení Amerického přírodovědného muzea Paul Sweet.
Přestože se tito okřídlenci objevují v písemných záznamech na mezopotámských klínopisných tabulkách z doby před více než 5 000 lety, podle některých odhadů se domestikace holubů blíží době dokonce před 10 000 lety. A co víc, kdysi se dokonce stali symbolem společenského postavení. Ještě na konci 18. století je směli vlastnit pouze bohatí lidé.
Nejprve byli po tisíce let dominantním masným ptákem na Blízkém východě a v Evropě, posléze však dala jejich neomylná schopnost najít cestu domů vzniknout dalšímu cennému využití: poště. Služba, kterou prokazovali například vojákům v zákopech během válečných konfliktů, je nevyčíslitelná. Holubi plnili v podstatě funkci jejich jediného spojení s domovem.
Holubi používají vizuální signály a mohou se orientovat podle orientačních bodů na cestovních trasách. Podle odborníků a odbornic mají také magnetický smysl zvaný „magnetorecepce“, který jim umožňuje navigaci pomocí magnetického pole Země.
A není to zase tak dávno, kdy byli holubi klíčovou součástí lidské kultury a společnosti. „Ve službě“ byli ještě během druhé světové války. Jak ovšem dodává časopis 100+1, v indickém státě Urísa úřední holubí pošta oficiálně ukončila provoz teprve v roce 2008.
Co se stalo, když holubi lidem dosloužili? Odkopli je.
Domestikovat, využít a odkopnout
„Jako nejvíc šílená věc mi na holubech, alespoň na těch městských v našem okolí, připadá, že jsou to zdivočelá domestikovaná zvířata. Jsou jako pes, kočka, divoký kůň nebo divoká koza. Byli domestikováni lidmi opravdu dávno, před tisíci lety. Ale rozdíl u holubů je v tom, že jsme tak trochu zapomněli, že jsme je domestikovali,“ uvedla pro Salon spisovatelka Rosemary Mosco.
Život i smrt v laboratoři. České laboratoře stále provádí pokusy na psech
16. září 2022 11:00
Právě Mosco v roce 2020 publikovala knihu s názvem A Pocket Guide to Pigeon Watching: Getting to Know the World's Most Misunderstood Bird (Kapesní průvodce pozorováním holubů: Poznejte nejnepochopenějšího ptáka na světě).
„Přivezli jsme je tedy z jejich původních domovů v některých částech Evropy, Asie a severní Afriky a pak jsme zapomněli, proč jsme to udělali. A teď jsme tak trochu naštvaní, že jsou tato zvířata v našem prostoru. Myslím si, že je to docela škoda, protože když pochopíte historii a souvislosti toho, proč tu jsou, dozvíte se o přírodě víc,“ dodala spisovatelka.
Mosco tak holuby přirovnává k faxu – důvody, proč jsme tyto ptáky domestikovali, totiž zastaraly. Kdysi je lidé ve velkém chovali na maso, později byli užiteční pro přenášení zpráv, jejich trus údajně sloužil jako vynikající hnojivo. Všechny tyto „holubí služby“ ale do značné míry nahradila technologie.
Lidé přestali domestikované holuby potřebovat a nechali je napospas svému osudu. Představ si, že bychom vypustili do volné přírody například čivavy a divili bychom se, proč jsou tak „hloupé“, nedokážou žít ve volné přírodě a místo toho vyhledávají přítomnost lidí ve městech.
Jsou holubi hloupí?
Právě domestikace je důvodem, proč holubi, na rozdíl od jiných ptáků, neumí třeba stavět pevná hnízda. Jejich předci, holubi skalní, totiž žijí v oblastech s nedostatkem stavebního materiálu. Městští holubi tak využívají vše, co mají po křídle – kromě větviček nebo trávy i odpadky, květináče či okapy.
Holubí hnízda jsou ale vždy, řekněme, líná:
Hloupí ale holubi rozhodně nejsou. Dokládá to nespočet vědeckých studií o jejich kognitivních schopnostech. Studie japonských autorů z roku 1995 například ukázala, že holubi dokážou rozeznat Picassovy obrazy od Monetových. Vědci je nejprve vycvičili na sérii obrazů a posléze jim ukázali obrazy, které předtím neviděli. Přesto neměli holubi problém rozeznat, zda se jedná o Picassa, nebo Moneta.
Holubi také prý dokáží odhalit rakovinu na radiologických snímcích. Vyplývá to ze studie, během které autoři testovali, zda jsou holubi schopni rozlišit na lékařských snímcích nezhoubné a zhoubné nádory lidského prsu. Co se lékaři a lékařky učí desítky let, se naučili se svým „ptačím mozečkem“ i holubi.
A co se týče počítání, vyrovnají se holubi primátům. Vědci a vědkyně totiž přišli na to, že umí počítat od jedné do devíti, stejně jako opice.
Když se zadíváme na holuby a nebudeme je hned považovat za dotěrné krysy, zjistíme, že jsou vlastně krásní. Když je nebudeš hned „odkopávat“, všimneš si jejich pírek, která se lesknou do zelených i fialových odstínů. Nebuďme na holuby zlí, vždyť všechno, co jim osud přichystá, s přehledem zvládají. Od domestikace, válečných hrdinských činů po opuštění.
