Vzpomínáš na Metrixe, legendu Hroznové Lhoty? Někdo jej vnímal jako postavičku, které se může smát, někdo jako prostředek, jak se zviditelnit. On sám chtěl jen dělat hudbu a vystupovat. Od jeho vzestupu ke slávě uběhlo desetiletí.
Dvaatřicetiletý Martin Kubíček, kterého znáš spíše jako Metrixe, vypadá pořád stejně. Změnily se akorát okolnosti. Proto se nyní potkáváme v předvánočním Brně a až večer. Má totiž hodně práce – ne však s muzikou, jak tomu bylo před dekádou, nýbrž s obyčejnou prací rukama.
Nejistý příjezd pár minut před začátkem rozhovoru se nakonec protáhne na další hodinu, důležité ale je, že přijíždí. Ve své fosforové bundě a kšiltovkou dozadu nejde skoro dvoumetrového muže přehlédnout. Sedáme si ke stolu a já se při pohledu na jeho obličej zamýšlím.
I když vzezřením může působit jako malý obr, zpočátku z něj cítím jakousi odevzdanost, rezervovanost a sklíčenost. Postupem času se ale otevírá a velmi ochotně mluví o tom, jak je to s ním dnes a jak vzpomíná na internetovou slávu, kterou si prožil před deseti lety.
Jak jde život?
Makám ve skladu pomalu od rána do večera. Obzvlášť teď, když je sezóna.
Takže se živíš jako skladník?
Dá se to tak říct.
Sešli jsme se, jelikož je to deset let, co tě celé Česko i Slovensko poznalo jako legendu Hroznové Lhoty. Dnes už ale v Hroznové Lhotě nejsi, bydlíš u Brna. Proč ses přestěhoval?
Práce.
V Hroznové Lhotě žádná nebyla?
Ne. Ale taky se odtud líp cestuje.
Tvé původní bydliště mi připomněl i první dokument, tuším z roku 2012. A uvědomil jsem si, že i když mi tvá hudební kariéra není cizí, nevím nic o době před ní. Tak pro doplnění: Jaké jsi měl dětství, co třeba škola?
Ty jo, dobré. Ve škole to bylo dobré, měl jsem vcelku dobré známky.
Čím ses vyučil?
Kuchařem.
Proč ses tedy nerozhodl pracovat někde v restauraci?
Nesehnal jsem práci. Kde jsem byl kuchařině nejblíž, byla práce s moukou ve mlýně, kde jsem vydržel pouze dva roky. Nakonec jsem zůstal ve skladu.
Teď jsi u Brna, tady je hodně restaurací…
Je, ale když jsem vyšel školu a sháněl jsem práci, tak jsem obešel jak okolí Hroznové Lhoty, tak Brna, a nic jsem nemohl sehnat. A když jo, tak jsem tam vydržel týden nebo tři. Dýl ne.
Já jsem tehdy do práce nechodil. Jezdil jsem jen po koncertech. Ale stačilo mi to.
Když se vrátíme k tomu dokumentu, vzpomínám si, že ten snímek tehdy odstartoval velký zájem o tebe. Nebo to bylo něco jiného?
Myslím, že to bylo něco jiného.
A co?
Hele, první koncert jsem měl 12. ledna 2012, a to jsem jel do Liberce. To už byl natočen klip Hejtrs v rohu.
Propagoval jsi několik uměleckých a sportovních disciplín, konkrétně rap, beatbox, breakdance, parkour a další. Zejména během roku 2013 jsi byl všude, měl jsi živá vystoupení, točil klipy. Víš, kolik vystoupení máš za sebou?
Něco málo kolem stovky, přesně to nevím. Mám to napsáno někde v sešitu, kde jsem všude byl.
Takže sis o akcích vedl i deník?
Ano. Vždycky jsem si tam napsal datum, kdy se to konalo, jméno klubu a město. A to mně bohatě stačilo. Když sešit otevřu, tak si vybavím, kde jsem měl jakou vzpomínku a co se tehdy přihodilo.
Třeba při prvním koncertu si vzpomínám, že klub byl narvaný až na chodbu. Tehdy jsem měl jen litr v kapse a říkal jsem si, jestli mi to vůbec bude stačit na cestu.
A dostal jsi zaplaceno?
Jo. Měl jsem proplacenou cestu s kamarádem, který mi dělal doprovod.
Ty jsi toho za zhruba rok a půl stihl hodně. Máš například videoklip s Leem Beránkem, další tvé video, Hejtrs v rohu, získalo milion zhlédnutí. Šly ti z toho alespoň nějaké finance?
O klipu s Leem se nechci bavit.
O něj mi nejde. Spíš mě zajímá, jestli jsi z toho měl nějaké finance?
Něco málo jsem z koncertů měl, ale nebylo to nic extra.
Nedá se teda říct, že by ses někdy živil hudbou nebo živým vystupováním? Musel jsi k tomu chodit do práce, ne?
Já jsem tehdy do práce nechodil. Jezdil jsem jen po koncertech. Ale stačilo mi to. Na začátku jsem dostával litr za akci a vyšplhalo se to asi někam k pěti. U toho to asi skončilo. Vůbec nejvyšší částku, kterou jsem dostal, bylo sedm tisíc v Praze.
Když jsi u akcí, vzpomeneš si na nejlepší moment ve své kariéře?
To byly akce, během kterých jsem skákal do davu na lidi. Jinak mám vlastně z každé akce dobrý zážitek.
A kde to bylo?
Poprvé se to povedlo v Praze, kde si mě předávali na rukou z jedné strany na druhou. Potom v Brně na Favále, v Ostravě a pak nějaká malá vesnice. A v Olomouci, to bylo úplně nejlepší, tam to bylo totiž naopak.
Jak?
(smích) Tam všechny holky naskákaly na mě. Prvně na mě skočila jedna, tak jsem ji začal lechtat na noze, ať se pustí, ale držela se mě jako klíště. Po chvilce na mě skočily další dvě, tak jsem jim začal říkat, že to přestává být prdel, že se neudržím, ale právě jak jsem to dořekl, tak se strhla lavina a naskákalo na mě dalších třicet ženských.
Takže nade mnou najednou dvoumetrová hromada, já úplně vespod, vyhazovači byli ode mě strašně daleko, takže si nevšimli, kde jsem. Až když zaregistrovali, že jsem pod hromadou, tak mě začali vytahovat.
Pořád ale na mě tlačili v tom smyslu, ať projevím sympatie k nějaké (politické) straně. Byl jsem nucen se k tomu vyjádřit, ale jistým lidem se to nelíbilo.
Přitom v jednom z videí jsi říkal, že nejlepší fanoušci jsou v Liberci.
Těžko říct, jak to je dneska. Já na akce už nějakou dobu nejezdím, nemám žádné kontakty, nic. Ale měl jsem tam první koncert a podle toho jsem to bral. Byl jsem za ni strašně rád. Akorát na hovno, že můj první koncert byl přes celou republiku. Na něj navázal hned dvojkoncert v Praze.
K popularitě se určitě pojí zájem žen. Někteří rappeři toho využívají, nebo dokonce zneužívají. Jak jsi to měl ty?
Já jsem měl vztahy se ženskými hlavně mimo rapovou kariéru.
Rozumím. Bavíme se o dobrých zážitcích, teď proberme druhou stranu. Dostal ses někdy kvůli hudbě nebo při vystupování do nějakého pořádného maléru? Někdo ti nezaplatil, zrušil vystoupení, promotér se neukázal…
Pár takových momentů bylo, ale to jsem nemohl zapsat jako úspěšnou akci, tak to ve svém sešitu nemám. Stalo se, že jsem někam dojel, pamatuju si Písek, a koncert nebyl. Haluz ale byla, že se mi ozval další promotér, který se dozvěděl, že si ze mě vystřelili, a udělali jsme tam nějakou akci se slevou. A došlo vcelku dost lidí. Je třeba říct, že v klubech jsem míval docela narváno.
I přesto s tebou tehdy chtěla být zadobře a využít tvého virálního potenciálu celá republika. Ať už to byli rappeři, DJs, celebrity, nebo bulvár. Jak ses vyrovnával s veškerou popularitou?
Já jsem si popularitu užíval. Nejsem si jistý, jestli chtěl být se mnou každý zadobře, tak to úplně nevnímám. Kdyby to tak fakt bylo, tak bych s nimi asi ty spolupráce měl. Naopak mi spíš všichni z umělecké scény dělali peklo.
Jak se to projevovalo?
Sem tam mi někdo vyhrožoval, někteří zase naváděli normální lidi, ať mě víc hejtují. A nešlo jen o rap, mluvím i o popové scéně. Nakonec jsem se dostal i do problémů s politiky. Vlastně s celou republikou.
Můžeš trochu rozvést ty problémy s politiky? Tomu moc nerozumím.
Nevím, jak to přesně začalo, protože to šlo ráz na ráz. Někdo mi tehdy říkal, že se o mně říká, že brzo v rapu skončím, a prý jestli nechci dělat politiku. Zapomněl ale na to, že v politice nejsem žádný profesionál. Záleželo mi jen na hudbě.
Pořád ale na mě tlačili v tom smyslu, ať projevím sympatie k nějaké straně. Byl jsem nucen se k tomu vyjádřit, ale jistým lidem se to nelíbilo.
Víš, která to byla strana?
Teď si nevzpomenu, ale nebylo jich málo. Dokonce mi za to i něco slibovali, ale stejně jsem nic nedostal.
To opravdu zní jako dny plné průšvihů.
Jak říkám, mě zajímala jen hudba, beatbox, tanec.
Stihl sis vytvořit nějaké vztahy mezi českou a slovenskou rapovou scénou? Píšeš si s někým třeba ještě teď?
Nevím, s nikým jsem moc v kontaktu nebyl.
Bylo mi řečeno, že jsem byl údajně žalován od nějakých amerických producentů Matrixu o miliony dolarů. Mně ale o tom žádný papír nedošel.
A ani na hiphopové akce už nechodíš?
Teď už moc ne. Ani si nevzpomínám, kdy jsem byl někde naposledy. Když se mi povede někdy náhodně potkat třeba Tafroba, tak se s ním pozdravím, ale jinak nikoho.
Našel jsem nějaké staré komentáře pod videi, které bych chtěl s tebou probrat. První zní: „Má to chlapec jednoduchý. Je to takovej beatboxovej, parkourovej a já nevím jakej ještě Forrest Gump. Je mu jedno, co si kdo myslí, a dělá, co ho baví. Ač je to většině pro smích, tak kdo z vás byl v rádiu, dělali s ním rozhovory pro internetové pořady...? Má můj výsměch i respekt zároveň.“ Jak zpětně vnímáš veškerou podporu, kterou ti prokazoval internet?
Já nevím. Mně šlo jen o to, vyzkoušet si, jaké to je vystupovat před lidmi, a to se mi splnilo. Začalo to pár klipy, udělala se z toho první akce. Pak se to nějak rozjelo, začaly další akce a já jsem do toho chtěl jít. Můj účel to splnilo určitě.
Tak se dá říct, že sis to užil.
Můj účel to splnilo.
Po roce nebo roce a půl začala tvá popularita pomalu ustupovat. Nahrál jsi dokonce diss na DJe Wiche, změnil sis jméno na Megarpo. Bylo to proto, že ti Metrix byl už nepříjemný?
Oni mi u soudu řekli, že to nemůžu používat, což mi oznámili až po hodně dlouhé době. Je to asi tři roky zpátky.
Tebe někdo žaloval?
Tehdy jsem měl nějaký problém s borcem, který mě dotáhl do nějakých s**ček, a tak jsem to řešil soudně. Jak jsme to dořešili, tak si mě u soudu vzali stranou a mezitím, co jsem vyplňoval nějaký dotazník, mi bylo řečeno, že jsem byl údajně žalován od nějakých amerických producentů Matrixu o miliony dolarů. Mně ale o tom žádný papír nedošel. Pořád si tedy nejsem jistý, jestli přezdívku můžu používat, nebo ne. Byl bych radši, kdyby jo, ale těžko říct.
Ještě jsem našel jeden komentář, který vznikl později: „V záchvatu nostalgie jsem si na něho vzpomenul a musím říct, že mě to vrátilo do mých mladých let, kdy jsme z něho měli neskutečnou prdel.“ Kdy jsi pochopil, že většina lidí, kteří tě podporují, neberou tvá vystoupení vážně a nemají upřímný zájem na tom tě podporovat?
Já jsem na to vůbec nehleděl, mně šlo opravdu jen o to, vystupovat na koncertech. (smích) Občas tam bylo publikum, které mi to nepřálo. Vypískali mě, házeli flašky na pódium. Já jsem byl ale rád, že dělám to, co mě baví. To bylo jediné, co mě zajímalo.
Já jsem přestal až v momentě, kdy nebyly žádné další pozvánky na akce. Nechal jsem to vyšumět samo.
Znal jsi jejich úmysl teda od začátku.
Jo.
Proč si myslíš, že to dělali?
V tom může být vícero věcí. Někdo tím chce ukázat, že je lepší, ale třeba pro to nic neudělá. Bojí se stoupnout si před video, aby nedopadl hůř než já. Na internetu se dá najít spousta podobných videí, kde jsou milionkrát horší lidi, než jsem já. Sám bych se mohl spoustě lidí vysmívat, ale nejsem takový. Nemám to zapotřebí.
Nemrzí tě jejich chování?
Ne. Můj účel se splnil.
Kdy sis řekl, že s tím vším skončíš?
Já jsem přestal až v momentě, kdy nebyly žádné další pozvánky na akce. Nechal jsem to vyšumět samo.
Pak ses dal na kolo, jezdil na výlety a informoval o tom své sledující. Proč kolo? Přineslo ti to něco?
Kolo mě dokáže hodně odreagovat. Mám k tomu blízko, jelikož jsem na něm jezdil už od školy. Jakmile mi začaly zeslabovat koncerty, tak jsem na něj sedl a začal jezdit na delší výlety.
Jak dlouho tě ty výlety držely?
Já jezdím pořád.
Ale neviděl jsem, že bys to sdílel na sociálních sítích.
To, co jsem navštívil letošní a minulé léto, mám v mobilu. A chtěl bych to sestříhat a udělat z toho video. Rád bych v tom pokračoval, jen jsem dva roky zpět v Itálii během jednoho výletu ztratil notebook, v podstatě mi jej ukradli. Nemám teda na čem.
Vidíš v cestování a vloggingu svou budoucnost?
Nevím, je to spíš zábava. Další z mých koníčků.
Ve svém prvním dokumentu o sobě mluvíš o tom, že bys chtěl dosáhnout takové slávy, jako měli Marpo, Rytmus a další, čehož se ti jistým způsobem dostalo. Jak na to pohlížíš zpětně?
Nevím, jestli se mi to podařilo. Oni totiž dál pokračují, a já ne.
Toho nebe ses ale dotkl.
To asi jo, když mě zažalovali. (smích)
Poznávají tě ještě lidi?
Jak kdy a kde. Ale už to tolik není.
Pokud bych si ale měl vybrat, nešel bych do spolupráce s Beránkem a Wichem.
Chybí ti to vystupování a všechno kolem?
Nedá se říct, že bych po tom extrémně toužil, ale bavilo mě to.
Děláš pro lidi ještě svůj trik Metrix, nebo je to minulost?
Umím to pořád! Ale už to skoro netrénuju. Žádný další nový trik nemám, ale Metrix jsem zdokonalil. Dokonce jsem to natočil, je to na YouTube.
Chystáš nějakou novou hudbu, video, cokoliv?
Moc se tomu už nevěnuju, protože jsem od rána do večera v práci, ale když si najdu chvilku, tak určitě. Potřebuju ale najít někoho, kdo má nahrávací studio. Jsem otevřený čemukoliv, když to bude mít odezvu. Sám pro sebe si to můžu dělat doma na papír.
Ještě mě napadá, jestli existuje něco z poslední dekády, co bys dneska rozhodně neudělal?
Z toho období mám docela dobré zážitky, nechtěl bych to úplně měnit. Pokud bych si ale měl vybrat, nešel bych do spolupráce s Beránkem a Wichem. Konkrétně rozhovor mohl být daleko líp zpracovaný, Wich do něj dal méně povedené záběry. Vnímám to tak, že to udělal schválně. Každopádně škoda, že to nepokračovalo trochu dýl.
