Vzpomínáš na Metrixe, legendu Hroznové Lhoty? Někdo jej vnímal jako postavičku, které se může smát, někdo jako prostředek, jak se zviditelnit. On sám chtěl jen dělat hudbu a vystupovat. Od jeho vzestupu ke slávě uběhlo desetiletí.
Dvaatřicetiletý Martin Kubíček, kterého znáš spíše jako Metrixe, vypadá pořád stejně. Změnily se akorát okolnosti. Proto se nyní potkáváme v předvánočním Brně a až večer. Má totiž hodně práce – ne však s muzikou, jak tomu bylo před dekádou, nýbrž s obyčejnou prací rukama.
Nejistý příjezd pár minut před začátkem rozhovoru se nakonec protáhne na další hodinu, důležité ale je, že přijíždí. Ve své fosforové bundě a kšiltovkou dozadu nejde skoro dvoumetrového muže přehlédnout. Sedáme si ke stolu a já se při pohledu na jeho obličej zamýšlím.
I když vzezřením může působit jako malý obr, zpočátku z něj cítím jakousi odevzdanost, rezervovanost a sklíčenost. Postupem času se ale otevírá a velmi ochotně mluví o tom, jak je to s ním dnes a jak vzpomíná na internetovou slávu, kterou si prožil před deseti lety.
Jak jde život?
Makám ve skladu pomalu od rána do večera. Obzvlášť teď, když je sezóna.
Takže se živíš jako skladník?
Dá se to tak říct.
Sešli jsme se, jelikož je to deset let, co tě celé Česko i Slovensko poznalo jako legendu Hroznové Lhoty. Dnes už ale v Hroznové Lhotě nejsi, bydlíš u Brna. Proč ses přestěhoval?
Práce.
V Hroznové Lhotě žádná nebyla?
Ne. Ale taky se odtud líp cestuje.
Tvé původní bydliště mi připomněl i první dokument, tuším z roku 2012. A uvědomil jsem si, že i když mi tvá hudební kariéra není cizí, nevím nic o době před ní. Tak pro doplnění: Jaké jsi měl dětství, co třeba škola?
Ty jo, dobré. Ve škole to bylo dobré, měl jsem vcelku dobré známky.
Čím ses vyučil?
Kuchařem.
Proč ses tedy nerozhodl pracovat někde v restauraci?
Nesehnal jsem práci. Kde jsem byl kuchařině nejblíž, byla práce s moukou ve mlýně, kde jsem vydržel pouze dva roky. Nakonec jsem zůstal ve skladu.
