Existuje něco jako příliš mnoho Godzilly ve filmech a seriálech? Jestli ano, nový seriál od Apple TV+ rozhodně nepomáhá.
Na streamovací službu Apple TV+ před pár týdny dorazil nový seriál Monarch: Odkaz monster, který vypráví o skupince lidí ve dvou časových obdobích, kteří se zapletou s titulní organizací Monarch a jejími tajemstvími a zároveň narazí na slavnou Godzillu i hromadu dalších potvor, jež náš svět v tomto seriálu obývají.
Novinka je pak součástí širšího univerza monster, kam dosud spadají snímky Godzilla (2014), Kong: Ostrov lebek (2017) a Godzilla II Král monster (2019). Za rok se pak představí další film s titulem Godzilla x Kong: Nové impérium. Nicméně na seriál se můžeš podívat, i kdybys žádný z těchto snímků neviděl*a. Otázkou je, jestli to vůbec stojí za tvůj čas.
Stesk po devadesátkové jednoduchosti
Mám rád Godzillu. Na té z devadesátých let jsem vyrůstal, podobně jako na Jurských světech. U krále monster kráčejícího ulicemi New Yorku, zatímco se Matthew Broderick, Maria Pitillo, Jean Reno a Hank Azaria snaží zabránit ještě většímu neštěstí, jsem se ale vždycky o trochu víc bál, o trochu víc smál a ve výsledku i o trochu víc bavil.
VIDEO: První záběry z druhé řady Rodu draka jsou tady. Draci míří do války
2. prosince 2023 18:58
Z dnešního pohledu to byla pochopitelně zábava z ranku „guilty pleasure“, protože režisér Roland Emmerich nenatočil nijak prudce inteligentní nebo vizuálně strhující dílo. Tahle Godzilla šeredně zestárla a dívat se na ni dnes maličko bolí. Minimálně tón se ale s tímhle snímkem povedl na konci devadesátek trefit perfektně.
Godzilla jako postava, minimálně z pohledu Hollywoodu, je o tom popcornu, o tom grandiózním měřítku, o střetu nezastavitelného monstra se světem lidí a následných dopadech takového nemilého setkání. Originální Godzilla nebo Gojira je samozřejmě ještě o něčem úplně jiném – v roce 1954 totiž vznikla jako metafora na nukleární zbraně použité za druhé světové proti Japonsku. V mainstreamu se však od toho upustilo a dnes je Godzilla pouhou popkulturní ikonou, kterou se v posledních letech snaží Hollywood ždímat, co to dá, aniž by přitom zvládal najít úspěšnou formuli. A ne, poslední filmová zpracování fakt nebyla dobrá.
Zbytečné napojení
O to větší je škoda, že na ně seriál zkouší minimálně dějově navazovat. Kdyby začínal s čistým štítem, možná by diváka daleko více zajímalo, co se vlastně v prvních epizodách děje, fungovalo by tam napětí a snad i nějaké tajemno. Jenže když jako divák víš, že za gigantickými stopami v zemi stojí Godzilla, protože už jsi ji viděl*a v předchozích filmech, a dokonce už i víš, že pokud ji lidi nebo jiná monstra nevyprovokují, není se čeho bát, ztrácí celá tahle snaha o budování mysteriózní zápletky význam.
Stejně tak si nejsem jistý rozdělením na dvě časové roviny. Jasně, tvůrcům to dalo možnost obsadit legendárního Kurta Russella do současnosti a jeho syna Wyatta Russella do minulosti, aby hrál tu samou postavu amerického vojáka, který doprovází vědce na výpravě za odhalením pravdy. Ať už je tou pravdou cokoli. Mimo to ale zatím obě roviny a jejich prolínání spíš matou.
Stejně tak se v obou osách pohybuje i řada dalších postav, žádná ale není jasným tahounem – jinými slovy chybí konkrétní protagonista, ke kterému by si divák mohl v prvních dílech utvořit vztah a jemuž by následně začal fandit. Nic takového tu bohužel není, místo toho sledujeme hrstku lidí rozházených po světě i v čase, kteří neustále něco hledají, přičemž to většinu času není ani trochu zábavné.
Velká monstra, malé obrazovky
Jednou z mnoha devíz Godzilly a další kaiju (japonský termín popisující obří monstra) byla odjakživa jejich velikost a to, jak mrňaví jsme si proti nim mohli přijít. Ne každý filmař tohle dokázal vždy správně zachytit – režisér Gareth Edwards to nicméně ve svém snímku z roku 2014 zvládl. Ačkoliv pracoval s relativně vysokým rozpočtem 160 milionů dolarů, kreativně se rozhodl, že jeho film nebude titulní monstrum ukazovat příliš často, a když už, tak si z toho diváci sednou na zadek. Film měl kupu jiných problémů, zrovna měřítko plus atmosféra se ale povedly na jedničku – a to zejména, pokud jste na filmu byli v kině.
Jenže když natočíte seriál, který diváci budou zákonitě konzumovat na svých televizích, počítačích, tabletech, nebo dokonce telefonech, veškeré pokusy o grandiózní měřítko tím spláchnete do koše. Ani na průměrně velké televizi zkrátka záběry z útoku Godzilly na San Francisco nevyniknou tolik jako na plátně kina.
Nabízí se tak otázka, jestli vůbec podobné věci patří na malé obrazovky a jestli se tím tvůrci dopředu nestřílí do nohy. Samozřejmě formát seriálu má na druhou stranu řadu jiných výhod, například v něm tvůrci můžou lépe prokreslit postavy, vystavět souvislejší příběh a časem tak mít i tzv. větší „payoff“. Něco takového se u desetidílného seriálu, z něhož jsou venku zatím pouze čtyři epizody, posuzuje těžko. Minimálně ty první věci se ale v Odkazu monster nedaří už jen proto, že zkrátka nepředstavil v úvodu žádné postavy, které by byly sympatické natolik, abychom s nimi chtěli trávit více času.
Světýlko naděje
Monarch: Odkaz monster se tak po prvních dílech nedá úplně snadno doporučit. Apple do produkce nasypal jistě hromadu peněz a lhal bych, kdybych tvrdil, že to na produkčních hodnotách seriálu není vidět. A pokud se aspoň trochu řadíš mezi fanoušky Kurta Russella, jistě tě potěší, že na něj nemusíš čekat ani příliš dlouho – zjeví se už v polovině druhé epizody. Minimálně jeho přítomnost má pak do budoucna šanci mnohé z nedostatků překrýt natolik, abys u sledování vydržel*a pár dalších dílů, kdy to třeba začne být konečně zábavné. Anebo taky ne. Spíš než ztrácet čas tímhle tak pro tebe máme alternativní řešení.
Do kin totiž čerstvě napochodovala ještě jiná Godzilla. Snímek Godzilla Minus One pochází od japonských tvůrců, příběhově se vrací k původní myšlence Godzilly, tedy k metafoře na nukleární zbraně, a přestože tvůrci neoperovali s nijak vysokým rozpočtem, minimálně ukázky jasně ukazují, že si ve skromných podmínkách i tak poradili náramně. A jestli nevěříš nám, třeba uvěříš prvním reakcím.
Ty jsou totiž naprosto nadšené. Na agregátoru Rotten Tomatoes má snímek 97 procent pozitivních recenzí s průměrným skóre 8,2/10. Podobné nadšení pak hlásí i diváci, 98 procent spokojených hodnocení s průměrem 4,8/5 zkrátka jasně hovoří, že tahle filmová Godzilla se naopak velice povedla, a protože je malý zázrak, že skončila i v českých kinech, rozhodně bys tuto šanci neměl*a promarnit, ale vyrazit na ni do kina. Soudě dle čerstvého traileru na tu příští americkou je totiž velmi pravděpodobné, že mainstreamové trápení krále monster bude ještě pár let trvat.
