Jak to dopadlo s novým ambiciózním seriálem Prima+, kde všude se tvůrci inspirovali a může se z Banánů časem vyklubat české Breaking Bad?
Čas od času se stane, že čerstvá zásilka koksu z Kolumbie ukrytá v krabicích od banánů neskončí v Amsterdamu nebo jiné světové drogové metropoli, ale v prťavém českém supermarketu někde u hranic. Pro kartely je to v přepočtu na koruny miliardové mrzeníčko, i když v celkovém součtu pořád spíš jen kapka v moři.
Jeden takový případ právě inspiroval i nový komediální seriál Prima+ Banáni, který vypráví o tom, jak by to vypadalo, kdyby zaměstnanci takového obchodu nenahlásili věc na policii, ale místo toho se rozhodli rozjet vlastní drogový byznys. Měl*a bys mu věnovat pozornost?
Inspirace se cení
Předně je třeba pochválit tvůrce, že si pro jednou vybrali námět, který opravdu nabízí nemalé množství zajímavých, napínavých či vtipných situací. Ono nezpracovat takový příběh by bylo v kontextu stále těch samých seriálů a filmů z domácí produkce skoro až trestné. Tady jde ale krásně vidět, že se ke slovu dostává čím dál více mladších tvůrců, kteří stojí o to, zkoušet nové věci, maličko s nimi experimentovat a posouvat hranice toho, co se u nás dá točit.
V tomhle případě jde pak chvála nejen za režisérem Vojtěchem Moravcem (Matky, Hádkovi), ale i scenáristou Vyšehradu a Vyšehradu: Film Tomášem Vávrou. A o čem že teda Banáni ve zkratce jsou?
Hlavní příběh se točí kolem trojice postav Jirky (Cyril Dobrý), Iggyho (Ondřej Malý) a Šárky (Sandra Nováková), kteří pracují v pohraničním supermarketu. Skladník Jirka se svou šéfovou Šárkou jednoho dne objeví v zásilce banánů několik desítek kilo kokainu a spolu se členem ochranky Iggym se po krátkém dohadování rozhodnou, že drogy prodají. Háček je v tom, že ještě nevědí jak.
Breaking Bad se stopáží sitcomu
Čeho si obzvlášť cením, je formát seriálu. Osm dílů po 23–30 minutách je totiž na tuto jednoduchou premisu tak akorát. Možná trochu velkohubé srovnání s Breaking Bad (ale klidně se dá použít i Ozark, nebo možná ještě vhodněji Barry) se tak na první pohled může zdát zcela mimo, ty paralely tady ale jsou. V obou seriálech sledujeme zpočátku nevinné hlavní postavy, které přijdou do kontaktu s drogovým podsvětím, u obou se dotyční nechají zlákat vidinou bohatství, a navíc se v nich dočkáme nevyhnutelných následků – i když k tomu se ještě dostanu později. Zároveň ale nějakou dobu trvá, než se příběh skutečně rozjede a tvůrci odhalí své pravé záměry.
Je to gangsterka? Je to černá komedie? Nebo je to snad sociální drama? Není nic horšího, než když se dílo, ať už filmové, nebo seriálové, nemůže rozhodnout, čím chce vlastně být. Problém je to zejména v případě, kdy pak takový počin nedělá nic z těch věcí pořádně. U Banánů je ten rozkol znát taky, je to ale právě ta krátká stopáž, díky které si člověk na ten mix postupně zvykne a většinu času nestačí registrovat, že v těch žánrových jednotlivostech Banáni fungují vlastně jen tak napůl.
Na pořádnou gangsterku tu chybí pořádní gangsteři (čti takoví, ze kterých by šel strach), komedie je to místy povedená, ale rozhodně by šlo přitlačit jak na intenzitě, tak na množství černého humoru a různé sociální komentáře tu sice najdeš (děti se radují, když máma domů přinese ovoce, holka se rozejde s klukem, protože nevydělává dost peněz, postavy mají akné, protože…?), jak ale vidíš z toho výčtu, jsou to jednoduchá prvoplánová sdělení, která lze navíc ještě velmi jednoduše zaměnit za stereotypy. Pořádné sdělení tu chybí, a to dokonce i takové, které by například více odsoudilo drogové užívání a s ním spojenou závislost. A ne, nestačí před každou epizodu jen nalepit varování: „Neber drogy!“
„Byla dobrá žena, ale ještě lepší pokladní“
Síla Banánů tak spočívá především ve stylizaci. Nechci úplně psát, že to vypadá jako BANGER. z Wishe, ale když ono to celkem sedí. Nicméně BANGER. je furt jedním z nejprogresivněji natočených filmů v Česku za poslední roky a právě jeho strhující a provokativní vizuální stránka celý snímek posouvá na úplně jiný level. Když tedy řeknu, že Banáni působí jako slabší odvar toho, je to vlastně pořád kompliment. Navíc si zde zahrál i Marsell Bendig, což nebude náhoda.
Člověk, mnohdy unavený tím, co u nás vzniká, má zkrátka radost, když se i v českém seriálu dělají s kamerou maličko psí kusy a když se vybere nějaká forma, které se pak tvůrci drží, takže to působí fresh, hravě a zábavně. A to samé platí pro soundtrack. Jasně, nehrají tady až tak profláklé songy, aby se člověk radoval z každého beatu, nicméně když už ta pomyslná gramofonová jehla dropne, najednou Banáni působí jako nejživočišnější český seriál za velmi dlouhou dobu.
Ve srovnání s takovou moderní stylizací pak sice některé dialogy a scény působí až bizarně pomalu a mdle, což ve výsledku celý seriál brzdí v tom, aby se naplno rozjel a rozdivočel, stejně jako se to vedlo výše zmíněnému BANGERU., na druhou stranu má ale i tahle dvojí tvář své výhody. Jako například když na scénu nastoupí Josef Carda coby zásadový vedoucí supermarketu Ivan, jehož moudra a proslovy tady patří k tomu vůbec nejvtipnějšímu, možná právě proto, že do zbytku dění vůbec nezapadají.
Rodí se tu kult?
Moc rád bych Banány pochválil víc. Z původního plánu podívat se na dvě epizody a napsat krátkou recenzi se koneckonců vyklubal maraton všech epizod, protože jsem chtěl primárně zjistit, co tedy nakonec tvůrci celým počinem chtěli říct. Doufal jsem přitom v nějaké tvrdé zakončení, které by se buď jasně vymezilo proti užívání drog a nelegálním aktivitám s tím spojeným, nebo by naopak zcela přijalo kriminální realitu obchodu s kokainem a z hlavních postav tak učinilo moderní české Heisenbergy. Výsledek byl ale opět jakýmsi kompromisem někde mezi.
Na jednu stranu jsem rád za otevřený konec a možnost příběh některých postav rozvíjet dál, což je taky něco, co se na domácí scéně zase tak často nevidí. Na tu druhou mě mrzí, že se tady nenašla odvaha pro ještě razantnější vyústění. Stejně jako mě na začátku iritovala nerozhodnost tvůrců mezi natočením nahé scény a „zakostičkováním“ všech důležitých částí jsem i finále vypínal s mírnou pachutí na jazyku, protože se mi způsob, jakým z toho někteří vybruslili, zdál až příliš snadný.
V rámci vyprávění skrze více sérií je to však rozhodně něco, co se bude dát snadno napravit. A pakliže tvůrci využijí všeho, co se naučili v první sérii, a konečně si vyberou, v jakém žánru svůj příběh vypráví, mají Banáni skutečně zaděláno na to, stát se malým kultem.
