Nová studie naznačila spojení neandertálského genu s cirkadiánním rytmem současných lidí.
Vykopeš se ráno z postele snadno, nebo budíky odkládáš do poslední chvíle? Podle nové studie publikované v časopise Genome Biology and Evolution v tom může hrát roli neandertálský gen. Lidé, kteří ho v sobě mají, budou spíš ranní ptáčata než ostatní.
Homo sapiens emigrovali z Afriky do Eurasie před 70 tisíci lety. V té době zde žili neandertálci, s nimiž se přímí předci současných lidí začali množit. Díky křížení mezi těmito skupinami nesou dnes žijící lidé až čtyři procenta neandertálské DNA. Jednou z nich by mohl být také cirkadiánní rytmus s tím, že neandertálcům se ráno vstávalo o něco snadněji.
Když se totiž lidé vyvíjeli, délka dne byla přibližně 12 hodin. Čím více ale jdeš na sever, tím jsou dny kratší a pro neandertálce bylo logičtější začít se sběrem potravy, jakmile bylo aspoň nějaké světlo, za kterého se dalo pracovat.
„Nemyslíme si, že být ranní ptáče je ve skutečnosti to, co bylo prospěšné. Spíše si myslíme, že je to signál toho, že máme rychleji běžící hodiny, které se lépe přizpůsobují sezónním výkyvům v úrovni světla,“ řekl John Capra, spoluautor studie. „Ve vyšších zeměpisných šířkách je výhodné mít hodiny, které jsou pružnější a lépe se přizpůsobují proměnlivé sezónní úrovni světla.“
Abys ale byl*a ranní ptáče, nemusíš v sobě nutně mít neandertálský gen. To, jestli se nám přirozeněji vstává brzy, nebo raději pracujeme do pozdních nočních hodin, ovlivňuje řada dalších genů a faktorů.
