Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Být připraven na jakékoli myslitelné krize: globální krize, blackouty, války i sluneční erupce. O to se snaží další dva muži, se kterými jsem mluvila v rámci druhého dílu série o prepperství.
„Obávám se, že samotná krize, která nastane, bude problémem podpořeným obecnou infantilitou, změkčilostí a zbabělostí společnosti i většiny jednotlivců. Strachem a panikou,“ popisuje Jan.
Jan společně s Jiřím Kotrnetzem, se kterými jsem o prepperství mluvila, podnikají v rámci přípravy důkladně promyšlené kroky. Mezi jejich strategie patří stavění bunkrů, vlastní výroba elektřiny, studny, zemědělské pozemky, opouštění investičních nástrojů, umění žít v nepohodlí a připravenost na případné rabování – se vším, co to obnáší.
Povídání s oběma poodhaluje, jak vypadá smýšlení prepperů o světě, jeho rizicích a možných nebezpečích.
Jiří Kotrnetz: Moje příprava bude působit jako přehnaná a podivínská
Jiří Kotrnetz se prepperství věnuje již patnáct let. Je mu 30 let a pracuje jako průvodce na adrenalinových trasách znojemského podzemí.
Jiří Kotrnetz. Zdroj: Jiří Kotrnetz
Na jaký typ události se snažíte připravit?
Vždy jsem tak nějak tušil, že se něco stane. Obecně jsem se připravoval na vše možné. Nejreálnější se mi jevily sluneční erupce, které mohou na Zemi vyřadit veškerou elektroniku. Jako reálná hrozba se jeví například občanská válka nebo pandemie. Připravuji se i na jadernou havárii, ale nikdy jsem si například nedokázal představit, že by někdo sáhl po jaderných zbraních. Přitom tato událost se dnes jeví jako nejreálnější.
Z jakého důvodu se u vás objevily první myšlenky, že byste se chtěl na tyto situace připravit?
Je těžké odpovědět na to, co mě přimělo se připravovat. Obecně je to ale kvůli silné aroganci a bezohlednosti, s jakou lidstvo přistupuje k této planetě a k sobě navzájem. Vzpomínám, že v dobách, kdy jsem byl na střední, vědci psali studie, že se lidstvo musí okamžitě změnit, jinak se zničíme. Dnes můžete vidět, že se rétorika vědců mění – začínají spíše mluvit o tom, kdy se to stane a jak to bude probíhat.
Všichni cítíme, že se ve světě schyluje k něčemu hroznému. Mnozí si to jen nechtějí připustit, aby se uchránili před myšlenkami na to, že se naše životy mohou dramaticky změnit.
Jak jste s přípravou začal? Co považujete za dobrý první krok?
Začátky jsou vždy těžké, protože člověk do toho vždy jde s hromadou plánů, do kterých dost investuje, a s postupem času, jak se vzdělává, si uvědomí, že jsou jeho plány nefunkční. Prvním dobrým krokem je to, co už dělaly vlastně naše babičky. Připravit si zásoby potravin. Druhým dobrým krokem je vybavit se tak, abyste svou rodinu a to, co vlastníte, uchránili. Tady ale bohužel většina prepperů končí s vlastním rozvojem. Domnívají se, že když mají zásoby na pár týdnů a zbraň, tak jsou připraveni.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Vlastní atomový kryt i vlastní elektrárna. Jak se tito Češi připravují na katastrofu?
Proč si myslí, že je zapotřebí i zbraní, munice a nábojů.
Jak by to podle prepperů vypadalo, kdyby krize skutečně nastala.
Je nanejvýš vhodné studovat bylinky, co vše je jedlé a léčivé. Zajímat se o zemědělství, permakulturu a původní nešlechtěné plodiny. Je vhodné se zajímat o výrobu všeho možného dle toho, jak to dělali naši předci bez současných technologií. Celkově by se člověk měl snažit o všeobecný přehled. Všímám si takového zvláštního jevu, že čím víc člověk umí, tím víc propadá v depresi z toho, že se na rozpad vlastně reálně vůbec nedá připravit.
Jak přesně jste se od té doby připravil?
Moje příprava bude na normálního člověka působit jako hodně přehnaná a podivínská. Mám vlastní atomový kryt, základní vybavení pro mikrobiologii a stavím velkou větrnou elektrárnu s téměř pětimetrovou turbínou. V mém případě už to dávno není o evakuačním zavazadle a vybavení pro každého člena rodiny.
Co vám prepperství do života dalo? Cítíte se díky tomu třeba klidnější?
Zní to zvláštně, ale rozhodně se kvůli přípravám necítím klidnější. Když se tím zabýváte opravdu do hloubky, tak si uvědomíte, jak zranitelná a křehká naše civilizace vlastně je. Jak moc je moderní člověk naivní a zhýčkaný. Pokud se však naučíte nějaké všestrannosti, potom se vám to samozřejmě hodí i v každodenním životě. Krásně to jde vidět například na tom, jak si poradíte, když se vám stane nějaká běžná porucha na silnici.
Není prepperství osamělé? Mnoho lidí si myslí, že je to paranoidní způsob života, a situace, na které se připravujete, zlehčují. Necítíte se v tom „sám“?
Teď jste to opravdu trefila. Použil bych však klidně mnohem ostřejší termín, protože se na nás obyčejní lidé, včetně vlastních rodin, dívají jako na blbce. Osobně si však myslím, že všichni cítíme, že se ve světě schyluje k něčemu hroznému. Mnozí si to jen nechtějí připustit, aby se uchránili před myšlenkami na to, že se naše životy mohou dramaticky změnit.
Sleduji to na své rodině, která se mi ještě před pěti lety až vysmívala a pohoršovala se nad tím, že utrácím velké peníze na kraviny. Nyní se situace změnila a veškeré narážky ze strany mé rodiny zcela vymizely. Vůbec si nechtějí připustit, že se něco může stát, a vůbec o tom nechtějí mluvit. Sám se v tom ale rozhodně necítím, protože mi téměř denně někdo píše o nějakou radu. Chápu však, že mnozí ostatní se tak mohou cítit.
Takže jste v kontaktu s dalšími preppery? Jste součástí nějaké prepperské komunity?
Ano, jsem v kontaktu s asi osmi preppery. Navzájem se vzděláváme, protože každý máme vlohy pro něco jiného. Již dlouho se snažím ve Znojmě založit preppers skupinu, tedy skupinu lidí, co předem počítá se spoluprací, kdyby se cokoliv stalo. Je to ale složité, protože každý máme svou rodnou hroudu, které se nechceme vzdát. Pokud každý budeme na svém pískovišti, a ne spolu, tak budeme slabší.
Text je součástí dvoudílné série, která přináší čtyři rozhovory. Jednoho z prepperů osobně znám, a abych se dostala k dalším, přidala jsem se do facebookové skupiny pojmenované Preppers CZ – Rozpad společnosti. Na výzvu „hledám lidi do článku“ se mi přihlásilo devět mužů, což odpovídá genderové rozvrstvenosti preppingu. Do velké míry je maskulinní záležitostí. Dva z nich jsem vyzpovídala a přes jednoho jsem se nakonec dostala i k prepperce. První díl najdeš tady.
Jan: Je dětinské zastírat fakt, že problémy v budoucnu skutečně nastanou
Janovi, jehož pravé jméno je nahrazeno pseudonymem, je 56 let. Kromě práce na plný úvazek se stará o malé zemědělské hospodářství.
Ilustrační snímek. Zdroj: Freepik / freepik
Na jaký typ události se snažíš připravit?
Zaprvé na krátkodobé události typu několikadenní blackout, hackerský útok na stát, respektive obecně na instituce – státní správu, banky, zdravotnictví –, které mohou vyvolat paniku a dočasnou paralýzu systému a společnosti.
Zadruhé na dlouhodobé události, zprvu možná pouze latentní, ale postupně zachvacující společnost a nakonec ústící do skutečné a dlouhodobé krize. Ekonomický kolaps a třeba fatální znehodnocení měny, drastické zvýšení cen energií, respektive nakonec jejich nedostupnost (nebude plyn, elektřina, benzín – nebo jen v omezeném množství), politická krize ústící až do nějaké podoby války – studené, horké, hybridní, informační, občanské. Obecně nevratný rozklad řádu, společnosti a životního stylu, jak jsme byli zvyklí jej mít doposud.
Z jakého důvodu se u tebe objevily první myšlenky, že by ses chtěl připravit na takové situace?
Žádné dramatické události mne neinspirovaly. Pokud člověk jen trochu přemýšlí, používá zdravý rozum a udržuje si nadhled a odstup, musí nutně dojít k úvaze, že není otázkou zda, ale kdy k něčemu takovému dojde. Svět je dnes tak propojený, že samotná globalizace bude příčinou nějaké katarze, nějakého (snad lokálního, ale kdo ví – třeba i globálního) otřesu či kolapsu.
Stačí se podívat na dva roky trvající krizi spojenou s covidem-19 – možná už tehdy jsme jako lidstvo byli na hraně propasti. Velké problémy mohou přijít příští týden nebo za dvacet či více let, ale přijdou. Budou trvat týden nebo třeba dekádu či dvě, ale nebude to konec světa. Společnost i jedinci – budeme-li trochu otužilí – budou schopni přizpůsobit se nebo třeba definovat a nastolit nový řád, adaptovaný na nové podmínky.
Prepperství (či survivalismus) pochází z USA a na síle začal nabývat v době studené války. Podle religionisty Zdeňka Vojtíška, jak uvedl pro Český rozhlas, má ovšem kořeny v náboženství. Vychází podle něj z křesťanského premilenialismu, tedy ideje, že svět skončí v apokalyptickém kolapsu. Nynější prepperství je podle něj spíše sekulární.
Upozorňuje ovšem, že v posledních desetiletích v kontextu preppingu vzrůstá obliba konspiračních teorií. Objevuje se například teze, že ke konci světa dojde kvůli světovým vládám nebo údajnému židovskému spiknutí. „Další charakteristikou survivalismu je étos pionýrství, snaha zůstat nezávislý na státu, schopnost poradit si mimo civilizaci. A z těch kořenů hnutí zůstává také jistý sklon k rasismu, k nadřazenosti bílé rasy a někdy i křesťanské civilizace. Tedy snaha uchovat si ty hodnoty, které tady máme, navzdory chaosu,“ popisuje Vojtíšek.
V Německu například část prepperstva tvoří neonacisté a neonacistky. „Zdá se, že některé z krajní pravice prepping přitahuje, protože se shoduje s jejich pocitem, že moderní demokratický stát je slabý, a také poskytuje příležitosti, které nabízí trávení času se zbraněmi,“ píše Gabriela Keller v textu pro The Economist.
Sektářství, intenzivní vyzbrojování či podléhání konspiračním teoriím se podle Cílka nevyhýbá ani českému prepperství. V rozhovoru pro Český rozhlas ovšem uvádí, že tyto jevy nejsou synonymní s prepperstvím jako takovým. „To je sektářství, ne příprava na nějaký problém,“ říká.
Cílek i Vojtíšek navíc konstatují, že preppeři a prepperky jsou velmi rozrůznění. Nejedná se o organizované hnutí či komunitu. Prepping tak nemá jednu konkrétní podobu.
Jak jsi s přípravou začal? Co považuješ za dobrý první krok?
Nepodstupuji žádnou systematickou přípravu. Snažím se udržet v přijatelné fyzické i duševní kondici, tělo i mysl zachovávat ve stavu bdělosti a pozornosti. Předpokládám, že dokáži v rozumném časovém ohraničení čelit nepohodlí, až strádání. Psychická odolnost má rozhodně větší váhu než fyzická. Dobrým prvním krokem je již přijetí předpokladu, že za našeho života k hodně nepříjemnému problému reálně může dojít a budeme se muset postarat nejen o sebe, ale také o rodinu, blízké nebo i třeba o úplně cizí lidi.
Jaké zdroje jsi využíval? Co jsi četl, kde ses inspiroval?
Internet. Prepperské stránky – ty rozumné a praktické. Plus například kniha Václava Cílka, Ferdinanda Šmikmátora a kol. Ruka noci podaná. Tu doporučuji, jsou tam praktické rady, návody, znalosti a dovednosti.
Jak přesně ses od té doby připravil? Co ses naučil, co sis pořídil, co jsi kde nachystal?
Jen základní drobnosti. Mám KPZ. Mám sbalený prepper bag – pokud se vejde, vozím jej v autě. Na místech, kde se vyskytuje moje rodina, mám přichystané malé rádio na baterie plus přiměřenou hotovost v mincích a drobnějších bankovkách. V místě, kde žiji, udržuji přiměřenou zásobu trvanlivých potravin. Mám v záloze dobrý a výkonný filtr na vodu. Pro své nemovitosti jsem pořídil originální výpisy vlastnictví a katastrální mapy v papírové formě. Přestávám používat investiční finanční nástroje. Opouštím styl existence postavený na nadbytku, konzumu, snažím se o dobrovolnou skromnost. A mám velkou zásobu dobrých knih.
To, co dříve byla pro mnohé jen nepříjemnost nebo třeba i vážné nepohodlí, bude dnes pro většinu fatální a život ohrožující situace.
Častý narativ kolem hnutí prepperů je ten, že je to poměrně paranoidní uskupení lidí, které se chystá na zcela imaginární katastrofu. Jaký je tvůj protiargument?
Souhlasím s tezí, že ve své extrémní podobě je prepperství paranoidní a asi dost neradostný životní styl podléhající strachu a obecně ztrátě smyslu. Je chyba podřídit absolutně svůj život takovému pocitu tísně. Na druhou stranu je zcela dětinské zastírat fakt, že v nějaké podobě problémy v budoucnu skutečně nastanou – ostatně v dávné i zcela nedávné historii skutečně nastaly. V té době ale byli lidé mnohem odolnější než dnes a byla jich na planetě polovina nebo méně. To, co dříve byla pro mnohé jen nepříjemnost nebo třeba i vážné nepohodlí, bude dnes pro většinu fatální a život ohrožující situace.
Dnes žijeme v Evropě téměř osmdesát let v míru a blahobytu, odmyslíme-li si komunismus ve východním regionu a obecně studenou válku. Kdo by si myslel, že to potrvá věčně? Obecně se obávám, že samotná krize, která nastane, bude problémem podpořeným obecnou infantilitou, změkčilostí a zbabělostí společnosti i většiny jednotlivců. Strachem a panikou.
Obavy prepperů a prepperek se často jeví jako paranoidní a zbytečné, ovšem Cílek i religionista Zdeněk Vojtíšek ve zmíněném rozhovoru pro Český rozhlas souhlasí, že je dobré upustit od jakéhosi „naivního optimismu“ – tedy od představy, že žádné krize nastat nemohou.
Například Švýcarsko doporučuje, aby každá domácnost měla zásobu nápojů a potravin na sedm dní – právě pro případ katastrofy. V zásobě by společně s tím měly být i předměty každodenní spotřeby: rádia, svíčky, zápalky či toaletní papír. I podle americké Federální agentury pro zvládání krize je dobré být připraven – a „být připraven znamená mít vlastní potraviny, vodu a další zásoby na nejméně 72 hodin“.
Pokud by se tvoje obavy ukázaly jako oprávněné a taková situace by nastala, jakou výhodu bys měl oproti lidem, kteří takto připraveni nejsou?
Provozuji malou zemědělskou usedlost. Obytné domy, stodoly, dílnu. Vlastní půdu. Ovocný sad. Chovám zvířata, umím je zabít a připravit z nich jídlo. Umím si jídlo také vypěstovat. Mám v domě kromě plynu a elektřiny také kamna na dřevo a zásoby suchého dřeva pod okny. Mám dvě studny s pitnou i užitkovou vodou a mechanickou pumpu, kdyby nešla elektřina. Také podzemní nádrž na zachytávání dešťové vody ze střech. Mám ruční nářadí a umím s ním zacházet. Mám dobré sklepy, ve kterých lze potraviny skladovat. V případě nouze bych uměl vařit venku na otevřeném ohni. Dokáži se – i dlouhodobě – velmi uskrovnit. A mám zbraně, náboje do nich a odhodlání, až přijdou ti, co mi to budou chtít vzít, protože sami se o sebe postarat nedovedou.
Obecně platí předpoklad, že produktivní zázemí, praktické znalosti a dovednosti potřebné k dlouhodobému přežití v tísni a krizi skýtají mnohem lepší šance než sklep plný konzerv. A k tomu osobní odolnost a otužilost, víra v Boha, veselá mysl a zájem o druhé.
Několikrát jsi řekl, že se v takových situacích budeme muset postarat nejen o sebe, ale i o cizí lidi. Pak ale říkáš, že jsi připravený se bránit, pokud by někdo přišel a chtěl ti to vzít. Jak máš definováno, komu „cizímu“ bys byl ochoten pomoci a podělit se s ním, i když se sám nepřipravil, a komu ne?
Pokud by nastal velký problém, spoustu šílených lidí by vyhnala nouze z měst, až by vyrabovali obchody, a začali by se „poohlížet“ u nás. Proti těm bych se bránil. Ale pokud bych viděl někoho skutečně slabého, například samotnou matku s dítětem, zvážil bych, jestli je v našich možnostech jim pomoci, a když by to šlo, pomohli bychom. Kdyby to nešlo a ohrozilo by to nás samotné, tak ne. Nelze uvažovat, že spasíme všechny ostatní. Tak by to bohužel asi doopravdy bylo.
Jenže myslím, že tohle jsou všechno dost teoretické úvahy – ale zcela legitimní, to ano –, ale pokud by opravdu nastala velká nouze, každý bychom museli dost improvizovat, ať bychom byli připraveni jakkoliv.
