Být připraven na jakékoli myslitelné krize: globální krize, blackouty, války i sluneční erupce. O to se snaží další dva muži, se kterými jsem mluvila v rámci druhého dílu série o prepperství.
„Obávám se, že samotná krize, která nastane, bude problémem podpořeným obecnou infantilitou, změkčilostí a zbabělostí společnosti i většiny jednotlivců. Strachem a panikou,“ popisuje Jan.
Jan společně s Jiřím Kotrnetzem, se kterými jsem o prepperství mluvila, podnikají v rámci přípravy důkladně promyšlené kroky. Mezi jejich strategie patří stavění bunkrů, vlastní výroba elektřiny, studny, zemědělské pozemky, opouštění investičních nástrojů, umění žít v nepohodlí a připravenost na případné rabování – se vším, co to obnáší.
Povídání s oběma poodhaluje, jak vypadá smýšlení prepperů o světě, jeho rizicích a možných nebezpečích.
Jiří Kotrnetz: Moje příprava bude působit jako přehnaná a podivínská
Jiří Kotrnetz se prepperství věnuje již patnáct let. Je mu 30 let a pracuje jako průvodce na adrenalinových trasách znojemského podzemí.
Na jaký typ události se snažíte připravit?
Vždy jsem tak nějak tušil, že se něco stane. Obecně jsem se připravoval na vše možné. Nejreálnější se mi jevily sluneční erupce, které mohou na Zemi vyřadit veškerou elektroniku. Jako reálná hrozba se jeví například občanská válka nebo pandemie. Připravuji se i na jadernou havárii, ale nikdy jsem si například nedokázal představit, že by někdo sáhl po jaderných zbraních. Přitom tato událost se dnes jeví jako nejreálnější.
Z jakého důvodu se u vás objevily první myšlenky, že byste se chtěl na tyto situace připravit?
Je těžké odpovědět na to, co mě přimělo se připravovat. Obecně je to ale kvůli silné aroganci a bezohlednosti, s jakou lidstvo přistupuje k této planetě a k sobě navzájem. Vzpomínám, že v dobách, kdy jsem byl na střední, vědci psali studie, že se lidstvo musí okamžitě změnit, jinak se zničíme. Dnes můžete vidět, že se rétorika vědců mění – začínají spíše mluvit o tom, kdy se to stane a jak to bude probíhat.
Všichni cítíme, že se ve světě schyluje k něčemu hroznému. Mnozí si to jen nechtějí připustit, aby se uchránili před myšlenkami na to, že se naše životy mohou dramaticky změnit.
Jak jste s přípravou začal? Co považujete za dobrý první krok?
Začátky jsou vždy těžké, protože člověk do toho vždy jde s hromadou plánů, do kterých dost investuje, a s postupem času, jak se vzdělává, si uvědomí, že jsou jeho plány nefunkční. Prvním dobrým krokem je to, co už dělaly vlastně naše babičky. Připravit si zásoby potravin. Druhým dobrým krokem je vybavit se tak, abyste svou rodinu a to, co vlastníte, uchránili. Tady ale bohužel většina prepperů končí s vlastním rozvojem. Domnívají se, že když mají zásoby na pár týdnů a zbraň, tak jsou připraveni.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Vlastní atomový kryt i vlastní elektrárna. Jak se tito Češi připravují na katastrofu?
- Proč si myslí, že je zapotřebí i zbraní, munice a nábojů.
- Jak by to podle prepperů vypadalo, kdyby krize skutečně nastala.
