S Hermionou a Petrem jsme podnikli sondu do českého prepperství. „Vědět, co dělat, vás připraví víc než výbava za statisíce“

Ale učinil jsem i praktické kroky. Když Rusové vpadli na Ukrajinu, nakoupil jsem si zásoby jídla. Protože od té doby uběhly dva roky, postupně je zpracovávám a nahrazuji je novými. Mám evakuační zavazadlo, což je batoh, ve kterém jsou potřeby pro přežití zhruba na tři dny. Slouží k tomu, že když se něco stane, vezmu svoji přítelkyni, zavazadlo na záda a můžeme jít. Nemusíme doma trávit hodinu balením. Také se neustále snažím mít v autě plnou nádrž – ve chvíli, kdy by bylo třeba se sebrat a vypadnout, vezmu bágl, naskočím do auta a můžu odjet 800 kilometrů daleko.

Máš v plánu přípravy zintenzivňovat? Naučit se pěstovat vlastní jídlo nebo se časem z města přestěhovat na vesnici?

Bydlím kousek od Prahy, takže kdyby nastal nějaký průšvih, dává mi smysl se vzdálit o něco dál. Já osobně mám možnost se vzdálit relativně daleko do bezpečnějšího místa. Průběžně aktualizuji to zavazadlo, aby v něm nebylo prošlé jídlo nebo léky. Ale to je údržbová aktivita. Tendence zintenzivňovat přípravy nemám. Nechci, aby mi prepperství zasahovalo do normálního života, je důležité nebýt paranoidní, nečekat neustále na to, kdy to konečně přijde. Chci žít normální život, jen do něj vložit aspekt toho, že krizové situace se stávat mohou a já na ně chci být částečně připravený. Poslední rok ale víc řeším trénink se zbraní a sebeobranu.

Jaké zdroje využíváš, kde hledáš informace nebo inspiraci?

Závisí na tom, co od toho člověk chce. Někteří mají prepping jako opravdový koníček, já ho vnímám spíš jako doplněk k běžnému životu. Koukal jsem na různá fóra, například na Rozpad, což je velké prepperské fórum. Je tam hodně hardcore prepperů, kteří řeší za mě už dost bizarní témata – třeba jak si v domácích podmínkách vypěstovat vlastní antibiotika. Ale dá se tam najít spousta zajímavých témat ohledně zbraní, přepravy, navigace, farmaření, spousta praktických rad, které lze využívat v každodenním životě.

Prepperství je mnohdy vnímané poměrně stereotypně, občas až výsměšně. Co bys řekl lidem, kteří snahy prepperů a prepperek shazují ze stolu jako paranoidní?

Média preppery často vykreslují jako extrémy, ukazují lidi, kteří čekají na konec světa. Tak to ale být nemusí. Prepping je podle mě i to, že když bydlím na vesnici, mám špajz, ve kterém mám jídlo na měsíc dopředu. Dřív to bylo úplně normální. Moje babička každý rok zavařuje hodně ovoce, to je svým způsobem také prepping. A spousta lidí chce přehlížet, že se krizové situace dějí. Podle mě je zkrátka dobré být na ně připravený. Alespoň trochu.

Chceš něco dodat?

Spousta prepperů to bere jako koníček a možné krizové situace si poměrně idealizuje, občas se na ně dokonce těší. Že přijde „ten velký rozpad“ a oni budou ti připravení, budou ti, kteří budou moci konečně říct „my jsme vám to říkali“. Podle mě dává smysl připravit se hlavně na situace, které jsou reálné a se kterými máme zkušenosti. Nemá smysl se připravovat na kompletní rozpad společnosti, protože historie nám napovídá, že to se zřejmě nestane.

Pokud začít s preppingem, tak rozumně. A hlavně přemýšlet, nejen kupovat věci – někteří si nakupují výbavu za statisíce, což mi přijde docela škoda peněz. Když člověk začíná běhat, je dobré si ujasnit, jestli chce běhat sprinty, nebo maraton. Nenakoupit rovnou drahé běhací boty a hodinky, přitom ale o běhání nic nevědět.

Hermiona Skaut: Považuji za důležité cvičit i věci, které mi nejsou přirozené

Hermiona Skaut (40) využívá tento pseudonym nejen na svých sítích, uchytil se i offline. Kamarádi ji prý „odjakživa považovali za někoho, kdo má u sebe všechno“, a tak přišla k přezdívce podle postavy z Harryho Pottera. Pracuje „řekněme v kreativním oboru“. I ona v prepperství čerpá ze zkušeností se Skautem. 

Na jaký typ události se snažíte připravit?

Nemám to takto vymezené. Žiju tímto stylem opravdu mnoho let a tím pádem zkrátka rozšiřuji okruhy věcí, které jsme schopni nějak zvládnout. Jedná se o nějaké určité běžné věci jako blackout či drsnější nepohodlí, krizi, schopnost přežít na místě nebo se přesunout. Snažím se poučit z příběhů, které se už staly, jako je obklíčení Sarajeva při konfliktu v Bosně, a zároveň s ohledem na to, co jsem schopna zvládnout v běžném životě.

Myslím, že nejdůležitější je do svého života taková rizika přijmout. Za mě je to v hlavě, promýšlení všemožných scénářů je důležité i proto, aby se člověk připravil na to, na co může, a zároveň věděl, kdy je lepší ustoupit.

Proč se u vás objevily první myšlenky, že byste se chtěla připravit na krizové situace?

Byla jsem vychovaná v chudé rodině, kde bylo zvykem se „starat“, takže jsem to tak nějak měla v sobě. Léta táboření mi také přispěla mnoha zkušenostmi. Otevřeně a plánovaně jsem asi začala, když jsem celkem nečekaně podědila vlastní domácnost. Najednou jsem byla tím, kdo se měl o ostatní postarat. Začalo to tématy kolem domácnosti, chovu, zahrady, první pomoci, léčitelství... Postupně se to rozšiřovalo.

Jak jste s přípravou začala?

Začala jsem u toho, co mě pálilo. Nejen umět vařit, ale opravdu dobře zvládnout hospodaření je podle mě velmi zajímavé a poměrně složité. Alespoň mně to teda dlouho trvalo. Navíc jsem si přála, aby má domácnost byla i ekologická, takže jsem zavedla „non toxic“ domácnost. Byla jsem mnoho let „no poo“ (nepoužívala šampon, pozn. red.). Jsou to sice nějaké módní vlny, ale dříve to bylo běžné – prát v mýdle, umývat si vlasy bylinkami. Zadruhé je to něco, co můžete dělat zcela bez civilizace. Postupně se mi tento úhel pohledu rozšířil snad na vše. Je to takový sport. Jsem kutil, mám ráda, když si člověk umí poradit.

Co tedy považujete za dobrý první krok?

Podívejte se na své koníčky, na věci, co vás baví. Přemýšlejte, jak se v nich zdokonalit směrem, který by vám v krizi mohl pomoci. Pokud jste aspoň trošku zvídaví, posune vás to dál. Ono jde totiž o úplně obyčejné věci.

Jste sportovně založení? Naložte si batoh a zkuste, jak daleko s ním dojdete – 100 kilometrů okolo Brna je fakt dobrá sportovní akce. Máte rádi techniku? Ať se vám děti zamaskují v terénu a zahrajte si na schovku s dronem. Máte rádi psa? Zkuste ho naučit, ať dokáže najít vašeho partnera a něco mu v zubech přinést. Hecněte se a přespěte venku – nejdřív když je hezky, pak i za špatného počasí. To vše se může hodit. Je to jako kapička ke kapce, důležité je si z toho udělat životní styl.

Jak přesně jste se od té doby připravila?

Myslím, že by bylo naivní si říct „a teď jsem připravená“. Je to fráze, ale učím se každý den. Od někoho na internetu, i z komentáře, který něco upřesní. Často zjistím, že můj pohled je hodně naivní a je potřeba jít dál. Od vytváření zásob a přípravy domácnosti jsem se posunula k zavařování a ke studiu, jak co uskladnit i bez elektrické energie. Paní Alena Gajdušková k tomu má super knihy. Například Uchováváme potraviny bez elektrické energie nebo Domácnosti našich babiček.

Hodně jsem se toho naučila o zahradě, zimním pěstování a ráda bych znalosti ještě rozšířila o aquaponii a vytuněný vyhřívaný skleník. V oblasti zdravovědy jsem absolvovala různě zaměřené kurzy první pomoci, které mne hodně posunuly. Taky se chystám na kurz léčivých rostlin na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy.

Teď studuji mikrobiologická vyšetření. Chovám zvířata, takže mám hodně příležitostí něco ošetřovat, léčit či zkoumat – například běžná vyšetření přežvýkavců, jako je koprologie (diagnostika parazitárních infekcí z trusu, pozn. red.), bych chtěla provádět sama. Láká mě si vlastní výsledky srovnat s klinickým vyšetřením a časem se to naučit. Stejně můžete vyšetřit vlastní stěr z krku a potvrdit si své výsledky například CRP testem, který dnes zakoupíte v lékárně. Antibiotika by byla v případě výpadku civilizace vzácná, a tak může být užitečné rozpoznat virovou infekci od bakteriální, aby se jimi neplýtvalo.

Další oblastí je fyzická příprava, tu jsem hodně zanedbávala. Zatímco dříve ženy považovaly za cíl cestu „do plavek“, dnes je pro mne rozhodující něco ujít, unést, vylézt na strom, přečkat nepohodlí v zimě, dešti, práce s lanem a na laně nebo zvládnout řezat motorovou pilou.

Oblast techniky je má velká slabina, ale snažím se proniknout do řad radioamatérů. Naučila jsem se zpracovat úlovek, něco vykuchat, udělala jsem si rybářský lístek a učila se rybařit. A pak také rybu zabít, zpracovat, případně i zakonzervovat. Hodně mě zajímala orientace, mapa, buzola. Už dva roky nejezdím podle navigace, protože jsem zjistila, že z toho úplně „blbnu“ a nejsem pak schopna trefit na místo, kde jsem předtím byla.

Mohla bych pokračovat dále. Jak vidíte, je to přístup k rozvíjení koníčků, které se mohou hodit. Čím více se do toho člověk ponoří, tím více má pak motivace se naučit i něco v oblastech, kterým nerozumí.

Zobrazit galerii

(13)

Co jste si pořídila za výbavu?

Spoustu věcí, které s tím vším souvisí. Pokud chcete čistě prepperský výčet, myslím, že mám celkem hezky zvládnutou logistiku zásob a hezkou velkou lékárnu, se kterou umím zacházet. Mám evakuační zavazadlo a v autě mám věci, se kterými bych přežila určitě několik dní v divočině – takže i na D1 (smích). Solární panel se také najde. Přiznám se, že čistě z tréninku trošku partyzánsky zahradničím i v okolí svého bydliště, boj s lesní zvěří o rajčata je celkem nerovný (smích). Zatím jsem nepřistoupila k mrtvým schránkám, i když je považuji za velmi užitečné.

V čem se podle vás liší zkušenost ženy prepperky od muže preppera?

Myslím si, že tradičně to každé pohlaví táhne k něčemu jinému, a tak máme možnost se doplnit a podpořit. Každopádně já jsem hodně tradičně orientovaná, takže osobně bych se cítila lépe v tradičně ženských úlohách. Ale považuji za důležité cvičit i věci, které mi nejsou přirozené, abych mohla buď muže podpořit, nebo si poradit sama. Pokud je nějaká žena radši voják než kuchařka, měla by tuto svou roli rozvinout. Myslím, že v případě rozpadu civilizace by měl být hlavně každý užitečný.

Kromě očividné stránky věci – tedy že jste více připravená na nebezpečí a nejistotu –, co vám prepperství do života dalo?

Našla jsem si v tom životní styl. Využívám své přípravy každý den a také se cvičím v dalších dovednostech a znalostech. Prepperství mi přineslo řadu koníčků, nových přátel z různých oblastí, a ano, pocit, že mám nejen to, co potřebuji, a umím si poradit, ale také že jsem připravena se nezbláznit z trochy nepohodlí. Nepovažuji to za nic moc zvláštního, s úctou vzpomínám na své předky, kteří takto žili naprosto běžně.

Vedu ve Skautu malé děti, chtěla bych pro ně někdy napsat knihu. Jmenovala by se: „Buď připraven! Neztrácej naději! Poraď si!“ Je to určitá linka, podle níž pro ně připravuji program a výpravy, a zároveň to nejesenciálnější sdělení, které mi tento styl života přinesl a které bych chtěla předávat dál.

Ještě bych poznamenala, že zvláště v době, kdy byla vysoká inflace, jsme dokázali neskutečně zlevnit náš život díky zásobám a logistice kolem nich – dává vám to možnost počkat si na akce. Zásoby, které zpracovávám, vyjdou hodně levně. Hlavně proto, že je vždy připravuji ve velkém. Například zpracovávám deset kilogramů masa, když je v akci. Vařím z toho několik druhů jídel, hotovek, které zavařuji. Oběd pro dva nás vyjde na 30 až 40 korun, což se hodí. A co jsme ušetřili za energie… Je to velké téma.

Chtěla byste něco dodat?

Ráda bych vašim čtenářům položila pár otázek. Víte, kde je k všemu bytu/domu hlavní uzávěr plynu, pojistky a uzávěr vody? Zkuste je najít a manipulovat s nimi po tmě. Víte, jak se otevřou dveře garáže, když vypadne proud? Vyberte si pět surovin a vymyslete z nich deset jídel, která dokážete uchovat déle než měsíc. Vyjmenujte, kde máte TEĎ vodu a kolik jí je. Řekněte, jak TEĎ zastavíte masivní krvácení s tím, co máte kolem sebe. Je leden – řekněte, co dnes uděláte, pokud jste ztratili možnost na měsíc topit a nemůžete se zároveň nikam přesunout. Jak si poradíte, když máte malé děti? Představte si, že jste u sebe doma, a najednou nemůžete používat toaletu – po dobu měsíce. Jak to budete řešit, kdybyste nemohli nikam odjet?

Nejsou dobré nebo špatné odpovědi. Tohle jsou ale běžné situace, které se stávají. Když si člověk odpoví, jak by je řešil, zjistí i to, co k tomu potřebuje. Jo a patří k našim dobrým vtípkům ve Skautu zavelet potmě – vytáhnout baterky! Kdo je poslední, prohrál. Pravděpodobně to bude ten, kdo se nepřipravil a má ji někde zahrabošenou v batohu, přestože je už tma. 

Poznámka na závěr

V druhém díle této série se můžeš těšit na rozhovor s Jiřím Kotrnetzem z úvodu textu, který má vlastní bunkr a staví větrnou elektrárnu, a Janem, který vlastní zemědělskou usedlost a spoléhá na svou víru v Boha, veselou mysl, zájem o druhé a dostatečnou zásobu dobrých knih.