S Hermionou a Petrem jsme podnikli sondu do českého prepperství. „Vědět, co dělat, vás připraví víc než výbava za statisíce“

„Vždy jsem tak nějak tušil, že se něco stane. Myslím, že všichni cítíme, že se ve světě schyluje k něčemu hroznému. Mnozí si to jen nechtějí připustit,“ popisuje mi příčiny svého „prepperství“ třicetiletý Jiří Kotrnetz.

A právě o tom takzvané prepperství je: o připravenosti na „něco hrozného“. Interpretace takové události se ovšem mezi preppery a prepperkami liší.

• Někteří praktikují „rodinnou připravenost“. Očekávají lokální potíže jako chudobu, inflaci či dočasný blackout.
• Někteří předpokládají dlouhodobé a vícevrstevnaté krize. Války, ekonomický kolaps, pandemie, klimatické katastrofy, sluneční erupce, společenský rozpad.
• Někteří se pak slovy geologa Václava Cílka, který se preppingu věnuje, zdokonalují v „rambo stylu“. Chtějí umět přežít v divočině.

Na diskuzních fórech dedikovaných preppingu členové a členky často používají jeden univerzální termín, který se má vypořádat s nejasnou definicí očekávané události – „Průser“. Průser s velkým P. Ať už půjde o cokoliv, taková událost podle nich může negativně poznamenat momentální úroveň bezpečí či stability. Onu „připravenost“ pak vnímá každý jinak. Někteří střádají zásoby jídla, učí se nezávislosti na širší společnosti, poznávají jedlé rostliny, rybaří, chodí na kurzy první pomoci či šití ran, pronikají do oblasti techniky, pořizují si zbrojní průkazy nebo budují bunkry. 

Doporučeno

„Výchovná facka“ nebo „lepnutí na zadek“. Násilí vůči dětem může způsobit trauma, přesto jej mnozí bagatelizují 25. dubna 2024 15:00

Chtěla jsem se dostat blíže jejich smýšlení o budoucnosti i světě kolem nás. V prvním díle série přináším rozhovory se dvěma z nich: s Petrem a Hermionou. Navzájem se neznají, ale jejich přístup k prepperství je podobný. V krizi by se spoléhali především na vlastní znalosti a schopnosti. Jak navíc dokládají, naučené dovednosti využívají i dnes. Třeba když chtějí výrazně zlevnit svůj životní styl nebo když se jim rozbije mrazák.

Petr: Chci být soběstačný a užitečný

Petrovi, který nechtěl veřejně sdílet své pravé jméno, a proto využívá pseudonym, je „kolem třiceti let“. Pracuje v obchodě s outdoorovým a prepperským vybavením. Říká mi o sobě, že není „hardcore prepper“ – prý neodpovídá stereotypní představě „týpka, který je zavřený ve sklepě se zásobami jídla na dvacet let a čeká na jadernou válku“. Na méně bezpečný stav, než v jakém žijeme dnes, se připravuje i proto, že by chtěl umět pomoci ostatním.

Na jaký typ události se snažíš připravit?Rozdělil bych to na dvě fáze. Před válkou (před ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022, pozn. red.) jsem se připravoval na krizové situace typu přírodních pohrom – tornád nebo záplav. Po válce jsem to přeorientoval na ozbrojené konflikty.

Jak tě napadlo, že by ses chtěl na takové situace připravit?

Chodil jsem do Skauta a mantrou skautů je „buď připraven“. Kdyby se děla krizová situace, chci být soběstačný, abych nebyl na obtíž a dokázal se postarat sám o sebe. Druhá věc je, že bych chtěl být užitečný i pro ostatní, chci lidem eventuálně umět pomoci.

Jak jsi s přípravou začal? Co považuješ za dobrý první krok?

Myslím, že je dobré začít zlehka, vyhodnotit si, jaké situace v mém regionu mohou nastat, a podle toho se zařídit. Zaměřit se na základní potřeby – vodu, jídlo, zdravotní potřeby nebo zázemí. Je zbytečné začít s preppingem nákupem plynové masky, křesadla a elektrocentrály.

Jak vypadá tvá připravenost?

Z mého pohledu je důležitější věci umět než mít. Začal jsem třeba informacemi o tom, jaké existují druhy sirénových poplachů – co znamená, když siréna houká „rovně“ nebo když tón odpovídá sinusoidě. Jak se zachovat v různých krizových situacích – to abych měl jasný plán, co dělat, když nastane to nebo ono. Podle mě je lepší být informovaný a mentálně připravený než si domů nakoupit horu jídla a dva tisíce nábojů do zbraní.