RECENZE: Rise of Ronin je výborná hra. Jen měla vyjít před sedmi lety

Rise of Ronin je první „velká“ hra od Teamu Ninja, studia, které stojí za úspěšnými sériemi Ninja Gaiden a Nioh. Zejména dva díly Nioh se vyznačovaly frenetickou hard-core akcí a sofistikovaným soubojovým systémem, který hravě strčil do kapsy celé Dark Souls. Boj katanou, kopím, meči nebo odachi tu hrál absolutní prim a vše ostatní mu bylo podřízené. Design úrovní, charaktery postav a děj tedy nikdo příliš neřešil.

Když proto studio oznámilo, že údajně sedm let (!) pracovalo na Rise of Ronin, RPG v otevřeném světě z konce vlády šógunátu Tokugawa (60. léta 19. století), obavy byly namístě. Jaký bude příběh? Jak bude vypadat herní svět? A povede se vytvořit uvěřitelné postavy?

Už první videa a ukázky naznačily, jak moc se Ronin (ne)povedl po grafické stránce. Upřímně, žádná hitparáda to není, čtyři roky starý Ghost of Tsushima prostě vypadá líp, respektive jeho stylizace je daleko působivější. Rise of Ronin chce působit realističtěji a ano, také umí vyčarovat magické scenérie, když zapadá slunce nebo se v údolí povalují ranní mlhy. Určitě se jedná o nejhezčí titul Teamu Ninja, ale jinak patří spíše do grafické průměrné éry PlayStationu 4.

Například v pokrokové Jokohamě čas od času narazíš na pár postav, které bloudí ulicemi, ale 10 let starý Assassin's Creed Unity má násobně lepší atmosféru Paříže, a to nemluvím o desítkách NPC, mezi kterými se během francouzské revoluce proplétáš. Periferie měst jsou už povedenější, zřetelně cítíš, že jsi na chudém venkově, kde přežívají v rozpadlých dřevěných chatách vesničané, ale jinak svět působí prázdně a vylidněně. 

Prvních pár hodin (a možná celou dobu) si budeš zvykat na prkennou animaci běhu svého koně, která je arkádová a komická, ponoření se do hry nepomáhají ani srandovně poskakující zajíci, které v přírodě „sbíráš“ na suroviny. Samotná hlavní postava je přitom animovaná důstojně, působí přirozeně, ovládá se intuitivně a během prvních misí ji lehce dostaneš do ruky. Po světě se kromě koně budeš pohybovat ještě pomocí vystřelovacího háku (à la Sekiro) a pomocí speciálních křídel (à la Zelda). Oba „prostředky“ můžeš využít i v boji, kdy nepozorovaně přistaneš na nepříteli a zasadíš mu smrtící úder nebo si hákem přitáhneš lučištníka z věže a dorazíš ho na zemi. Je to efektivní a cool. 

Soubojový systém je na Rise of Ronin to nejlepší a v rámci žánru open world RPG se jedná o vrchol. Kdo hrál Nioh nebo Sekiro, už má představu, co ho čeká. Každý nepřítel má ukazatel staminy a zdraví. Pokud budeš dobře odrážet útoky (parry), což není úplně tak jednoduché, dojde protivníkovi brzy stamina a můžeš ho zabít. I na střední obtížnosti (na výběr jsou celkem tři) je docela běžné, že tě vypne i normální enemák, a souboje s bossy jsou docela tuhá zábava. Nemluvíme tu o obtížnosti Nioh nebo Elden Ringu, ale rozhodně nečekej tupé mačkání tlačítek. Bitkám se jde vyhnout pomocí stealthu, který tu není jen do počtu, ale představuje velmi účinnou alternativu a v podstatě se s ním dá potichu „vyčistit“ nepřátelský tábor (kromě bossů).

Postupem času získáváš lepší a lepší vybavení a taky spoustu šrotu (zbraně i brnění, které jsou k ničemu), který jednoduše rozebereš na suroviny a prodáš u obchodníka. Je fajn na to nezapomínat, protože po pár hodinách můžeš vlastnit desítky zbraní, bot, helem nebo oblečení. Koho nebaví prohrabávat se v inventáři a porovnávat statistiky, bude vyloženě trpět. 

Druhů zbraní je hned několik a jsou docela pestré – šavle, dvouruční katany, kopí, velké meče… nejvíc asi překvapí mušketa, se kterou se bojuje jako s kopím a přitom z ní můžeš i na konci komba vystřelit. K dispozici jsou kromě luků i palné zbraně včetně revolverů, kterými rozptyluješ pozornost nepřátel. Samotný souboj je relativně pomalý (oproti Nioh), vyčkávací, základem je krytí a odrážení útoků a dobře načasované použití komb. Ta jsou navázaná na konkrétní postoje (každá zbraň má postupně tři), přičemž na různé oponenty platí jiné postoje, takže tě hra smysluplně nutí mezi nimi přepínat. Po ruce máš různé lektvary na posílení staminy, zdraví, síly, zkrátka taková klasika, na kterou jsi zvyklý z Dark Souls nebo Assassin's Creed.

Zamrzí menší variabilita nepřátel. Vzhledem k tomu, že Ronin vypráví reálný příběh bez fantasy prvků, tak kromě vlků či prasat měříš ostří své čepele pouze s lidmi.

Příběh Rise of Ronin se rozbíhá velmi pozvolně, hlavně pokud se necháš zkraje hry rozptýlit vedlejšími aktivitami. Doporučuju následovat hlavní dějovou linku (která vychází z reálných událostí), příběhové mise ti odemknou řadu aktivit i vedlejších postav. S nimi si můžeš zlepšovat vztahy, dávat jim dárky, konverzovat a přizvat si je do misí na pomoc. Postupně si musíš vybrat, na jakou stranu se přikloníš (šógunát, západní síly nebo protišógunovský odboj), hra před tebe postaví i zajímavá rozhodnutí, která pak mají vliv na to, jak se bude vyvíjet. Zároveň rozhoduješ o osudu postav – když je necháš žít, přestože tě zradily, tak ti v budoucnu třeba prokážou službu. Postavy jsou ale trochu bez života, takže je náročné si k někomu vytvořit vztah.

Vedlejší aktivity působí ze začátku docela zábavně, ale po deseti hodinách si uvědomíš, že děláš dokola pět stejných věcí. Některé questy jsou vyloženě copy paste, a to včetně dialogů (voják tě odchytne na ulici a hecuje tě, abys porazil ostatní vojáky), nechybí klasické kempy, které musíš vyčistit od nepřátel po vzoru Far Cry, náhodné události, kdy někdo někoho přepadne. Postupem jsem se jim úplně vyhýbal. 

Mapu odemykáš po malých regionech a všechny obsahují totožné mise. Je to nuda a šeď, i Assassin's Creed: Valhalla přistupoval k vedlejšákům kreativněji. Budiž hře ke cti, že tu můžeš hladit a chovat kočky i psy, které pak posíláš do světa pro sběr surovin (je to takové milé, ale v reálu k ničemu). Je tu spousta drobných aktivit, za které získáš u obchodníků různé bonusy v podobě nákupů cenných elixírů (focení památek, sbírání knih atd.), ale ty nemají de facto žádný vliv na ulehčení hry nebo soubojů, takže chybí motivace běhat po mapce s fotoaparátem (který ve hře funguje jako polaroid, ehm). 

Rise of Ronin je hra plná paradoxů. Team Ninja chce evidentně prorazit do mainstreamu a oslovit co nejširší publikum, což je naprosto legitimní snaha. Ale hraje až tak na jistotu, že to je kontraproduktivní. Bere si ty nejnudnější aktivity z Assassin's Creed a přidává k nim průměrně odvyprávěný příběh s nezajímavými hlavními misemi (většinou končí tím, že musíš někoho zabít a něco přinést), výborný soubojový systém a působivě vymodelovaný svět Japonska v nepříliš oslnivém grafickém provedení. V porovnání se špičkami žánru, jako je Elden Ring nebo Zelda: TOTK, je Ronin hra, která měla vyjít před sedmi lety. Proto hodnotíme šesti body z deseti.