Jestli se považuješ za milovníka designu, rozhodně by ti neměl uniknout Milan Design Week, který je označován za největší světový festival designu. Z toho důvodu byla i pro mě, studentku designu oděvu, návštěva tohoto eventu jedním ze splněných snů.
Příležitost navštívit Milan Design Week 2024 jsem měla především díky společnosti Preciosa Lighting, která nás oslovila. Kromě návštěvy její nové interaktivní instalace s názvem Crystal Beat II jsem však měla možnost nahlédnout i do jiných stánků světových firem nebo kolektivů. Pojďme si tedy zrekapitulovat celý tento trip, včetně tipů na must visit zastávky této události.
Během Milánského týdne designu ožívá celé město a proměňuje se v centrum designu zahrnující širokou škálu oborů. Jeho hlavním bodem je veletrh Salone del Mobile, na kterém se prezentují ty nejprestižnější světové značky nábytku a interiérových doplňků.
Kromě toho se spousta kreativců a značek prezentuje v rámci FuoriSalone, kdy pavilony, stánky a umělecká díla zaplaví prakticky celé město.
Ruku na srdce, je celkem unreal se jako nováček zorientovat v záplavě všeho, co se v Miláně během design weeku děje. Přestože jsem se snažila zjistit si co nejvíc informací předem, at the end of the day jsem byla ráda, že jsem stihla najít alespoň pár míst ze svého bucket listu. Nevadí, začněme chronologicky.
Celý můj výlet do Milána začal zvoněním budíku ve 4:00 v úterý 16. dubna. Musela jsem se rychle nachystat na vlak ze Zlína do Prahy, odkud mi letělo letadlo, z čehož jsem byla vystresovaná už týden dopředu. Nikdy jsem totiž neletěla sama, tím pádem jsem byla zvyklá spoléhat se na všechny ostatní, kromě sebe samé. I přes všechny počáteční struggles jsem ale nastoupila do správného letadla a vydala se na hodinu a půl dlouhý let.
Po příletu mě čekal taxík, který mě odvezl na hotel. Mé následující kroky směřovaly k zakoupení jízdenky v trafice a ke stánku české sklářské značky Preciosa Lighting, která patří mezi přední světové výrobce v oblasti broušených křišťálových komponentů. Nebudu lhát, využívala jsem všechny komunikační prostředky včetně rukou a nohou, abych se dokázala na požadovanou lokaci dostat. Ale bylo to worth it.
Preciosa: česká značka se 300letou tradicí
Mou první zastávkou na Milan Design Weeku byl stánek Preciosa Lighting, který se nacházel v oblasti Via Tortona. Hned na začátek mě čekala dechberoucí instalace Crystal Beat II, která odkazovala na nostalgii a retro trendy. Základním prvkem expozice byl pixel, který hrál různými barvami. Instalace se skládala ze 400 takových kousků, které se rozléhaly do výšky a šířky v iluzi nekonečného prostoru.
Designblok uprostřed Milána
Dále jsem zavítala do metalické kapsle na šesti kolech, do takzvaného pojízdného cirkusu Designblok Cosmos, který do Milána přivezl český festival Designblok. Uvnitř se nacházelo deset skleněných děl z dílny českých designérů na pozadí imerzivní audiovizuální show. Interiér kapsle pokrývalo 170 zrcadel. Ze všech stran jsem si tudíž mohla udělat mirror selfie jako správný uživatel sociálních sítí.
Párty bludiště od Ikey
Via Tortona však hostila podstatně víc instalací. K vidění byly nejrůznější realizace zahrnující progresivní přístup v oblasti udržitelnosti a technologických inovací. To, co mně ale rozhodně nemohlo uniknout, bylo interaktivní bludiště společnosti Ikea.
Bludiště mělo v návštěvnících vzbudit dojem, který nás provází při prvním odchodu z domova, stejně jako prozkoumat výzvy a emoce, které s sebou toto období života přináší. Co se týče rozložení exhibice jako takové, v centrálním prostoru se nacházelo velké geometrické jeviště s různými „místnostmi“. Ty byly naplněny nábytkem a zároveň se v nich nacházeli někteří DJs, kteří celým interiérem vířili dobré music vibes.
V podstatě se jednalo o párty, kdy se návštěvníci mohli pohodlně uložit na některou z postelí nabízených Ikea hřištěm a jednoduše na nich chillovat až do 11 do večera. V tento moment mně osobně spíš chyběla postel na hotelu, a tak jsem první den objevování designových projektů zabalila a pokračovala následující den.
Ve středu jsem se vzbudila s obrovskou motivací toho v Miláně projít co nejvíc, byť jsem byla schopná se ztratit i na Letišti Václava Havla v Praze. Za cíl jsem si dala kolektivní výstavu s názvem Capsule Plaza a snad nejznámější Milan Design Week platformu pro designéry, Alcovu. Na hotelu jsem dostala mapu, v trafice jsem si koupila jízdenky, a tudíž mi nic nebránilo v cestě.
Historická tramvaj s cool peprmintově zeleným interiérem zastavila u slavného Milánského dómu a já se rozhodla pěšky dojít na lokaci Capsule Plaza. Nejvíce mě zajímala konkrétně výstava dánského designéra Vernera Pantona, ke kterému mám citový vztah díky své bakalářské práci. Po 35minutové cestě na výstavu jsem však zjistila, že Capsule Plaza otevírá pro návštěvníky dvě pobočky, přičemž já samozřejmě zavítala na tu, kde Panton zrovna nebyl.
Návštěvy na lokaci Spazio Maiocchi ale rozhodně nelituji. Interiér v souhře s multisenzorickým kurátorstvím, které zahrnovalo krásu, technologii, inovaci a řemeslo, patřily k jedněm z highlightů celého tripu. Neměla jsem však čas otálet, a tak jsem se vydala na další 35minutovou cestu. Tentokrát na adresu 10 Corso Como.
Galerie, kavárna a concept store 10 Corso Cosmo
Brzy mi také došlo, že cowboy boots na pochůzky Milánem nebyly zrovna nejšťastnější volbou. Co bych však pro styl mezi Italy neudělala. Když jsem konečně dorazila na druhou pobočku Capsule Plaza, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. 10 Corso Como otevřela v roce 1990 Carla Sozzani, bývalá módní redaktorka a sestra Franca Sozzaniho, šéfredaktora italského Vogue.
Z počátku se jednalo jen o uměleckou galerii, nyní 10 Corso Como nabízí uměleckou galerii, knihkupectví, concept store s oblečením, parfémy a make-upem, kavárnu, restauraci a luxusní nocleh se snídaní. Mimo jiné jsem také konečně zavítala na výstavu Pantona, ze které se dosud vzpamatovávám.
V euforickém opojení z těchto zážitků jsem cítila, že zvládnu snad vše – a proto jsem se rozhodla pokračovat na výstavu Alcovy, platformy, která se specializuje na budoucnost designu. Bylo třeba nasednout na vlak linky S a vystoupit ve stanici Varedo. Vzhledem k tomu, že se vlakové nádraží Porta Garibaldi ode mě nacházelo asi pět minut chůze, jsem si říkala, že mám vyhráno. Opak byl ale pravdou.
V expozici Alcova se prezentovala i pražská UMPRUM
Několikaposchoďové nádraží mě začalo rychle stresovat a při představě, že pojedu sama na kraj Milána, mi taky nebylo zrovna do zpěvu. Řekla jsem si ale yolo a opět využila komunikační prostředky mobil, ústa, ruce a nohy. O pár minut později jsem jako nějakým zázrakem seděla ve vlaku, na mobilu mi však rapidně začala klesat baterie. V italských vlacích však bohužel nelze nabít mobil jako u nás, byla jsem tedy smířená se skutečností, že v Alcově nebudu moct fotit.
Alcova hostila své výstavy ve dvou vilách poblíž Vareda, já jsem plánovala zajít na expozici modernistické architektury do Villy Borsani. V druhé z vil, Ville Bagatti Valsecchi, pak prezentoval Ateliér designu oděvu a obuvi z pražské UMPRUM svůj projekt s názvem WAKE. Za zhlédnutí tak rozhodně stály obě lokace.
To jsem však ještě netušila, že podobně uvažuje vícero lidí, a proto jsem při příchodu k Ville Borsani zažila pořádný reality check v podobě ultra dlouhé fronty. Ani po hodině čekání jsem se nedostala za polovinu řady a vzhledem k tomu, že mě tlačil čas, jsem se musela vrátit zpět. Aby toho nebylo málo, při výstupu z vlaku na Porta Garibaldi mě zastavil revizor a já dostala pokutu 48 eur za neoznačení lístku.
Nicméně věřím tomu, že Alcova patří mezi zastávky, které na Milánském týdnu designu rozhodně nelze přejít. Proto doporučuji tuto výstavu navštívit v ranních hodinách. Alespoň tak mi to posléze doporučilo rovnou několik lidí.
No a co následovalo pak? Prošla jsem si historické centrum a ubírala se k Preciosa Lighting stánku, kde jsme se zbytkem týmu zavítali na VIP párty. Poslední den mého pobytu neboli čtvrtek se tak nesl v podstatně volnějším duchu. Čekal mě rozhovor s kreativním ředitelem Preciosa Lighting Michaelem Vaskuem a později už jen cesta domů.
Overall se jednalo o jedny z nejlepších dní v mém životě, které mi rozšířily obzory asi o 150 procent. Proto už teď vím, že Milánský týden designu bude i nadále tvořit součást mého kalendáře příštích let.
