Jako z pinterestu nebo po babičce. Pět pražských bazarů s nádobím i nábytkem, kde najdeš absolutní poklady

Bazar P&J

Vstupuji dovnitř a v mžiku jsem obklopena keramikou – talíři, hrnečky, miskami, mísami.

Bazar P&J vznikl před dvaatřiceti let. Původně měl jiného majitele, pana Truhláře, od kterého podnik před sedmnácti lety odkoupil současný majitel Jiří. „Jsem sběratel, takže jsem panu Truhláři nosil přebytky. Obchod jsem znal, takže když jsem se dozvěděl, že to chce ze zdravotních důvodů prodat, domluvil jsem se s ním.“

I jeho baví starožitnosti a sběratelství už od dětství, přivedl ho k tomu jeho dědeček. „Sbíral všechno možné, ale hlavně zápalkové nálepky. Byl největším sběratelem v celém Československu,“ popisuje. „A ta sbírka ještě někde je?“ ptám se. Zbývá z ní prý už jen kousek a ten má u sebe on.

V bazaru člověk najde „vesměs vše, od koruny až po desítky tisíc“: starožitnosti, nádobí, nářadí, obrazy, sklo, porcelán, dekorace, nábytek. 

Zobrazit galerii

(6)

Podolské vetešnictví

„Jak se jmenujete?“ ptám se muže, ke kterému mě posílá kolegyně za kasou. „Já jsem Honza,“ odpovídá. Honza, majitel, založil Podolské vetešnictví před pětadvaceti lety s kolegou, který, jak mi vysvětluje, „tady už není“.

I Honzova motivace nabývá v kontextu majitelek a majitelů bazarů již tradičních rozměrů – má rád staré věci, věci s příběhem. 

Produkty sem od lidí proudí každý den, o čemž vypovídá obrovské množství, ze kterého člověk může/musí vybírat. „Je to nevyzpytatelné. Je týden, kdy se prodávají jen hrníčky a porcelán, ale pak si jich dva měsíce nikdo ani nevšimne a prodává se něco jiného. Spíše je důležité mít od každého něco, aby si lidé mohli vybrat,“ říká mi Honza. Ceny se pohybují od deseti korun po tisíce.

Zobrazit galerii

(8)

Stodola Antiques

Martin založil Stodola Antiques asi před třiceti lety. Proč? „Baví mě to. Je to hezký. Mám rád staré věci a nábytek,“ říká s lehkým úsměvem.

Zboží si sem nachází cestu klasickým způsobem – lidé nabízí, Martin a jeho kolegové hodnotí. Pokud o něj lidé ze Stodola Antiques mají zájem, dohodnou se na dovozu. Lidé ho buď dopraví sami, nebo si pro něj zdejší tým dojede. Nové produkty mají každý den.

Co tady člověk najde? „Od baroka po funkcionalismus,“ odpovídá Martin. Jinak taky: židličky, skříně, stojany, hodiny, plakáty, nádobí, vázy, obrazy, zrcadla, rámy i lampy. „Ale hlavně jsme nábytkáři,“ upřesňuje.

Zobrazit galerii

(9)

Cenové rozmezí sahá od pár korun „do milionu“. Například jeden barokní sekretář, pocházející zhruba z roku 1740–1750, stojí 800 tisíc korun. „Kupují si lidé takto drahé produkty?“ ptám se. „Jó. Ale ne denně,“ směje se. „Co za lidi si takové věci kupuje?“ doptávám se překvapeně. „Nevím...“ odpovídá Martin. „Asi ti, co mají peníze, že,“ říkám s ironií v hlase, která má odkazovat na předešlou, poměrně zbytečnou otázku. Martin se směje: „Teoreticky by to tak nějak mohlo být.“

Když odcházím, děkuju mu za odpovědi i pózování při focení. „No jasně, vždyť je to sranda,“ odpovídá a na rozloučení vytváří z ukazováčku a prostředníčku symbol míru.

Sue Ryder

„Jeden daruje, druhý kupuje, všichni pomáhají.“ Na tomto konceptu stojí Sue Ryder, nestátní nezisková organizace, která od roku 1998 poskytuje sociální služby seniorům a seniorkám. Současně ovšem provozuje síť dobročinných obchodů – veškerý výtěžek jde právě na provoz sociálního podniku.

V pobočce v Michli prodávají i nábytek, v ostatních pobočkách převážně oblečení, věci do domácnosti, obrazy a knihy. Ceny začínají na dvaceti korunách, nejdražší je pak právě nábytek.

Zobrazit galerii

(5)

V pobočce na adrese Italská narážím na usměvavou prodejkyni Kamilu. Kamila byla původně zdravotnice, ale nakonec se rozhodla změnit povolání. „Chtěla jsem něco jiného, něco, co nebude tak stresové,“ vysvětluje mi. Takže se povedlo? „Ano. Je to skvělé, lidé si sem chodí dělat radost. Baví mě to,“ zakončuje a doporučuje mi navštívit i ostatní pobočky. Doporučení předávám dál.