Podruhé během dvou let dostáváme zfilmovaný příběh krále rokenrolu Elvise Presleyho. Tentokrát pomalejší, vážnější i smutnější. Stojí za to vyrazit na něj do kina?
Příběh velké rokenrolové lásky začíná trochu překvapivě uprostřed Evropy. Elvis už má doma pověst hudební superstar, ale momentálně pobývá v Německu ve vojenské službě. Základnu tu má taky kapitán Paul Beaulieu, který se sem přestěhoval rovnou s celou svojí rodinou – včetně čtrnáctileté dcery Priscilly.
Dívka, která ještě nechodí ani na střední školu, se v cizině cítí osaměle. Jednoho dne se jí ale podaří přesvědčit rodiče, aby ji pustili na večírek. A od té doby už věci nebudou stejné.
Meet your new girl crush
Absolutní okouzlení. Když se mladičká tmavovláska dostane do společnosti starších lidí, zanechá to v ní silný dojem. Celému shromáždění navíc vévodí samotný Elvis Presley. Ten Elvis, jehož hlas znají z desek všichni její vrstevníci. Na večírku se pije, zpívá, povídá, tančí a veškerá pozornost patří rokenrolové superstar. On si ale nenápadné dívky všimne. Seznamují se, vymění si pár slov a řeknou si, že se chtějí potkat zase.
Takhle začíná vztah Elvise a Priscilly. Ještě pár let to celé ale potrvá. Budeme si muset spolu s Priscillou vytrpět pár zklamání. Zažít pár smutných chvilek s telefonním sluchátkem v ruce. Čekat. Až když Elvis pozve svou mladou známost (zatím je vztah mezi nimi spíše kamarádský) do svého amerického sídla, události naberou spád.
Filmařka s výrazným rukopisem
Režisérka Sofia Coppola je mistryní opulentních příběhů smutných a osamělých žen. Už ve svém nejoceňovanějším snímku Ztraceno v překladu (2003) nebo v Marii Antoinettě (2006) dokazuje, jak precizně dokáže zachytit i ty nejjemnější nuance nálad, širokou paletu emocí a přitom vykreslit půvabnou atmosféru. Ať už jde o luxusní hotel uprostřed Tokia, Versailles v dobách jeho největší slávy, nebo USA 40. let.
Propracované kostýmy, pečlivě komponované záběry, vysoko vyčesané paruky, vyladěné rekvizity. Čeká tě skutečně imerzivní cesta za oceán a pár desítek let v čase, kterým tě budou provázet překrásné kamerové detaily i stylová hudba.
Kromě přesvědčivého settingu pak ale film stojí hlavně na jedné věci, respektive postavě. Na titulní hrdince ztvárněné sympatickou vycházející hvězdou Cailee Spaeny. Zatímco loni touto dobou její jméno nikomu moc neřeklo, dnes ti doporučujeme si ho dobře zapamatovat.
Cailee totiž zazářila v dubnové Občanské válce (2024), uvidíme ji v novém Vetřelcovi i v chystaném pokračování moderní detektivky Na nože. Elvisově lásce tu propůjčuje opravdickou zranitelnost a svým podmanivým pohledem nás přiměla se o Priscillu zajímat i strachovat. Stačí to ale?
Když chceš Natea, ale dostaneš Elvise
Pohádková romance ale nabere nepředvídaný směr a Priscille se brzy začnou odhalovat skrytější stránky Elvisovy extravagantní osobnosti. Ukáže se, že jde o náladového a nespolehlivého muže, který je k ní málokdy upřímný a nesnese, když není po jeho. Kromě toho holduje drogám a pravidelně svou drahou opouští na dlouhé měsíce kvůli natáčení filmů. Jí v mezičase nezbývá než listovat v bulvárních článcích, které spekulují o jeho nevěrách.
Jacoba Elordiho v roli Natea v Euforii nezapomeneme. Nate, ten teenage sociopat, který z nejvyšší příčky středoškolského sociálního žebříčku neváhá terorizovat svoje spolužáky jen tak pro zábavu. Ten, který se neštítí ostatní vydírat, mlátit až do bezvědomí, škrtit vlastní přítelkyni… My tenhle Elordiho výkon milujeme, jak jen se tak nenáviděný charakter milovat dá. A proto jsme v příběhu odvrácené strany populárního zpěváka cítili potenciál pro podobný zážitek. V tom nás ale Priscilla zklamala.
Filmu nelze upřít precizní atmosféru, dobovou věrohodnost a vizuální sílu. Také Spaeny je excelentně přesvědčivá. Charakter Elvise a role pro Elordiho ale zůstávají nevyužity. Příběh si vystačí s tím, že ve stěžejních momentech Priscilla zírá do novin. Zírá ze zahrady. Smutně kouká. Usmívá se. Elvis dostane možnost předvést svoje temnější stránky v nezáživném sledu konfliktních situací. Sem tam utrousí hrubé slovo, občas zakřičí nebo pronese manipulativní poznámku, někdy jen ze sluchátka telefonu.
Based on real events
Scénář rostoucí deziluzi, nedůvěru ani jakékoliv další prožívání svých hrdinů a hrdinek nijak negraduje. Spíš na sebe jen tak lhostejně vrství jeden antiklimax za druhým, aniž by na sebe jednotlivé zápletky pořádně navazovaly, nebo se snad vyvíjely. Příběh nebuduje napětí, neklade otázky, nevyvolává zvědavost ani soucit a vlastně ani hlubší zájem o kteroukoliv z postav. Místo dramatického střetu sociopata a jeho oběti dostáváme vlažné vyprávění, které se vleče.
Životopisný snímek vychází z autobiografické knihy Elvis a já od skutečné Priscilly Presley, která se na filmu podílela i producentsky. Kniha vyšla v roce 1985, tedy osm let po Presleyho smrti, takže už neměl šanci k příběhu přidat vlastní verzi rodinné historie. Nakolik Priscilliny paměti odpovídají skutečnosti, je tak velká otázka, na niž není snadná odpověď. Ale ať je příběh sebevíc subjektivní, či objektivní, určitě by si zasloužil barvitější adaptaci.
Filmy Sofie Coppoly se už několik let nedokáží rovnat pozitivním ohlasům jejích raných počinů. A ačkoliv si udělala jméno přesně na takových příbězích, jako je Priscilla – na filmech o dospívajících ženách, které čelí problémům svým zlatým klecím navzdory –, ani tentokrát to nevyšlo. Ztratila svůj touch? Přestalo ji to bavit? Můžeme se jen domýšlet.
Místo emotivní, nelehké lovestory připomíná Priscilla listování dobovým albem. Na skutečné souznění s dívkou, která kvůli jednomu sňatku získala všechno, co si mohla přát, ale ztratila vládu nad vlastním životem, to je zoufale málo.
