„Líbí se mi malé holčičky. Nechci jim ublížit, mám touhu je chránit.“ Přinášíme ti zpověď pedofila Petra

„Myslel jsem si, že jsem na celém světě sám. Že jsem hříčka přírody. Odborníky nepopsaný případ. S tím jsem žil až do svých 20 let,“ vzpomíná Petr.

Přiznal jsem si, že jsem pedofil

Až do svých 20 let si tedy Petr myslel, že je na světě jediný. Jednoho dne ale narazil na Proudlyho (kolega z komunity ČEPEK, pozn. redakce) blog, kam onen uživatel každý týden nahrával deset uměleckých fotografií malých holčiček a chlapečků. Stalo se to jeho rituálem. Každou neděli se těšil na to, až se na stránce objeví nové fotografie, které si pak stahoval. Ani v této chvíli však Petr ještě netušil, jak své pocity pojmenovat.

 
Vše se změnilo až ve chvíli, kdy přišel do Proudlyho místnosti na xchatu. Byli tam čtyři muži a Petr. Přítomní popisovali, jak se jim děti líbí, a Petr se v tom našel. Přesně takhle to cítil i on. Není na světě jediný. Není nepopsaný případ. 
 
„Přiznal jsem si tedy, že se mi líbí děti. Že jsem pedofil,“ řekl Petr. 
 
Zároveň se mu tak potvrdilo něco, co si již dlouhé roky myslel – tedy to, že pokud se člověk identifikuje jako pedofil, automaticky to neznamená, že zneužívá malé děti. Naopak. Většinu sexualizovaných činů na dětech spáchají lidé, kteří nejsou pedofilové. 

Doporučeno

Jeden těhotenský test a jednoho lidovce, prosím. Návrh KDU-ČSL na trestání bezdětných je absurdní 8. května 2024 v 9:00

„Situace se za posledních 20 let hodně zlepšila. V komunitě ČEPEK aktivně upozorňujeme redaktory, kteří použijí slovo ‚pedofil‘ ve špatném významu, a to samé začínají dělat i lidé v diskuzích pod články. Informovanost je o něco rozšířenější, než byla. I díky organizacím jako Bez trestu, Věřím ti a dalším. V nich jsou lidé, kteří to rozlišují a snaží se vysvětlovat, že pedofil nerovná se predátor. I já to dětem ve škole vysvětluji, pokud na to téma přijde řeč,“ dodává Petr.
 
To, že je pedofil, neznamená, že někomu ubližuje. „Ubližuješ tehdy, když uděláš nějaký špatný čin. Ani sadista není automaticky špatný. Je to člověk, kterého může vzrušovat představa, že někoho znásilňuje nebo mlátí. Ale neznamená to, že to bude dělat.“

Mně bylo 20 let, Klárce o půlku méně 

Chvíli debatujeme o stigmatizaci pojmu pedofil a vracíme se k tomu, kde to všechno začalo. Do kostela. „Chodil jsem do kostela, který navštěvovala také desetiletá Klárka. V kostele si rozložila nějaký domácí úkol, se kterým jsem jí pomohl, a pak už začalo naše přátelství. Její rodiče o mně věděli. Kolikrát si mě za ruku vedla k nim domů. Tehdy mi bylo 20 let,“ vypráví Petr. 
 
Rodičům Klárky nevadilo, že se s jejich 10letou dcerou kamarádí dvakrát tak starý muž. „Je to nejspíš tím, že v církvi jsou přece jenom lidé, kteří více věří v dobro a více věří i lidem. Naše přátelství tak přijali jako součást společenství.“ Petr k nim chodil na návštěvy, s Klárkou vyrážel ven na procházky, a společně dokonce podnikli výlet do Prahy s přespáním. I přes to všechno se nikdy po fyzické stránce nesblížili. 
 
„Jednou nastala taková situace. Klárka mi sedla na klín a já jsem se ji bál i pohladit. Abych jí tím neublížil. Jsem ve fyzickém kontaktu hodně zdrženlivý. Kolegové z komunity mi ale říkali, že se nemusím tak bát, když má sama ke mně tak blízko. Když tedy příště sama přišla a sedla mi na klín, pohladil jsem ji po vlasech a ona mě vyzvala, zda bych ji nemohl pohladit i po zádech. Její maminka seděla vedle nás na gauči. To bylo jediné fyzické sblížení. Víc, než je běžné pohlazení dítěte, bych si nikdy nedovolil,“ řekl Petr. 

Jeho láska s Klárkou trvala čtyři a půl roku. Podle Petrových zkušeností dítě vnímá dospělého jako kamaráda, a když přijde do puberty, jeho přístup k vrstevníkům a kamarádům se změní. To se stalo také u Klárky, která začala mít jiné zájmy, a Petr ji nechtěl nutit, aby s ním udržovala kontakt. „Nikdy bych nikoho do vztahu se mnou nenutil ani nemanipuloval. Musí to být její svobodné rozhodnutí,“ komentuje Petr. „Není problém, že se zamiluješ. Není problém, že máš s dítětem kamarádský vztah. Ale musíš to držet v kamarádské rovině. Větší iniciativu v tom vztahu by mělo mít dítě. Kontaktovat ho můžeš, ale častěji tě musí kontaktovat ono. Nebuď proaktivní,“ vysvětluje Petr svůj přístup.
 
I přesto, že se Klárka začala distancovat, se jí Petr v jejích 14 letech svěřil s tím, že se do ní zamiloval. „Bylo to moc brzo. To sdělení jí sice neublížilo, protože se ke mně chovala i dál pořád stejně, ale evidentně nevěděla, co s tím,“ dodal Petr. Po skoro pěti letech tak jejich intenzivní kamarádství vychladlo.
 
„Stále přemýšlím, jak to dělat správně. Třeba kdy je možné to tomu dospívajícímu dítěti říct. Třeba v 16 letech už by na to mohla být připravená lépe. Bohužel však žádná příručka ani manuál neexistují. Jedinou pomocí je ČEPEK, kde můžeme poradit a pomoct s hledáním odpovědí. V rámci komunity si hodně radíme. Pokud by někdo potřeboval odbornou pomoc, máme domluvenou spolupráci s Evou Vášovou, která prošla výcvikem Projektu Parafilik od NÚDZ. Anonymně se na ni může obrátit kdokoliv z komunity, kdo pociťuje nějaké psychické potíže nebo vnímá, že by potřeboval konzultaci s odborníkem. Tyto konzultace – pokud mají být anonymní – není možné hradit ze zdravotního pojištění. Proto pokud by potřeboval pomoc člověk, který je mladý, třeba student, nebo zkrátka někdo, kdo nemá peníze, na konzultaci mu můžeme přispět z dobrovolných příspěvků, které nám posílají naši členové. A také máme v poradně sexuology – pana MUDr. Brzka a Katku Klapilovou z NÚDZ. Ta je skvělá,“ chválí si fungování komunity Petr.

Mamce Markétky jsem se svěřil s tím, že jsem pedofil. Nevadilo jí to 

Petr se za svůj život zamiloval třikrát, pokaždé do holčiček, které s ním navštěvovaly kostel. „Poprvé to bylo do zmíněné Klárky. Pak jsem se zamiloval do jedné jedenáctileté – tehdy mi bylo nějakých 25 let. A pak po dalších dvou letech do jedné desetileté. Do té jsem byl zamilovaný šest let,“ popisuje Petr. 
 
„Chodil jsem k nim domů na návštěvy jakoby za jejím bratrem. Ale její mamka mě znala. A když bylo Markétce dvanáct, její mamce jsem se svěřil s tím, že jsem pedofil. Bylo mi 27 let. Zhruba dva týdny z toho byla docela v šoku, ale pak se vše vrátilo do starých kolejí. Říkala, že pokud bych jí nic neřekl, tak by to nevěděla. Ale když jsem jí to řekl, tak to ví a nevidí důvod, proč by se ke mně měla chovat jinak. Že by to nedávalo logiku,“ vzpomíná Petr.
 
S Markétkou trávil hodně času. U ní doma i mimo domov. Chodili spolu na výlety, do divadla, ale když oslavila šestnácté narozeniny, najednou začala Petrovi plány odříkat. „Tehdy jsem pochopil, že je to zase ono. Že má nové zájmy a nebude mi chtít věnovat tolik času. Láska je pro mě chtít pro toho druhého dobro, chtít, aby byl šťastný, aby to bylo dobrovolné. A když tam ten zájem není, nemám důvod ho vyžadovat. Přeju jí, aby byla v životě šťastná, ale je mi jedno s kým. Stáhl jsem se, a tak to skončilo. Od té doby jsem se nezamiloval,“ uzavřel s tím, že cítit lásku k někomu mladému není špatné. Chtít mu ublížit už však špatné je.

Smíření nepřišlo hned

Po celou dobu naší schůzky jsem se ptala na to, jak se cítily dotyčné dívenky. Jak se cítily jejich rodiny. A také na to, jak to celé vnímala Petrova rodina. „Mamce jsem se svěřil, ale taťkovi ne. Myslím si, že taťka má v sobě také kus pedofilie – když vidím, jaké erotické povídky si vyhledává. Jsem přesvědčen o tom, že to mám po něm. I sexuologové říkají, že pedofilie je pravděpodobně vrozená. Nikdo ale neví, jak vzniká a proč vzniká. Takže já si myslím, že to mám po taťkovi. Nikdy jsme o tom spolu nemluvili, ale když k nám Klárka jezdila a přespávala u nás, asi něco tušit musel. Mamce jsem se svěřil postupně a bylo to jedno z těch nejtěžších svěření. Dalo by se říci, že jí trvalo sedm let, než plně pochopila, co cítím. Nyní je zcela na mojí straně a ani to nepovažuje za nemoc. Což je aktuálně v souladu s mezinárodně uznávanými klasifikacemi nemocí MKN-11 a DSM-V,“ uvedl Petr.
 
Dost už ale o rodinách. Jak se musel cítit Petr? Takové uvědomění si, přiznání si, že „je pedofil“, musí být těžké hlavně pro člověka, který k němu dospěje. Je to jeho život. Jeho city. Jeho lásky. 
 
„Když jsem si uvědomil, že jsem pedofil, byl jsem rád, že nejsem jediný. Ale pak jsem jel třeba v tramvaji a myslel jsem na to, co by na to řekli ostatní lidé. Já sám jsem z toho byl... v šoku. Člověk se s tím musí sžít. Chvilku jsem se s tím smiřoval,“ popsal. „Dobré ale je, že jsem se s tím vyrovnal sám. Nepotřeboval jsem žádné terapie, neměl jsem deprese a věděl jsem, že nemám problém se sebeovládáním. Jsem psychicky odolný a stabilní. Ale ne všichni to tak mají,“ míní Petr. 
 
Ačkoli dnes je již Petr se svým zjištěním smířený, stále jej trápí předsudečné chování veřejnosti. „Člověk aby se pořád bál nenávistných projevů od ostatních lidí, kteří by požadovali, abych přestal pracovat s dětmi. Abych se ‚léčil‘. Přitom předmětem léčby není sama pedofilie, ale stav, kdy má člověk problémy se sebepřijetím nebo sebeovládáním. Vadí mi, že se musím skrývat, protože v opačném případě by mi někteří lidé chtěli ublížit. A to i přesto, že jsem bezúhonný a vcelku běžně žijící člověk,“ dodal.

Doporučeno

„Ze Survivora jsem zklamaný. Jakub je šikanátor, Jana lhářka a Nikča škorpion,“ říká Jack Hamid. Co dalšího nám prozradil? 13. května 2024 v 8:00

Partnerky hledám na seznamce

Dnes je Petrovi 44 let. Od zjištění, že je pedofil, uběhlo už 24 let. Dokáže i přes tuto identifikaci navázat intimní vztah s dívkami, které jsou starší 15 let? I na to jsem se Petra zeptala. 

 
„Ano, dokážu. Zhruba před deseti lety jsem přes naši seznamku na ČEPEKu poznal několik dívek. Zareagovaly na můj inzerát a po úvodní písemné komunikaci jsem si za nimi udělal výlet. Z jednoho seznámení vznikl delší vztah, který trval celých osm let. Poprvé jsme se setkali, když jí bylo čtrnáct. Nepředpokládal jsem, že by z toho mohlo být něco víc, nebyla úplně můj typ. Postupně jsme ale nacházeli společná témata ke konverzaci, a když jí bylo patnáct, představila mě svým rodičům. Tehdy jsme spolu začali i chodit,“ řekl Petr.
 
Po určitých neshodách, které Petr nechtěl specifikovat, se minulý rok rozešli. Nyní Petr přemýšlí, co dál. „Je zajímavé, že čím jsem starší, tím se mi o něco víc než dřív líbí i mladé dospělé ženy. Zrovna před nedávnem se mi dokonce zalíbila moje 28letá kolegyně. Byla hubená, drobnější, přirozeně krásná. Přesně takové se mi líbí.“ Takové případy však přesto označuje spíš za výjimečné.
 
„Asi si dám zase inzerát na našich stránkách. Seznamovat se jinde jsem sice taky zkoušel, ale najít někoho, kdo pochopí, že se mi líbí malé holčičky a dospívající slečny ve věku kolem dvanácti, je složité. Chci, aby moje partnerka věděla, že se mi líbí děti, přijde mi fér, aby to věděla,“ dodává Petr rozhodně.

V práci to o mně vědí

Jak jsem zmiňovala už v úvodu textu, Petr pracuje jako učitel. A jak jsem později zjistila, mezi pedofily není jediný. 
 
Ve škole se se svojí sexuální preferencí svěřil hned čtyřem kolegyním. „Na začátku je pro mě těžké říct jim celý svůj příběh. Ale samozřejmě i pro moje kolegyně to byla úplně nová informace, kterou musely zpracovat. Později nicméně uznaly, že vidí, že mám k dětem větší empatii, že mě děti mají rády, že se o ně zajímám a že mi na nich záleží. Někomu může přijít nereálné, že existují dospělé ženy – učitelky –, které kromě dětí ve škole samy mají vlastní děti, a přitom mě neodsoudí. Jenže mě dobře znají mnoho let. Když se někomu takto ze své vůle svěřím, většinou se nestane, že by to pochopil špatně a odsoudil mě,“ vysvětlil Petr. 
 
Ve školství pracuje vícero pedofilů, ale podle Kateřiny Klapilové bychom to hned neměli vnímat negativně.  
 
„V rámci naší práce s lidmi s pedofilními preferencemi se zaměřujeme na individuální vyhodnocení rizikových faktorů. Mezi takové faktory může patřit například užívání některých návykových látek nebo myšlenková zkreslení. Pro někoho může být rizikový i kontakt s dětmi na denní bázi. Naopak ochranným faktorem bývají například kvalitní vztahy s blízkými lidmi, kterým se člověk může svěřit. Na základě práce s individuálními rizikovými a protektivními faktory v jejich životech poté klientům dáváme doporučení, čeho se vyvarovat,“ řekla.

Násilníky a predátory nahlašujeme

V závěru naší schůzky jsme pak ještě zabrousili k samotné komunitě ČEPEK. Ta má aktuálně přes tisíc registrovaných uživatelů a uživatelek, ale spousta z nich je neaktivních. Aktivních členů, kteří spolu pravidelně debatují, jsou zhruba tři desítky. 
 
Lidé si v rámci komunity pomáhají, radí, podporují se, ale zároveň lpí na tom, aby dětem nebylo ubližováno. 
 
„Jsme samozřejmě antikontaktní komunita, jsme tedy proti sexuálním kontaktům s dětmi. Mezinárodně se takové komunity označují jako ‚anti-c komunity‘, takže pokud se někdo chová jinak, pochopení u nás nenajde. Pokud k nám přijde člověk, který se něčeho dopustil, většinou přijde z nějakého důvodu, chce to řešit… třeba něco spáchal v minulosti a teď se bojí, aby se to neopakovalo. Nebo se chce svěřit a najít sílu nespáchat nic dál. Vždycky je pro nás důležité, jak se k tomu ten člověk staví teď. Pokud uznává, že to byla chyba, a chce udělat vše pro to, aby se to už nikdy neopakovalo, problém s tím nemáme. Na pohlavní zneužívání, které se událo v minulosti, není zákonem daná oznamovací povinnost. Pokud ale v tom, co udělal, nevidí problém a říká, že při ‚vhodné příležitosti‘ plánuje čin zopakovat, tady už ze zákona máme povinnost čin překazit. Takového člověka příslušným úřadům rozhodně nahlásíme,“ uzavřel Petr.

Doporučeno

Thirty Seconds to Mars přivezli do Prahy hudební mišmaš. Show připomínala rockový nářez i diskotéku z Horní Dolní (Reportáž) 16. května 2024 v 13:00