Jak dopadl nejočekávanější český film letošního filmového festivalu v Karlových Varech?
Jirka Mádl není první ani poslední herec, který se rozhodl během své kariéry udělat krůček dál a vyzkoušet si, jaké to je, když pokyny ostatním zpoza kamery rozdává on. Po filmech Pojedeme k moři a Na střeše už je ale asi fér říct, že na rozdíl od spousty jeho méně úspěšných kolegů se jemu přechod k režii povedl.
Potvrdil to teď už nejspíš definitivně i se svým zatím nejambicióznějším snímkem Vlny, který vypráví o událostech před okupací a během ní v letech 1967–1968.
Téma se pak zaobírá vysíláním Československého rozhlasu v tomto období, prací novinářů, studentskými akcemi, politickou atmosférou a s ní spjatými snahami Moskvy, respektive Státní bezpečnosti omezovat informační toky a ty, kteří otevřeně vystupovali proti režimu, nelítostně trestat. A jak už to tak u těchto filmů bývá, při sledování má člověk dlouhou dobu pocit, že přesně něco takového už v rámci naší kinematografie několikrát viděl. Pak ale Mádlův film udělá něco, co jsme vlastně tak úplně v takovém velkolepém a detailním zpracování ještě neviděli.
V samotném závěru totiž dojde na masivní a díky šikovnému střídání dobových a nově natočených záběrů taktéž věrnou rekonstrukci příjezdu vojsk Varšavské smlouvy do Prahy a zaznamenání rozhlasového, ale i společenského odboje proti tehdejší invazi. To je možná i důvod, proč mu člověk posléze odpustí určitou dávku patosu nebo lehkých historických odchylek, s nimiž zbylé osudy hlavních postav a vůbec celého Československa dále podává.
Ačkoliv totiž souhlasíme s názorem, že filmů z období socialismu už tady vzniklo dost a bylo by fajn, kdyby se čeští filmaři a filmařky konečně začali věnovat novým tématům, něco jiného je, když mají díky takovému snímku mladí lidé možnost na vlastní oči vidět v zásadě minutu po minutě ty nejzásadnější události, které hýbaly našimi dějinami.
Nic z toho by přitom tak dobře nefungovalo, kdyby tomu nepředcházelo precizně vystavěné drama o dvou bratrech, z nichž jeden se po smrti rodičů musí starat o toho druhého, a tak se zpočátku snaží vyhýbat čemukoli byť jen lehce politickému, aby neskončil v hledáčku režimu. V jádru tak sledujeme příběh o tom, jak v sobě mladí lidé nachází odvahu – navzdory oprávněným obavám – postavit se za dobrou věc.
Stejně tak ale snímku nechybí aktuálnost, jelikož poselství o důležitosti novinářské integrity a nezávislosti médií lze snadno aplikovat do současnosti, kdy například sledujeme v reálném čase rozpad slovenské státní televize a rozhlasu – nebo jak je tamější vláda od základů mění, aby nad nimi měla větší kontrolu. Tyto tendence potom bohužel nejsou jenom záležitostí Slovenska, své o tom vědí i v Maďarsku a debaty nad fungováním České televize se vedou dlouhodobě i tady. Nicméně zpátky k samotnému filmu.
Ten má kromě přesahu i neoddiskutovatelné řemeslné kvality. Práce s kamerou je zase jednou na světové úrovni a může nás velmi těšit, že se český film může z hlediska audiovizuální stránky v klidu měřit už nejen s evropskou špičkou, ale i tím nejlepším z hollywoodské produkce.
Obsazení se pak taktéž povedlo na jedničku. Ať už jsou to členové redakce Československého rozhlasu v čele se Stanislavem Majerem, nebo i představitel hlavní role Vojtěch Vodochodský, herci a herečky zvládli náročnou disciplínu oživování skutečných historických osobností na jedničku, aniž by kdokoli zbytečně moc vystupoval, nedejbože přehrával.
Samozřejmě je třeba zdůraznit, že Vlny rozhodně nejsou perfektním filmem. Scénář některým linkám nevěnuje tolik pozornosti, kolik by si zasloužily, zatímco ke konci už zase zbytečně přetahuje a možná až příliš tlačí na pilu, co se nějaké doslovnosti týče. Výše zmíněný patos pak pro někoho může být rovněž mnohem větší překážkou v tom, aby si snímek užil, a je fér to zmínit. Na druhou stranu dobové reálie, kostýmy, soundtrack, to všechno tady dotváří poměrně strhující atmosféru a vzhledem ke slušnému spádu i rozumné délce jsou zkrátka Vlny vyváženým kompromisem, který je divácký, obsahově významný, a byť líčí poměrně tragické události, dokáže tak na těch správných místech činit s nadhledem i humorem, což je velmi důležité.
Za nás tak palec nahoru a budeme se těšit, s čím dalším tento herec/režisér přijde příště.
Verdikt: 8/10
Viděl*a jsi Vlny na festivalu v Karlových Varech taky? Dej nám vědět, jak se ti film líbil, hvězdičkovým hodnocením.
