Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Ráno si uvaří kávu, oblékne montérky a vyrazí dohlížet na správný chod farmy. To ale zdaleka není všechno. V rozhovoru nám mladý farmář prozradil, jaký je jeho život.
Před několika dny jsme navštívili drůbeží farmu ve slovenské Topolnici. Přivítal mě mladý farmář, který mě provedl po celém svém statku. Kromě malých kuřátek, kachen, slepic nebo krůt jsme se seznámili i se surikatami, poníkem, králíky nebo kozami. Přenes se s námi do výjimečné atmosféry na farmě u rozhovoru s mladým farmářem Davidem.
Rozhovory s lidmi, kteří se věnují neobvyklým povoláním, ti v Refresheru přinášíme pravidelně. Pokud se ti tyto rozhovory líbí, zvaž členství v našem klubu Refresher+. Získáš tak přístup k prémiovému obsahu i k benefitům a podpoříš práci redakce.
Davidu Mészárosovi je 26 let. Chová zvířata, farmaří a pomáhá s podnikáním svým rodičům. V roce 2022 si založil vlastní farmu na chov slepic ve volném výběhu.
Vždycky jsem měl podnikatelského ducha a chtěl jsem mít něco vlastního.
Kdy jste začal farmařit?
K farmaření mě vedli už od mládí. Moji rodiče vždycky chovali zvířata a já jsem jim od malička pomáhal. Nejdřív to byly letní brigády, a když jsem byl starší, rozvážel jsem drůbež pro naše zákazníky. Dnes se naše rodinná farma stará o desítky tisíc zvířat.
Co vás motivovalo k založení vlastního podniku?
Vždycky jsem měl podnikatelského ducha a chtěl jsem mít něco vlastního. Být nezávislý na rodičích. Založil jsem si firmu jako samostatně hospodařící rolník, což je forma podnikání. Rodiče mi pak pomohli koupit budovy pro zemědělské účely. Následně jsem si vzal půjčku a začal s produkcí a prodejem vajec.
Jaké byly vaše začátky?
Pravidelně se účastním mezinárodních konferencí a veletrhů s chovatelskou tematikou, abych se vzdělával a poznával moderní postupy a technologie. Byl jsem například i v Istanbulu nebo Amsterdamu. Zajímavé je, že jsem si všechnu technologii koupil přímo od výrobce v Číně z Alibaby za zlomek běžné ceny. Všechno jsem pořídil tam. Krmivo, zásobníky, napáječky, třídič vajec, který kategorizuje a razí vajíčka, ventilaci a tak dále. Jsou to kvalitní a dobré věci.
Omezil jsem třeba párty život. Podnikání není tak jednoduché, jak se zdá.
Co vás podnikání naučilo?
Naučil jsem se disciplíně. Uvědomil jsem si, že ostatní za mě nikdy nic neudělají, že se musím vytáhnout ze své komfortní zóny sám. Naučil jsem se říkat ne a přehodnotil jsem svoje priority.
Jak se vaše priority proměnily?
Omezil jsem třeba párty život, ale myslím, že to je také věkem. Podnikání není tak snadné, jak se zdá. Stávalo se mi totiž, že mi některé věci úplně nevycházely, což mě dost demotivovalo. Měl jsem těžké období, což mi stálo za tu dřinu a změnu životního stylu.
Teď, když už máte podnikání rozjeté, potřebujete nějaké zaměstnance?
Mám dvě zaměstnankyně, které mi pomáhají. Musím mít někoho k dispozici sedm dní v týdnu. Mé kolegyně se střídají v dlouhých a krátkých týdnech. Pokrývají práci kolem sběru vajec, balení, třídění a tak dále. Já na to dohlížím, vyřizuji objednávky, ale samozřejmě u toho musím být také.
Můj táta vždycky říkal, že co dáš zvířeti, to ti vrátí. Ve všech směrech, v dobrém i zlém.
Takže neděláš jen administrativu, ale pracuješ i fyzicky?
Ano, vezmu si montérky a jdu mezi slepice. Je těžké najít někoho, kdo zemědělství dobře rozumí. Mám zkušenosti, které jsem získával u rodičů celý život. Mé zaměstnankyně jsou skvělé a chytré, ale já se vždycky cítím lépe, když mám všechno pod kontrolou.
A jak vás vnímají vaši přátelé? Nepřipadá jim vaše práce neobvyklá?
Mezi přáteli mám přezdívku farmář. Občas se na mě přijdou na statek podívat. Ale ne každého to zajímá, člověk musí mít k farmaření vztah.
Máte ke zvířatům také nějaký citový vztah?
Je těžké mít citový vztah k tolika zvířatům. Ta malá kuřátka jsou miloučká, ale strašně rychle se tu všechno mění. Přemýšlím o tom spíš v profesionální sféře. Rozhodně mi ale záleží na tom, aby zvířata měla dobré prostředí. Můj táta vždycky říkal, že co dáš zvířeti, to ti vrátí. Ve všech směrech, v dobrém i zlém. Takže se o jejich blaho musíte starat.
Každý den mám něco jiného. Na farmě je to velmi pestré a nikdy nevím, co mě překvapí.
Na vajíčkách z vaší farmy se píše, že jsou od slepic s 0 procenty stresu. Jak se staráte o to, aby se slepice měly dobře?
Mají volný výběh, správný světelný režim, nikdo je neplaší, chodíme mezi nimi potichu, pomalu. Prostory nejsou přeplněné, slepice mají dostatek osobního prostoru. Mohou kdykoli volně vyjít ven nebo dovnitř, mají svůj úkryt, když je venku špatné počasí.
Co to znamená, že mají správný světelný režim?
Slepicím se musí prostory přisvěcovat, aby měly 16hodinový světelný režim. Zejména v zimě, protože tehdy je den kratší. Světla jsou nastavená tak, že se pro slepice zdají přirozená a stmívají se postupně. Silné světlo je znervózňuje.
Obvykle vstávám kolem šesté hodiny ranní. Dám si malou snídani, vyčistím si zuby a jdu do práce. Pracovní doba začíná od osmi hodin. V práci si nejprve uvařím kávu, bez ní to nejde.
Každý den mě čeká něco jiného. Na farmě je to velmi pestré a nikdy nevím, co mě překvapí. Například praskne voda, takže musím řešit opravu vodárny. A musíte jednat rychle, protože zvířata bez vody nemohou existovat.
Pak kontroluju krmivo, jestli ho máme dost. Pokud ne, objednávám kukuřici, slunečnici nebo pšenici. Plánuji nové části, řeším věci, jako je úklid a příprava boudy pro jednodenní zvířata, která k nám přicházejí z líhní. Komunikuji s vedoucím provozu a řeším s ním věci, které je třeba udělat. Mezitím samozřejmě chodím ke zvířatům a starám se o ně.
Je to práce, která vyžaduje každodenní pozornost. Zvířata nemají víkend, jsou živá, hladová a žíznivá bez ohledu na to, jaký je den.
Uvědomuji si, kolik toho pro mě táta za svůj život udělal. Snažím se mu oplatit všechnu péči a pomoc, kterou mi poskytl.
Vydělává vám vaše podnikání dost peněz?
Vydělávám dost na to, abych mohl žít spokojený život.
Staráte se pouze o své podnikání, nebo pomáháte i svým rodičům?
Dělám všechno s tátou, ale většinou se ho už snažím nahradit. Uvědomuji si, kolik toho pro mě za svůj život udělal. Je mu už 59 let, snažím se mu veškerou péči a pomoc vrátit.
Instagram mi nevyhovuje, na TikToku je spousta inspirativního obsahu.
Poslední věc, která mě zajímá, jsou sociální sítě. Zmínil jste, že nemáte Instagram. Proč?
Instagram mi nevyhovuje, nelíbí se mi, jak funguje. Je tam přehršel informací. Rád jsem informovaný o tom, co se děje, ale přišlo mi, že na Instagramu je strašně moc negativních věcí.
A jsou věci, které člověk nepotřebuje vědět hned. Zrušil jsem ho v době, kdy jsem začal podnikat. Nejdřív jsem si připadal jako v jeskyni, ale teď můžu říct, že jsem díky tomu klidnější. Nebavilo mě sledovat tolik věcí.
Další věcí jsou stories. Publikoval jsem jich spousty a hodně se na ně díval. Ale přišlo mi to hrozně falešné, lidi se tam pořád jen chlubili... přišlo mi to falešné.
A co ostatní sociální sítě? Máte nějakou jinou síť?
Mám TikTok, ten ale funguje jinak. Dívám se tam hlavně na věci, které mě zajímají. Algoritmus pak funguje tak, že mi podsouvá přesně tato videa. Díky tomu jsem se naučil spoustu nových věcí. Uznávám, je to také velké rozptýlení, ale jsou tam například skvělé podnikatelské příběhy, které mě motivují. Taky jsem se už dlouho nedíval na televizi. Televizi mám, ale sleduji jen Netflix a YouTube.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Plánuju rozšířit svoje podnikání o výrobu biokompostu z drůbežího trusu. Je to vysoce kvalitní fermentované hnojivo pro udržitelné zemědělství. O tento produkt už projevil zájem i řetězec supermarketů Hornbach.
💡Na závěr vám David otvírá vzdělávací okénko, ve kterém prozrazuje několik zajímavostí. Věděli jste...
... jaký je rozdíl mezi hnědým a bílým vejcem? Bílé vejce má více tuku.
... že slepice ročně snese 300 vajec? Slepice se musí chovat speciálně, protože divocí ptáci je snášejí jen tehdy, když rozšiřují rodinu.