Po mnohých rekapitulačních článcích přichází na řadu i sekce filmů. Vybrali jsme pro vás 10 nejlepších snímků uplynulých 12 měsíců!
Minulý rok jsme pro vás připravili žebříček 10 nejlepších mainstreamových snímků o hodně snáz. Rok 2014 byl ale naštěstí velmi bohatší na nezapomenutelné a úžasné projekty, ze kterých jsme drtivou většinu obdivovali v kinech. Jako v každých žebříčcích, seznamech a výběrech, i v tomto případě nám je jasné, že neuspokojíme každého z vás, ale o tom už tyto žebříčky jsou. Odrážejí náš subjektivní pohled, přičemž si můžete být jistí, že těch pohledů bylo víc, než dost. Hlasovala totiž celá redakce Filmkultu, tedy 12 lidí.
Začneme nejlepší bitkařskou záležitostí roku, která se však naneštěstí nedostala do české distribuce, a tak funguje jako jakýsi bonus / jedenácté místo. Pokračování perfektní akční a zejména krvavé indonéské rubačky přišlo tři roky po prvním dílu a my jsme už z trailerů věděli, že tentokrát se dočkáme většího množství lokalit a postav. Nezáleží na tom, že ty souboje byly už tak trochu nereálné, ale (už výše vzpomínaná) choreografie byla jednoduše geniální. A to ještě nemluvíme o práci s kamerou, díky které jsme si mohli užít dokonalé brutálnosti dosyta a v perfektních úhlech. Závěrečný fight by se měl promítat snad každému režisérovi, který se rozhodne, že se v jeho filmu někdo bude bít. Jednoznačně doporučujeme.
Režisér Wes Anderson přistoupil ke svému dalšímu filmovému dítěti opravdu opatrně a prozíravě. The Grandhotel Budapest je totiž detailně napsaná a skvěle zrežírovaná komedie plná nečekaných humorných nebo překvapivých situací, které překvapila mnohé diváky, včetně nás. I když mnozí čekali možná něco jiného, víc než hodina a půl neokoukané a originální zábavy distribuované skrz širokou plejádu oblíbených a úžasných herců uspokojila snad každého diváka.
9. 12 Years a Slave
První film v našem žebříčku, který je ve skutečnosti z roku 2013, avšak do naší distribuce se dostal až začátkem minulého roku. Jeden by mohl namítat, že potom tento žebříček nedává smysl, ale to bychom se dostali do situace, kdy skvělé filmy zůstanou v prázdnotě, jelikož jsme je při tvoření minulého žebříčku vidět nemohli. Přejdeme ale k samotnému snímku. Ten režíroval Steve McQueen, autor velkého množství krátkometrážních záležitostí, stejně jako celovečerních záležitostí Hunger a Shame. Tady se však jedná o jeho první opravdu fakt velký film rezonující po celé Americe díky dlouhému desetiročnímu tabuizovanému tématu – otroctví. To je tu viděno skrz skutečný příběh muže, který se navzdory své křehkésvobodě dostal podvodem do otroctví, v kterém spočinul 12 let. Přes jeho oči vidíme smutný příběh o tom, jak se údajně největší demokracie na světě chovala k lidem jiné rasy, a ne zas tak dávno, což je něco, co nabralo ještě větší přesah po nedávných událostech v americkém Fergusonu. Dech beroucí příběh tak od nás dostává deváté místo za dokonale zahrané postavy obzvlášť u vedlejších postav, za což si ostatně odnesla Lupita Nyong’o i Oscara. A když už jsme u Oscarů, tak nesmíme zapomenout, že 12 Years a Slave získal Cenu Akademie za nejlepší film roku 2013.
Stařec Tom Cruise se stále nevzdal akčních blockbuster ale místo toho, abychom kroutili hlavami nad jeho stárnoucím vzhledem, byli jsme ohromeni ztvárněním jeho nejnovější postavy v akčním sci-fi Edge of Tomorrow. To si možná sebralo pár nápadů u už starších a známějších filmů, avšak jeho provedení bylo úžasné, zábavné, originální, občas i humorné a hlavně strhující. Spolu s Emily Blunt porazili mimozemskou invazi vskutku zajímavým způsobem a myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že se jednalo o snímek se snad nejlepšími akčními momenty a efekty. Bravo, Doug Liman.
Richard Linklater svoje ambice natočit film zobrazující dlouhou etapu života s rovnoměrným stárnutím herců načrtl už při své trilogii Before Sunrise, Before Sunset a Before Midnight. Tady to však dovedl do dokonalosti, jelikož nám ukázal dospívání chlapce v téměř reálném čase. To se mu podařilo díky časoměrné metodě, kdy se každý rok setkal celý štáb a natočil pokaždé další scény. Výsledkem je opravdu fantastické dílo dlouhé téměř tři hodiny ukazující dětství dospívajícího Masona ztvárněného Ellarem Coltraneem. Ve filmu uvidíme vztah syna a místy odcizeného otce, osamělé matky, týrané matky, jeho první lásky a mnoho dalšího spojeného s dospíváním mladého muže v dnešní době. Pro vynikající režii si tak odnáší Boyhood sedmé místo nezapomínaje na to, že Linklater podstoupil obrovské riziko, když se spoléhal na to, že z Coltranea vyroste schopný herec. A že vyrostl! Už teď se mluví o možné nominaci na Oscara.
Pokud by v tomto žebříčku měla být Marvelovka, tak by si možná mnozí představovali, že to bude výborně natočený Captain America: Winter Soldier, který se jednoznačně řadí mezi nejlepší Marvelovky. Celý svět ovšem oslinili zábavní a pestrobarevní Guardians of the Galaxy. Komiks není příliš známý, postavy ne příliš obyčejné, ale jak se ukázalo, James Gunn je dokázal přetransformovat na stříbrné plátno přímo dokonale, přičemž nám kromě skvělých postav přinesl trefný humor, barvami hýřící akci a podařené nápady, které jsme jednoduše očekávali, vzhledem na potenciál vesmírného světa, který ještě Marvel velmi neochutnal. Těšíme se na dvojku a hlavně na crossover s Avengers!
Nejen Marvel umí točit komiksovky. Fox, dovolíme si tvrdit, to umí ještě líp. Hlavně, pokud se soustředí na kvalitu a ne na kvantitu. Toho se drží i duchovní otec filmových mutantů, Bryan Singer, který se konečně vrací k franchisu okolo Wolverina a spol. V květnu přinesl do kin nové X-Meny, kteří cestovali v čase a propojili osudy staré a nové generace. Perfektní herecké výkony, kvalitní scénář, úžasné (nejen bojové) scény (Quicksilver uchvátil celý svět), oblíbený svět a zejména skvělá práce s postavami a jejich časem na plátnu a tak dále a tak dále. Na Apocalypse se myslím těším víc, než na jakýkoliv jiný komiksový film.
Film, který definitivně prosadil Matthewa na poli nejlepších a nejžádanějších herců Hollywoodu. Výrazná ztráta váhy, emoce, které v nás vzbudil, ale zejména skvělý čich na roli. Dallas Buyers Club bylo jednoduše drama, které jsme potřebovali jako sůl a potřeboval ho zejména Matthew. Jeden z nejosobnějších a nejhlubších filmů roku, který v nás zanechal i pár měsíců po premiéře něco víc, než jen údiv nad tím, jak moc Matthew zhubl. Podobnou proměnu si prošel i úžasný Jared Leto, který opět jednou potvrdil, že patří mezi špičku. Když k tomuto úžasně natočenému filmu připočítáte fakt, že se jedná o skutečný příběh, minimálně 4. místo si film určitě zasloužil.
Film držící prvenství v počtu nelegálně stažených kopií z internetu je pro nás komedií roku. Někdo by mohl namítat, že se jedná spíše o drama, ale sorry, my jsme se po většinu času smáli. Geniální Leonardo DiCaprio si svým výkonem zaručil nominaci na Oscara, ale Matthew a jeho Dallas Oscar Stealers Club zaručili, že nebude mít u konzervativní Akademie nejmenší šanci, což jsme sice čekali, ale pořád je nám to líto. Není to ovšem jenom on, kdo ve filmu zářil. Jonah Hill se totiž nenechal ani trochu zahanbit a ukázal nám, že byt vtipný je stále jeho největší výhoda, stejně jako Scorsese ukázal, že jeho styl je nepopíratelný. Anebo jen nám přijde Wolf of Wall Street jako Goodfellas v bílém límečku? Nemáme ale nic proti, drogy, sex a nekonečné fuckování je něco, co zabaví stejně mainstreamového diváka, jako kohokoliv jiného a my jsme se nechali vtáhnout tak, jako vy.
Na druhé straně se stále víc objevují hlasy vzpomínající, že film glorifikoval zločiny v něm spáchané a nepoukázal dostatečně na své oběti, což je něco, s čím možná všichni nesouhlasíme, ale určitě je to hodné debatování. Stejně jako fakt, že to, co se na Wall Street děje a to, jak zkoksovaní brokeři jednají, přímo ovlivňuje to, jestli budete mít zítra zaměstnání. A to už je strašidelné.
David Fincher je zaneprázdněný režisér. Po natočení vynikající adaptace mrazivého švédského thrilleru The Girl with a Dragon Tattoo si odskočil připravit nám skvělý seriál House of Cards oživující kariéru geniálního Kevina Spaceyho a předtím, než se pustil do Gone Girl, potěšil fanoušky rapu režírováním Jay-Zho a J.T.ho hiru Suit & Tie. Gone Girl je však po dvou letech dalším velkofilmem, ve kterém nám David ukazuje, jak umí promo kampaň oklamat oko diváka. Stejně, jako si kopa lidí v 90. letech představovala Fight Club jako tupý bitkařský film a odcházela s padnutou čelistí, padla čelist nám, když se z jednoduchého thrilleru o zmiznuté manželce vyklubal pohled na moderní manželství dvou ne úplně normálních lidí. K tomu vynikající Ben Affleck opět potvrzující, že jeho špatné časy jsou minulostí a mrazivá Rosamund Pike spolu se skvělým soundtrackem. Jednoduše Fincher, jak ho milujeme.
A jsme na konci. Nemyslíme si, že jste předpokládali, že se na prvním místě objeví něco jiného a jestli ano, tak věřte, že my jsme neměli nejmenší pochybnosti. Za krátkou existenci Refresheru se totiž asi poprvé stalo, že by se jeden film objevil na první příčce u opravdu drtivé většiny hlasujících. A proč tomu tak je? No, v první řadě proto, že je Interstellar z čistě filmového hlediska jednoduše nádherný film. Používajíc minimum dnes už tak znásilňovaného CGI, je Christopher Nolan oldschoolerem ve svém žánru v tom nejlepším slova smyslu. Opravdu nádherné záběry spojené s opravdu nádherným soundtrackem Hanse Zimmera dávajíce důraz na momenty ticha evokující pocit ve vakuu jsou ovšem jen jedním z elementů, proč je Interstellar film roku. Je jím totiž kromě celkové atmosféry tvořené kamerou a zvukem i skvělý příběh. Ten sice příliš komplexní není, ale ukrývá toho v sobě tolik, že se nestydíte na film jít do kina i čtyřikrát a pokaždé v něm objevíte něco víc.
V první řadě se jedná o otázku environmentalismu a o to, kam jako lidstvo směřujeme. V roce 2014 je už víceméně jasné, co se stane s populací planety, pokud se něco nezmění v otázce (a její odpovědi), jak se k Zemi chováme a Interstellar tomu dává jasné zrcadlo ukazující příběh astronautů na cestě do neznáma, aby zachránili něco, co se už možná zachránit nedá. To je centrální téma filmu tvořící ten nejdůležitější přesah a to, co si máme z kinosálu kromě úžasného filmového zážitku odnést. Pokud bychom ovšem chtěli dál řešit, co nám chtěl Nolan říci, tak bychom o tom mohli napsat diplomovou práci, ale pro účely tohoto článku nám stačí říct následující: Interstellar je filmem roku 2014, protože nám poskytl tu nejlepší možnou kombinaci. Obrovský dlouhometrážní velkofilm s nádhernými záběry s minimem CGI (obzvlášť oproti jeho kolegům v branži), nádherný a místy až revoluční soundtrack vytvářející se svými místy ticha opravdu vesmírnou atmosféru a epický příběh. Ten nám ukazuje, co se může stát s planetou už za chvíli, dělá si srandu z konspirátorů, nabízí zatím nejvěrnější obraz teorie relativity v praxi a hlavně vypráví nádherný příběh, který je ještě k tomu skvěle zahraný. Otázkou už jen zůstává, co nám Nolan předvede příště.
Tak, to byla naše TOP 10. Musíme říci, že uplynulý rok byl nesmírně vydařený a nabídl nám množství perfektních snímků, ale i zklamání. Můžeme být rádi, že se v žebříčku ocitlo víc skutečně hraných filmů a dramat, nebo komedií místo rychlokvašných blockbusterů. Jaká je vaše nejlepší desítka a co očekáváte v příštím roce?
PS: Do desítky se neprobojovali následující filmy: The Lego Movie, Captain America: Winter Soldier, Her, Dawn of the Planet of the Apes, John Wick, Locke, Predestination, Fury, Godzilla, How to Train Your Dragon 2, Lincoln, Insida Llewyn Davis, American Hustle, Most Wanted Man a Snowpiercer. Uvažovalo se i o evropských filmech jako Ida, Leviathan nebo Plemja. I když se jim do „hollywoodské“ a „komerční“ desítky prorazit nepodařilo, určitě vám tyto filmy doporučujeme.
