V červnu tohoto roku jsme navštívili jednu z nejzajímavějších lokalit Asie. Řeč je o hlavním městě Tchaj-wanu – Tchaj-pej. Pojďme se společně podívat na jeho krásy.
Tchaj-pej, někdy také Taipei, je hlavní město Tchaj-wanu, který se rozkládá na ostrově ležícím v sousedství Číny. Pokud jste o městě už někdy slyšeli, tak to bylo pravděpodobně ve spojitosti s nejdominantnější stavbou, která působivě shlíží na zajímavé město, které se rozpíná v severní části ostrova. Ano, řeč je o Taipei 101, tedy stavbě, která byla svého času nejvyšší budovou světa (dnes toto prvenství drží Burdž Chalífa ve Spojených arabských emirátech). My se vám však pokusíme dokázat, že stojednička opravdu není jediným důvodem, proč návštěva města Tchaj-pej stojí za to! Sami jsme se totiž před nedávnem vydali prozkoumat kouzla tohoto zvláštního koutu světa.
Pro začátek se určitě budete ptát, na kolik nás takový výlet na druhý konec světa vyšel. I tahle otázka byla první věcí, která nám vytanula na mysli, když jsme vše plánovali. Zpáteční letenka nás vyšla překvapivě poměrně levně a zároveň nás i utvrdila v názoru, že když člověk šetří a neutrácí za zbytečnosti, může se v dnešní době podívat prakticky kamkoli. Cestování letadlem však nebyl až tolik příjemný zážitek. Překonat několik časových pásem s nepříjemnou spolusedící, která si vždy objednala dostatečně vína, aby mohla následně usnout na vašem rameni, nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Přistání v cílové destinaci bylo vysvobozením, no zároveň i pořádným útokem na náš organismus.
Místní doprava se omezuje především na skútry a taxíky
Není žádným tajemstvím, že vlhkost vzduchu se na Tchaj-wanu pohybuje kolem 70 %, což už jako číselná hodnota vypadalo hrozivě. Nesmyslné nadužívání klimatizace v autobusu, který nás dopravil do města, tomu však dodalo grády. Skutečně extrémní dusno nám dokázalo, že všechny dermatologické prostředky rázem ztrácí na účinnosti. Také jsme brzy zjistili, že tchajwanské klima přeje všem možným i nemožným druhům kousavého hmyzu, jehož výskyt se úměrně zvyšuje se vzdáleností od metropole. Ani tyto překážky nás však neodradily od průzkumu města, na které jsme se tak těšili.
Samotné velkoměsto působí na návštěvníka jako neobvyklá míchanice asijské kultury, chudoby, bohatství a v neposlední řadě i náboženství. Není náhodou, že míjíte luxusní stavby, v jejichž stínu se krčí posprejované paneláky s rozpadající se omítkou. Místní „střední třída“ totiž nemůže být porovnávána s tou evropskou, co se týče majetku a platů. Avšak na rozdíl právě od evropských metropolí, tady lidé vypadají spokojeně s tím málem, které mají. Právě úsměvy a neuvěřitelná pohostinnost místních je to, co zdobí Tchaj-pej. Co se týče dopravy, je na tom hlavní město Tchaj-wanu podobně jako většina velkých měst v Asii. Skútry, skútry a zase skútry. Téměř každá rodina žijící v tomto městě vlastní minimálně jeden tento dopravní prostředek, a co více, není vůbec žádnou raritou spatřit kupříkladu čtyřčlennou rodinu na tomto malém vozidle, přičemž helmy mají na hlavách většinou jen rodiče (ochranná helma pro dítě, která mu bude za chvíli malá, by byl patrně pro místní zbytečný výdaj).
V pozadí můžete vidět asi sedmou nejvyšší budovu světa, tedy Taipei 101
Naším primárním způsobem přesunu nebyl skútr, nýbrž místní síť metra, které má několik barevně odlišených linek a probíhá pod velikou částí města. Výhodou tohoto způsobu cestování byla jeho propojenost s hlavními turistickými atrakcemi (většina zastávek se jmenuje podle nich), dostatečně přijatelné klima a také rychlost. Dokonalou čistotu pak zajišťoval absolutní zákaz konzumace čehokoli v prostoru metra, za jehož porušení byste si sáhli velmi hluboko do kapsy. Co však jízdu metrem velmi znepříjemňuje, jsou nejen zvědavé pohledy ostatních cestujících (vzhledem k minimálnímu turistickému ruchu), ale samozřejmě i neuvěřitelná přecpanost prostoru. Obzvláště v dopravní špičce musíte provést výkon hodný mistra Houdiniho, abyste se vůbec propletli ven.
Ale dost už o dopravě a pojďme se podívat na místa, která určitě stojí za to navštívit. Jako první bych samozřejmě vyzdvihl Taipei 101. Momentálně asi sedmá nejvyšší stavba (zdroje se rozcházejí) se nachází jen jednu stanici od hlavního nádraží (které je mimochodem spojením autobusové, vlakové dopravy a metra, tudíž zde panuje neustálý chaos). Na vrchol budovy vás vyveze nejrychlejší výtah na světě (čímž se nezapomínají opakovaně chlubit). Během několikavteřinové cesty nahoru si vyslechnete přednášku, ze které si bez základních znalostí čínštiny/tchajwanštiny (nedokážu rozlišit) příliš neodnesete. Výhled z budovy je ovšem dechberoucí a teprve nahoře si můžete s klidem prohlédnout, jak velikánské město se pod vámi rozkládá.
Památník prezidenta Čankajška je dnes trnem v oku vládnoucí straně
Další destinací, která by neměla uniknout oku zvědavého turisty, je Čankajškův památník. Ten se nachází opět jen pár stanic od hlavního nádraží. Samotný památník je pak situován ve věži ze 14. století. Uvnitř je bronzová socha právě tohoto bývalého prezidenta v nadživotní velikosti. Sochu „střeží“ čestná stráž, která má nacvičenou celkem působivou přehlídku, kterou byste si určitě neměli nechat ujít. No další věc, která by neměla uniknout vaší pozornosti je přilehlý park, koncertní hala a divadlo. Co nás však velmi překvapilo, byla naprostá absence jakýchkoli odpadkových košů, což je absolutní kontrast vzhledem k neuvěřitelné čistotě v okolí všech památek.
Ale teď už se přesuňme na místo, které zní o mnoho lákavěji a trošku mysteriózně. Snake Alley je noční market, který si získal svůj „věhlas“ pro neobvyklý sortiment, který zde můžete sehnat. Tržnic je v asijských zemích mnoho a člověk se až diví, co všechno na nich lze objevit. Podobný, až trošku nepříjemný pocit, jsme měli, když jsme zjistili, odkud si poměrně věhlasný noční market vysloužil svůj název. Na místním tržišti totiž můžete konzumovat nejen hady, ale i jejich krev a dokonce i jejich jed (pro člověka neškodný). Ačkoli to znělo poměrně odpudivě, nás to naopak nalákalo k večerní procházce tímto místem. Tržiště bylo plné především rozličných druhů jídel, jejichž příprava by však mohla leckomu zkazit chuť. Snake Alley je místo, které na vás dýchne atmosférou tchajwanského pouličního života a určitě stojí za návštěvu. Především pak ve večerních hodinách.
Snake Alley / Huaxi Street Night Market / 華西街夜市
Ani místní zoologická zahrada by neměla uniknout vaší pozornosti. Spatřit cizokrajného tvora ve volné přírodě je sice několikanásobně lepší zážitek (pokud to není predátor), avšak Taipei Zoo se pyšní označením „největší zoologická zahrada v Asii“ a právě z tohoto důvodu mohu její návštěvu jedině doporučit. Sám nejsem přílišným zastáncem zoologických zahrad (pokud se prezentují i zvířaty, která nejsou ohrožena), avšak rozlehlost výběhů a zároveň i celého areálu je opravdu úchvatná a poskytuje zvířatům dostatečný životní prostor. V Zoo pak můžete spatřit i Pandu Velkou, kterou pro zajímavost Čína zapůjčuje do zoologických zahrad za poplatek milionu dolarů. Samotný park se nachází až na okraji města, tudíž je třeba se připravit na ještě extrémnější vlhkost vzduchu.
Pojďme se však podívat na další zajímavou složku tchajwanského kulturního života. Tou je nepochybně gastronomie. Cizí kultura se sebou nenese jen cizokrajné prvky ošacení, odlišnou řeč či jiné náboženství, ale i jiné chutě a exotické pokrmy, nad nimiž by nejeden Evropan ohrnul nos. Naprostá většina asijských pokrmů, které můžete ochutnat v českých nebo slovenských fastfoodových řetězcích, je k nalezení i zde. Avšak s velikým ale. Pokrm totiž chutná zcela odlišně nejen na rozdíl od evropské verze, ale příchuť se liší i stánek od stánku. Pouliční příprava jídel je běžnou součástí zdejšího kulturního života, a pokud máte rádi mořské plody, určitě si budete libovat. Samostatnou kapitolou jsou pak prapodivné druhy moučníků. K stravování se používají klasické hůlky nebo lžíce. Překvapením může být, že nejčastějším nápojem zde je zelený čaj. Místní tvrdému alkoholu prý příliš neholdují, lokální víno je k dostání všude, nás však příliš neoslovilo, zato tchajwanské pivo je překvapivě dobré. Pozornosti neuniknou ani různé brambůrky, čokolády a sušenky s těmi nejméně představitelnými příchutěmi.
Závěrem bych rád shrnul naše poznatky o tomto zvláštním městě na okraji Asie. Jako turistická oblast je Tchaj-pej atraktivní výhradně pro cestovatele za kulturou, případně za gastronomickými zvláštnostmi. Co se týče turistického ruchu, tak Tchaj-wan je spíše přestupní stanicí, což je však velká škoda, na druhou stranu je velmi příjemné pohybovat se v prostředí, které se zdá být nedotčeno turistickým ruchem. Procházka městem, kterým neprochází davy turistů ověšených fotoaparáty, je zajímavým vstupem do zcela odlišné kultury. Tchaj-pej má hodně co nabídnout a na prozkoumání všech jeho zákoutí a zajímavostí byste si museli vyhradit alespoň půl roku života. Pokud vás cokoli z článku zaujalo nebo byste se chtěli na něco zeptat, můžete se vyjádřit do komentářů.
