Přinášíme vám poslední výběr šokujících filmů, jejichž dějové zvraty či neočekávané závěry udělaly z našich mozků guláš.
Všichni jsme si prošli obdobím, kdy jsme vyhledávali šokující filmy. Nejlépe takové s překvapivým závěrem či dějovými zvraty. Někdo má takové období právě ve chvíli, kdy čte tento článek, no a vy ostatní alespoň získáte pár tipů, co si zhlédnout, pokud chcete zažít pořádný mindfuck nebo si jen vychutnat neočekávaný zvrat událostí. Po prvních dvou článcích, kde jsme se věnovali právě takovým snímkům či tématice cestování v čase vám tedy přinášíme 10 nejlepších šokujících filmů, po kterých budete ještě hodnou chvíli přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo a jestli jste si to vyložili správně. V případě, že vám zde některé počiny chybí, jako například Donnie Darko, najdete je v odkazech na již zmíněné dva další podobné články.
Ještě předtím, než se pustíme do samotného žebříčku, bylo by vhodné poznamenat, jak jsme ho sestavovali. Snímky vybíralo 5 členů redakce, přičemž jsme přihlíželi zejména na kvalitu filmů jako takových. Museli obsahovat důležité dějové zvraty, respektive onen mindfuck efekt. Kombinací kvality tohoto aspektu a filmu jako takového nám vyšel následující žebříček.
10. The Fountain (režie: Darren Aronofsky, 2006)
Darren Aronofsky je režisér, který málokdy šlápne vedle. Dokázal to už několikrát a jeho romantické Sci-Fi drama Fontána patří, dle mého, mezi jeho nejvýraznější úspěchy. Ve snímku, který se prolíná ve třech dějových linkách, budete svědky snahy jednoho muže (Hugh Jackman), který se pokusí postavit osudu, aby zachránil svoji milovanou ženu. Děj se odehrává v 16. století, kdy se španělský dobyvatel Tommy pokouší nalézt Fontánu mládí, přenáší se do současnosti, kdy vědec Tommy Creo pátrá po léku na rakovinu, aby zachránil svou ženu, až do 26. století, kdy Tom jako vesmírný poutník začíná vše chápat. Všechny tři příběhy směřují k jedné pravdě a to cestou vizuálních orgií, perfektního hudebního doprovodu a nezapomenutelných hereckých výkonů.
9. Trance (režie: Danny Boyle, 2013)
Trance je snímek, který začíná velmi lineárně. Sledujeme příběh pracovníka aukční síně (James McAvoy), který však nemá úplně dobré úmysly a během jedné aukce spolu se zločineckým gangem ukradnou obraz v hodnotě několika milionů dolarů. Při útěku se však uhodí do hlavy a zapomene, kam dílo schoval. Vůdce gangu (Vincent Cassel) ho pošle k hypnoterapeutce, která mu má pomoci vzpomínku vylovit z hlubin své hlavy. Jenže postupem času divák zjistí, že ne všechno je tak, jak se zdá. Začne se prolínat a mixovat realita s hypnotickou sugescí, až příběh konečně dospěje k překvapivému závěru. Ocenit mohu především herecké výkony a spletitý děj bez logických lapsusů.
8. 2001: A Space Odyssey (Stanley Kubrick, 1968)
Jednoznačně kultovní záležitost. Film, který se ve své době dočkal jen ocenění za vizuální efekty nám předkládá zajímavé otázky, které se zabývají existencí lidstva a v podstatě nám dohromady nic nevysvětluje. Tento nenapodobitelný sci-fi epos je rozdělen na části, z nichž každá má jednoho jmenovatele: tajemný, několika metrový monolit, který se záhadně objevuje na neobyčejných místech. Nejdříve v dávné minulosti a pak v budoucnosti, kdy lidstvo ovládá tajemství vesmírných letů. Ve třetí linii máme možnost sledovat plavbu vesmírné lodi Discovery One na cestě k vzdálenému Jupiteru. Tři z pěti členné posádky tráví cestu v umělém spánku, nahoře jsou jen dva astronauti a společnost jim dělá palubní počítač HAL 9000, který víceméně zešílí. Je vám toto povědomé? Nemýlíte se. Idea boje člověka se zlomyslným počítačem byla později tolikrát kopírována, že je kultovní téměř jako samotný film.
Film jako celek není zcela lehce stravitelný, ale pokud máte chuť strávit večer u filmu, který vás bude strašit otázkami typu "co tím autor chtěl říci" i dlouho po jeho skončení, popřípadě jste velkým fanouškem sci-fi žánru, je tento film povinná jízda.
7. The Prestige (režie: Christopher Nolan, 2006)
V době těžko sledovaného pokroku, na přelomu minulého století, kdy se posouvaly hranice nemožného, máme možnost sledovat souboj dvou iluzionistů s nenaplněnými ambicemi, kteří chtějí ovládat davy a vysloužit si jejich potlesk. Ve filmu ale nečekejte souboje s kouzelnickými hůlkami, zde totiž nadpřirozeno nahradila věda a důmyslné technologické hračky. V hlavních rolích se představili elegantní Hugh Jack a Christian Bale, kteří se jako mistři svého řemesla snaží přechytračit toho druhého. Figurkou v jejich vzájemném sporu se stane krásná Scarlett Johansson a neméně důležitou roli si střihne i Michael Caine. Film je důkazem, že i na první pohled jednoduchý příběh se může pořádně zamotat. To nejlepší však přichází na závěr. Pocit, když pochopíte, že celý film je v podstatě právě ten dokonalý trik a hra s divákem, si budete pamatovat ještě velmi dlouho.
6. Usual Suspects (režie: Bryan Singer, 1995)
Odpověď na otázku: "Kdo je Keyser Söze?" Vypálila v době premiéry díru do hlavy většině nepřipravených diváků. Rafinovaný scénář Christophera McQuarrieho (Edge of Tomorrow) používá většinu postupů pro zmatení diváka. Nespolehlivým vypravěčem počínaje a závěrečným twistem, který změní vyznění filmu konče. Zkoušeli jste si někdy poskládat příběhovou skládačku, jak se to vlastně celé odehrálo? Je to zábava na mnoho hodin bez jednoznačné odpovědi. Dopad filmu byl obrovský a spustila se vlna thrillerů spoléhající se na překvapivé zvraty na každém kroku. McQuarrie a Kevin Spacey si za svou práci odnesli své první Oscary, zatímco Bryan Singer dostal na základě tohoto počinu šanci nastartovat sérii X-Men, kde se mu opět podařilo změnit celý žánr. Brilantní kousek, který možná mnoho z vás nevidělo. Měli byste to napravit.
5. Memento (režie: Christopher Nolan, 2000)
Když nepočítáme jen něco přes hodinový (černobílý) thriller z roku 1998, Following, Memento je jakýmsi vstupem Nolana do Hollywoodu. Skvělý Guy Pierce si zde zahrál chlapíka, který nedisponuje krátkodobou pamětí, od určitého bodu ve svém životě, kdy havaroval, si totiž nedokáže zapamatovat žádnou novou vzpomínku. Sám sobě tedy odkazuje prostřednictvím fotek a tetování na svém těle, co má udělat, ale také komu nesmí věřit. Stalo se mu totiž něco strašného a on je odhodlán se pomstít. Skvělí herci, klasicky vyšperkovaná Nolanova režie a úchvatný scénář, ve kterém najdete něco překvapivého a nového pokaždé, když se na Memento podíváte. Je vysoce pravděpodobné, že napoprvé jej zcela nepochopíte.
4. Shutter Island (režie: Martin Scorsese, 2010)
Nebo si někdo myslel, že jeden z nejgeniálnějších propracovaných závěrů tady nebude? Není to ani tak o tom, že by to bylo nečekané (no není), ale spíše o tom, že byste nikdy nepomysleli, že právě ta postava bude klíčem k danému odhalení. Navíc ani závěr není jednoznačný. Kromě neočekávaného zvratu a důmyslného scénáře tu ale máme Scorseseho za kamerou, skvělého DiCapria, Rufalla a další, nemluvě o jemném hororovém nádechu. Shutter Island se Scorsesemu vydařil bravurně. Sice se mnozí obávali, ale nakonec jsme však jásali.
3. Fight Club (režie: David Fincher, 1999)
Fincherovky jsou žánrem samy o sobě, to už ví snad každý. Snímek ještě z minulého tisíciletí je snad jeden z jeho z nejsložitějších děl, a to právě díky nabitým myšlenkám a silnému podnětu. Ke kvalitě dopomáhá drsná hudba a herci v čele s Bradem Pittem a Edwardem Nortonem, kteří své role odehráli skvěle. Fight Club je temný film (jako je u Finchera zvykem) překypující nenávistí, plný skvělých dialogů, pro nás už klasika a stejnou povinností pro každého diváka. Ačkoliv se zdá být úletem, tento faktor dokáže nadělat v hlavě chaos snad každému a po zhlédnutí způsobit nespavost s kladením otázek přesně jako u hlavní postavy. Navíc disponuje snad nejpropracovanější, agresivní, ale přitom logickou a oprávněnou kritikou společnosti. Pokud hledáte něco, co byste si večer pustili s přítelkyní aniž by vám nadávala, že ten film je hloupý (neboť ho nechápe), Fight Club přeskočte a vychutnejte si ho raději sami. Budete totiž potřebovat, aby váš mozek pracoval naplno.
2. Inception (režie: Christopher Nolan, 2010)
V pořadí 3. Nolan v tomto žebříčku, a přitom jsme museli ještě vyřezávat Interstellar (o tom v závěru). Něco to o tomto režisérovi asi říká, že? Nejenže dokáže divákovi dokonale zamotat hlavu a převést jej propracovaným scénářem (sem-tam se ale jakási logická nesrovnalost vyskytne), zároveň ho ohromí úchvatnou výpravou děje, skvělými postavami a úžasným vizuálem. Inception nebylo výjimkou, protože jsme se dostali do hlavy Leonarda DiCapria a jeho výletem do snů jiných lidí, aby je tak dokázal zmanipulovat. Čekala ho ale největší životní výzva, přičemž z obchodu a osobního cíle nám předestřel i svou životní tragédii, kterou provázelo mnoho úžasných scén, logických hádanek, no a závěrečná scéna s totemem (ta točící se věcička, podle které Cobb zjistil, zda je ve snu nebo v realitě) je již legendární. Inception mělo vše, co má kvalitní sci-fi mít, v plusu bychom mohli pokračovat ještě pár odstavců, pochopili jste ale, proč je na druhém místě před kultovním Fight Clubem. Dá se ale říci, že první pětka je strop, takže přetahování se o pár příček nahoru dolů neznamená prakticky nic. Všechno jsou to skvosty.
1. 12 Monkeys (režie: Terry Gilliam, 1995)
Autorský tvůrce Terry Gilliam (Brazil, Zloději času) se při této sci-fi o cestování v čase upsal velkému studiu a vytvořil projekt na zakázku. I přes tento fakt a účast hollywoodských hvězd není tento remake krátkometrážního experimentálního filmu Rampa typickým komerčním filmem. Komplikovaná struktura a nejednoznačné vyznění počinu drží diváka stále ve střehu. No pozornost při sledování dokáže i náležitě ocenit. Originální vizuál, perfektní příběh přepsaný do skvěle promyšleného scénáře, vynikající režie, parádní hudební motiv Astora Piazolly a fantastické herecké výkony poprvé holohlavého Bruce Willise a na Oscara nominovaného Brada Pitta jsou základním stavebním prvkem výjimečného díla, které ani po více než 20letech od svého uvedení neztratilo nic na kvalitě a působivosti.
Bonus: Mullholand Drive (režie: David Lynch, 2001)
Filmografie Davida Lynche je skvostných mindfucků plná a vybrat jediný není jednoduché. Už od svého debutu Eraserhead se vyhýbá klasické vypravěčské struktuře a diváci ho za to buď milují, nebo nenávidí. Tento dva a půl hodinový počin se první 2/3 tváří jako divácky relativně přístupné dílo, jen aby ve finále přehodilo výhybku a stalo se typickým dílem svého autora. Nejednoznačným a matoucím, ale stále fascinujícím a audiovizuálně zajímavým. Původně mělo jít o pilotní díl k seriálu, ale projekt se dofinancoval a zamířil do kin. Objevil pro širší publikum Naomi Watts, svému autorovi vybojoval třetí režijní nominaci na Oscara a zanechal po sobě množství diváků žádajících jednoznačné odpovědi. Nezapomenutelný film od jednoho z nejosobitějších tvůrců kinematografie.
Mluvili jsme o mnoha dalších snímcích, z nichž můžeme doporučit Stalkera, Enemy, Cloud Atlas, Stay, Frame, Enter the Void, Jacob's Ladder, 13th Floor, Vanilla Sky, Eraserhead, no a zapomenout nemůžeme ani na Interstellar. Je skutečně náročné pochopit vše, co se v tomto filmu děje a konec s dimenzemi je asi dost chaotický. Pokud ho i tak nepochopíte, stále si totiž užijete geniální sci-fi s nádhernou hudbou, úžasnými herci a dech beroucími vesmírnými scénami, a to vše okořeněné o silné emoce. Předtím, než začnete do komentářů psát o dalších filmech, které zde měly být, zkuste otevřít ty odkazy v úvodu, možná je najdete v jiném našem žebříčku.
