Dennis Nilsen byl britský homosexuál a nekrofil, který si v londýnských gay barech vybíral své oběti mezi mladými muži.
Dennis Andrew Nilsen se narodil 23. listopadu (november) 1945 norskému vojáku Olavu Magnusovi Nilsenovi a Betty Whyte do přísné domácnosti, která panovala v jejich domově ve Fraserburghu, v malé rybářské vesničce v srdci Aberdeenshire ve Skotsku. Dennisův otec se o rodinu příliš nestaral a trávil většinu svého volného času mimo zdi jejich domu, až do Dennisových šesti let, kdy rodinu nadobro opustil. Dennis později určil, že nejšťastnější léta jeho života byla do jeho pěti let, neboť trávil spoustu času s člověkem, kterého zbožňoval nadevše – se svým dědečkem Andrew Whytem. To byl přísný, mrzutý a nadmíru hrdý muž, který nesouhlasil s věcmi jako alkohol, rádia či práce v sobotu. Zdálo se, že největším zdrojem jeho spokojenosti a radosti byl právě Dennis, se kterým trávil hodiny na procházkách, které obvykle končily jeho vypravováním o příbězích na moři. Stalo se však nevyhnutelné a vztah Nilsena a Whytea skončil, tak jako spousta dalších vztahů v jeho životě, smrtí. Andrew Whyte byl nalezen na Halloween roku 1951 ve své rybářské loďce mrtvý.
Bylo mu 62 let. Nilsenovi, kterému v té době bylo pouhých šest let bylo řečeno, že jeho dědeček jen „spí“. Avšak dědečkovo tělo v rakvi mu ukázali a Dennis tvrdil, že se jednalo o nejživější vzpomínku z jeho dětství. Ukázalo se totiž, jak významně ukázání mrtvého těla zapůsobilo na Dennisova budoucí léta. Po měsíci od úmrtí dědečka stihlo Dennise trauma, neboť pochopil, že jeho oblíbený společník už se nikdy nevrátí. Můžeme jen odhadovat, zda tento smutek neměl psychologický dopad na Nilsena a jeho budoucí neschopnost milovat jinou osobu z celého srdce a vlastní stažení do světa samoty. Bylo by však nefér říci, že Nilsen neměl normální dětství. Odlišoval se jen výjimečnou slabostí pro zvířata, kterou si pěstoval celý život. Staral se o holuby a byl na dně, když je jakýsi vandal pozabíjel pro zábavu. Zdědil také po dědečkovi posedlost mořem, kde trávil hodiny na pobřeží.
Dennis Nilsen (*1945)
Mladý Nilsen zůstal ve svých školních letech sexuálně nezasvěcený, i když občas pociťoval nutkání se nějak projevit. Jednu chvíli byl nezdravě posedlý synem místního duchovního a do jeho fantazií se mísila postava z učebnice francouzštiny Pierre Duvan. Nielsen nehodlal ve vzdělávání pokračovat příliš dlouho, proto hned v 15 letech vstoupil do armády. Zde strávil první tři roky výcvikem v kasárnách Aldershot v jižní Anglii. Toto období bylo pro Nilsena neobyčejně šťastné, neboť mu byla velmi příjemná tvrdá práce, disciplína a morálka vojenského života. Navíc si začal libovat v pocitu, že již není outsiderem. Přesto měl jeden problém a tím byla jeho rostoucí sexuální touha po jeho přátelích z armády. Bojoval se svými pocity viny a uklidňoval se myšlenkou, že je pravděpodobně bisexuál.
Určenou pozicí Dennise Nilsena v armádě byl stravovací sbor, v němž se naučil řeznictví, dovednost, kterou v pozdějších letech měl využít k hrůzným účelům. Mezi ostatními vojáky byl populární a netrvalo dlouho, než přišel na chuť alkoholu, což mu vydrželo až do konce života. Jeho sexuální fantazie však časem přerostly ve skutky, a tak si Dennis začal užívat různá sexuální setkání s muži, stejně tak jako s bavorským prostitutem nebo mladým Arabem. Jenže tím to nemělo skončit. Během jeho služby na středním východě začaly vzrůstat Nilsenovi znepokojující fantazie, v nichž viděl sám sebe jako mrtvolu. Nabalzamoval se olejem, namodřil si rty a masturboval, zatímco hleděl na svůj odraz v zrcadle. Tou dobou se v jeho mysli začala překrývat láska se smrtí.
V armádě byl oblíbený
Ke konci své kariéry dosáhl hodnosti desátníka a byl převelen na Shettlandské ostrovy, kde se beznadějně zamiloval do 18letého vojína. Jeho city však nebyly opětovány a Nilsen je tak s provinilým pocitem musel dusit uvnitř sebe. Byl zkroušen, že jeho láska není navracena, tak poslední noc v Shettlandu spálil stovky filmových pásků, které dvojice společně natočila. Jeho armádní kariéra trvala 11 let a 3 měsíce, když dostal nabídku k placené kariéře. Jenže ho rozčarovala účast armády v konfliktu se Severním Irskem, tak s trpkým pocitem ohledně politiky z armády odešel. Asi pět týdnů po ukončení svého působení v armádě se vrátil do Fraserburghu, do domácnosti, v níž vyrůstal. Jeho matka Betty byla opět vdaná a žila se svým druhým manželem, Adamem Scottem. Během svého pobytu zde se dostal se svým bratrem do zuřivé hádky ohledně homosexuality, tak vážné, že spolu bratři od té doby už nepromluvili.
V prosinci (december) roku 1972 se Nilsen zapsal do řad metropolitní policie v naději, že zde opět získá hrdost a přátelství, které cítil v armádě. Dostal číslo Q287 a zjistil, že policie je jen chabou náhražkou a během doby, kdy neměl službu, byl zcela osamocen. V této době se stal pravidelným návštěvníkem londýnských gay barů. Jednoho dne si posvítil do zaparkovaného auta a přistihl homosexuální pár při pohlavním styku. Nilsen se nedokázal přimět k jejich zatčení, jak předepisoval tehdejší zákon a odstoupil v prosinci (december) roku 1973 ze služby. Pouhý rok po nástupu. Následně Nilsen žil v 9 Manstone Road v severním Londýně na pokraji chudoby a dokonce byl nucen prodat svoji medaili za zásluhy, aby se mohl uživit. Nakonec přiznal porážku a zašel si na pracovní úřad, zapsat se na podporu v nezaměstnanosti. Při interview mu však byla nabídnuta služba pro anglickou veřejnou službu (English Civil Service). V této pozici zůstal až do svého zatčení za vraždu v roce 1983.
V řadách metropolitní policie
V roce 1974 se Nilsenův život stále točil zejména kolem gay barů, ačkoli je navštěvoval pouze kvůli rozhovorům, nikdy kvůli sexu. Jedné noci potkal muže jménem David Gallichan, který nakonec šel s Nilsenem až k němu domů. Gallichan pak navrhl něco, co muselo být jedním z nejromantičtějších průlomů v Nilsenově životě. Navrhl, že si zařídí společný byt. Dvojice pak vyrazila pátrat po volných bytech, než narazila na jednu z dodnes nejvíce nechvalně známých adres 195 Melrose Avenue. Zde dvojice žila dva roky šťastný život, dokonce si pořídili psa jménem Bleep a starali se o vlastní zahrádku. Nilsen dokonce Gallichana začal láskyplně nazývat Twinkle. Nicméně, vzhledem ke Gallichanovu slábnoucímu zájmu o Nilsena začal vztah pomalu uvadat a oba si začali vodit domů jiné muže. V jednom případě si Nilsen dokonce přivedl i ženu, což oba velmi překvapilo.
Když se vztah definitivně rozpadl, Nilsen se pokusil svoji samotu zaplnit větší pracovní pílí a obnovil své návštěvy londýnských gay barů a ještě častěji utápěl svoji samotu v lahvi rumu. Jak se rok 1978 chýlil ke konci, Dennis upadl do hluboké deprese poté, co strávil Vánoce sám ve svém bytě. Staré fantazie o smrti se vrátily, aby ho utěšily. Do 30. prosince (december) zoufale toužil po společnosti, než se sebral a vydal se do jednoho z barů, kde potkal a vrátil se domů s 18letým irským dělníkem, jehož jméno si později Nilsen nebyl schopný vybavit. Dennis Nilsen a mladík se opili do němoty na Melrose Avenue, a když se Nilsen probudil, přemohla ho nezkrotná touha udržet si společnost toho mladíka navždy. Sundal si tedy kravatu a začal ho škrtit. Nakonec polomrtvého muže utopil v kbelíku s vodou. Následně tělo umyl ve vaně a osušil. Strach z objevení ho však přiměl chlapce schovat pod podlahu, kde zůstal ještě příštího sedm a půl měsíce.
Nilsenův partner David Gallichan a jejich pejsek Bleep
Tato zkušenost nahnala Nilsenovi veliký strach a příštích několik měsíců byl opatrný. Nakonec se pokusil zavraždit mladíka se jménem Andrew Ho, který ho však přemohl a utekl. Utekl téměř rok od první vraždy, kdy Nilsen udeřil podruhé. Tentokrát byl jeho obětí kanadský turista Kenneth Ockendon, kterého Nilsen sbalil v gay baru. Dne 3. prosince (december) 1979 Ockendona uškrtil, zatímco nic netušící Kanaďan poslouchal hudbu ve sluchátkách. Jeho tělo pak Nilsen opět ukryl pod podlahu. Ockendon byl jedinou obětí Dennise Nilsena, která byla nahlášena veřejně jako pohřešovaná osoba. Obětí číslo tři byl mladík Martyn Duffey. Nilsenem byl uškrcen a utopen, načež vrah jeho tělo používal nejen jako společníka, ale i jako sexuální objekt. Tělo pak umístil k ostatním pod podlahu.
Vzhledem k tomu, že místnost začala zapáchat a prostory se krátily, se Nilsen rozhodl zbavit všech těl. Nejdříve je všechny naporcoval ve vaně, s použitím velkého hrnce rozvařil kůži a umístil kusy těl do kufrů, které nakoupil speciálně pro tento účel. Jeho další obětí byl mladý Skot Billy Sutherland, kterého Dennis Nilsen zavraždil stejným způsobem jako předchozí muže. Jeho vražedný apetit se začal stupňovat a jeho dalších šest obětí zahrnovalo dlouhovlasého hipíka, vyzáblého mladíka, dalšího Ira nebo silně potetovaného skinheada, který si na Nilsenův popud nechal na krk vytetovat slova „CUT HERE“.
195 Melrose Avenue
V tomto období byl Dennis Nilsen nucen udělat na své zahradě veliký oheň, v němž spálil ostatky naskládané v kufrech. Před odchodem z Melrose Avenue musel takové táboráky udělat dva. Nilsen dokonce zapomínal, kam některé ostatky uložil , takže se mu stalo, že při otevření skříně byl sražen párem končetin a podobně, takže se likvidace ostatků stala nevyhnutelnou. Vnitřní orgány ukládal mezi plot a zeď svého domu, kde je požíraly lišky a krysy. Další ostatky byly buďto spáleny, pohřbeny nebo uschovány v zahradní boudě. Jeho jedenáctou obětí se stal duševně zaostalý epileptik Malcolm Barlow, kterého se ujal Nilsen a následně ho i zavraždil, neboť muž upadl do bezvědomí poté, co si vzal léky na předpis a smíchal je s alkoholem. Dennis Nilsen pak prohlásil, že ho raději zavraždil a schoval pod podlahu, než aby musel vysvětlovat lékařům příčiny mužova bezvědomí.
Dlouhotrvající dohady s nájemcem nakonec vedly k Nilsenově odstěhování se poté, co byl jeho byt vykraden a jeho majetek zničen vandaly. Nilsenovy byl nabídnut nový byt v Cranley Gardens a k tomu £1 000 na cestu. Rozumnou nabídku Nilsen ihned přijal a přestěhoval se. Šest měsíců po přestěhování se do 23 Cranley Gardens spáchal další vraždu, když uškrtil místního drobného zlodějíčka Johna Howletta, oběť která se vzpírala ze všech nejvíce. Nedlouho po zabití Howletta přišel na řadu Graham Allen, kterého Nilsen usmrtil během toho, co jedl omeletu, kterou pro něj sám připravil. Nilsenův nový byt byl v podkroví, tudíž vrah přišel na novou taktiku při zbavování se těl. Splachoval jejich části do záchoda, což v konečném důsledku vedlo k jeho odhalení.
V kuchyňském umyvadle utopil několik svých obětí
Stephen Sinclair, drobný zločinec a narkoman, byl Nilsenovou poslední obětí a také tou, která přinesla vrahův pád. 5. února (február) 1983 byl instalatér Mike Cattran povolán, aby se vypořádal se zablokovaným odpadem před 23 Cranley Gardens. Cattran našel něco, co se podezřele podobalo lidskému masu a ohlásil to svému nadřízenému, který navrhl, aby se vrátili druhý den za rozbřesku. Příští ráno se muž vrátil na místo a zjistil, že kryt kanalizace je v jiné poloze a že kusy masa v kanalizaci chybí, s výjimkou malé části a několika kostí. Cattran zavolal policii, která měla již v odpoledních hodinách potvrzeno, že se jedná o lidské ostatky. Inspektor Peter Jay se tedy vydal ke dveřím Nilsenova bytu. Ten mu otevřel dveře, a když se doslechl o objevu, vykulil oči a předstíral šok.
Jay se mu však podíval zpříma do očí a řekl mu, aby mu přestal lhát a prozradil mu, kde je zbytek těla. Nilsen na to řekl jen: „In two plastic bags in the wardrobe next door. I'll show you“ (Ve dvou igelitových taškách ve skříni vedle. Ukážu vám to.) Ihned poté byl Dennis Nilsen zatčen. Na cestě na policejní stanici se inspektor Nilsena zeptal, zda tělo bylo jedno nebo dvě. Jeho odpověď? „Fifteen or sixteen, since 1978“ (patnáct nebo šestnáct od roku 1978). Následně byl odveden k výslechu, kde o svých zločinech mluvil s potěšením a určitou obsesí. Britský tisk pak zaplavily zprávy o jeho zatčení a činech poté, co se dozvěděli, že jde o kvalifikovaného řezníka a bývalého policistu. Nilsen sám pak pomáhal policii nacházet ostatky a projíždět s nimi místa, kde vraždil.
Mike Cattran objevil ostatky v kanalizaci
Několik přeživších Nilsenových útoků podalo mrazivá svědectví u soudu. Nakonec byl usvědčen z šesti vražd a dvou pokusů o vraždu. Byl odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti zažádat o podmínečné propuštění po 25 let. Následně mu však bylo řečeno, že ve vězení i zemře, neboť se nepředpokládá jeho náprava. Ve vězení byl několikrát napaden spoluvězni a často se rval i se strážnými. Ve vězení měl také několik homosexuálních vztahů, ten nejznámější byl s Davidem Martinem, lupičem známým jako mistr úniků. Martin spáchal sebevraždu ve vězení. Nilsen se ve vězení věnuje i psaní, zejména poezie, dopisů a časopisů, přičemž se všechno týká jeho nejoblíbenějšího tématu: sebe samého.
Interview z roku 1993
