Aljašské městečko si žije svým neobvyklým životem.
Umíš si představit, že bys svůj život strávil v městečku, kde trvale žije jen něco více než 200 lidí a z toho drtivá většina v jediném apartmánovém komplexu? Aljašské město Whittier si takto žije již desítky let a jeho obyvatelé si už za ten čas zvykli, že každý každého zná a nikdo před nikým nic neutají. Whittier se nachází nedaleko stejnojmenného ledovce, který dostal své pojmenování po básníkovi Johnu Whittierovi a netrvalo dlouho, než se okolí ledovce proměnilo na vojenskou základnu a na jeho březích byl vybudován přístav, který umožnil americkým vojákům přístup na Aljašku.
V současnosti v městečku už americká armáda aktivně nepůsobí, protože základna své brány uzavřela již v roce 1960, ale i přesto městu dominují pouze dvě budovy, z nichž jedna je opuštěná. Krátce po druhé světové válce vznikla budova Begich Towers, kde bys dnes nenašel žádného obyvatele, a o několik let později byla vystavěna i budova Buckner Building, která dnes hostí většinu obyvatel Whittieru, čemuž nasvědčuje i její hotový název „Město pod jednou střechou“. Na druhou stranu, pokud tedy nechápeš, proč by v tomto aljašském městě i dnes někdo zůstával žít, pak ti musíme připomenout vzmáhající se přístav, který využívají stále více i komerční lodě a také středisko ropných produktů, které je spojeno s městem Anchorage více než 70kilometrovým potrubím.
Kromě toho může být zajímavé například to, že pozemní doprava se do města může dostat pouze přes klaustrofobicky vypadající tunel, který je široký pouze pro jedno auto a směr jízdy se proto mění každých 30 minut. Když se už člověk nakonec do města dostane, může noc strávit v útulném apartmánu v hlavní obydlené budově, která mimo jiné obsahuje i menší obchod se smíšeným zbožím, ale po několika desítkách metrů bys našel i takzvaný místní supermarket o velikosti průměrné čerpací stanice. Celkovou aljašskou scenérii pak doplňují i sobi chovaní přímo před apartmánovým komplexem a zmiňovaná opuštěná budova na druhé straně města, která kdysi hostila desítky vojáků a jejich rodiny v době, kdy ještě město fungovalo jako vojenská základna. Dnes z této budovy vyzařuje spíše atmosféra jako z filmu Silent Hill a přibližovat se k ní po setmění určitě není ten nejlepší nápad.
