Cigareta v ruce, květiny ve vlasech a pestrobarevné portréty častokrát vyjadřující její vnitřní bolest.
Malířka, volnomyšlenkářka, komunistka, milenka revolucionáře, feministická a kulturní ikona, bisexuálka, mexická legenda, utrápená manželka. To je pouze zlomek přívlastků připisovaných Fridě - bezpochyby jedné z nejlepších ženských malířek vůbec, jejíž obrazy se v současnosti prodávají za desítky milionů dolarů, její netradiční styl oblékání ovlivňuje kolekce světoznámých designérů, zanícenou sběratelkou její maleb je Madonna a její bouřlivý život se stal předlohou stejnojmenného filmu se Salmou Hayek v hlavní roli. Jaká vlastně byla, jak žila a co po sobě zanechala talentovaná Mexičanka, jejíž poznávacími znameními bylo srostlé obočí a barevné květiny ve vlasech?
Frida Kahlo, celým jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón, se narodila v Mexiku v roce 1907, přestože ona sama si na věku trochu ubírala a tvrdila, že se narodila o tři roky později. Dětství trávila ve svém rodném domě La Casa Azul, který je dnes známý i jako Modrý dům a představuje malířčino muzeum, s třemi sestrami a svými rodiči - matkou s mexickými a španělskými kořeny a otcem, německým přistěhovalcem. Ten jako devatenáctiletý v roce 1891 emigroval do Mexika, kde si změnil své německé jméno Carl Wilhelm na jeho španělský ekvivalent Guillermo a pracoval jako profesionální fotograf. Jeho vztah s Fridou již od dětství trpící vážnými zdravotními problémy jako vrozený rozštěp páteře a dětská obrna, se nedal nazvat jinak než vřelý. Rád fotografoval svou dceru, trávil s ní hodně času ve svém fotoateliéru, staral se o její zdraví i vzdělání. Aby se zlepšil její pohybový aparát, hrával s ní fotbal, plaval, jezdil na kole a dokonce boxoval a zápasil. Přihlásil ji do jedné z nejlepších mexických škol, v níž v té době studovalo pouze 35 nadaných dívek včetně Fridy. Ta se zde věnovala medicíně, botanice a společenským vědám. Už v tomto období se začal formovat její jedinečný styl sestávající z pestrobarevných květinových čelenek, dlouhých volných kalhot a tradičních mexických sukní ve skutečnosti sloužících k překrytí částečně zdeformované pravé nohy. Stala se členkou skupiny Los cachuchas zabývající se literaturou a sociálně-národními myšlenkami, z řad které vzešli nejvýznamnější lídři mexické levice.
Fridin rodný dům La Casa Azul přeměněný na muzeum s ukázkou jejích typických šatů a ozdob do vlasů. V tomto domě se nachází i urna s jejím popelem.
Jakoby měla Frida málo zdravotních komplikací, v roce 1925 byla účastnicí vážné dopravní nehody, když do autobusu, ve kterém se vezla se svým tehdejším přítelem vrazila tramvaj. Zlomený obratel, pánev, hrudní kost, polámaná žebra, jedenáctinásobná zlomenina pravé nohy, vykloubená kyčel, rameno a propíchnuta děloha byli zraněními, které ji jako osmnáctiletou na dlouhé měsíce připoutaly na lůžko. Frida podstoupila celkem více než 35 operací, a aby nemyslela na bolest a rychleji jí uběhl čas strávený bez pohybu, na radu svého otce začala malovat. Své milované dceři přinesl olejové barvy, štětce a speciálně upravený stojan a právě tímto svým krokem dal světu jednu z nejuznávanějších ženských malířek. Kahlo díky blízkosti zrcadla malovala autoportréty a takto je zdůvodnila: „Maluji sebe, protože trávím hodně času sama, a také jsem osobou, kterou nejlépe znám.“ Styl její barevné tvorby s prvky mexického lidového umění se pohyboval na hranicích realismu, symbolismu a v pozdějším období i surrealismu a celkově po sobě zanechala více než 200 obrazů.
Frida malující dílo Self Portrait with Necklace of Thorns.
Díla Self Portrait in Velvet Dress, The Two Fridas, Me and My Parrots.
Když se v roce 1927 mohla opět začlenit do normálního života, vrátila se ke svým starým přátelům z Los cachuchas studujícím v té době na univerzitách. Díky nim se i nadále pohybovala v uměleckých a politických kruzích a seznamovala se s lidmi, kteří do značné míry ovlivnili její politické a sociální smýšlení jako politická aktivistka a fotožurnalistka Tina Modotti a kubánský revolucionář Julio Antonio Mella. O rok později Frida oficiálně vstoupila do mexické komunistické strany a rozhodla se znovu zkontaktovat s umělcem Diegem Riverou, se kterým se poprvé setkala během svých středoškolských dob. Už předtím dvakrát ženatý otec čtyř dětí a o více než dvacet let starší muž jí učaroval natolik, že se navzdory varování svého otce za něj 21. srpna 1929 vdala. Rivera maloval v té době moderní monumentální fresky, ale později ho mexický prezident od těchto zakázek odstřihl a on se i s Fridou odstěhoval do Spojených států, konkrétně do San Francisca. V roce 1930 nadaná umělkyně otěhotněla, ale kvůli následkům předchozí nehody musela jít na potrat. O dva roky později byla těhotná opět, ale tentokrát přišla o dítě spontánně. Frida prý po potomstvu toužila, ale pro vážné zranění a komplikovaný zdravotní stav jí to nebylo dopřáno. Po revoluci, kdy se politická situace v Mexiku uklidnila a po skandálu, kdy Diego do zakázkové nástěnné malby v New Yorku zakomponoval portrét Lenina, se vrátili do rodné země.
S manželem Diegem, který byl o dvacet let starší než Frida a o jeho sexuální výkonnosti se tradovaly legendy.
Jejich manželství se v té době zmítalo v problémech způsobených mnohočetnými nevěrami na Diegově straně oplácenými mu mnohočetnými nevěrami na Fridině straně. Nepolepšitelný sukničkář, o jehož sexuálních výkonech se tradovaly legendy se neštítil podvést svou manželku s její vlastní sestrou a novým věcem otevřená bisexuálka si užívala náklonnosti obou pohlaví, ale zároveň na svého muže neuvěřitelně žárlila. A žárlil i Diego, ale ne na milenky, ale jen na milence. Jedním z nich byl i sovětský revolucionář, zakladatel a první vůdce Rudé armády Lev Trockij, který se svou manželkou u mexických umělců po určitou dobu bydlel. Právě Trockij seznámil svou milenku se známým francouzským surrealistou Andrém Breton a ten jí pomohl s první výstavou za hranicemi, konkrétně v New Yorku. Výstava měla nevídaný úspěch, prodala se na ní více než polovina Fridina obrazů, na další získala objednávky a s nimi i finanční nezávislost. S revolucionářem se rozešla poté, co začala otevřeně podporovat Stalinův režim. Dlouho však bez milence nezůstala, nahradil ho maďarský fotograf Nickolas Muray, se kterým si začala více než 10 let trvající aféru.
Frida byla bisexuálka. Mezi její milence patřili revolucionář Lev Trockij, architekt Isamu Nugochi, fotograf Nickolas Muray, katalánský umělec Jose Bartoli a mezi milenky například tanečnice Josephine Baker, zpěvačka Chavela Vargas a malířka Georgia O'Keeffee.
Rok 1939 byl pro Fridu extrémně náročný, rozvedla se s Diegem, vrátila se k rodičům a začala nadměrně pít. Láhev tvrdého alkoholu denně pro ni nebylo nic výjimečného. „Piji, protože chci utopit své žaly, ale ty prokleté věci se naučily plavat.“ Těmito slovy odůvodnila své přátelství s alkoholem a zároveň vysvětlovala proč pije stále více a více. Přesto se jí kariérně dařilo, jako malířka získávala řadu ocenění a dokonce začala učit. Její zdravotní stav se však zhoršoval, trpělo nejen její tělo ale i mysl. Na radu svého lékaře se za Diega, kterým prý byla zcela posedlá, vdala podruhé. Navzdory údajné posedlosti na svatbu se stejným mužem přistoupila pod dvěma podmínkami, že bude finančně nezávislá a už nikdy nebudou mít sex. Diego se jako muž zhodnotil ve vlastní autobiografii a řekl o sobě následující: „Našel jsem velmi málo toho, co by se dalo říci v můj prospěch. Čím více jsem nějakou ženu miloval, tím více jsem toužil ji zraňovat. Frida byla pouze nejviditelnější oběť tohoto odporného zvyku.“ Jeho slova hovoří za hodně, ale celkový obraz dotvořila až Frida. „Nemůžu o Diegovi mluvit jako o svém manželovi, protože tento termín je ve vztahu k němu absurdní. Nikdy nebyl a nikdy nebude ničí manžel.“
Frida se svým lékařem a později, upoutána na lůžko.
Ke konci svého života se Frida nevyhnula amputaci nohy a opětovnému připoutání na lůžko. V roce 1954 onemocněla na zápal plic, ze kterého se již nedostala a ve svých čtyřiceti sedmi letech zemřela. Poslední zápis v jejím deníku zněl: „Doufám, že konec bude radostný a doufám, že se už nikdy nevrátím.“
Fridin výjimečný styl inspiruje i v současnosti. Na obrázcích konkrétně Dolce&Gabbana.
Na Fridu si v rámci Halloweenu zahrála i Beyoncé a ve skutečnosti si ji zahrála Salma Hayek v úspěšném filmu Frida.
