Naughty Dog zase jednou překonal sám sebe. Uncharted 4 totiž posouvá hranice nejen technického zpracování videohry.
Stále se rozrůstající, stále se zlepšující a stále tvořící s chutí překonávat se. To je Naughty Dog, studio, které nám přinášelo radost z her již od dob PlayStationu 1. Za těch více než 30 let od založení stihli reformovat herní průmysl, respektive alespoň daný žánr hned několikrát. Crash Bandicoot, Jack and Daxter, Uncharted a v neposlední řadě The Last of Us. To vše jsou tituly a série, které jim přinesly nejvíce slávy, zároveň však získaly miliony fanoušků po celém světě. Všichni přitom na jejich výtvory vzpomínají dodnes.
Dnes se však budeme věnovat převážně sérii Uncharted, za kterou je z velké části odpovědná zejména Amy Hennig. Po 8 měsících dřiny, natáčení (mo-cap herci), nahrávání a skládání hry se Amy (v Naughty Dog figurovala jako creative director a screenwriter při celé trilogii) rozhodla studio opustit (nebo byla nucena odejít) a přidat se k Visceral Games (Battlefield: Hardline). Její pozici přebrali Neil Druckman a Bruce Straley. Ti byli důležití při vývoji Uncharted 2, ale před prací na trojce bylo Naughty Dog rozděleno do dvou skupin. Druckman a Straley měli pracovat na nové hře do série Jack & Daxter, ale cítili, že to není pro ně a rozhodli se vytvořit něco zcela nového. Hádáte správně, řeč je o The Last of Us, které jsme u nás na webu vychválili až do nebes. Tito pánové nahradili Amy Hennig a veškerou její práci údajně zahodili do koše, aby mohli vytvořit hru podle sebe. Za sebe mohu říci, že jsem rád, že to takhle dopadlo. Přece jen, příběhová část a scénář předchozích dílů byli asi největším problémem celé série, což se o TLoU nedá říct. Změnil se tedy příběh, přístup ke gamese jako takové a nakonec i nějací herci. Hra se automaticky odložila, o tom ale široká veřejnost ještě nevěděla.
Všechno se to ale vyplatilo. Druckman, který se přičinil o nepopiratelné kvality dvojky, vytvořil jednu z nejgeniálnějších her současnosti, The Last of Us. Všechny zkušenosti z obou her, kdy měl při vývoji důležité slovo, pak zúročil při tvorbě závěrečného dílu příběhu Nathana Drakea. Ten je velkolepý, mnohem emotivnější a logičtěji napsaný, než tomu bylo doposud. Sem tam jsme svědky nelogických situací, respektive si klademe během hraní otázky, jak se nepřítel dostal na některá místa, která horko těžko objevili takoví hledači pokladů, jakými jsou Sam, Nate a Sully. Zde se zároveň dostáváme k premise příběhu. Nathan Drake žije po událostech třetí části civilním životem se svou manželkou Elenou. S aktuální situací je spokojen, i když ho viditelně láká vize dalšího dobrodružství. Eleně, ale i sám sobě slíbil, že svůj život kvůli nějakým bájným pokladům a ztraceným městům už nikdy neohrozí. Pravděpodobně by se tak i stalo, to by se však na scéně nesměl objevit Sam Drake. Ten Sam Drake, který by měl být 15 let mrtvým bratrem Nathana. Nepřichází však na rodinnou večeři. Má velké problémy, z nichž jej může vyhrabat jen Nate. Oba se tak spolu se Sullym vydávají hledat obrovský poklad známého piráta Henryho Averyho.
Hledají ho napříč celým světem. Uncharted 4 je nejrozsáhlejším dílem série, který více než corridor připomíná otevřený svět s nepříliš nápadnými hranicemi pohybu. Nejde jen o velikost a detailní level design, jaký jsme naposledy u konzolí zažili snad jen při TLoU, rozmanitost prostředí a cestování napříč mnoha zeměmi a diametrálně odlišnými ekosystémy dodává atmosféře a celkovému vizuálu mnoho plusových bodů. Nakonec, prostředí vás nikdy nebudou nudit. Vždy nabídnou něco nového, krásného a originálního. V pravý včas se však také mění a děj nás přenáší do dalších krásných zákoutí světa. Užijeme si moře, džungli, chladné skotské vrchy, teplé stepi Madagaskaru s osvěžujícími vodopády, ostrovy, noblesní Itálii a tak dále a tak dále. Uncharted svou velikostí a detailně propracovaným světem uchvacuje v každé jedné kapitole. Je jich přitom 23 i s epilogem. Na hard obtížnosti mi singleplayer zabral 15 hodin, přičemž jsem si jistý, že hlubší zkoumání světa a užívání si hry by ten čas protáhlo i na 17 hodin, což je na singleplayerovou hru z dobrodružného "corridor" žánru velmi úctyhodné číslo.
Navíc se celý ten čas budete bavit hrou, jak už dlouho ne. Zamávejte stereotypu, poklesu framerate (zažijete ho jen výjimečně, i tak si ho možná nevšimnete) či nudným soubojům a přestřelkám. Všechny herní aspekty série prošly inovací a byly dotaženy k pomyslné dokonalosti. Lezení po skalách a budovách je intuitivnější a záchytné body nejsou již tak viditelné a nebijí do očí. Při pár sekvencích budete i přemýšlet, jak se pohnete dále z místa, ale nemusíte se bát, že byste dlouho bloudili v kruzích. Spíše je to o všímavosti a vynalézavosti hráče. Dost často totiž hra nabízí více možností, jak se dostat k cílové destinaci. Je jen na vás, zda zvolíte zajímavější a náročnější cestu, nebo spěcháte. Mnozí se báli, že s nataženým časem potřebným na projití a celkovou velikostí hry se přestřelky stanou generickými. Naštěstí, Naughty Dog myslelo doslova na všechno a vůbec v tomto směru nepřeháním. Začínáme zlehka, postupně se seznamujeme s novými a ničivějšími zbraněmi a nepřáteli. Postupem příběhu nám začínají i stále více zatápět, až se nakonec dostanete pod tvrdou palbu těžkooděnců s kulomety. To však není vše, sem tam vývojáři přestřelky okořenili mnoha nástrahami, pastmi či sekvencemi, které vám rozproudí krev v žilách a rapidně zvýší tempo. Hratelnosti pomáhají i nové gadgety, zamrzí však, že například takový horolezecký klín získáte až v pozdější fázi hry.
Předešlé části byly plné oku lahodících sekvencí a nascriptovaných úseků hry, které vyrážely svou majestátností dech, ale smutně musím poznamenat, že v čtvrtém díle jich je pomálu a dostaví se až v druhé polovině hry, přičemž ty pamětihodné až na jejím konci. Stejně tak mě nenadchl počet hádanek a jejich náročnost. Zatímco v minulých dílech jich bylo více a byly náročnější na rozlousknutí, tady jich je pomálu a ani jedna vám nenadělá problémy. Přiznávám, že v původní trilogii jsem někdy sáhl po internetové radě, ale zde bylo vše velmi jednoduché. Když už jsme u těch negativ, měl jsem pocit, že lezení po skalách a objevování světa zabralo více času než střety s nepřáteli či akční pasáže, kdy šlo Nathanovi o život nejvíce. Jakmile jste se dostali k nepříteli, čekalo vás tam vždy přibližně 10 nebo 20 ozbrojených chlapíků s velmi schopnou muškou. Když už jste se však k takovým úsekem dostali, zřejmě jste mlaskali blahem.
Při vyšší náročnosti nebylo možné hrát stylem Ramba. Nepřátele jste museli likvidovat postupně, určitě ne najednou. Zde musíme pochválit i propracovanou AI. Hlídky se přeskupují a mění svá stanoviska. Skáčou mezi překážkami a prohledávají okolí o to více, čím častěji jim padnete do oka. Jakmile vás mají na mušce, jste v problémech. Většinou neminou, házejí granáty, rádi vás obklíčí a k tomu všemu umí udeřit i ze zálohy či překvapit zezadu. Stejně jako AI nepřátel, na vysoké úrovni je i AI vašich parťáků, ať už jde o Sama nebo Sullyho. Nejsou jen do počtu a pár vojáků odpraví bez vaší pomoci, nemluvě o tom, že dokáží snižovat počty hlídek i tichým zabíjením.
Co se stealthu týče, rozhodně je propracovanější než v předešlých částech, stále mi však při něm cosi chybělo. Například hození kamenem, čímž byste mohli vojáky přilákat k vaší pozici. Pokud jste chtěli některé pasáže projít stylem tichého ducha, místy jste se načekali ve vysoké trávě. Stačí přitom jen maličká chyba a jste prozrazeni. Ta maličká chyba přitom nebyla raritou, protože ovládání neposlouchá zcela na slovo. Je jednoduché, ale místy za vás udělá pohyb navíc, který může všechno pokazit. Více negativ asi nejsem schopen najít. Uncharted 4 má své vrásky, ale není to nic, co by kazilo dojem ze hry a některé z výše zmíněných záporných aspektů jsou navíc subjektivního charakteru.
Hratelnost je tedy úžasná, technické zpracování s vysokým rozlišením ve hře pro jednoho hráče a nižším, ale zároveň větším zaměřením na 60fps v mutliplayeru je potěšující, no a už i víte, že úžasný je i příběh. Emotivní rozhovory, rozhodnutí, cutscény. Uncharted 4 nabízí nejlépe napsaný příběh v celé sáze s několika flashbacky a skvělým dokreslením příběhu a vztahu Sama s Nathanem. V případě, že jste dohráli původní trilogii a na konci A Thief's End budete sentimentální, nic si z toho nedělejte. Takto geniálně nadabované a napsané postavy nemá snad žádná herní sága operující tak mnoho let. Velká škoda, že příběh Nathana Drakea skončil, ale studio si ponechalo zadní vrátka pro návrat buď v jeho kůži, nebo pro další dobrodružství s jinou postavou. Tato éra Uncharted je ale u konce a jen těžko se v příštích letech autoři v tomto žánru překonají. Na mysli máme hlavně character development a úžasně vybudované vztahy mezi postavami a postavy samotné. Jednak za to mohou vývojáři a scénáristé, jednak technika motion capture a herci v čele s Nolanem Nortrhem, který dabuje Nathana již od samého počátku. Všichni také přiznali, že se jim jen těžko bude loučit s tímto světem. Velká škoda, že jsme se s ním nerozloučilo i s Chloe a Cutterem, kteří až na jedinou zmínku zůstali v závěru Nathanových příběhu zcela ignorováni.
A když už je řeč o tom překonávání, stále nám zůstává prostor na vizuální stránku hry. Uncharted je nejkrásnější konzolovu hrou vůbec a nebojím se říci, že i nejkrásnějším a nejdetailněji zpracovaným herním titulem napříč všemi platformami. Jistě, kdyby to trh povolil a vývojáři by na to mohli využít kompletní sílu hardwaru PC, byli bychom na úplně jiném levelu, všichni však dobře víme, jak to s konzolemi ve skutečnosti je. Za těchto podmínek je Uncharted prostě někde úplně jinde. Vysoce detailní textury, global illumination na vrcholné úrovni (ne to, čím nás plánoval nakrmit Ubisoft při The Division, a všichni nakonec víme, jak sliby o technických featurech dopadly), nasvícení... mohl bych takto pokračovat donekonečna. Uncharted si hraje s detaily světa na špičkové úrovni a dostává z hardwaru PS4 i poslední kousky síly. Nejslabším článkem je jednoznačně práce se stíny a jejich ostrost, ale stále to stačí na oku lahodící výjevy. Nemluvě o momentech, kdy sledujete pohyb vašeho stínu či odraz budovy na drobné kaluži v reálném čase.
Hardware konzolím stále nedovolí vytvořit hru nejvyšších kvalit, alespoň co se vizuálu týče, ale Naughty Dog je jedním ze studií, kterým se to v budoucnu podaří. Malým důkazem je vegetace, hustá, rozmanitá a barevná, jak celý svět tohoto titulu. Stále však engine není schopen vyprodukovat drobné kousky trávy a země. Není třeba se však nad takovými detaily pozastavovat. Konzole něco takového umožní možná až za dvě generace. To je ale téma na jindy. Grafické zpracování je v Uncharted 4 na velmi vysoké úrovni. Od textur, přes nasvícení, barev, dálce dohledu, detailů, jako například uspořádání cihel a jejich tvaru přes úžasně vypadající cutscény. Mokrá tvář Nathana po skončení potápění vám vyrazí dech, stejně jako mimika, emoce zachycené v počítačově generovaných očích a výrazy obličeje. Na vizuálu si Naughty Dog dalo záležet a je to vidět. Jen počkejte, až se dostanete na ostrov a začne bouře. Nebudete se chtít pohnout z místa.
To však není všechno. Důležitým a detailně zpracovaným aspektem je i fyzika. Okolní předměty a celé prostředí reaguje na změny. Ať už jsou to změny teplotní díky výbuchům, kinetické skrz interakci s postavami nebo vozidly či změny prostředí a fyzikálních vlastností oblečení. Fyzika hraje v Uncharted a hlavně v očích tvůrců velkou roli. Snažili se do hry implementovat co nejvíce speciálních vlastností, jako například realistickou destrukci většiny objektů, jejich chování pod střelbou či řetězové reakce. Fyziku si užijí zejména hráči zaměřující se na detaily, když budou sledovat vlny na velkých loužích v Madagaskaru, které způsobuje vítr, vlnící se oblečení na postavách či zablácená auta a šaty Drakea, které si může očistit ve vodě. Nádherně působí i výbuchy a destrukce kovů, skal či dřeva. Jen si na něco vzpomeňte, Naughty Dog na to ukáže prstem a prozradí vám, kolik hodin usilovně pracovali na tom, aby to fungovalo a hlavně vypadalo co nejlépe.
Jistě, některé scény vypadají až komicky, ale není to vinou enginu, ale spíše toho, že se pohybujeme v rámci jistých mantinelů, protože stále mluvíme o hře a ta nemůže vypadat plně autenticky. Detaily jsou silnou zbraní titulu. Všímáte si jich během jízdy autem, nepovinných rozhovorů (zaujme zejména jejich přerušení, pokud Nate dělá něco neobvyklého, jako například skok přes vodopád, který postavy intuitivně komentují) či zkoumání světa. Podobně jsou na tom bonusy, kterých je celá plejáda, takže je ani nebudeme jmenovat. Pro vaše vlastní dobro si je vyzkoušejte sami.
Některé aspekty fyziky nejlépr objasní video
Pokud vás singleplayer s vysokou znovuhratelností přestane bavit, můžete se pustit do zábavného multiplayeru, skrývajícího v sobě další desítky hodin. Od skvělých mapek, přes dynamický level design a rychlost jednotlivých her až po odemykání zbraní či plnění výzev. Multiplayer je plnohodnotnou součástí hry a bezpochyby u něj strávíte velmi dlouhou dobu.
Úžasný a dojemný příběh, geniálně napsané a nadabované postavy, grafické a fyzikální zpracování, jaké jsme pravděpodobně ještě v hrách nikdy nezažili, propracovaný, originální a poutavý level design, dlouhá kampaň se spoustou humorného a zábavního obsahu, rychlý a návykový multiplayer, úderný soundtrack, který budete poslouchat pravděpodobně i mimo hraní... no, mohu takto pokračovat na další tři řádky. Uncharted je dotažené k dokonalosti v mnoha aspektech. Málokdy se pozastavíte nad nedokonalostí či nad herním aspektem, který by vám chyběl nebo vás neokouzlil. Byla to úžasná, dobrodružná jízda, která završila nádherný a neuvěřitelný příběh Nathana Drakea. Určitě to nebylo tak silné a hratelností kvalitní jako The Last of Us, ale Uncharted 4: A Thief's End zase překonává Joela a Ellie v mnoha jiných mechanismech a vizuálu, nemluvě o úžasných záporácích, finálním souboji a nečekaných dějových zvratech. Velmi dlouho jsem se zamýšlel, jestli je to desítková hra, po čase jsem tedy přišel na to, že by jí mnohem více svědčilo hodnocení 10/11 než 9,5/10. Nezbývá mi tedy nic jiného, než udělit nejnovějšímu eposu od Naughty Dog plný počet bodů. 10/10
I am a Man of Fortune, and I must seek my Fortune
