Postrach těhotných žen a jejich ratolestí.
Po delší odmlce pokračujeme s články o mytologických bytostech Asie, po démonech z Japonska a Malajsie se přesuneme na Filipíny, kde za únosy dětí, vykradenými hroby a mrtvými prvorodičkami stojí podle legend zákeřné monstrum známé svým neukojitelným hladem po lidské krvi.
Aswang nebo Asuwang či Bal-Bal (v překladu zákeřný démon) je mýtická kreatura z filipínského folklóru rozšířená ve všech regionech ostrovní země. Obzvláště v západních oblastech jako Capiz, Illo, Nehos a Bohol, kde je démonická žena místním obyvatelstvem nazývaná „Rako“. Španělští conquisidatoři poznamenali, že Aswang patřil i v 16. století mezi nejobávanější mýtické tvory na Filipínách. Jeho přesný původ a historii však neznáme, protože populární příběhy a definice se liší od konkrétního regionu nebo dokonce města. Tato skutečnost ztěžuje i jeho samotný popis, který je někdy dost rozporuplný a mlhavý. Mezi jedinečné znaky Aswang však určitě patří schopnost libovolně měnit podobu. Během dne vypadá jako obyčejný člověk, tichý, stydlivý, mající většinou povolání hrobníka či řezníka. Po západu slunce nabývá tělesnou formu různých zvířat, nejčastěji kočky, netopýra nebo psa. Podle potřeby se může projevit i ve své typické podobě jako ohavná, vyhublá příšera s jedovatými tesáky a velkými křídly. Tato nemrtvá stvoření opředená mnoha legendami byla původně popisována jako pojídači mrtvol. Jsou velmi rychlí a tiší. Určité druhy za účelem vábení potravy vydávají různé zvuky - „Tik-Tik“ (jméno bylo odvozeno od vydávaného zvuku), který lže i svým zevnějškem, je podle pověsti malý a tenký jako bambusový strom. „Bubu“, agresivní druh Aswanga, zase mate své potenciální oběti zvukem slepice. Známý je také „Wak-Wak“, ten na sebe bere podobou ptáka, přičemž za sebou táhne spodní část svého těla a vydává při tom nesnesitelný pískot.
Když je pocit hladu zastihne během dne, tajně se vkrádají do pohřebních síní nebo hřbitovů, kde kradou těla nebožtíků, aby však lidé nepojali podezření, zmizelé mrtvoly nahradí dvojníky vyrobenými z přírodních materiálů. Rozpoznat Aswanga v jeho lidské podobě je prakticky nemožné, protože se svým zevnějškem a chováním prakticky neliší od obyčejného člověka, pracuje, projevuje emoce a jako jeden z mála démonů se neštítí slunečních paprsků. Aby tito tvorové na sebe nepřitáhli pozornost, ze zásady neubližují svým sousedům, Filipínci proto často říkají „Raději Aswang než zloděj“.
Jeden z typických příběhů o Aswangovi pochází z roku 1960, kdy mladý pár z oblasti Illo s napětím očekával příchod svého prvorozeného potomka. V těchto časech filipínské ženy rodily tradičně doma za pomoci porodní báby (Hilo), která byla přítomna i u ženy Belene a zrodu jejího malého chlapečka. Po náročném, ale nakonec úspěšném porodu vešel pečlivý manžel do místnosti, aby vyměnil zašpiněná prostěradla a ručníky. K vlastnímu překvapení však zjistil, že na nich není ani kapka krve. Jelikož se ale chlapci i ženě dařilo velmi dobře, nevěnoval tomuto incidentu velkou pozornost. Tedy alespoň na chvíli. Hiliot nadále navštěvovala pravidelně oba pacienty, přičemž Belena byla z neznámých příčin ze dne na den bledší a slabší. Porodní bába tento jev obhájila slovy, že je to u prvorodiček běžné. Manžel jí s čistým svědomím uvěřil, vše se však změnilo ve chvíli, kdy jeho milovaná manželka zemřela spolu se svým dítětem na anémii. Vědouce s kým mají nakonec co do činění, rozzuření obyvatelé v čele s nešťastným manželem se rozhodli démonickému Aswangovi pomstít. Bylo však příliš pozdě, monstrum si už dávno šlo hledat novou oběť.
Aswang pociťuje největší hlad během úplňku. Zaměřuje se výhradně na srdce a játra, zálibu si našel i v pití lidské krve a požírání nenarozených dětí přímo z dělohy. Jakmile se totiž „zákeřný démon“ dozví o těhotné ženě v okolí, vkrade se pod rouškou noci do jejího příbytku a dlouhým jazykem jí prorazí pupek až do dělohy, odkud vysaje z oběti i poslední kapku krve. Dokonce i v dnešních časech, v méně rozvinutých filipínských regionech můžeme narazit na jakousi hlídku, která chrání domy těhotných žen před mytologickým stvořením. Tyto krvelačné bytosti si čas od času libují i v trápení a trýznění, protože mnohdy donutí svou oběť vypít lidskou krev nebo sníst zkažené vnitřnosti. Stejně jako upír, i Aswang je náchylný na česnek, sůl či náboženské přemety (krucifix, růženec, svěcená voda). Smrtelnou ránu mu však může zasadit jen bič vyrobený z ocasu rejnoka. Další, jednodušší možností, je klasická dekapitace. Problémy mu dělají návštěvy kostelů, poutních míst či domácností, které mají na dveřích zavěšené zapáchající červeno černé korálky (ty se mohou dávat na ruku i novorozencům a jejich matkám).
Podle příběhů můžeme démona poznat při pohledu do očí. Pokud je váš odraz v jeho očích vzhůru nohama, je dotyčná osoba Aswang. Také se říká, že v blízkosti tohoto monstra se má ropa začít vařit a vyvěrat ze země. Dalším znakem jsou oči podlité krví, protože Aswang nezná spánek a vše podřídí svému nočnímu lovu. Filipínský upír hledá potravu výhradně na vzdálených místech, je zranitelný hlavně během dne, protože východem slunce ztrácí svou nadlidskou sílu. Když se lidé dozvědí o Aswangově identitě, jsou cíleně lovení a brutálně zabíjeni. Mnoho lidí věří, že pokud se upír ožení s člověkem, ten se po svatební noci stane stejně krvelačnou bestií. Aswangové se mohou reprodukovat pouze zřídka. Během lovu se zamilovaný pár rozděluje a pokračuje v samostatných směrech, protože démoni nemají rádi, když se o své jídlo musí dělit.
Aswang je bezpochyby jedno z nejděsivějších a nejpopulárnějších monster filipínského folklóru. Už od nepaměti se o tomto démonovi vyprávěly příběhy, psaly knihy, natáčely celovečerní filmy i naučné dokumenty. Bytost se například objevila v třetí sérii GRIMM či ve filmu Tiktik: The Aswang Chronicles z roku 2012. Jeden z prvních filmů s touto tématikou nesl název The Unearthing a vysloužil si v roce 1994 vlnu pozitivní kritiky. V zahraničních snímcích bohužel bývá podoba krvelačného démona mnohokrát chybně chápána a interpretována. Během návštěvy Filipín se tak vyhýbejte toulavým psům a temným bočním uličkám, tento vypočítavý démon totiž nekráčí nocí sám. Ale o tom až v příštím článku.
