James Wan opět dokazuje, že má řemeslo v malíčku.
The Conjuring 2 je pokračováním veleúspěšného hororu z roku 2013. Ten sklidil úspěch nejen u kritiky, ale i u diváků, když se stal nejvýdělečnějším hororovým filmem v historii. Studio za tyto impozantní výsledky může vděčit zejména Jamesi Wanovi, jednomu z nejosobitějších (nejen hororových) režisérů současnosti. Jeho rukopis je jasně čitelný a v kombinaci s mrazivým faktem, že múzou pro příběh byly skutečné události a inspiraci hledá u klasiků žánru, bylo hned jasné, že máme zaděláno na novou frančízu. Zda se Wanovi podařilo přeskočit nebo alespoň dosáhnout nastavené laťky, se dozvíte v následujících řádcích.
Příběh nejznámějších žijících démonologů, Eda a Lorraine Warrenových, nás tentokrát zavede do Londýna, konkrétně do části zvané Enfield. Pokud vám název tohoto místa přijde povědomý, možná jste už natrefili na články o nejlépe zdokumentovaném případu strašení v historii. V 70. letech šlo o velkou senzaci a případ na sebe upoutal pozornost médií a znalců v oboru. Nezainteresované strany byly většinou skeptické a rodinu, kterou "strašení" postihlo, označovali za senzacechtivou a prolhanou. Tímto aspektem se zabýval i samotný film. Divák je manželům Warrenovým znovu představen v momentě, kdy jsou v televizi konfrontováni vědcem, který je a jim podobné označuje za lháře. Téma skepticismu se nese celým snímkem a v jistých částech doslova vyzývá obecenstvo, aby situaci vyhodnotilo a utvořilo si vlastní názor.
V úvodních minutách je nám také představena rodina Hodgesových, sestávající ze svobodné matky a jejích čtyř dětí. Perfektně navozená atmosféra 70. let nás vtáhne do děje, kde můžeme začít poznávat Janet (Madison Wolfe) a její starší sestru Margaret (Lauren Esposito), koktavého Billyho a jeho staršího bratra Johnnyho. Efektivním přeletem kamery po jednotlivých pokojích domu, působícím dojmem nepřerušovaného záběru, se dozvíme, kde se bude teror odehrávat. Něco podobného jsme viděli už v jednotce s rodinkou Perronových, avšak stále to funguje a mám dojem, že obdobná "představovačka" se stane charakteristickou pro tuto sérii. Do tohoto momentu ani nemáme pocit, že se díváme na horor. Stihli jsme se setkat se starými známými, seznámit s novými postavami a teror může začít.
Scénáristé po boku s režisérem pochopili klíčovou věc - chcete-li diváka přimět bát se, musíte si k postavám vytvořit vztah. Nemohou to být jen tupé nástroje v rukou loutkářů, musí mít city, musí mít co ztratit a hlavně jim jejich výkon musí divák uvěřit. Všechny zmíněné složky jsou ve snímku přítomny u každé jedné z postav. Chemie mezi Farmigou a Wilsonem je úžasná a pokud byste mi řekli, že jsou manželi i v reálném životě, možná bych vám to i uvěřil. V době řešení Enfieldského případu Lorraine prochází krizí způsobenou vizemi a strachem o svého manžela. Tato dějová linka má hodně co do činění s jejich londýnskou investigativní činností a dodává příběhu osobní element.
Celý film se ale mohl snadno zhroutit, kdyby mladá vedoucí herečka ztvárňující Janet neunesla břemeno své role. Po zhlédnutí mohu říci, že obsazením Madison Wolfe castingoví režiséři udeřili hřebík do hlavičky. Výkon dívky je strhující a v momentech posednutí děsivý. Velmi dobré obsazení herci do úkolů sourozenců Janet. Vyniká zejména Janetina starší sestra Margaret, se kterou sdílí pokoj. V té pramení zdroj celého zla. Sesterský vztah je díky jejich společným zážitkům vykreslený velmi pěkně a oběma postavám věříte, že na sebe chtějí dávat pozor a starat se jedna o druhou. Esenciální částí hororu jsou samozřejmě strašidelné scény. Garantuji vám, že ani o ty není divák připraven. Kromě úvodních dvaceti minut a pozvolných momentů uprostřed filmu jsem byl celou dobu v napětí. Mnohokrát jsem byl zabořený do sedačky a doslova nedýchal, jen abych se vzápětí nechal vylekat. Scény jsou budovány velmi pečlivě a nedočkáte se levných lekaček typu "teď zvýšíme hlasitost, aby se obecenstvo vylekalo". I přesto, že je ve filmu množství "jump scares", nejsou převedeny jednoduše. Právě naopak, ani jedné z nich nechybí finesa.
Slabou stránkou je kolísání tempa. Je to citelné zejména v jádru směrem k třetí třetině. Děj se sice nevleče, ale pár scén je ve filmu jakoby navíc, v důsledku čehož je možné začít pociťovat délku stopáže. Po pomalejších momentech přišlo vyvrcholení příliš narychlo. Zejména vyústění toho, o co nadpřirozené entitě opravdu jde a co samotná entita opravdu je, bylo velmi náhle. Nepůsobilo přirozeně a nezapadalo to do konstrukce příběhu. Také jsem do určitého momentu opravdu věřil, že děj filmu věrně kopíruje události, které mu byly předlohou. Použití jistého "monstra" (The Crooked Man) mě z příběhu na pár momentů opravdu vytrhlo a připomnělo mi, že se opravdu dívám pouze na fikci.
Kromě pár výše uvedených negativ jsem z kina odcházel opravdu spokojený. Nejenže jsem se po dlouhém čase necítil po hororu oklamán levnými triky, ale dokonce jsem raději ještě v potřebě strávit svůj zážitek vytáhl kamaráda ven na pivo, abych nebyl doma sám. V nedávném rozhovoru se scénáristé snímku vyjádřili, že práce na pokračování již začaly. Pokud si dokáží udržet nastavenou kvalitu, tak říkám "Bring it on!". 8/10
