Pokud toužíš být módním návrhářem, okopírovaný design ti může udělat více škody, než užitku.
Kopírovat outfity známých celebrit od hlavy k patě může být pořádné faux-pas ale protože všichni jsme jen lidé, je téměř nemožné ignorovat vliv okolního světa. Jinými slovy, každý z nás má určitý zdroj inspirace, se kterým se ztotožňuje a pomáhá nám vyjádřit svou osobnost. Hranice mezi zdravou inspirací a čistým kopírováním jsou však téměř neviditelné, což otevírá prostor pro novodobou vlnu módních copycats. Pokud přímo okopíruješ logo určité značky a použiješ ho na svůj produkt, poputuješ rovnou před soud, ale pokud se inspiruješ střihem, estetikou, barvami a v jistém směru i provedením daného kousku oblečení a vytvoříš tak jeho imitaci, v podstatě konáš zcela legálně. Móda je dnes zejména o značkách a celkovém vzhledu, ale protože smyslem oblečení je zakrýt nahotu, módní design slouží v první řadě na praktické účely, a tak není téměř vůbec chráněn autorským zákonem.
Hlavním smyslem podobného zařazení módy ve světě paragrafů je zejména to, aby se některé ze základních prvků oděvu (jako košile, tričko, sukně, límec, kapuce nebo podpatek) nestali vlastnictvím vybraných návrhářů a sloužily tak celému lidstvu. V módě už bylo totiž vše řečeno a většina nových střihů šatů tak ani nedisponuje dostatečným množstvím originality, která by jim zajistila ochranu autorským právem. Zákon je zde tedy od toho, aby dal návrhářům možnost budovat svou kariéru a zároveň dovolil lidem volně upravovat jejich kousky bez strachu ze soudů nebo porušení autorských práv. V opačném případě by ses totiž např. mohl dostat do vězení za ustřižené jeansy nebo za to, že sis bez dovolení návrháře počmáral své (jeho) tenisky. Zejména high fashion má však od funkčního využití často daleko a některé z výtvorů renomovaných módních domů vypadají více jako umění. Návrháři tak přece jen nejsou zákonem zcela odstavení na vedlejší kolej a své dílo mohou chránit několika způsoby.
A – Patenty ©
Jak jsme zmínili již v úvodu, střih bundy, košile nebo kalhot nelze chránit autorským právem, protože samotný kus oděvu již existoval dávno předtím. Pokud se ti však podaří vymyslet dosud neviděný druh oblečení nebo dokážeš přidat něčemu novou funkci a využití, můžeš požádat o patent.
Google denim ze spolupráce s Levi's, který má v látce zapletená elektricky vodivá vlákna, a tak můžeš přes bundu ovládat například svůj smartphone. Do prodeje by se měly první prototypy dostat začátkem roku 2017, ale Google si z bezpečnostních důvodů musel patenty vyřešit ještě předtím
Stejně tak mohou být patentovány i charakteristické prvky oděvu, které jsou samostatně rozeznatelné a slouží pro dekorativní účely. Např. opasek Versace je funkční kus oděvu, ale jeho přezka je vyrobena z drahých kovů, plní funkci šperku, její design je rozeznatelný i bez pásku, a tak může být patentovaný.
B - Trademark™ (obchodní značka)
Pokud vlastníš módní značku, její název a logo je téměř úplně chráněno zákonem. Přesto bychom však našli tisíce fake výrobců, kteří prodávají produkty pod jménem známé značky - přitom zcela nelegálně. Trademark ve zkratce chrání zákazníky před tím, aby je falešný prodejce přesvědčil, že kupují určitou značku, i když tomu tak není. Jeho cílem není chránit design, ale samotnou značku. V reálném světě jde o jednu z nejlépe fungujících ochran, na které si zakládá většina brandů.
Monogram Louis Vuitton, kterým se můžeš inspirovat, ale ve stejné podobě jej použít nemůžeš
V případě, že se určitý design stane populární a lidé si ho spojují jen s jedním (původním) výrobcem, může být tento design také chráněný obchodní značkou, např. shell toe špička adidas Originals Superstar
C – Látky a potisky
To, že oblečení má funkční roli je sice jedna věc, ale vzory, látky a motivy mohou existovat i samostatně, a tak jsou chráněny autorským právem. Pokud tedy vytvoříš originální motiv, látku nebo vzor, zákon tě chrání před tím, aby ho ostatní lidé kopírovali nebo prodávali bez tvého povolení. Někdy však stačí jen trocha úpravy a okopírovaný design se považuje za nový. To je také jedním z hlavních důvodů, proč vidí známí návrháři tolik imitací svých produktů po odhalení módní přehlídky. Pokud tedy nechceš, aby se tvůj motiv kopíroval na všechny strany, musíš si ho registrovat.
Kanyeho motiv k albu TLOP vypadá stejně jako motiv na tričku z Forever 21, ale protože obsah je jiný, podle zákonu jde o dvě díla
Nike i adidas přišel na trh se štrikovanými materiály (Flyknit / Primeknit) na teniskách zhruba ve stejnou dobu, ale protože jejich výrobní proces trval již od roku 2002 a patent na tenisky s jednodílným štrikovaným svrškem je ještě starší, nedá se určit, kdo koho kopíroval . Obě látky i technologie na jejich výrobu jsou však již dnes registrovány
Copycats
Loga, názvy nebo motivy jsou chráněny, ale pouhé kousky oblečení obecně získají trademark ochranu až po měsících reklamních kampaní a celosvětovém úspěchu. Požádat o patent sice mohou téměř okamžitě, ale ten by musel být v první řadě schválen (viz bod A), což může trvat i 24 měsíců. Tím se dostáváme k hlavnímu kameni úrazu všech návrhářů, kteří sice mohou chránit své návrhy, ale než by soud schválil zvláštní patenty na každý kus oděvu nebo samostatně existující doplňky, jejich kolekce by už dávno nebyla trendy. Módním copycats tak stačí jen jedna fotka z internetu a během pár hodin jsou schopni odeslat své imitace high fashion kousků ke konečnému zákazníkovi. Téměř stejně to funguje i v rámci fast fashion, která se stala matkou všech copycats a kolekce ze Zary, H&M, Forever 21, Manga nebo Nasty Gal tak v posledních letech obsahují téměř výhradně kousky inspirované luxusními návrháři. Nemohou sice použít jejich loga, design musí projít jemnou změnou, materiály jsou kvůli ceně zcela odlišné ale pokud namíchají správné barvy a přidají i špetku estetiky daného brandu, ve výsledku je na ně zákon příliš krátký.
Outfit ze Zary vypadá téměř nevinně, ale i bez nápisu Vetements pomáhá dotvořit jejich look modelka s krátkými vlasy nebo roztřepené jeansy
Gucci A/W15 x Mango
Padělky a fake značky jsou samozřejmě nelegální, ale protože módní piráti jsou většinou jen "malé ryby", ze zákonu strach nemají a původní značka je v záplavě padělků i tak na 99% nenajde. Jedním z podobných případů je tak i domácí playmate Zuzka Plačková, která již několik let používá motiv od značky Crooks & Castels a pravděpodobně čeká jen na to, kdy ho konečně bude moci prohlásit za svůj. 1000 krát opakovaná lež se nakonec stane pravdou a Zuzka tak už asi i sama uvěřila tomu, že je z ní módní návrhářka. Mikiny a tepláky s okopírovaným potiskem od jedné značky však očividně nestačily, a tak si půjčila i jejich logo medúzy se šátkem.
Logo na obrázku vpravo má ořízlý šátek z pochopitelných důvodů
Nebo máme věřit tomu, že u ní nakupoval i Puff Daddy?
Zuzka nemá problém kopírovat i logo Chanel
A neuniklo jí ani dění na domácí scéně. Se 4letým zpožděním se tak rozhodla napodobit značku Life is Porno (příspěvek na facebooku však mezitím vymazala)
Pro více informací ze světa módy sleduj Restyler
