Dokázal psychologický thriller od režiséra The Help s kvalitním hereckým obsazením zúročit svůj potenciál?
V momentě, kdy se začaly odvíjet závěrečné titulky Dívky ve vlaku a já jsem si uvědomil, že na mých bedrech nesu břemeno psaní této recenze, těžko jsem si povzdechl. Ne proto, že by se mi film nelíbil, ale popsat klady a zápory snímku je téměř nemožné bez vyzrazení klíčových dějových zvratů. Už z trailerů bylo jasné, že nás čeká "mystery" jízda, protože snad kromě čtenářů stejnojmenné knihy si málokdo z nás dokázal poskládat zápletku rozumně dohromady.
Příběh se skládá ze tří dějových linek jednotlivých aktérů, které mezi sebou již od úvodu interagují. V první řadě je nám představena Rachel (Emily Blunt), která den co den, každé ráno a každý večer jezdívala vlakem kolem domu, ve kterém kdysi bydlela. Bydlela tam se svým teď už ex-manželem Tomem (Justin Theroux), který ji opustil a do domu si přivedl svou někdejší milenku, teď už manželku Annu (Rebecca Ferguson), se kterou tam šťastně vychovává dítě. Tento fakt Rachel dohnal k alkoholismu a vězte, že cokoliv má dívka během filmu v lahvi, obsahuje procenta.
V jejich sousedství se usídlil mladý pár, který Rachel během svých cest pozorovala a vytvářela si o nich své fantazie. V její mysli zažívali Megan (Haley Bennett) a Scott (Luke Evans) dokonalou lásku. Zlom ale přišel v momentě, kdy Rachel zahlédla mladou ženu líbat se s jiným mužem na terase jejich perfektního domu. Ke svému bývalému obydlí se nechtěla přibližovat kvůli minulým činům v opilosti, ale tentokrát jí to nedalo a po pořádné dávce alkoholu nabrala kuráž a z vlaku vystoupila. V tutéž noc Megan zmizela. Druhá dějová osa se zabývá životem Toma a Anny, třetí se věnuje událostem v životě Megan, které předcházely jejímu zmizení. Jejich popisem bych vám už ale vyzradil hodně.
Od Gone Girl jsme tu neměli pořádný mysteriózní krimi thriller s áčkové produkce, proto jsem do filmu vkládal velké naděje. Emily Blunt nás v Sicariu přesvědčila, že není jen akční "badass" z Edge of Tomorrow. Více prostoru konečně dostává svůdná Haley Bennett, kterou jste nedávno mohli vidět v remaku Sedmi Statečných. Co mě těšilo ale nejvíc, byl fakt, že látku zpracovával Tate Taylor, který před pár lety natočil skvělé drama The Help. Vycházejíc ze solidního Get On Up, mohl s The Girl On The Train skórovat hattrick. Částečně se mu to i podařilo.
Od úvodních minut je cítit znepokojivá atmosféra. Jakoby něco nebylo v pořádku. Přispívá k tomu i výborně zvolená hudba, která není výrazná, navozuje však ty správné pocity. Úspěšně se vžívá do role dívky ve vlaku a její rozhozené psychiky. Skleněný pohled Emily Blunt prozrazuje smutek, který hlavní postava prožívá, avšak až když ji slyšíme poprvé promluvit, je nám jasné, že přežít jí pomáhá alkohol. Problém je, že stejný pohled sledujeme po celou dobu trvání filmu.
Někde jsem zaslechl, že říjnovým datem premiéry si chtělo studio zajistit, aby byla herečka zvažována na nominaci na zlatou sošku, na to však v roli předvedla žalostně malý rozsah. Neviním za to ji, ale scénář, který neposkytl postavě Rachel pouť, na níž by se její charakter mohl vyvinout tím či oním směrem. Během prvotních dvou aktů jsem nepociťoval důvod fandit jí v tom, čeho chce dosáhnout a byla mi vyloženě nesympatická. Totéž se dá prakticky říci o všech postavách, z nichž každá si nese nějaké břemeno z minulosti, kvůli kterému má divák problém s některou z nich se vůbec ztotožnit nebo dokonce podporovat ji při dosažení jejího cíle.
Snímek skáče v čase do minulosti a ve většině případů se režisérovi daří udržet pomyslnou nit příběhu souvislou. V některých momentech se však vyskytne scéna, která je vytržená z kontextu, jasně nepatří do období, které momentálně sledujeme a osobně jsem tápal nad smyslem takových scén i po jejich dalším vysvětlení. Často je na režii cítit snaha stylově se přiblížit Davidu Fincherovi a jeho Gone Girl, ale mám pocit, že Taylor si ukrojil velké sousto, které nebyl schopen strávit. Odvedl sice dobrou práci tím, že nás úspěšně vedl příběhem, který jsme pozorovali očima postav a z jeho událostí jsme byli stejně zmateni jako ony samy. Nicméně budování k závěrečnému finále, kdy do sebe celá skládačka zapadne, trvá příliš dlouho a každá minuta začíná ubíhat o něco pomaleji.
Jakmile film vkročil do třetího, závěrečného aktu, opět si získal mou pozornost. Úvodní napětí, které se postupem času vytratilo a zůstal pouze nepříjemný pocit, bylo zpět. Osobně mě rozuzlení v dobrém slova smyslu překvapilo a užíval jsem si každý moment odehrávající se přede mnou. Až závěrečné titulky mě vrátily do reality, kdy jsem začal přemýšlet, nakolik se mi to, co jsem právě zhlédl, líbilo.
Určitě jde o nadprůměrný snímek a pokud zajdete do kina, neuděláte chybu. Neočekávejte však druhou Gone Girl. Charakterizace postav a celkově práce s nimi je dost mělká. Konstantně jsem měl pocit, že existují pouze na plátně a pouze za účelem vyprávění příběhu a ne jako reálné osoby. Komplikovaný děj a skládání puzzle z větší části fungují, nicméně i zde se najdou místa, kde to skřípe. Možná kdyby se film méně zabýval vykreslováním Rachel jako opovrženíhodné lidské bytosti a ve střižně by si pohráli s délkou stopáže, snímek mohl nasadit svižnější tempo. Takto ji však zachraňuje závěr, díky němuž si u mě Dívka ve vlaku vysloužila 6.5/10.
