Pomocí kryospánku dokážeme oddálit smrt.
Postavena je na tom Futurama a přišlo s tím i několik filmů. K zmrazování lidí jsme stále blíž, i když je samotná podstata stále nevyřešená. Přeskočit několik let se sice na první pohled zdá jako intenzivní a lákavé dobrodružství, po krátkém zamyšlení se proti tomu staví všechny morální, a u někoho i náboženské důvody. Pojďme se podívat na to, jak se stát součástí vzrušujícího experimentu hazardujícího se životem, o němž vlastně nebudeš mít ani ponětí.
Kryonika je věda zabývající se uchováváním lidských těl pomocí chladu. Dnešní vize zmrazování lidských těl je asi taková: Většinou lidé, kteří se nechají zmrazit, jsou vážně nemocní. Obvykle jde o nemoc typu rakovina, u níž když přijde poslední minuta a člověk zemře, tak se ještě dá uměle oživit (akorát je to prudce nelidské). Tomuto se říká stav před termodynamickou smrtí. Termodynamická smrt je pomyslný okamžik, kdy se vyrovnají hodnoty tepla, kterými na sebe působí lidské tělo a prostředí. Pokud, podle kryonika, tělo v takovém stavu zamrazíme a někdy později ho rozmrazíme, bude jej možné znovu oživit - jako kdybychom přeskočili všechny ty roky zamrazení. Přesně tak funguje celé zmrazování - člověk si někde klidně umře, naběhne tam daná firma, napojí ho na kyslík, hodí ho do ledu a odveze k sobě.
Toto má však čtyři velké problémy, z toho řešení má zatím jen jeden. První zní, jak zamrazit lidské tělo tak, aby nedošlo k jeho poškození? V buňkách je samozřejmě voda, a ta když se přemění na led, svůj objem zvětší. Doktoři ji tedy vymění za něco, čemu se říká kryoprotektant a nic nezkazíš, pokud si to představíš jako nemrznoucí směs do auta. Pak tělo zchladí pomocí suchého ledu (= oxid uhličitý, který je tak studený, až je tuhý) na teplotu -130°C a na závěr vhodí do nádrže s tekutým dusíkem (vtipná část tohoto je, že i když má dusík asi -195°C, vře. Pohybujeme se ve velmi nízkých teplotách, dějí se divné věci). Celý tento proces se nazývá vitrifikace a něco podobného dělají i někteří potenciální budoucí rodiče se svými spermiemi, vajíčky a embryi. Jak by ses cítil, kdyby ti otec řekl, že jsi byl před narozením dva měsíce zmrazen?
O něco méně vyřešeny jsou zbývající problémy. Jak rozmrazit člověka tak, aby přežil? To se při současném stavu vědy nedá. Co z toho celého? Dosud jsme tu totiž vůbec nezmínili, proč se vůbec lidé nechávají zmrazit. Člověk, který má pocit, že neprožil plnohodnotný život, ale blíží se jeho konec kvůli nevyléčitelné nemoci, se může nechat zamrazit v naději, že někdy v budoucnu možná bude existovat řešení na jeho problém. A také na to, jak ho rozmrazit. Jak prožít druhý život se stejným vědomím? To je asi ta nejpodstatnější otázka. Pokud bych si neuvědomoval předcházející život, v podstatě jsem mohl rovnou zemřít. Zde se však dá najít řešení - týmy vědců pracují na nahrávání mozků do počítače či specifickém zmrazování jen určitých částí těla.
Na první pohled se může zdát, že to nemá špatné stránky, vždyť i tak bych zemřel, tak možná budu žít v budoucnosti. Dělají to dokonce tři firmy (celkem asi 450 pacientů), jejich služby se pohybují do 54 milionů korun, a to za šanci na druhý život není až tak zlé. Experti však už stihli poukázat na několik problémů. Pacient může být v budoucnu dezorientovaný, může zešílet. Druhá skupina tvrzení hovoří o zdravotních důsledcích - co když zmrazování nenávratně ničí nějakou část lidského těla? Bohužel, toto nemáme jak ověřit. Nikdo se zatím nenabídl zmrazit se a rozmrazit pro účel vědy. Třetím problémem je, že se kryospánkem můžeš začít zabývat až po legální smrti, čili když tvé srdce přestane bít. Předtím však můžeš být nemocí zcela připraven o zdravé vědomí, a přijít třeba i k velkému úrazu. V takovém stavu bys možná svůj druhý život žít nechtěl, ale to si už uvědomit nedokážeš, smlouva už je dávno podepsána.
Vývoj počtu lidí v kryospánku v jedné ze společností.
Pokud tě tedy trápí nějaká nemoc, či jen štve současný svět, možná právě kryospánek na několik stovek let může být odpovědí. Mimochodem, pokud se pak opravdu někdo vzbudí, může se pochlubit, že doslova přežil smrt, protože všechny funkce v těle byly zastaveny a i legálně je považován za mrtvého. Pro tento krok se nedávno rozhodla i 14leté britské dívka. Takto zněl dojemný dopis soudci, který měl rozhodnout o jejím osudu:
„Je mi teprve čtrnáct let a sice nechci zemřít, ale vím, že mě to čeká. Myslím, že kryoprezervace mi poskytuje šanci být oživena a zdravá, byť o stovky let později. Nechci být pohřbena v zemi. Chci žít déle a doufám, že v budoucnosti bude objeven lék na mou rakovinu a pomůže mi, když mě oživí. Chci dostat takovou šanci. To je mé přání.“
Oba rodiče byli také za, i když byly nejprve skeptičtí. V mnoha zemích je kryoprezervace zakázána. Co si myslíš ty? Je správné, aby se člověk mohl hazardem se životem zachránit před smrtí a svést boj s ní při probouzení? Celé téma je skvělým podnětem na diskuse, a tak se na tvůj názor těšíme v komentářích.
