Odtajněné dokumenty ukazují, jak Moskva nakládala s výzkumem dopadů radioaktivního výbuchu.
Atomová energie byla a stále je velmi efektivní, ale nese s sebou několik výrazných rizik, což již několik světových zemí přimělo přejít z jaderné energie na jiné druhy a zbavit své území i samotných elektráren. Pokud se pak na jednotlivá rizika nebraly dostatečné ohledy, atomová energie mohla způsobit a konec konců i způsobila několik obrovských incidentů. Nejhorší jaderné havárii v historii naší planety se 26. dubna roku 1986 stal výbuch v černobylské atomové elektrárně. Dodnes ho v rozsahu uniklé radiace a dlouhodobých efektů na okolí žádná havárie nepřekonala, jenže nedávno zveřejněná tajná dokumentace z dob Sovětského svazu ukazuje, že v jedné kategorii by se našla katastrofa, která Černobyl nejenže překonala, ale doslova ho svým rozsahem sfoukla.
Semipalatinsk nuclear test site in Kazakhstan - Stalker... pic.twitter.com/S3XRqHqWe0
— Nicholas F Arthurell (@NickArthurell) 22. března 2017
Sověti byli experti na zakrývání toho, co se ve skutečnosti stalo. Při samotné černobylské havárii trvale zodpovědným velitelům z Moskvy celý jeden den, než vydali rozkaz k evakuaci města Pripjať a snaha vše ututlat a zakrýt se objevila a nakonec i byla částečně úspěšná už v roce 1956. Na severovýchodě Kazachstánu se nacházela oblast Semipalatinsk, kde začátkem druhé poloviny 20. století Sověti otestovali 456 atomových bomb, ať už ve vzduchu nebo v podzemí, a způsobili obrovské škody nejen místní přírodě a prostředí, ale zejména obyvatelům. Množství informací o jaderných testech už dlouhá léta, zejména od pádu Sovětského svazu, známe, ale až nyní jsme se dostali k tajným dokumentům podrobně popisujícím to, jak probíhal jeden z osudných testů v srpnu v roce 1956 a co se v oblasti dělo po něm.
Centrem testování jaderných zbraní se stalo místo nacházející se jen necelých 200 kilometrů od tehdejšího města Usť-Kamenogorsk, kde v té době žily desetitisíce lidí, kteří neměli žádné bližší poznatky o tom, jaké potenciálně smrtelné testy nedaleko nich Sověti zkoušejí. Sověti potřebovali zjistit, jaké dopady bude mít ozáření po výbuchu atomové bomby nejen na infrastrukturu, ale samozřejmě i na lidi, a tak se obyvatelé v této oblasti nevědomky stali živými testovacími subjekty jedné z nejničivějších sil na naší planetě. Do oblasti výbuchu se měsíc po samotném testu, čili v září roku 1956, vydalo z Moskvy několik expedic, aby na vlastní kůži prozkoumali, co radioaktivita u lidí způsobila. Už po příchodu a změření úrovně radioaktivity zjistili, že její míra i po měsíci od výbuchu přibližně 100násobně překračuje povolené hodnoty. Po analýze několika případů ve městě Usť-Kamenogorsk směřovaly kroky výzkumníků do dalších vesniček, kde ve stolici místních obyvatel našli vysoké hodnoty radioaktivity a u vícero z nich se projevily příznaky akutní nemoci z ozáření.
Právě v této kategorii atomové peklo v Kazachstánu daleko překračuje katastrofu v Černobylu, protože po testu v srpnu roku 1956 mělo být ukvapeně hospitalizováno 638 lidí s vážnou nemocí z ozáření, zatímco v Černobylu to bylo jen 134 případů. Okamžitý dopad na obyvatele byl tedy čtyřnásobně horší než při černobylské havárii a testy v oblasti pokračovaly už před rokem 1956 a po něm, takže místní obyvatelé prostě neměli možnost vydechnout si od jaderného rizika. Ve zprávě se nacházejí také údaje o tom, jak rychle a daleko postupoval radioaktivní mrak z výbuchu a nakonec Sověti v oblasti zřídili i speciální kliniku, která nakonec identifikovala příznaky radioaktivního ozáření u více než 100 tisíc lidí a hrozný na tom byl i fakt, že Moskva se to před světem snažila utajit názvem kliniky poukazujícím na výzkum zaměřený na boj proti nemoci s názvem brucelóza. Pokud by se tedy někdo podíval na její název, nečekal by, že místní lékaři pozorují u svých pacientů nejprve hrůzné příznaky nemoci z radioaktivního ozáření. Moskevští výzkumníci nakonec měli kuráž k tomu, aby do svých závěrečných zpráv napsali i věci, že mnohé symptomy u místních obyvatel nemusely být přímo způsobeno výbuchem atomové bomby, ale jejich důvodem měla být například špatná hygiena.
Naštěstí, kazašský region zažil svůj poslední atmosférický atomový test v roce 1963, což však neznamenalo, že by se byl svět dozvěděl o tom, jak moc na všechny sovětské pokusy lidé doplatili. Už v našem starším článku ses mohl dozvědět o tom, co se dělo s budoucími dětmi a jaké anomálie se tam dodnes v menší míře objevují, i když většina oblasti je již vyčištěna a bezpečná pro život.
