Stane se z Toma Hollanda Spider-Man pro novou generaci, nebo si budeme muset počkat na další reboot?
„Do třetice všeho dobrého“, jak se říká. Toto si zřejmě opakovali v předsednictvu Sony, když se rozhodli spojit síly s Marvelem. Přestože The Amazing Spider-Man 2 vydělal slušné prachy, se ziskovostí to už tak růžové nebylo, a tak se studio (opět) rozhodlo zakopat své rozjeté wannabe univerzum pod zem po špatných ohlasech z řad kritiků a fanoušků. Důsledkem tisícestránkových kontraktů je, že do kin přichází již třetí verze Petra Parkera za 15 (!) let. Podaří se Tomu Hollandovi setrvat v modro-červených elasticích déle než jeho předchůdcům? Homecoming by mohl být indikací, že ano. I když ne všechno je tak nablýskané a třpytivé, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Parker je unesen z toho, že může pomáhat půlce Avengerů vedené Tonym Starkem při konfliktu v Civil War. První minuty filmu tedy patří jeho videodeníčku, který si nahrává na telefon. Tato pasáž má za úkol připravit diváky na odlehčený tón, což se jí podle mého názoru podařilo velmi dobře. Úsměvné vnímání vážné situace z pohledu teenagera, návrat Happy Hogana v podání Jona Favreaua či spolupachatelství Tonyho Starka v lhaní tetě May navodí atmosféru teenagerských filmů á la Ferris Bueller's Day Off, na který Homecoming v jedné scéně i přímo odkazuje.
Takže Spidey je opravdu součástí MCU, to bychom měli z krku. Co s ním dál? Peter má ve filmu 16 let, ale on si chce hrát s velkými. Potřebuje proto dokázat, že na to má. Hlídkuje na ulicích Queensu, chodí do školy, kde lže, že má stáž u Tonyho Starka, jen aby se mohl vyhnout všem povinnostem a být Spider-Manem na 100 % ze svého volného času. Zasazení působí čerstvě a „male“ - konečně nejde o záchranu světa, velké bitvy a trikové scény. Děj je opravdu soustředěn na evoluci Petra Parkera z pavoučího chlapce na pavoučího muže. Přestože zde není ukázán celý příběh s pavoučím kousnutím a smrtí strýce Bena, určitým způsobem je Homecoming origin story.
Tom Holland se do své role ponořil. Ne že by scénář vyžadoval od postavy obrovský emocionální rozsah, ale ani v momentech, kdy byla vyžadována špetka kumštu, Tom nezklamal. Jeho gymnastická příprava a trénink s váhami přispěly k uvěřitelnosti postavy v kostýmu. Herecké schopnosti mě naopak přiměly věřit, že Peter je středoškolský nerd, kterého známe z komiksů a kreslených seriálů. Osobně preferuji Garfieldovu verzi postavy před Maguierovou (klidně mě ukřižujte), ale po krátkém cameo v Civil War a Homecoming mám pocit, že Holland si bude oblékat elasťáky velmi dlouho a už teď je mým nejoblíbenějším Spider-Manem.
Co se týče záporáka, musím zakřičet „Konečně!“. Opravdu potřebuje Marvel Sony k tomu, aby ze sebe dokázal vyplodit dobrého antagonistu, který nezastíní hlavního hrdinu? Adrian Toomes je v úvodu dobrý chlap, kterému se stane něco, co ho přinutí vydat se cestou zločinu. Příběh, jaký jsme zřejmě slyšeli už stokrát. Jsou to však motivace, komplexnost charakteru a hlavně Michael Keaton, co nás donutí se bát a zároveň s postavou do určité míry sympatizovat. Zbytek crew kolem Vulturea, včetně Shockera, byl spíše do počtu a plnil úlohu fackovacích panáků pro našeho hrdinu.
Zbytek obsazení si splnil svou roli také na výbornou, i když některé postavy mohly dostat více času. Už zmíněný Happy Hogan si ukrojit nejvíce času na plátně, což vůbec nebylo na škodu. Sympatický řidič a Starkův osobní asistent, jehož úkolem je dohlížet na Parkerovo počínání, nešetří sarkasmem a u jeho komentářů se nedalo neusmát. Po obsazení Donalda Glovera jsem doufal, že jeho úloha bude větší, ale marně. Slovní výměna mezi jeho postavou a Parkrem je totiž jeden z nejvtipnějších momentů filmu. Totéž se týká herečky/zpěvačky Zendayi. Nevěděl jsem, co čekat od jejího obsazení a zda sehraje nějakou větší roli. V pokračováních možná ano. V Homecoming se však objevila pouze párkrát, ale její uštěpačné poznámky padly vždy na úrodnou půdu.
A pak je tu Robert Downey Jr. Tony Stark je zábavný vždy a psaní o Robertově výkonu by bylo plýtváním slovy. Největším negativem filmu však podle mého názoru všudypřítomnost Iron Mana. Nechápejte mě špatně, na plátně se zjeví pouze párkrát, ale jeho činy do značné míry ovlivňují směřování děje, což jsem od prvního snímku se Spider-Manem v hlavní roli opravdu nechtěl. High-tech kostým, který si odbyl premiéru v Civil War, je ve své podstatě downgradovaným kostým Iron Mana se spoustou vychytávek, o kterých fanoušci předlohy netušili. Mnozí budou argumentovat kostýmem známým jako Iron Spider, který byl Spider-Manovi v komiksech darovaný také Tonym Starkem během Civil War. Peter Parker si však ten kostým v té době už stihl zasloužit v celé řadě bitev, kterých se zúčastnil po boku Avengers. Osobně jsem zklamaný z toho, že se s kostýmem nedrželi trochu více při zemi, i když samozřejmě v rámci příběhu to dává smysl.
Další negativum je něco, co sdílejí všechny filmy MCU - nedostatek napětí. Marvel prostě hraje na jistotu. Příběh je zajímavý, ale trošku šablonovitý a až na jeden docela zajímavý zvrat na konci opravdu nepřekvapí. Přesně tak, aby zapadal do jednoho velkého vzorce Marvel Cinematic Universe. O našeho hrdinu se opravdu nemáte proč bát, protože vystoupení Spider-Mana v Infinity War a v pokračování Homecoming je už dávno potvrzeno. Nebojíte se ani o vedlejší postavy, protože v první řadě nemáte proč a zadruhé jste si k nim nestihli vybudovat vztah. V tomto má DC opravdu navrch. Závěr Batman v. Superman či Wonder Woman ukázal, že studio se nebojí obětovat některou z postav, pokud to má pro příběh smysl.
Celkově vzato, Spider-Man: Homecoming je povedená epizoda v seriálu MCU. Výrazné zápory se hledají těžko. Kromě výše zmíněné šablonovitosti a nedostatku emocionální investovanosti je tu ještě slabounký soundtrack z pera Michaela Giacchina, který kromě starého známého spider-manovského tématu nemá opravdu co nabídnout. Marvel tak nadále dokazuje, že i kdyby se o soundtrack měl postarat Hans Zimmer, jejich objednávka by stále zněla na nevýraznou hudbu sotva podkreslujícím dění na plátně.
Tyto malé nedostatky ubližují téměř řemeslně bezchybné fasádě. „Komornější“ příběh je v tomto případě pozitivem a dává tak vyniknout postavám, se kterými se nepochybně v budoucnu ještě setkáme. Navzdory všem pozitivům je Homecoming až třetím nejlepším filmem o Spider-Manovi, přičemž první dvě příčky si s přehledem drží Raimiho první dva filmy a já nemůžu jít s hodnocením výše než 7/10.
