I po desítkách let je stále co objevovat. Bohužel.
Píše se rok 1942. Nedaleko polského města na jihovýchodě země s názvem Sobibor už jistý čas stojí místo, kde by nikdo nechtěl skončit. Jde o vyhlazovací tábor Sobibor, kde se celé dny velmi těžce pracuje, až nelidsky. Na rozloze 58 hektarů tvrdě dřou vězňové polské i židovské příslušnosti. Vše funguje pod nacistickým dohledem. Místo hrůzy se rozprostíralo na bažinatém terénu zakrytém okolními stromy. Postupem času sem začali němečtí vojáci svážet i další skupiny lidí určených na těžkou práci zakončenou smrtí buď zastřelením nebo únavou či bolestí. To je jen maličký popis místa, které kdysi na polském území reálně fungovalo.
Bohužel, jeho pozůstatky se dnes nacházejí ve stínu „větších bratrů“ jako například Auschwitz-Birkenau a podobně. Momentálně se však právě zde, v Sobiboru, podařilo odhalit polsko-izraelské skupině archeologů další pozůstatky po děsivém období. Když nacisté vycítili, že je špatně, začali zahlazovat stopy. Pravda však koneckonců vyšla na povrch a dnes se doplnil obraz. Zjistili, že němečtí vojáci tábor pálili a následně hroby zalévali betonem. Mimo jiné vykopali i zámky a klíče, kterými drželi vězně v celách a také předměty po nich.
Nechyběly ani kosti mrtvých.
