„Never get high on your own supply.“
Denně klikáme, scrollujeme, postujeme nebo třeba streamujeme i několik hodin denně. Kvůli svým malým chytrým drahým zařízením se utápíme v nekonečnu nicneříkajících příspěvků a komentářů, které nás častěji spíše rozzlobí, než potěší. S každým dalším zveřejněným selfiečkem očekáváme doslova přílivy zvednutých palců a srdíček. O to více pak upadáme do depresí, pokud se tam tyto kouzelné palce a srdíčka u obrázku neobjeví.
Současná situace v říši sociální médiích a online světa zdá se být naprosto nezpomalitelná. Smartphony už dnes postupně přirůstají k ruce i dětem předškolního věku a my se tak pomalu, ale jistě stáváme prvními předchůdci kyborgů. Na jednu stranu hromadné zjednodušení práce, na straně druhé nebezpečí v podobě odcizení a digitální demence. Lidstvo moderních kultur dospělo ke kolektivní závislosti, která nám stejně jako ty nejtvrdší drogy bude ničit životy.
Alespoň tímto způsobem bychom měli uvažovat, pokud snad máme ještě šanci to nějak změnit. Ironií osudu tak možná zůstává fakt, že vážnost situace nyní pochopili také samotní vývojáři takových online gigantů, jako je Twitter, Google i Facebook. Tedy lidé, kteří za vznikem a atraktivitou lajků, srdíček, selfieček a potřebou neustálé kontroly sociálních sítí stojí.
Nový trend mezi těmito zaměstnanci, který se vyznačuje postupným mizením z „onlajnu“ popisuje v zajímavém článku "Our minds can be hijacked': the tech insiders who fear a smartphone dystopia" v deníku The Guardian Paul Lewis. Čas, který trávíme kontaktem s naším smartphonem, je vážně alarmující. Dle nedávné studie jsme s ním v interakci průměrně 2 600x denně! Ačkoliv se už toto číslo zdá být neuvěřitelné, ti největší social media nadšenci dokáží tuto sumu ještě hravě zdvojnásobit.
Závislost, kterou trpí značná většina společnosti, bývá v této souvislosti opravdu často přirovnávána k závislosti na heroinu. Vývojáři z výše uvedených společností se tak pravděpodobně řídí známým heslem rapera Notorious B.I.G. Never get high on your own supply, tedy nikdy se nesjížděj vlastním zbožím.
Sami se tak postupně odpojují od aplikací jako Snapchat, Instagram, Twitter, své děti posílají do elitních škol, kde jsou iPhony, iPady, a dokonce i laptopy zakázané a chytré telefony uzamykají sami před sebou. Je tedy fascinující, že ti, kteří mají současný stav společnosti prakticky na svědomí, se snaží uniknout před vlastní „rukou zkázy“.
Konkrétním příkladem může být případ 44letého Justina Rosensteina. Ano, je to přesně ten muž, který stojí za vymyšlením snad té nejznámější a dnes už také nejmocnější ikonky na Facebooku – palce nahoru, neboli lajku. Proč nejmocnější asi není třeba vysvětlovat. Smutným faktem zůstává, že hodnota zdvižených palců dnes doslova drtí hodnotu mezilidského kontaktu. Ostatně sám Rosensteine trefně popisuje fenomén lajků jako „světlé ozvěny pseudo potěšení“.
Justinův laptop nyní funguje s blokací na takové stránky a aplikace jako Reddit nebo Snapchat. Svůj telefon si nechal dokonce zajistit tzv. rodičovskou ochranou, takže si nemůže stahovat žádné aplikace. Život se tedy snaží oprostit od sice lákavého, ale pouze vyumělkovaného pseudo světa a podotýká, že je nesmírně důležité, aby si to uvědomovali i druzí: „Jedním z důvodů, proč si myslím, abychom o tomto společně mluvili, je fakt, že jsme dost možná poslední generací, která si ještě pamatuje život předtím.“
A co vy? Berete svůj telefon do ruky jen v těch nejnutnějších případech, nebo nedáte na své sociální sítě dopustit?
