Dalších 365 dní za námi, ale svět stále není stoprocentně bezpečným místem. Ukažme si, kde to nejvíce vře.
Prosinec je krom jiného i měsícem bilancování. Hodnotí se končící rok, v našem případě 2017, a vycházejí předpovědi, analýzy a předpoklady na rok 2018. Podobná témata se vždy dobře čtou, protože člověk tak předem získává přehled, co čeká jeho i svět. Kategorií by se našlo hodně – od vesmíru přes technologie až po významné události. My nakoukneme do světa vojenství a konfliktů, o které, s nadhledem napsáno, bohužel nikdy není nouze. Ani rok 2017 nepatřil k periodě, kdy by se dalo říci, že situace ve světě byla klidná. Právě naopak. Mnoho roztržek začalo i skončilo, ale mnoho z nich si přesouvá své trvání i do 2018.
Severokorejská raketová krize
Pojďme geograficky od východu směrem na západ. KLDR, resp. Severní Korea, za uplynulé období zaplňovala titulky médií častěji než dříve. Režim vedený Kim Čong-unem už stihl provést 23 raketových testů, čímž znepokojil sousedy i západ. Během roku se stihla zaznamenat i neobvyklá seizmická aktivita, které se připisuje test silné bomby. Jižní Korea i další státy již nepochybují, že režim disponuje vodíkovou bombou. Jejich tvrzení potvrzuje několik testů. Web Arms Control Association uvádí, že KLDR aktuálně disponuje materiálem na výrobu 10 až 16 nukleárních zbraní. Pokud se jim podaří vyrobit zbraně hromadného ničení a rakety (např. Taepodong-2, 80tunová raketa schopná zasáhnout cíl na vzdálenost 6 700 kilometrů) schopné je nést, půjde o nebezpečnou situaci.
Soupeření o důležité moře mezi Čínou a Japonskem
Východočínské moře. Prostor o rozloze 836 000 km² způsobuje eskalaci napětí mezi dvěma velmocemi v regionu, Čínou a Japonskem. Konkrétním ohniskem sváru je skupina 8 skalnatých a neobydlených ostrovů. Souostroví Senkaku leží 370 kilometrů východně od čínského pobřeží. Od roku 1895 patřilo Japonsku, kromě krátké přestávky v důsledku 2. světové války, kdy ho spravovaly Spojené státy americké. Čína si však od sedmdesátých let minulého století snaží uplatnit svůj historický nárok na dané území, a tak dodnes dochází k nepříjemným tahanicím mezi oběma stranami. Jak všechno dopadne, těžko odhadnout. Je třeba i podotknout, že ve Východočínském moři se odhaduje přítomnost až 200 000 000 barelů ropy pod hladinou vody.
Vliv v strategickém moři
Pokud se přesuneme o kousek jižněji, narazíme na další problém. Velmi podobný problém je právě tam, konkrétně v Jihočínském moři, kde se bouří opět Čína, Filipíny a další země. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu sice rozhodl v neprospěch miliardové země, ale ta se rozhodnutí rozhodla ignorovat. Proč je kamenem úrazu právě dané moře? Představte si, že na jeho dně leží zásoby ropy v objemu 11 miliard barelů a ještě více plynu. Zároveň jde o strategické místo, protože za rok 2016 tudy loděmi putovalo zboží v hodnotě přes 3,37 trilionu amerických dolarů. Čína zachází v snahách tak daleko, že na mělkých místech buduje umělé ostrůvky, kam si umisťuje pomyslné „figurky“.
Neklidný Afghánistán
Problémová část světa pod úpatím Himálaje už sice nezaplňuje titulky novin tak intenzivně jako na začátku třetího tisíciletí, ale to neznamená, že se už nic neděje. Bombové útoky, střelba a strach jsou každodenní realitou, a proto v zemi stále zůstávají americké jednotky společně s vojáky NATO. Společně by mělo jít kolem 27 500 osob. O slovo se stále hlásí Taliban i Islámský stát a je v nedohlednu, kdy konečně zavládne klid.
Občanská válka v Sýrii
Od roku 2011 není v zemi uprostřed Blízkého východu čistý vzduch. Ještě horší než v Afghánistánu, momentálně jde o jeden z největších probíhajících konfliktů ve světě. Během svého trvání si vyžádal už desetitisíce obětí a ještě několikanásobně více uprchlíků (zhruba 5 300 000). A právě druhá zmíněná skupina způsobuje zase další problém, o kterém si napíšeme více později. Každopádně, v roztržce jsou zainteresované Spojené státy americké, Ruská federace, Turecko, Kurdové a další strany. Všechno je komplikované.
Rozvrácená Libye plná zmatku
Těžce postižená země si vytrpěla své v roce 2011 během arabského jara. Tehdy totiž došlo ke snaze o svržení Muammara al-Kaddáfího, nejmocnějšího muže Libye. Nepokoje pro něj dopadly neslavně, protože ho v říjnu chytili povstalci a následně zabili. Problémy se ale jeho zastřelením nevyřešily, ba ještě více narostly. Od roku 2014 o moc bojuje hned několik frakcí včetně vlády, povstalců, islamistů a dalších. Způsobený chaos také napomáhá uprchlíkům snažícím se dosáhnout evropské pobřeží právě odsud. Kdy se Libye dostane do životaschopného stavu, zatím není vůbec jasno.
Evropská uprchlická krize
Chaos a rozbroje na Blízkém východě a v Africe způsobily, že se celé masy obyvatel začaly hýbat. Triviálně migranty můžeme rozdělit do dvou skupin – na ekonomické a válečné. Jedni prchají před válkou, druzí zase za lepšími životními podmínkami. A právě dané skupiny lidí pořádně otřásly Evropou a Evropskou unií. Trauma z roku 2015 dosud neutichlo a jde stále o aktuální téma. Cesta do Evropy již není otevřená jako kdysi, lehké to není ani na moři. Za rok 2016 zemřelo ve vodách Středozemního moře 5 000 lidí. O azyl požádalo v Evropě 1 200 000 osob a až 51 % z nich mělo méně než 18 let. V budoucnu nelze vyloučit další exodus z důvodu klimatických změn. Očekává se ještě větší nápor. Konkrétní datum je ale sporné.
Migrantů však nepřijímá jen Evropa. Téměř 2 000 000 jich přijalo Turecko, 1 200 000 Libanon, 650 000 Jordán, Saudská Arábie 0 a tak dále. Výše zmíněné světové problémy však nejsou jediné. Stále vidíme hrozbu na východě Ukrajiny, teroristé z Boko Haram v Nigérii také neutichají. V ohrožení je taktéž Mali, Jižní Súdán, Somálsko, Středoafrická republika, Burundi, Kongo a další. Nesmíme zapomínat ani na válku v Jemenu, teroristické aktivity v Egyptě, izraelsko-palestinský konflikt a tak dále.
I navzdory všemu můžeme být rádi, že žijeme v klidné a bezpečné zemi. Miliony cizinců by se s námi hned vyměnily. Primárním zdrojem článku byl Global Conflict Tracker.
