- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Před 50 lety se dopustila rota Charlie jednoho z největších masakrů spáchaných americkou armádou.
V brzkých ranních hodinách, 16. března 1968, vstoupili vojáci americké roty Charlie do vietnamské vesnice My Lai, kterou měl kontrolovat Vietkong. Místo po zuby ozbrojených povstalců z Národní fronty osvobození Vietnamu však narazili na místo plné převážně žen, dětí a starších lidí, kteří si připravovali snídaní.
Vojáci místní seřadili do skupin a začali prohledávat jejich obydlí. Ačkoli v nich našli jen několik zbraní, poručík William Calley vydal příkaz vesničany postřílet. Rozpoutal tím největší masakr spáchaný americkými vojsky v průběhu války ve Vietnamu.
Samotná válka ve Vietnamu zuřila mezi lety 1955 a 1975. Konflikt se zakládal na snaze komunistického Severního Vietnamu ovládnout proamerický Jih. Po Korejské válce šlo o další výsledek probíhajícího napětí mezi Východem a Západem.
Tato zástupná válka nabrala významného obratu po vstupu amerických vojsk, která měla jednou provždy z jižního Vietnamu vyhnat prokomunistické síly. Jejich přítomnost však vyvolala mírové protesty po celých Spojených státech, které ještě eskalovaly z důvodu zabíjení vietnamských civilistů či používání ničivých chemických látek.
Masakru v My Lai předcházely těžké ztráty komunistické Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu (Vietkong). Ta byla z tohoto důvodu nucena ukončit otevřený konflikt a uchýlit se k zákeřné partyzánské válce. V té době byla navíc spuštěna Ofenzíva Tet vedená ze severního Vietnamu, jejímž cílem bylo vyvolat rozsáhlé povstání po celém jižním Vietnamu.
Morálka Američanů z toho důvodu utržila hned dvě rány. Nekončící útoky partyzánů, kteří je napadali v noci a chystali na ně v nepropustné džungli nejrůznější pasti, spojené s přímou ofenzívou, vedly k demoralizaci již tak zplundrované armády.
Vojska USA musela na spuštěnou ofenzívu reagovat, a tak zahájila protiúder nazvaný „Seek and Destroy“. Ten se týkal i poměrně nově vytvořené roty s názvem Charlie. Ta byla složena převážně z mladíků, kterým bylo pouhých 18 či 19 let.
Čerstvě zletilí mladí muži byli již v březnu 1968, tři měsíce po svém nasazení, vyčerpání a deprimovaní. Od svého příletu do země ztratili již více než 40 mužů. Bojovali zde o holé přežití. Pouhé dva dny před masakrem v My Lai byl při hlídkování zabit seržant George Cox.
Šlápl na minu nastraženou Vietkongem. Psychicky zdrcení členové roty Charlie si své zoufalství vybili zastřelením vietnamské ženy pracující na poli.
O dva dny později, 16. března 1968, vyrazila rota Charlie splnit svůj úkol, který spočíval v obsazení vesnice My Lai a jejím vyčištění od jednotek Vietkongu. Okolo osmé hodiny ráno byli vojáci po patnáctiminutové dělostřelecké přípravě vysazeni z vrtulníků.
Když dorazili do osídlené oblasti, nesetkali se s žádným odporem. Místo pouhého zajištění oblasti nařídil kapitán Ernest Medina nejprve 1. a 2. četě, aby zaútočily na vesnici. Třetí měla povraždit zbytek nepřátel. Velitel pěší čety William Calley poté přikázal spustit na civilisty palbu.
Ne všichni členové roty jeho rozkaz poslechli, avšak většina frustrovaných vojáků začala s agresivním výpadem. Do seřazených žen a dětí začali střílet, obydlí ničili granáty, své oběti mučili a některé dokonce před smrtí znásilnili.
Nejvýše postavený voják, kapitán Ernest Medina, šílenství nezastavil, naopak se ke svým mužům přidal. Matky bránily své děti vlastním tělem, ale byly nemilosrdně zabíjeny. Vojáci zapalovali obydlí, načež vojáci stříleli do civilistů, kteří z nich vybíhali. Mučení, hromadné znásilňování a vraždění trvalo více než dvě hodiny.
„Nesetkali jsme se s žádným odporem. Viděl jsem jen tři zadržené zbraně. Neměli jsme ani žádná zranění, bylo to jako v jakékoli jiné vietnamské vesnici – staříci, ženy a děti. Faktem je, že si nepamatuji, že bych viděl jediného ozbrojence Vietkongu v celé oblasti. Ani živého, ani mrtvého.“
– seržant Michael Bernhardt
Situaci nakonec zastavil až praporčík Hugh Thompson, pilot průzkumného vrtulníku. Ten zpozoroval postřílená těla civilistů v polích, na cestách i v ulicích. Když z obrázku pod sebou pochopil, která bije, snažil se sehnat pomoc pro raněné a následně s rotou pod ním spojit.
Pak ale v jednom momentu spatřil několik pěšáků, kteří se chystali zaútočit na skupinu civilistů. Rozhodl se tedy s vrtulníkem přistát přímo před nimi, načež palubnímu střelci rozkázal, aby nad jejich hlavami vypálil řadu varovných výstřelů. Naznačil jim tím, že pokud nepřestane, zahájí na ně palbu. Zastavil tak několikahodinové šílenství, které přežilo pouhých 11 civilistů.
„Létali jsme tam a zpátky... a netrvalo dlouho, než jsme si všimli tohoto ohromného počtu mrtvých všude pod námi. Všude, kam jsme se podívali, viděli jsme mrtvé. Byly to děti – dvouleté, tříleté, čtyřleté, pětileté, ženy a staří muži. Vůbec žádní muži schopní válečné povinnosti mezi nimi nebyli.“
– Hugh Thompson
Za masakr v My Lai zaplatilo životem 504 lidí. Mezi oběťmi bylo 182 žen, z nichž 17 bylo těhotných a 173 dětí, z nich 56 nemluvňat. Když se skandál dostal k důstojníkům, kteří měli rotu Charlie pod sebou, okamžitě se pokusili udělat vše pro to, aby se masakr takových rozměrů neprovalil.
Aby se informace dostaly na veřejnost, byla zapotřebí snaha jednoho muže – vojína Rona Ridenhoura, který na místě masakru sice nebyl, dostal se však k podrobné zprávě o událostech ve vesnici My Lai. Rozhodl se napsat dopis prezidentu Nixonovi, Pentagonu, několika kongresmenům a posléze i armádnímu velení.
Nedočkal se žádné odpovědi. Nakonec tedy informace poskytl investigativnímu reportérovi, Seymourovi Hershovi, který v listopadu 1969 události předchozího roku zveřejnil.
Novinový článek rozpoutal mezinárodní skandál. Americká administrativa už nemohla nic tutlat, a tak byl ustaven zvláštní investigativní tým, který měl události kolem masakru v My Lai rozklíčovat. Nakonec bylo ze snahy válečný zločin zamlčet obviněno 28 armádních činitelů.
Armáda nakonec soudila jen 14 mužů, včetně Calleyho a kapitána Ernesta Medina. Všichni kromě Calleyho byli zproštěni viny. Ten v rozsudku z roku 1971 za svůj rozkaz ke střelbě na civilisty dostal doživotní trest. Jeho trest byl ale později snížen na 20 let, poté na 10 a nakonec byl podmínečně propuštěn už v roce 1974.
Masakr v My Lai se stal obrazem nesmyslnosti válečného konfliktu. Fotografie, které následně proběhly médii, zapříčinily ještě větší nechuť Američanů vůči válce ve Vietnamu. Ta zuřila ještě dalších šest let, než se vojáci americké armády stáhli.
Vietkong posléze snadno rozdrtil poslední zbytky opozice, načež vznikla jednotná Vietnamská socialistická republika.
