John Bodkin Adams se zaměřoval zejména na starší vdovy, což mu finančně vynášelo skutečně nadstandardně.
Pro práci lékaře potřebujete v lidech vzbuzovat přirozený pocit důvěry. Avšak ne všichni lékaři se mohou pyšnit podobnou schopností, což je však nejhorší. Někteří mohou své postavení a autoritu vědomě zneužívat. Jeden takový podvodník byl i John Bodkin Adams, který patří mezi největší darebáky z lékařského prostředí. Často se označuje jako předchůdce Harolda Fredericka Shipmana, o kterém jsme vám přinesli článek už dříve.
Adamsův případ je dodnes velmi sporný kvůli skutečnosti, že lékař nebyl za své údajné činy nikdy uznán vinným z vraždy nebo z vraždy z nedbalosti. I desítky let po jeho smrti se tak názory na jeho vinu či nevinu liší a zatímco někteří v něm vidí jednoho z největších sériových vrahů v dějinách, jiní prostě věří, že zabíjení vykonával z dobré vůle ukončit lidské trápení a osvobodit své pacienty od nesnesitelné bolesti. Tak či onak, pod jeho rukama mělo zemřít až 160 pacientů.
Adams se narodil do hluboce věřící rodiny v Severním Irsku 1899. Jeho matka byla dokonce vyhlášena za nejsvětější ženu v Irsku. Jeho otec Samuel byl sice povoláním hodinář, ale vystupoval i jako kazatel v protestantské církvi. Když bylo mladému Adamsovi pouhých 15 let, otec zemřel na mrtvici a jako by to nestačilo, o 4 roky později zemřel i jeho mladší bratr William, který nezvládl španělskou chřipku. Ani rány osudu ho ale před studiem nezastavily, a tak se rozhodl jít v roce 1916 na Queen's University of Belfast, kde si vybral studium medicíny. I když nikdy nepatřil mezi vynikající studenty, dokonce by se dalo říci, že některé ročníky sotva prošel, nakonec se stal kvalifikovaným praktickým lékařem.
Svou praxi otevřel Dr. John Bodkin Adams počátkem 20. let minulého století v Eastborne, přímořském městě nedaleko Londýna. A sice nebyl znám pro své vynikající schopnosti a dovednosti, za to se však ve městě proslavil jako mimořádně uctivý a ochotný, zejména pokud šlo o starší pacienty. Ti se mu za mimořádně přívětivý přístup odvděčovali různými dary a cennostmi. Takový způsob ocenění jeho kvalit se mu velmi zalíbil, ale jeho hlad po penězích a majetku daleko převyšoval únosnou mez.
Odhaduje se, že mezi lety 1935–1956 záměrně usmrtil 163 pacientů, kterým podal smrtelnou dávku heroinu či morfinu. Kromě jejich smrti se měl však v mnoha případech obohatit o jejich majetky, když pacienty, zejména bohaté vdovy, ve stavu opojení naváděl na to, aby mu odkázaly jistou část majetku či hotovosti. Brzy se tak stal nejbohatším lékařem v Anglii.
Prvním případem takto usmrcené a zmanipulované ženy byla Matilda Whitton, starší finančně zajištěná vdova, jejíž zdravotní stav už nebyl nejlepší. Bylo tedy samozřejmostí, že pečlivý lékař Adams Matildu často navštěvoval. Za svůj zájem si zanedlouho vysloužil nové auto, kterým ho paní Whitton obdarovala. Znepokojivější však bylo, když změnila závěť a namísto vlastních dětí v ní uvedla Dr. Adamse. Tehdy zpozorněli i pracovníci hotelu, ve kterém stará dáma bydlela a svou pozornost soustředili na doktora Adamse. Po čase si všimli, že vždy po lékařově návštěvě je paní Whitton bez energie. Matilda nakonec zemřela v květnu 1935, přičemž Adamsovi zanechala všechen svůj majetek. Její děti poslední vůli své matky zpochybnily, avšak soud rozhodl v Adamsův prospěch.
Pochybnosti ohledně smrti Matildy Whitton zřejmě v roce 1939 zachránily starší pacientku jménem Agnes Pike. Jejím příbuzným se totiž nezamlouvaly Adamsovy léčebné praktiky, a tak si na pomoc přivolali i jiného lékaře. Přivolaný lékař nenašel žádnou nemoc ani jinou příčinu, proč by měla paní Pike dostávat takové množství barbiturátů a opiátů, jaké jí Adams předepisuje. Rodina tehdy souhlasila, aby její léčbu převzal druhý lékař. Po několika měsících bez Adamsovy péče byla téměř úplně zotavená. O podivuhodných léčebných praktikách doktora Adamse se již tehdy začalo mluvit po celém městě.
Po skončení války opět naplno pokračoval v získávání důvěry starších pacientek. Jednou z nich byla i Edith Alice Morrell, bohatá vdova, která částečně ochrnula poté, co utrpěla mozkovou příhodu. Aby jí Adams usnadnil nespavost, bolest a celkovou nepohodu, zásoboval ji koktejly heroinu a morfinu. Během své léčby udělala paní Morrellova několik závětí, v nichž Adamsovi odkázala jistou hotovost a pár kusů nábytku. V jiných bylo jeho jméno vynecháno. A přesto, že 3 měsíce před svou smrtí přidala paní Morrellová doložku, že Adams nedostane nic, i tak neodcházel naprázdno. Po její smrti, která měla být podle Morrella přirozená, si odnesl malé množství peněz, stříbrných příborů a Rolls Royce.
Případ, díky kterému si Adams vysloužil nechtěnou pozornost orgánů i médií, byla smrt Gertrude Hullet v roce 1956. Klevety tehdy hovořily o doktoru Adamsovi jako o „andělu smrti“, který zabíjí staré bohaté vdovy, aby je ušetřil trápení. Když se do celého případu vložili novináři a klepy místních obyvatel stále neutichaly, policie neměla jinou možnost, než ve věci jednat. Vyšetřování přivedlo policii až k případu Matyldy Whittonové, která byla již více než 20 let po smrti. Novináři se okamžitě zaměřili na osobu Dr. Adamse ve snaze zjistit o něm co nejvíce. Brzy se ukázalo, že John Bodkin Adams byl v průběhu let příjemcem ne desítek, ale stovek závětí. Pověsti začaly brzy hovořit o dalších mrtvých ženách z města, jejichž krev měl mít na rukou právě Dr. Adams.
Policie začala nakonec stavět vše na případu úmrtí Edith Morrell z roku 1950, jelikož tato událost se ukázala jako nejbohatší na různé důkazy. V roce 1956 policie Johna Bodkina Adamse zatkla za vraždu Edith Morrell. A přestože byl v očích mnoha médií už vinen, soudy měly na celou věc jiný názor a Dr. Adamse osvobodily. Ani to však novináře neodradilo od toho, aby ho až do konce jeho života v roce 1983 neustále sledovali. Trestu se tak Dr. Adams nikdy nedočkal.
V roce 2003 byly policejní záznamy o soudním procesu odhaleny a historička Pamela Cullen je použila ve své knize „The Stroy of Dr. Bodkin Adams“. Hlavním problémem tehdejšího vyšetřování bylo podle Cullena, že vyšetřovatelé v 50. letech ještě neznali problematiku sériového zabíjení, resp. motivace, která člověka vede k takovému druhu vražd. Mnozí psychologové dneška se však shodli na tom, že Adams byl pravděpodobně sociopat, přičemž jeho hlavním cílem nebylo samotné zabíjení, ale udělat ze svých pacientů závislé. Spis byl pro veřejnost na dalších 30 let uzavřen, takže opětovné nahlédnutí bude možné až v roce 2033.