V našich kinech se konečně objevil další spin-off přírůstek do světa předaleké galaxie. Oplatí se snímek Solo: A Star Wars Story vidět?
Han Solo v podání Harrisona Forda je bezpochyby jednou z nejoblíbenějších postav filmového světa Star Wars. Určitě jsem tedy nebyl jediný, kdo po oznámení spin-offu s mladším představitelem nepřekypoval nadšením.
No a aby toho nebylo málo, na tento projekt zavánějící zbytečností se postupem času začal nabalovat jeden problém za druhým. Odchod režisérů Phila Lorda a Chrise Millera, údajné problémy se scénářem či dokonce zprávy o Aldenu Ehrenreichovi, který prý po herecké stránce nebyl žádnou velkou výhrou.
Studio Disney však na režisérskou stoličku přitáhlo zkušeného Rona Howarda (podle nejnovějších informací natočil až 70 % filmu) a mně se po zveřejnění prvních ukázek začínal snímek o mladém Hánová překvapivě líbit.
A přestože jsem stále nebyl tak uchvácen, jak by se u značky Star Wars možná očekávalo, ta zvědavost mě už neopustila. Zejména po těch zahraničních reakcích, které hovořily o zábavném a svižném dobrodružství.
Pokud jste na tom byli před premiérou Solo: A Star Wars Story podobně jako já, mohu vás ujistit, že ohlasy kritiků v tomto případě opravdu nelhaly. Tedy alespoň většinou. K tomu se ale ještě dostanu níže.
Na začátek bych totiž rád podotkl, že se skutečně jedná o povedenou akční jízdu, které nechybí funkční humor ani pár vyloženě skvělých momentů (přepadení vlaku). Příběh se rozběhne poměrně rychle, diváka vhodí přímo do dění a pak už víceméně až do konce nezpomalí.
Návštěvník kina se tak postupně seznamuje s dalšími a dalšími postavami, cestuje s nimi předalekou galaxií, poznává nová zákoutí a odhaluje příběh toho Hana, se kterým jsme se poprvé mohli setkat v Epizodě IV.
Zjišťujeme, jak přišel ke svému jménu, za jakých okolností poznal Chewbaccu, Landa a dojde i na legendární Millennium Falcon. Samozřejmě, tou ústřední figurkou na vesmírné šachovnici je právě samotný Han, je tedy logické, že téměř nesleze z plátna.
No a pokud jste se náhodou obávali Aldenova hereckého projevu, nezoufejte. Není to sice žádná herecká extra třída, svou práci však odvedl velmi slušně a během těch více než dvou hodin stopáže mi ani jednou neproblesklo hlavou, že by mě něčím otravoval.
Jistý podíl má na tom bezpochyby i Chewbacca, se kterým Han vytvořil skvělou dvojku. Nezaostává však ani zbytek osazenstva, protože téměř každá z postav má něco do sebe a mezi většinou z nich dokonce funguje i chemie, což je rozhodně velké plus.
Pokud vám ale náhodou nebudou po chuti jednotliví hrdinové, stále vás může okouzlit ještě povedená audiovizuální stránka filmu. Howard je přece jen zkušený řemeslník a dokáže být po technické stránce stejně přesvědčivý jako nápaditý.
Není tak žádným překvapením, že má vše pevně ve svých rukou. Přesně ví, kdy přitvrdit, ubrat a občas se dokonce vytasí i s nějakým tím parádním kamerovým záběrem. Výborně mu sekunduje talentovaný skladatel John Powell, který v průběhu své dosavadní kariéry vytvořil mnoho nezapomenutelných děl.
Jsem proto nesmírně rád, že je to právě on, kdo dokázal do hudební složky Star Wars snímků vnést po delší době svěží vítr. Abychom si rozuměli, naposledy mě zaujaly dva či tři motivy ze Star Wars: The Force Awakens. Snad tedy Powell předvede pár tónů ze Sola i během svého koncertu v Praze.
Jeden z největších problémů ale vidím v nedostatku toho pomyslného Star Wars srdíčka, které již netluče tak výrazně jako kdysi.
Ano, máme tu sice Hana, Chewieho, Landa, několik mrknutí na skalní fanoušky a celé je to opravdu fajn, nemohu se ale zbavit pocitu, že snímek mohl jít o něco více do hloubky a trošku se s tou Star Wars mytologií i pohrát.
Bohužel, klouže po povrchu a potvrzuje výše zmíněný punc zbytečnosti. Solo: A Star Wars Story totiž odpovídá na otázky, které odpověď nepotřebovaly, přičemž upřímně věřím tomu, že pokud by snímek nevznikl, nikomu by nechyběl.
Jak by tedy film vypadal čistě v podání Lorda s Millerem, kteří údajně příliš riskovali experimentováním, improvizací a soustředěním se na dialogy? To se už nedozvíme pravděpodobně nikdy.
Jedno je však jisté, Howard naskočil do rozjetého projektu se vší bravurou a díky svým nemalým zkušenostem jasně dokázal, že je schopen poprat se s jakoukoliv výzvou.
Fanouškovi Star Wars v mém nitru je sice líto, že se Solo nijak výrazně nesnaží pracovat s tak bohatým univerzem, ale na straně druhé jako milovník pohyblivých obrázků oceňuji kvalitní dobrodružství se zajímavými i slušně zahranými postavami, funkčním humorem či nápaditou akcí.
I když je to v jádru stále „pouze“ velmi dobrá jednohubka s nálepkou Star Wars, pokud milujete svět předaleké galaxie a rádi uvítáte každý filmový přírůstek, neměli byste být zklamáni.
Z mé strany tak i přes několik výtek převládá spokojenost a jsem si jistý, že se k mladému Hanovy ještě někdy v budoucnu vrátím. 8/10
