Ve slunné Portoroži jsme vyzkoušeli nejen zbrusu novou M5, ale také fascinující i8 Roadster.
I přes zásadní změny portfolia za poslední desetiletí stále platí, že prioritou značky BMW je především radost z jízdy. Ne nadarmo dané motto používá mnichovská automobilka dosud, protože sportovní atributy se snaží vnášet napříč celým modelovým portfoliem. Kromě toho jsme předčasně poznali dalších zcela nové zástupce, kteří hrají na ryze sportovní notu. Jeden to dává najevo okamžitě, druhý, podstatně brutálnější, paradoxně téměř vůbec.
Prvním jmenovaným je model i8 Roadster, tedy plug-in hybridní sporťák, který i po přibližně čtyřech letech vypadá nadále jako z jiné planety, obzvláště v novém provedení beze střechy. Druhý model nese kultovní jméno M5, jeho bližší představování by tedy nemělo absolutně význam. Na trh však vstupuje nejnovější, v pořadí již 6. generace, takže o důvod víc navštívit sluneční Portorož, kde se odehrála dynamická prezentace obou novinek. Která zaujala víc? Možná by se mohlo zdát, že to nebude až tak těžké rozhodování, opak je však pravdou. Přesuňme se tedy do Slovinska a pojďme si to rozebrat.
M5 přichází se 4,4litrovou V8 M TwinPower Turbo s výkonem 441 kW / 600 koní a 750 N.m. Poprvé v historii má pohon všech čtyř kol, přesněji M xDrive. Pokud patříte k těm, kteří to kritizují, tak si uvědomte, že mít 600 koní na zadku v civilním sedanu, který si hlavně nekupují závodníci, ale „běžní“ lidé, by většinou skončilo jako nedobrovolné dárcovství orgánů. Vlastnosti pohonu se dají nastavit podle potřeb vzhledem ke stabilizaci (DSC on, M Dynamic, DSC off) a pohonu (4WD, 4WD Sport, 2WD). Pokud potřebujete perfektní trakci, 4WD padne vhod, naopak, pokud se chcete vybláznit, v režimu 2WD si užijete čistě zadní pohon.
BMW citelně popracovalo na zvukové symfonii, která má svá specifika. Za volantem slyšíte spíše řev motoru jako by šlo o italský supersport, než mohutné bublání doprovázené výfukovou soustavou ve stylu AMG. Papírově dá M5 stovku za 3,4 sekundy, což je úchvatný údaj, pocitově má však 63 E ostřejší nástup síly. Asi za to může osmistupňová převodovka M Steptronic, která má o něco delší převody než devítistupňový AMG SpeedShift. Tak či onak, po pár kilometrech vám spadne čelist z toho, jak může „obyčejný“ sedan předvádět takové divadlo.
Díky tradičně tuhému a přesném ředění cítíte auto stále více, navíc, pokud jej dostanete do přetáčivého smyku, od volantu je perfektně čitelné – v hlavě mi sice statečně blikala kontrolka respektu, jakmile jsem však v ostré zatáčce zalomil volant a začal jsem jít několik metrů dveřmi napřed, najednou jsem se nesnažil vrátit zadek zpátky, ale ještě si ho plynem a volantem chvíli udržet ve smyku. Příjemným překvapením byl podvozek, který v režimu Comfort dokáže i na velkých kolech tlumit nerovnosti bravurně.
Zaujme i obrovská škála nastavení. Jízdní režimy si neměníte globálně, ale zvlášť pro každou sekci – motor, podvozek, řízení. Můžete tak více kombinovat, kromě toho měníte nastavení stabilizace, převodovky a typ pohonu. Místy se sice statečně ztrácíte, právě proto přibyly červené motýlky M1 a M2 na volantu – pod ně si nakonfigurujete váš profil a během jednoho kliku změníte vše najednou. Opět musím říci, že BMW v interiéru předvádí po stránce designu, kvality zpracování a použitých materiálů divadlo, jaké dlouhé roky hráli jen ve Stuttgartu. Zároveň do toho vnáší sportovnější feeling, tužší řízení či agresivnější design. M5 je fakt mega, jenže ...
...druhý den jsme sedli za volant i8. Jistě, nejeden z vás asi zmíní předsudky z tříválce. Sotva jsme však opustili periferní hotel, už se dostavil nával tolika emocí, že jsme okamžitě zapomněli na 600koňový supersedan, který akceleruje ze 100 na 200 snad stejně rychle jako z 0 na 100 km/h.
Těžko to popsat, ale i8 je v něčem jiná. Vlastně téměř ve všem. Designově je to velký unikát, který vyzařuje něco speciálního. Jezdili jsme už s modely jako R8, GT-R, Ghost, AMG GT R a jinými exkluzivitami, ale takový hype jako s tímto autem jsme ještě nezažili. Člověk má problém někde zastavit, protože jakmile tak učiní, obklopí ho dav kolemjdoucích, kteří střídají otázky s fotkami o sto šest.
Plug-in hybridní sporťák i po více než 4 letech nadále ohromuje svět. Vypadá nadále mimořádně nadčasově, navíc nabízí techniku, jakou jsme od roku 2014 stále nepoznali v jiném, srovnatelném modelu. I to je jeden z aspektů, proč po tolika letech atypičnost i8 absolutně nepominula. Mezitím dochází k drobným zlepšením, která zároveň doprovází příchod verze Roadster. Její podstatou je elektricky ovládaná plátěná střecha, kterou je možné do rychlosti 50 km/h otevřít či zavřít ve sklonku 15 sekund. Promyšlený mechanizmus složí střechu do vertikální polohy. Sice absentují zadní „sedadla“, ale jejich téměř nulové využití nahradil vskutku velkolepý odkládací prostor.
Zároveň překvapuje fakt, že nadále jsme svědky do hora se vyklápějících dveří s bezrámovým řešením. Všudypřítomný karbon to umožňuje. Celková kapacita lithium-iontové baterie poskočila až na 11,6 kWh. Elektromotor má k dispozici více energie, proto došlo k navýšení výkonu na 105 kW / 143 koní. Čistě na elektrický pohon umí i8 uhánět rychlostí až 120 km/h, následně se připojí benzínový agregát. 1,5litrový tříválec dosahuje maximálního výkonu 170 kW / 231 koní a 320 N.m, kombinovaný výkon tak aktuálně představuje hodnotu až 275 kW / 374 koní.
Ano, soudě podle exteriéru byste čekali asi tak milion koní, i8 je však autem, u kterého je jeho síla jen číslem. Jednoduše, při váze 1595 kilogramů vám výkon bohatě stačí a akcelerace na stovku za 4,6 sekundy také není vůbec, ale vůbec k zahození. Kromě toho, není tříválec jako tříválec. Zde navíc nabízí fakt krásný zvuk.
Při výjezdech ze zatáček sekundují elektromotorem poháněná přední kola, takže nástup síly je okamžitý. Na jednu stranu si tedy mimo města užijete nepopsatelnou radost z jízdy, zatímco ve městě elektrická tichost zajistí v otevřené i8 fascinující zážitek. Pokud by tam byla například V8, byl by to jen další tradiční supersport, který by nebyl ničím výjimečný. Takto je to počin jako žádný jiný. Abyste to však celé pochopili, i8 musíte zažít.
